GTD: 5 cest k naplnění cílů

Již dříve jsem psal, že jsem velkým fanoušekem GTD (Můj GTD systém, Mysl jako voda). Dnes bych však rád mluvil o tom, jak vám může GTD pomoci v plnění cílů.

Jasně, snažíte-li se něčeho dosáhnout, nepotřebujete do toho tahat GTD… mnoho lidí to zvládá i bez něj, o tom žádná. Přesto se však hodí cokoliv, co vám může nějakým způsobem pomoci. A GTD je nástroj, jež vám tuto pomoc nabízí.

Zde zjístíte jak:

  1. GTD posune plnění cílů na vyšší level. Mnoho lidí má velké cíle, ale nikdy nepřejdou k jejich realizaci. GTD vás nutí zvolit další krok u každého projektu (každý cíl považuji za projekt, ačkoliv i dílčí cíle mohou být projekty). Díky tomu je mnohem pravděpodobnější, že skutečně uděláte něco pro splnění vašich cílů.
  2. S GTD máte cíle pod kontrolou. I když GTD zpočátku nevyžaduje seznam cílů, jakmile dostanete pod kontrolu „rozjezdovou dráhu“, je povzbuzující zaměřit se také na dlouhodobější priority. Osobně jsem začínal stanovením cílů, které se pak v podobě projektů krásně promítly do mého GTD systému. A pokud děláte GTD správně – včetně týdenního zhodnocení – své projekty pravidelně kontrolujete a ujišťujete se, že máte ke každému připraven další krok.
  3. GTD vám pomůže přiřadit úkoly ke správným kontextům. Jsou úkoly, které můžete dělat pouze na určitém místě – například v práci, doma nebo venku. Když máte všechny úkoly na jednom seznamu, nebo smíchané dohromady se vším ostatním, musíte stále posuzovat, zda něco vykonat lze, či nikoliv. GTD vám to roztřídí – úkoly, které můžete udělat pouze v práci, máte na seznamu @práce, atd. Práci to velmi zjednoduší a zvýší se tak pravděpodobnost, že úkoly splníte.
  4. GTD vám získá čas na důležité úkoly. Dobře, není to zaručeno. GTD samo o sobě nezajistí, že budete mít vše hotovo… ale jamile zvládnete systém (a přestanete ho neustále vylepšovat), je to minimálně pravděpodobnější. Pomůže vám dát stranou podřadné úkoly, a získat více času na ty důležité.
  5. GTD umožňuje soustředit se na vaše cíle. Jedním z našich každodenních problémů je, že jsme vyrušováni vším, co musíme udělat – a to nejen tím, co zrovna děláme, ale i tím, co neděláme. GTD odstraňuje toto vyrušování vložením úkolů do důvěryhodného systému. Vyčistíte si tak hlavu a můžete se soustředit na to, co skutečně potřebujete udělat (připouštím, ani s GTD to není vůbec jednoduché). Pokud to dokážete, svým úkolům můžete věnovat plnou pozornost. A pozornost, to je polovina práce.

Na závěr řeknu, že GTD není kouzelnou hůlkou, která by udělala práci za vás. Nic takového samozřejmě neexistuje. Je to pouze nástroj, a i když velmi užitečný. Doporučuji každému, aby zkusil změnit své sny v realitu.

Jak přijmout kritiku a neztratit tvář

Konvenční lidi přivádí porušování konvencí k zuřivosti, a to hlavně proto, že jej považují za kritiku jich samých.
– Bertrand Russell

Chcete-li dělat něco zajímavého, kritika je toho nevyhnutelnou součástí.

Budete kritizováni, jelikož budete dělat chyby, protože někteří budou žárlit a protože lidé mají rozdílné názory. Někteří vám rádi pomohou, jiní chtějí shodit každého, kdo dělá něco jinak.

Abyste úspěšně propluli mezi krami kritiky, je třeba rozpoznat, které jsou užitečné, a vyhýbat se těm, které nejsou.

A především, neztratit tvář.

Kritika na Zen Habits

Poté, co se Zen Habits začal stávat známějším – na konci prvního roku jsem měl 26 tisíc odběratelů – dostával jsem všechny druhy kritiky. Mnoho jí bylo od nových čtenářů, většinou byla neuvěřitelně pozitivní a povzbuzující, ale občas se objevil i nějaký ten kousavý komentář.

Naučil jsem se proto taktice, která funguje opravdu skvěle. Pokud byl komentář zlý, dal jsem si chvíli na uklidnění, a pak se sám sebe zeptal: “Může mít ten člověk pravdu (i přes jeho arogantní tón)?”

Následně jsem dotyčnému za kritiku poděkoval. Uznal jsem ji bez toho, abych se přehnaně bránil. Když jsem měl pocit, že jsem v právu, uvedl jsem své argumenty, byla-li kritika opodstatněná, přijal jsem ji a slíbil, že se zkusím zlepšit.

Mělo to překvapivý dopad: lidé většinou reagovali velmi pozitivně. Poděkovat za komentář a uznat argumenty je odzbrojující. Lidé zanechávající arogantní komentáře nečekají, že jim budete naslouchat, tím méně, že budete vděční a empatičtí. Poté, co jsem tak učinil, jsem se s mnoha kritiky spřátelil – nikdy jsem neviděl taktiku s lepšími výsledky.

Kritizován jsem byl také prostřednictvím cizích webů. Mojí obvyklou reakcí je zeptat se sám sebe (opět po vychladnutí): “Má ten člověk pravdu?” Pokud ano, zamyslím se, co můžu změnit. Když ne, jdu si dál svou cestou.

Naučil jsem se, že kritika je ve skutečnosti hrou. Mohu reagovat s hněvem, nechat se od své činnosti odradit, nebo se z kritiky poučit. Případně ji mohu nechat plavat, a jít si svou cestou. Já volím poslední dvě možnosti.

Jak na kritiku NEreagovat

Jestliže to kritice dovolíte, ráda vás znemožní. Lidi odrazuje čelit kritice a tak se raději vzdají. Dá se to pochopit, ale proč nechat někoho, kdo má zrovna špatný den (nebo měsíc), aby vás odradil od něčeho výjimečného. Co kdyby Shakespeare přestal psát, když se publikum poprvé ušklíblo nad jednou z jeho linií? Nebo kdyby se Gandhí vzdal jen kvůli tomu, že Britové nebyli z jeho aktivit zrovna nadšení?

Obvykle lidé na kritiku reagují hněvem. Mlátí kolem sebe, útočí, přehnaně se brání, jsou agresivní.

Jestli jste nečetli toto neslavně proslulé vlákno komentářů (anglicky), vřele doporučuji. Recenze knihy je v pořádku, ale komentáře napsané její autorkou, jsou prostě neuvěřitelné. Je to taková katastrofa, že se od toho lze jen těžko odtrhnout.

Je to ukázka, jak nereagovat na kritiku. Je to nejhorší způsob, který můžete zvolit. Pokud jste naštvaní, nemusíte hned ostatní posílat do řiti. Nemusíte je napadat, obviňovat za své chyby, odmítat, že byste nějaké chyby mohli udělat, a přilévat olej do ohně tím, že ke svým chybám přidáváte další. Bylo by mnohem lepší mlčet.

Dělejte výjimečné věci

Nenechte se kritikou od ničeho odradit. Řekne-li vám někdo, že vaše psaní nestojí za nic, pokračujte. Zlepšete se. Učte se od lidí, kteří to dělají dobře, pak na ně zapomeňte a dělejte to po svém – poslouchejte svůj vnitří hlas. Výsledek bude výjimečný svou upřímností, hledáním pravdy a osobitým názorem.

Nebojte se dělat velké věci. Podílejte se na světě, a přizpůsobte si ho tak, jak vám to vyhovuje.

Jděte ven a udělejte něco jinak. Nic nedělejte jen proto, že to dělají všichni ostatní. Zde je tajemství:

Zjistíte-li, že plavete s ostatními rybami, plujte na druhou stranu. Oni beztak nevědí, kam plují.

Dělejte něco výjimečného a sdílejte to se světem. Kritiky se sice nezbavíte, ale stejně je často jen pokusem shodit lidi, kteří dělají něco jinak. Nedovolte, aby vás zastavila.

Jak ji přijmout s elegancí

Než na kritiku zareagujete, uklidněte se. Vždycky. Odpovídat ve vzteku není dobrý nápad. Pro případ, že jsem to neřekl jasně: nikdy, fakt nikdy, neodpovídejte rozzuření.

Zeptejte se sami sebe, proč jste kritizováni. Snaží se vám dotyčný pomoci, udělat věci lepšími, varovat vás před možnými chybami nebo navrhnout pozitivní zlepšení? Je dotyčný rozladěný nebo má špatný den? Je arogantní, případně žárlivý? Má ke kritice důvod?

Bez ohledu na jeho pohnutky se sami sebe zeptejte, zda nemůže mít pravdu. Někdy ji opravdu má, a místo toho, aby vás kritika poškodila, pomůže vám ke zlepšení. Přiznejte, že v tom co děláte nejste perfektní (ačkoliv jste), ne vše děláte bezchybně, a chcete se zlepšit. I já dělám stále chyby, a mám hodně co zlepšovat.

Poděkujte osobě, která vás kritizuje. Někdy vám chce jen pomoci. To vyžaduje kuráž a je to velmi velkorysé. Buďte za to vděční. Dokonce i když se vám nesnaží pomoci, obětuje svůj čas, aby vám napsala – a věřte mi, zpětná vazba je vždy lepší než absolutní ticho. Vyprovokujete-li reakci, znamená to, že jste udělali něco zajímavého – a za to byste měli být vděční. Tak či onak, poděkování za kritiku povede k pozitivní změně.

Vždy odpovídejte racionálně a v klidu. Místo abyste se přehnaně bránili, buďte upřímní. Podělte se o své důvody, přijměte kritiku, pokud je oprávněná, a místo plamenné obrany vašich postupů, dospějte k rozumnému závěru.

Nebo zůstaňte mlčet. Pokud nemohu odpovědět v klidu, tak prostě neodpovím vůbec. Mlčení je mnohem lepší než vztek či nepřiměřená obrana.

Nenechte se odradit. S elegancí jste odpověděli, a nyní se můžete vrátit ke své skvělé práci.

Jen mrtvé ryby plavou s proudem.
– autor neznámý

Vaše emaily jsou příliš dlouhé

Nedokážete-li myšlenku napsat na zadní stranu vizitky, nemáte jasnou myšlenku.
– David Belasco

Jeden z největších problémů s emaily, na který narážím neuvěřitelně často, je následující: jsou příliš dlouhé.

Tak jako mnozí, jsem i já celkem zaneprázdněný člověk. Ačkoliv se snažím na emaily odpovídat pohotově, u těch opravdu dlouhých to není možné. Když je email krátký, odpovím hned po přečtení.

Tak proč posílat dlouhé emaily?

Zde je pravidlo: nikdy není třeba psát dlouhý email. Nikdy.

Proč tohle píšu? Že by výpad proti lidem, kteří mi posílají emaily? Nikoliv. Je to obecný problém, který v emailech vidím, a doufám, že pomohu lidem psát efektivněji.

Jak používám email

Když jsem dříve psal, že jsem se zbavil emailu, byla to pravda jen na 90 procent. V omezeném množství email nadále používám – obvykle ke komunikaci s lidmi, se kterými spolupracuji (s partnery, designéry, vydavateli, atd.). Odpovídám také na emaily zákazníků (reklamace, problémy se stažením).

Pro komentáře a zpětnou vazbu se čtenáři využívám Twitter. S rodinou (přibuznými na Guamu a v dalších částech světa) komunikuji prostřednictvím Facebooku (kromě rodiny nemám mezi “přáteli” mnoho dalších, celkově mám na Facebooku méně než 100 přátel.)

Neznamená to tedy, že by můj problém s emaily byl nějak specifický. Nezáleží na tom, jak email používáte. Číst dlouhé eseje nebo odpovídat na 10 otázek nechce nikdo. Všichni jsme zaneprázdnění a ceníme si svého času.

Když píšu email, snažím se to mít rychle za sebou. Nerad zůstávám u emailu celý den, takže ho rozkliknu, přečtu, odpovím nebo archivuji, a jdu od něj pryč.

Přijde-li mi dlouhý email, je pravděpodobné, že bude archivován. Pokud je odpověď opravdu nezbytná, neodpovím pravděpodobně v daný den.

Malé upozornění: Tento článek není jen o mně. Je o každém, kdo je zaneprázdněný a cení si svého času. Pokud takovému člověku pošlete dlouhý email, vzkazujete mu, že si jeho času nevážíte a nemáte ponětí, co je důležité. Navíc tím snižujete svou šanci na odpověď.

Proč jsou dlouhé emaily špatné

Pár stručných důvodů:

  • Čtení zabere příliš času. Nemám mnoho času na čtení, a posíláním dlouhých emailů mi vzkazujete, že váš esej je důležitější než ostatní věci, které musím přečíst.
  • Nerespektuje to můj čas. Když mi pošlete email, žádáte tím o můj čas (k přečtení, zpracování a odpovědi). Pokud mi pošlete dlouhý email, znamená to, že jste se nezabývali jeho úpravou. Nerozhodli jste se, co je nejdůležitější. Vlastně mi naznačujete, že to mám udělat za vás. Vysíláte zprávu, že váš čas je důležitější než můj.
  • Nemusíte vystihnout hlavní problém. Co je vlastně cílem vaší snahy? Jaká je hlavní otázka? Ven s tím dřív, než u emailu umřu.
  • Ptáte se na příliš mnoho věcí. Nebudu schopen odpovědět na všechny, aniž bych tomu věnoval půlhodinku mého cenného dne. Takže se tolik neptejte – stačí jedna, dvě otázky.
  • Neodpovím. Pokud očekáváte, že si email přečtu hned, nebo ještě hůř, že pro vás něco udělám, tak hodně štěstí. Nejsem žádná primadona, jen mám také něco na práci a nemůžu se věnovat každému dlouhému emailu. A je jich mnoho, ne jen ten váš.

Pravidla pro krátké, efektivní emaily

Tyto pravidla ignorujte pouze na vlastní nebezpečí:

  1. Zůstaňte u pěti vět. Ne více. Samozřejmě jsem to ukradl z five.sentenc.es, ale užívám to roky a funguje to. Obvykle se snažím o méně než pět vět.
  2. Vystihněte hlavní problém. Pokud myslíte, že potřebujete víc jak 5 vět, ještě přesně nevíte, co chcete říct. Přijďte na to a držte se jen toho.
  3. Ptejte se na jednu věc. Neptejte se na 10 věcí, ale jen na jednu, maximálně dvě. Mnohem pravděpodobněji obdržíte rychlou odpověď.
  4. Editujte. Pokud jste protáhli email na 8 vět, zkraťte ho na 3.
  5. Odkazujte. Potřebujete-li uvést nějaké informace, vložte do emailu vhodný webový odkaz.
  6. Publikujte to. Pokud na webu potřebné informace nejsou, dejte je tam. Vytvořte dlouhou odpověď nebo dlouhý přidružený dokument (pak ho zkratťe na nezbytné minimum) a zveřejněte online. Použijte svůj blog nebo jeden z mnoha nástrojů pro sdílení informací. Bude-li vám to užitečné, vytvořte si FAQ a v emailech na něj odkazujte.

Mimochodem, tento článek je příkladem posledního pravidla.

Můj příběh

Mnoho mých čtenářů (tímto vítám i ty nové) se po přečtení některých mých článků o dosažení cílů, šetření peněz, cvičení či brzkém vstávání zajímá, jaká je vlastně má kvalifikace.

Má odpověď je, že žádnou formální kvalifikaci nemám. Nejsem žádný expert, doktor, ani trenér. Nevydělal jsem miliony dolarů a nejsem nejlepší světový atlet.

Jsem obyčejný chlápek, otec šesti dětí, manžel a spisovatel. Nicméně jsem toho za posledních pár let mnoho dokázal (též mnoho pokazil) a hodně se tím naučil.

V následujících odstavcích je uvedeno vše, co jsem dokázal od prosince 2005, kdy jsem ve svém životě začal dělat změny (bude to znít trochu jako vychloubání, tak mi, prosím, odpusťte).

  • Skončil s kouřením (18. listopadu 2005). Opravdu výrazná změna, která uvedla do pohybu všechny ostatní. Přestat s kouřením mne naučilo mnoho o změně návyků, plnění cílů a všech ostatních náležitostí, nezbytných k úspěchu. Již dříve jsem se pokusil přestat kouřit a selhal jsem. Když jsem tentokrát uspěl, zanalyzoval jsem to, poučil se a byl inspirován svým úspěchem. Pokud toho využijete, úspěch může plodit úspěch.
  • Stal se běžcem. Za účelem ulevit si od stresu jinak než kouřením jsem začal běhat. Nejprve jsem běhal okolo půl míle a býval velmi zadýchán. Postupně jsem tuto vzdálenost navyšoval a po měsíci jsem poprvé uběhl pět mil. Běhání mě natolik zaujalo, že jsem se rozhodl zkusit maraton.
  • Uběhl několik maratonů. Rok po té, co jsem začal běhat, jsem uběhl svůj první maraton. Sice ne nijak rychle, ale uběhl jsem ho. Byl to jeden z mých celoživotních cílů a jeho splnění byla jedna z nejlepších věcí, kterou jsem kdy dokázal. Doufám, že se ještě mnoha zúčastním a všem to doporučuji.
  • Začal brzy vstávat, tak abych mohl začlenit běhání do denního programu. Pustil jsem se do toho zlehka, a jakmile se mi podařilo vstát bez námahy, objevil jsem slasti spojené s tichými ranními hodinami. Během rána jsem udělal o mnoho víc – nikoliv povinností, ale práce na mých cílech.
  • Stal se organizovaným. Na počátku roku 2006 jsem se rozhodl vytvořit jednoduchý systém organizace. Naučil jsem se jak uspořádat své složky, zvládat papírování, být organizovaný v práci i doma. Nejsem dokonalý, ale jsem výrazně lepší než dříve.
  • Začal jíst zdravě. Jakožto běžec a člověk, jehož cílem je shodit pár kilo, jsem se rozhodl jíst zdravěji. Začal jsem omezováním nezdravých věcí, jako jsou smažená, slaná a sladká jídla. Jedl jsem dietnější věci jako drůbeží a ryby, více zeleniny, ovoce a cereálií. Cítil jsem se skvěle!
  • Stal se veganem. V srpnu 2006 jsem se rozhodl stát veganem. Nejdříve jsem přestal jíst maso a poté pomalu přešel na 99% veganskou dietu. Nepiji mléko, nejím vejce. Nyní jsem po většinu dní veganem, s výjimkou některých dní, kdy to mohu porušit a dát si buďto sýr, nebo něco jiného se stopami mléka. Jím zdravěji než kdy předtím.
  • Ztrojnásobil svůj příjem. Většinu roku 2005 jsem jsem byl na volné noze a nevydělával dost, abych uživil rodinu. Našel jsem si práci a zaroveň pokračoval na volné noze. Efektivně jsem tak zdvojnásobil svůj příspěvek do rodinného rozpočtu (přičemž jsem stále měl čas na cvičení a svou rodinu).
  • Napsal román. Účastnil jsem se konceptu NaNoWriMo 2006 a v listopadu 2006 sepsal román o 50 000 slovech. Vlastně ještě potřebuji dopsat závěr a celý ho zkontrolovat, ale dosažení mého cíle, padesáti tisíc slov, bylo prostě úžasné.
  • Převzal kontrolu nad svými financemi. Toto je samozřejmě spojené s navýšením příjmu, ale navíc jsem přestal žít od výplaty k výplatě a naučil se, jak dodržovat svůj rozpočet, utrácet méně, šetřit a splácet dluhy.
  • Začal ukládat peníze na nouzový účet. Jeden z nejchytřejších finančních kroků, který jsem kdy učinil. Pokud toto ještě neděláte, začněte hned dnes! Na mém nouzovém účtu je stále méně, než bych si představoval, ale alespoň tam něco je. Peníze na něj posílám pravidelně s každou výplatou a během pár měsíců tam bude již slušná částka, takže budu moc začít spořit na další věci.
  • Kompletně se zbavil dluhů. V roce 2006 jsem začal s menšími závazky, a do konce roku 2007 jsem splatil všechny dluhy. Bylo to úžasné! Nyní žiji bez dluhů.
  • Zjednodušil svůj život. Stal jsem se velmi skromným (ang.) a odstranil z života spoustu zbytečností. Sice krůček po krůčku, ale i tak jsem spokojen s jednoduchostí mého domu i zbytku života.
  • Vyčistil mailovou schránku a pracovní stůl a udržel je v tomto stavu. Moje mailová schránka je vždy prázdná a stejně tak i můj stůl. Je to nádherné.
  • Zhubnul. Shodil jsem 65 liber a cítím se lépe než kdy dřív.
  • Trénoval a dokončil několik krátkých triatlonů. Dělal jsem to pro zábavu, ne závodně, ale byl to záhul.
  • Začal dojíždět do práce na kole (ang.). Začal jsem před pár týdny a činím tak jednou až dvakrát do týdne. Doufám však, že to postupně navýším na čtyřikrát až pětkrát týdně. Šetřím za benzín, pomáhám přírodě, jsem skromný, zjednodušuji svůj život, skvěle si zacvičím a to vše v jednom.
  • Začal se Zen Habits a do roka z něj vytvořil top blog. Dnes má Zen Habits přes 200 tisíc odběratelů a byl dvakrát uveden mezi 25 top blogy časopisu Time Magazine.
  • Začal s druhým blogem Write to Done pro spisovatele a bloggery. Nyní má přes 20 tisíc odběratelů a řadí se mezi top 10 blogů pro spisovatele.
  • Napsal světový bestseller o produktivitě, Zen to Done. Knihu si koupili a stáhli desítky tisíc čtenářů.

    TIP redakce: V češtině vydalo pod názvem Zen a hotovo nakladatelství Jan Melvil Publishing

  • Napsal bestseller The Power of Less. Má kniha se zařadila mezi nejúspěšnější na Amazon.com a je k dispozici v knihkupectvích po celé světě.

    TIP redakce: Kniha vyšla v češtině pod názvem Síla jednoduchosti

  • Vytvořil třetí blog mnmlist o minimalismu, který má již více než 12 tisíc odběratelů.
  • Podruhé dokončil NaNoWriMo napsáním románu o 108 tisících slovech během 30 dní v listopadu 2009.
  • Rozloučil se s autem v létě 2010. V těchto dnech má rodina chodí pěšky, či používá MHD. Také začínáme s ježděním na kole.

Zní to, jako by toho bylo hodně, a podívám-li se na to s odstupem, tak opravdu je. Ale nepustil jsem se do všeho naráz. Jen díky zkušenostem z předchozích úspěchů, jsem byl schopen dosáhnout cílů, které jsem si předem stanovil. Měl jsem z toho úžasný pocit (a stále mám).

Nemám nárok tvrdit, že jsem perfektní. Stále něco kazím, což je na mém denním pořádku. Nicméně nedovolím, aby mne to zastavilo. Možná jsem dnes nebyl běhat. Ale to neznamená, že nepůjdu běhat zítra. Kouknu-li se na to z dlouhodobého hlediska, udělal jsem obrovský pokrok.

Jak jsem to všechno dokázal? Žádnými kouzelnými triky, ani příliš velkým odhodláním či obětováním se, ale jednoduchými metodami, o kterých mluvím na tomto blogu. Metodami, které stále zlepšuji a které nebudou dokonalé nejspíš nikdy.

Je to cesta bez cílové stanice, moji přátelé. Připojte se ke mně. Společně toho mnoho dosáhneme a cestou si užijeme spoustu zábavy.

Nová ekniha Lea Babauty: The Little Guide to Un-Procrastination

Nic neunavuje tak, jako věčné čekání na dokončení úkolu.
– William James

Jsem nadšený, že se mohu podělit o svůj nový ebook: The Little Guide of Un-Procrastination.

Prokrastinace je něco, co řeší mnoho lidí – je to problém, s kterým všichni bojujeme, a mě se ho podařilo v průběhu posledních let překonat.

Řeknete si: “Přečtu si to později!”. Ale neodkládejte to, zde jsou důvody:

  1. Tato kniha vám pomůže zjistit, proč věci odkládáte, jaké obavy vás brzdí, či zda jste skutečně motivováni k tomu, co myslíte, že byste měli dělat – a samozřejmě vám pomůže tyto problémy vyřešit.
  2. Naučíte se jednoduchou metodu, která alespoň mně funguje extrémně dobře – popravdě jsem díky ní navrhl a napsal tuto knihu za tři dny.
  3. A především: nezapomeňte, že prokrastinace může překazit realizaci vašich snů.

Co vlastně dostanu?

Dostanete krátký, stručný průvodce k překonání prokrastinace v digitálním formátu (PDF, v nejbližší době také Kindle & epub). Průvodce je plný těch nejlepších metod, rad a tipů, které vám mohu na téma prokrastinace dát – věcí, které jsem otestoval a skutečně fungují (viz Můj příběh).

Navíc dostanete:

  • Rozhovor s Timem Ferrissem (autorem bestselleru Čtyřhodinový pracovní týden), ve kterém vám prozradí své oblíbené triky v boji s prokrastinací, podělí se o zkušenosti se svým posledním knižním projektem a poradí, jak prokrastinovat produktivně.
  • Rozhovor s zen mistryní a podnikatelkou Mary Jaksch (jednou z nejproduktivnějších lidí, které znám), která vám nabídne několik praktických tipů týkajících se boje s prokrastinací, motivace ke cvičení, či proměny neoblíbených povinností v oblíbené.

Obsah knihy

Kniha obsahuje 18 stručných kapitol:

1. My Procrastination Story
2. Why Procrastination Hurts Us
3. When Procrastination is Good
4. Why We Procrastinate
5. A Simple Method
6. Fine-tune Your Motivation
7. Choosing Important Tasks
8. Find Your Best Time
9. Create a Distraction-free Workspace
10. Single-tasking
11. The Art of the Small
12. Fear & Procrastination
13. Reduce Friction to Get to Done
14. Kill Choice
15. More Procrastination Remedies
16. Engineer Habit Change
17. Procrastination Questions, Answered

Kupte si knihu The Little Guide to Un-Procrastination včetně bonusových rozhovorů za $11.95.

Koupit!

Otázky

Existuje kniha v tištěném formátu?
Nikoliv. Kniha existuje pouze v digitální podobě, aktuálně v PDF, ale brzy také ve formátech pro iPad (epub) a Kindle. Koupíte-li knihu nyní, obdržíte emailem odkaz na stažení epub a Kindle souborů hned, jak budou dostupné. Okamžitým nákupem tedy o nic nepřijdete.

Mohu si knihu koupit v Kindle Store?
Ano. Je v prodeji (nebo brzy bude) za $7.99. Neobsahuje ovšem bonusové rozhovory.

Jak dlouhá kniha je?
Je záměrně krátká. Nechtěl jsem, aby kdokoliv čtení odložil, takže jsem ji ponechal velmi stručnou. PDF verze má 65 stránek. Není tak problém dostat se k podstatě knihy nebo ji dočíst.

Četl jsem již knihu Focus. Jak rozdílné jsou tyto knihy?
Určité části se přirozeně překrývají. Obě knihy pojednávají o podobných metodách, jak se zbavit rozptýlení, a samozřejmě mají stejnou filosofii. Tato kniha je cílena na lidi, kteří hledají odpovědi na problém s prokrastinací, je kratší, obsahuje méně bonusového materiálu, a je také mnohem levnější. Focus je širším pojednáním, pohlížející na problém vyrušování v našem moderním světě a jeho řešení.

Existuje affiliate program pro tuto knihu?
Ne.

Komentář: Knihu si samozřejmě co nejdříve přečtu, a její recenzi můžete očekávat na badguy.cz.
– Pavel Říha

Drobné návyky

“Vskutku mocná je vláda zvyku.” – Publilius Syrus

Je neuvěřitelné, jaký může drobná věc způsobit rozdíl. Začít svůj den v klidu s šálkem čaje může změnit celý váš den. Uklizení stolu může udělat pracovní den úžasným. Úsměv milovaného člověka může změnit svět.

Jsou-li tyto drobné věci opakovány denně, a stane-li se z nich návyk, jejich přínos vzroste ne dvojnásobně, ale exponenciálně.

Drobné návyky mohou změnit život.

Návyky měnící svět jsou pro každého jiné, já se však podělím o pár mých, a přidám také tipy k jejich osvojení.

Mé drobné návyky

Mám jich mnoho, ale toto je hrstka nejoblíbenějších:

  • Vstupní rituál. Kdykoliv přijdu domů, nejdříve odložím věci. Mám určené místo pro klíče, peníze/karty (nepoužívám peněženku), telefon a drobáky. Vše ostatní buď vyhodím, nebo dám tam, kam patří. Pokud přinesu něco jako potraviny nebo knihy z knihovny, ihned je uklidím. Toto je důležitý drobný rituál, protože i lidem, kteří zjednodušili svůj domov, se časem mohou věci opět nahromadit – a začíná to tím, co přinesete domů. Je k ničemu zjednodušovat a organizovat své prostředí, jste-li nepořádní pokaždé, když se do něj vrátíte.
  • Úklid oblečení. Je to tak jednoduché, ale když se svlékám, dám oblečení buď do koše na prádlo, nebo ho složím do skříně. Ostatní ho často přehazují přes židle, hází na zem či na postel, a pozdější uklízení se stává noční můrou. Tím, že to udělám hned, zůstávají věci uspořádané a já se nemusím pozdějšího úklidu obávat.
  • Mytí nádobí. Když dojím, umyji použité nádobí ve dřezu. Žádný nepořádek k pozdějšímu úklidu.
  • Příprava jídla předem. Toto je důležité, snažím-li se dodržet svůj stravovací plán (ang.). Vaření vlastních jídel je nejzdravější (a nejhospodárnější) volba, ale máte-li vařit třikrát až šestkrát denně, je to příliš nešikovné a pravděpodobně to vzdáte. Proto připravuji jídlo ve větším množství (na 3-6 dní dopředu), a jím to samé celý týden. Není to těžší než vaření menších jídel. Dělám jen jídla, která zbožňuji, takže se jich nepřejím. Navíc je tak opravdu jednoduché dodržet můj stravovací plán.
  • Jen vykročit ze dveří… aneb moje motto pro cvičení. Většina lidí má problém odhodlat se k tréninku, já však nikoliv. Za prvé, dělám jen to, co mě baví, takže se na trénink těším. Za druhé, nikdy nepřemýšlím o tom, zda se mi cvičit chce – prostě si řeknu, že vše co musím udělat, je obout se a vyjít ze dveří. Pak už to jde samo.
  • Odstranění rušitelů. Když jdu něco dělat, odstraním vše, co by mě mohlo rušit. Jednoduchá akce, obrovský rozdíl.
  • Projít se a přemýšlet. Udělat si krátkou procházku je opravdu jednoduché – můžete to udělat během odpolední pauzy, nebo po několika hodinách práce. Stačí 10-20 minut. A věřte, je to skvělá změna. Nejen, že se zbavíte stresu a pročistíte hlavu, ale dá vám to příležitost zamyslet se nad tím, co jste dělali… a reflexe je jedna z nejdůležitějších věcí pro změnu života.
  • Dýchat. Když jsem ve stresu, jednoduše dýchám (ang.).

Jak si návyk osvojit

O návycích jsem psal mnohokrát, ale zde je jednoduchý postup, jak si drobné návyky osvojit:

  • Osvojujte jeden návyk v jednu chvíli.
  • Zjednodušte si to.
  • Dělejte to vědomě, opravdu vědomě (zvláště ze začátku).
  • Zakažte si dělat výjimky.
  • Dejte o svých pokrocích vědět veřejně.
  • Užívejte si návyk.

Pokud si to užíváte, může být osvojení návyku jednoduché. Dělejte to pomalu a pečlivě.

Jak zvýšit svou koncentraci

Přiznávám, že stejně jako mnoho dalších, také já mám sklony nechat se rozptylovat internetem: Když začnu číst o něčem, co mě zajímá, zalezu do své králičí nory a zůstanu tam mnoho hodin (nebo dokonce dnů).

Naučil jsem se však soustředit pozornost pouze na jednu činnost, a tento návyk změnil můj život.

Před pár lety jsem nebyl schopen začít pracovat bez rychlé kontroly emailů nebo některého z oblíbených webů, dnes si dokážu sednout a pustit se rovnou do psaní. Když chci, dokážu odstranit veškerá rozptýlení, a soustředit se na jedinou věc. To mění vše: ponoříte se do práce tak hluboko, že jí věnujete maximální úsilí a stane se pro vás meditačním zážitkem.

Vím, že mnoho lidí má s delším soustředěním problémy, a proto se podělím o několik věcí, které mě osobně pomáhají.

Nejlepší metody soustředění

Neexistuje jeden univerzální návod, jak se správně koncentrovat, ale mě pomáhá uklidit vše okolo a vytvořit si prostor pro klidné soustředění. Zde je několik tipů, jak na to:

  • Zavřete prohlížeč a emailový klient. Pokud prohlížeč k práci potřebujete, ujistěte se, že nemáte otevřené jiné záložky než ty, které jsou opravdu nutné.
  • Vypněte všechna upozornění. Snažit se soustředit při upozorňování na došlé emaily, nové tweety či statusy na Facebooku, je nemožné.
  • Vypněte internet. Vypněte připojení, odpojte WiFi nebo, ještě lépe, jděte někam, kde připojení k internetu nemají (ano, taková místa stále existují). To je jednoznačně nejlepší cesta k získání koncentrace.
  • Zavřete všechny programy a okna, kromě těch, které potřebujete k práci.
  • Dejte si důležité úkoly. Žádné “zkontrolovat emaily”, ale “napsat kapitolu v mém románu” nebo “napsat ten úžasný článek na blog” nebo “napsat tu novou aplikaci pro Android”.
  • Ukliďte si stůl. Nemusíte tím strávit celý den – shrňte vše do šuplíku nebo to dejte do krabice k pozdějšímu roztřídění. Nezabývejte se tím teď. Vlastně se teď nezabývejte ničím – nesnažte se o dokonalé prostředí, dokonalé potřeby pro psaní, ani nic jiného.
  • Nasaďte si sluchátka.Pokud máte kolem sebe lidi, kteří by vás mohli rušit, poslech nějaké dobré, klidné muziky je perfektní.
  • Použijte jednoduchý program. Pro psaní mám rád základní textové editory (TextEdit, TextWrangler) nebo programy, které zablokují vše okolo (OmmWriter, WriteRoom). Už žádné vyrušování.

Jakmile máte vhodné prostředí (a neměli byste ztrácet víc než pár minut jeho tvorbou), pusťte se do práce na úkolu. Nedělejte nic jiného než tuto činnost. Nepřeskakujte k jiným úkolům. Dělá vám to potíže? Čtěte dál.

Jak zvýšit svou koncentraci

Nedokážete-li se soustředit dlouhou dobu na jeden úkol, netrapte se tím. Je to normální. Náš mozek je technologiemi a společností veden k častému přeskakování mezi úkoly.

Jedna z věcí, ke kterým jsme vedeni, je, že přeskakování mezi emailovou schránkou, aktualizacemi na blogu, Facebooku či Twitteru je nám odměnou – jsme odměněni a uspokojeni tím, že nám někdo poslal zprávu (společenské uznání!), nebo tím, že máme něco nového a zajímavého ke čtení. Přeskakování mezi úkoly se stává cyklem pozitivní zpětné vazby, který je těžké přerušit soustředěním se na jednu věc.

Cestou, jak to překonat, je vytvořit si cyklus pozitivní zpětné vazby také při soustředění:

  1. Začněte zvolna. Nejprve se soustřeďte alespoň jednu minutu. Ukliďte vše okolo, vyberte důležitý úkol, a věnujte mu jednu minutu bez přerušování. Ze začátku je to těžké, ale když se vědomě zaměříte na svou koncentraci, dokážete to. Je to jen minuta.
  2. Odměňte se. Odměnou za minutové soustředění může být minuta (nebo 30 sekund) prohlížení čehokoliv chcete. Email, Facebook, cokoliv. Nebo vstaňte a na minutu se projděte. Protáhněte se, napijte se vody, namasírujte si krk, užijte si své malé vítězství. Velké říše jsou tvořeny malými vítězstvími.
  3. Opakujte to. Minuta soustředění, minuta volna, po dobu půl hodiny. Pak máte hotovo. Opakujte to později tentýž den. Radujte se, kolik práce jste udělali! A všímejte si, že jste si vytvořili cyklus pozitivní zpětné vazby při soustředění.
  4. Prodlužujte své krůčky. Zítra se soustřeďte dvě minuty, minutu odpočívejte. Opakujte to 30 minut, a později znovu. Budete-li chtít, nebojte se svou půlhodinku soustředění zopakovat třikrát za den. Ale nutné to není.
  5. Zůstaňte u dětských krůčků. Myslím, že již vidíte, kam mířím. Třetí den vás čekají 3 minuty koncentrace, 1 volna, pak 4:1, pak 5:1. Až dosáhnete 1o minut, dejte si pauzu 2 minuty. Až dosáhnete 20 minut, dejte si 3 minuty. Jakmile udržíte koncentraci 30 minut, zasloužíte si 5 minut přestávky. U toho můžete zůstat. Není třeba se stát mnichem.

Vytvořte si pozitivní zpětnou vazbu, a ta vám pomůže překonat vaší mysl, dosud vedenou k přeskakování mezi úkoly. Splníte více důležitých věcí, a nebude to ani tak náročné. Zjistíte, že soustředění je určitou formou meditace. Je to úžasná věc, a můžete mi za ni poděkovat tak, že mi pošlete k ochutnání vaše místní pivo.

Nebo si kupte mou knihu na toto téma – nazvanou focus – a já si koupím pivo sám.

Najděte čas na životní změnu

Když jsem se zhruba před 5 lety rozhodl změnit svůj život, měl jsem obvyklý problém: nedostatek času.

Chtěl jsem začít cvičit, jíst zdravěji (přestat se stravovat ve fast-foodu), více se věnovat rodině, víc číst, víc psát, být produktivnější a zvýšit svůj příjem.

Bohužel, den má jen 24 hodin a z toho takových 8 prospíme. Odečtu-li hodiny, které strávíme jedením (3), sprchováním, oblékáním a upravováním se (1), vyřizováním schůzek (1), řízením (2), prací (8)… tak nám zbývá hodina, nanejvýš dvě. Často i méně.

Časem jsem ale našel způsob, jak dělat všechno, co dělat chci. Dosáhl jsem všech požadovaných změn a ještě jsem získal více volného času než kdy předtím. Ale první zásadní věcí, kterou jsem musel vyřešit, bylo: kde najít čas pro změnu svého života?

Vím, že mnoho z vás čelí stejnému problému – hodně mi o tom říkáte. Proto jsem se rozhodl podělit se s vámi o zkušenosti z mých začátků. Doufám, že vám to pomůže.

První krok

Musíte si dát závazek. Rozhodnout se, že opravdu chcete učinit změnu a že je pro vás důležitější něž cokoliv jiného.

Co se mě týče, shledával jsem důležitějším pouze svou rodinu – a změnit jsem se rozhodl stejně tak pro ni, jako pro sebe. Změny, které jsem dělal, jsem postavil nejvýše v žebříčku svých životních priorit.

Musí to být pro vás naléhavé. Nepřemýšlejte o tom jako o „zlepšení života“, ale jako o jeho záchraně. Změny, které jsem učinil, mi zachránily život – jsem o hodně zdravější, mé manželství se zlepšilo, můj vztah s dětmi se zlepšil a jsem častěji šťastný, než sklíčený.

Pokud vám nepřijde, že zachraňujete svůj život, pak obtížné, ale nezbytné změny, nedokážete uskutečnit.

Další kroky

Jakmile jsem učinil duševní závazek, podnikl jsem malé krůčky k tomu, abych do svého života vnesl prostor k nadechnutí.

  • Odpojte TV. Sledoval jsem TV méně něž kdy jindy (posléze jsem ji přestal sledovat úplně, přesto se nyní v průběhu týdne kouknu na pár show na internetu). Některým lidem tato změna přinese až několik hodin volna navíc.
  • Nečtěte tolik nesmyslů. Čítával jsem na internetu hodně věcí jen tak pro zábavu. Stejně tak jako časopisy. Jakmile jsem se od nich odtrhl, mohl jsem se zaměřit na důležitější věci.
  • Nechoďte tolik pařit. Chodíval jsem hodně do kina, na večeře a do hospod. Na chvíli jsem se od toho oprostil (téměř), abych si udělal čas.
  • Vstávejte dříve. Ne každý se k tomu odhodlá, ale pro mě to byl krok dobrým směrem. Zjistil jsem, že před tím než většina lidí vstane, mám více času na cvičení i práci – svět je tichý, mírumilovný a ničím nerušený. (Čtěte více)

Najděte zkrátka věci, které vám ubírají čas a přitom jsou méně důležité než změny, které chcete učinit. Je to téměř vše kromě nezbytných potřeb – práce, jídlo, atd. Omezte se na ně, jak nejvíc to jde.

Zjednodušte své závazky

Ve svém životě jsem měl spousty závazků – trénoval jsem fotbal, byl ve výboru PTA, účastnil se mnoha dobrovolnických prací, přirozeně jsem také měl společenské závazky a pracoval na hodně projektech.

Pomalu jsem je omezil. Zdály se důležitými, ale ve skutečnosti ani jeden nebyl tak důležitý, jako život, který jsem chtěl začít, změny, které jsem chtěl učinit. Mnoho věcí je důležitých – ale které z nich jsou ty absolutně nejdůležitější? Rozhodněte se.

Pokud máte s rozhodnutím problémy, vyzkoušejte experiment. Oprostěte se od závazku jen na krátkou chvíli. Uvidíte, zda-li jste trpěli, či si naopak užili čas navíc.

Máte-li obavy, že svým rozhodnutím někoho urazíte, zbavte se jich. Pošlete dotyčnému email, nebo zavolejte a vysvětlete, že byste se sice nadále rádi věnovali danému závazku, ale že prostě nemáte čas a nechcete to dělat polovičatě. Daná osoba se vás možná bude snažit přesvědčit, ale stůjte si pevně za svým – respektujte sebe, svůj čas a změny, které chcete učinit.

Zde je jedno tajemství: lidé či organizace, kterým jste pomáhali, nebo pro ně pracovali, budou žít dále. Budou pokračovat v tom, co dělají i bez vás a (proboha!) přežijí to. Váš odchod nezpůsobí konec světa. Zbavte se pocitu viny.

Uspořádejte si život

Postupem času jsem udělal spousty dalších změn jako například:

  • Automatické placení účtů, spoření a dluhů. Všechny platby jsem si nastavil online, takže nemusím obíhat schůzky, či ztrácet čas jejich vyřizováním. Tento krok zautomatizoval splácení mého dluhu a díky tomu jsem se z něho dostal ven. (Čtěte více)
  • Zredukujte schůzky. Snažil jsem se z mého života odstranit tolik schůzek, kolik jen šlo. Často to v určitých ohledech znamenalo změnu, ale zvykl jsem si na to a věci se zjednodušili. Vyřizoval jsem je za pochodu, takže mi jich na víkendy moc nezbývalo. Těch pár schůzek, co mě čekalo, jsem zvládnul naráz, abych si ušetřil zbytečné běhání.
  • Pracujte méně. Stanovil jsem si limity, kolik práce můžu udělat, nutil se plnit důležité úkoly a to včas. Naučil jsem se rozlišovat, které věci je potřeba udělat, a které mohou být opomenuty. Zvýšil jsem efektivitu své práce a hlavně pracoval méně.
  • Řekněte ne. Když mě někdo požádal, abych udělal něco, co bylo důležité pro něj, ale ne pro mě, naučil jsem se zdvořile odmítnout. Místo toho jsem se zaměřil na to, co je důležité pro mě.

Postupně jsem se naučil zjednodušovat. Zjednodušil jsem své denní rituály, práci, společenský život, vlastnictví, pomoc ostatním, ošacení. Trvalo to nějaký čas, ale vydané úsilí opravdu stálo za to: teď, když jsem si našel čas na věci, které chci dělat, je život mnohem lepší.

Vylepšený zápisník Bena Franklina aneb sledování cílů

Spousta lidí se zmiňuje o zápisníku Bena Franklina, jako o jednom z nejlepších způsobů, jak sledovat své cíle. Již nějaký čas jsem přemýšlel, že ho vyzkouším, a tento týden jsem se konečně rozhodl předělat zápisník tak, aby vyhovoval mým potřebám.

Vytvořil jsem si jednoduchou tabulku v Excelu, pomocí které sleduji dodržování všech svých návyků – od cvičení, přes omezení kofeinu, až po ranní rituály a cíle týkající se dluhů a spoření.

Mám vypracovaný týdenní rozvrh, ve kterém mám každý cíl či zvyk naplánován na jiný den. Pokud se některým z nich nemusím daný den zaobírat, je příslušné okénko začernalé.

A nyní to nejdůležitější: Každý večer zhodnotím svůj den (tak jako Ben Franklin). Projdu okénka jednotlivých cílů a úkolů, splněné odfajfkuji a u nesplněných udělám křížek. Mým záměrem je mít odfajfkováno vše. Následně se podívám, co mě čeká zítra, a jsem tak na příští den připraven.

Toto zhodnocení dne je poslední věcí, kterou dělám před uložením se do postele. Funguje to kouzelně. Jako každý jiný, i tento systém pro vás pracuje pouze tehdy, pokud se mu věnujete – což doposud dělám. Opravdu jej doporučuji. Nejen, že je skvělým způsobem, jak sledovat dodržování svých návyků, ale také vás motivuje k nim přilnout.

Tip redakce: Velmi dobrým nástrojem (nejen) pro sledování návyků je aplikace Optimism, dostupná pro Windows, Mac, iPhone, i jako webová aplikace.

Samozřejmě, vím, že obdobnou metodou je “Joe’s Goals”, ale tato se mi líbí ještě více. Vytiskl jsem si několik malých stránek (velikosti poloviny dopisního papíru), plus krásné desky s nápisem „Kniha zvyků“ na přední straně.
Dejte tomu také šanci!

3 kroky k trvale uklizenému stolu

Kdysi dávno býval můj stůl zaneřáděn všemi možnými věcmi, na kterých jsem zrovna pracoval – netřeba zmiňovat tucty věcí, které tam ležely jen tak: poznámky, upomínky, telefonní čísla, formuláře čekající na vyplnění a hory věcí odložených k pozdějšímu dokončení. Byl jsem příliš zaneprázdněn na to, abych dal věcem na stole nějaký řád. A když jsem se výjimečně odhodlal stůl uklidit, velmi brzy se nakupené věci  objevily znovu.

Ovšem dnes je situace jiná. Můj stůl je permanentně uklizen a vyskytují se na něm pouze věci, na kterých zrovna pracuji, čas od času notebook a pero pro psaní poznámek, nápadů a úkolů, které je třeba udělat. Je to osvobozující pocit….uklidňuje mě to….omezuje to stres a chaos….výrazně to usnadňuje hledání věcí….a jsem mnohem efektivnější a produktivnější.

Jak jsem této změny docílil? Popravdě to nebyla jednoduchá cesta a trvalo mi několik let, než jsem dosáhl optimálního řešení. Nicméně stěžejní body mé cesty najdete v tomto článku. Důležitá věc, na níž nesmíte zapomenout, je vytvoření určitého systému, který se naučíte dodržovat. Jinak dosáhnete pouze toho, že krátce po úklidu bude váš stůl opět zaneřáděn a budete moct začít nanovo.

Můj současný systém (který již delší dobu praktikuji) je téměř celý převzatý z knihy Mít vše hotovo od Davida Allena. Pokud jste ji nečetli, rychle to napravte.

Zde je slibovaný systém:

  1. Nejprve vezměte všechny věci ze stolu a šuplíků, dejte je na jednu hromadu a následně přendejte do nějakého košíku (pokud do něj nepasují, jednoduše je vyrovnejte do sloupečků vedle stolu). Od teď musí všechny věci, které směřují na váš stůl, zamířit nejprve do košíku a poté projít níže popsaným procesem.
  2. Nyní projděte váš košík od shora dolů. Nikdy se nevracejte k již protříděným věcem, nepřeskočte ani jediný papír a nic nevracejte zpět do košíku. Vždy udělejte, co je třeba udělat, a přesuňte se k další položce. Při rozhodování máte tyto možnosti: vyhodit, delegovat, založit, udělat, nebo zapsat pro pozdější vykonání. K řešení je vhodné přistupovat v tomto pořadí. Pokud vám úkol zabere víc než 2 minuty a zároveň nelze hodit za hlavu, zapište si jej pro pozdější zpracování (jinak budete rozptylováni od samotného úklidu).
  3. Pro udržení pořádku proces opakujte aspoň jednou denně. Nejvhodnější dobou je konec dne, nicméně osobně tíhnu k průběžnému uklízení a zpracovávání nových věcí v košíku. Jakmile košík protřídíte, váš stůl je uklizen. Právě jste se zbavili zbytečností a důležité věci umístili tam, kde pro ně máte vyhrazené místo (a ne jen pohodili na stůl, či s nimi zaneřádili šuplík). Držte se tohoto postupu. Je to jednoduché, pouze musíte dodržovat výše uvedený systém: umístit vše do košíku a následně o každé věci rozhodnout jaký krok, z již zmíněných, podniknete. Co se týče věcí pro pozdější vykonání, můžete je umístit například do seznamu “Další úkoly”. Avšak nesmíte zapomenout, že je nutné tento seznam pravidelně (denně, popřípadě týdně) procházet, abyste úkoly včas splnili.

Je to tak jednoduché. Máte na stole lístek s telefonním číslem? Nenechávejte ho tam a radši ho uložte do složky pro kontakty. Potřebujete něco udělat později? Nepište si to na lístek, který necháte na stole, ale zapište si to rovnou do seznamu dalších úkolů. Vše ostatní založte, vyhoďte nebo delegujte.

Odkládání věcí na stole je prokrastinace (jako člověk trpící prokrastinací vím, o čem mluvím). Pokud danou věc odložíte na později, opět se vám na stole začnou vytvářet hromádky. Vypořádejte se s nimi hned, buďte rázní a rozhodní!

To, co jsem zde právě popsal je dobrý zvyk k naučení, vyžaduje ale čas a vůli. Může se stát, že se přestanete uvedeným systémem řídit. Pak musíte sebrat své odhodlání a jít do toho znovu. Zvyk ve vás brzy hluboce zakoření. A věřte mi, jakmile se naučíte mít uklizený pracovní stůl, již nebudete chtít jinak.

Přečtěte si také: