Mějte tu správnou motivaci

Hodně lidí chce změnit své návyky. Často chceme jíst zdravěji, méně prokrastinovat, napsat knížku, ušetřit víc peněz, být víc fit, číst častěji a více…..

Když si řeknete, že změníte svůj návyk, většinou po nějaké chvíli selžete a jste zase zpět ve svých starých kolejích.

Mně se to taky nesčetněkrát v životě stalo. Řekl jsem si: „Budu jíst zdravěji a začnu cvičit.“ Myslel jsem to sám se sebou opravdu vážně. Na začátku to všechno běží podle plánu, ale pak se to vždycky nějak zvrtne a už je všechno snažení pryč.

Tak mě zajímá, co je to „něco“, proč sejdu z cesty za svým novým návykem?

Kouzlo je v tom, že musíte být správně namotivováni. Mít odvahu, aby se váš nový návyk stal vaší součástí. Je potřeba se k němu „upsat“ …..

Tady mám pár bodů z mého života, jak to dělám já tak, abych své nové návyky nadobro začlenil do života a neporušoval je:

  1. Když jsem chtěl přestat kouřit, tak jsem se přihlásil na jedno online fórum, kde jsem se upsal a slíbil jsem přede všemi členy, že pokud si budu chtít zakouřit, nejdřív to musím zveřejnit na fóru. Také jsem to řekl své ženě a dceři a tím si vlastně veřejně zajistil, že to neporuším. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem neselhal a nikdy to neporušil. Od té doby nekouřím.
  2. Chtěl jsem uběhnout maraton. Domluvil jsem si, že budu psát každý druhý týden do místních novin o tom, jak se mi daří má příprava. Všichni věděli, že se připravuji na maraton. Tudíž jsem to nemohl flákat.
  3. Před několika lety jsem se chtěl zlepšit v běhání. Nechal jsem se přemluvit mým kamarádem Scottem, že poběžím 50mílový ultramaraton. To mě tak namotivovalo, že jsem trénoval jako divý a pravděpodobně bych také řekl, že jsem se dostal do nejlepší běžecké formy vcelém svém životě.
  4. Také jsem si přál, abych byl o něco hubenější. Zeptal jsem se svého kamaráda Dicka, jestli by mě nechtěl trénovat. Dal mi nějaké dobré rady ohledně výživy a navrhl mi cvičební plán. Pracovali jsme na tom spolu asi rok a nakonec jsem opravdu výrazně zhubl.
  5. Chtěl jsem být ve svém životě víc vědomý. Dělat věci s větším vědomím a nejet pořád jenom na autopilota. Proto jsem oslovil svého kamaráda a kouče Toku. Ten mi vytvořil plán, který mě naučil pravidelně meditovat, číst budhistické texty, jíst vědomě. Tohle dělám každý den: čtu, uvědomuji si, co jím, a medituji. Každý týden Tokovi dávám svůj výstup, jak se mi daří, co mi jde a co mi dělá třeba ještě problémy.
  6. Hodně často jsem se začal učit šachy, ale vždycky jsem to po chvíli jaksi zametl pod koberec a přestal jsem se tomu věnovat. Tak jsem to vzal do svých rukou a přihlásil jsem se na šachový turnaj, a to i ve chvíli, kdy jsem věděl, že prohraji. Zároveň mi bylo ale jasné, že když jsem se přihlásil na turnaj, tak se také budu muset více učit a připravovat.
  7. Měl jsem velké přání odnaučit mé děti, aby během dne pořád něco uzobávaly, a já, abych už nechodil tak často do restaurace na jídlo. Vymyslel jsem šesti měsíční úmluvu, kde jsem se zavázal své kamarádce Tynan, že pokud to porušíme, hodí mi do obličeje velký šlehačkový dort, natočí to na video a zveřejní to na internetu. Nikdy jsem neselhal.

Z toho tedy vyplývá, že:

•   Pokud se chcete v něčem zlepšit, přihlaste se na nějakou soutěž, turnaj nebo něco podobného tak, aby vás to donutilo se na to více připravovat.

•   Pokud se chcete něco nového naučit, učiňte závazek. Řekněte lidem, že pokud to porušíte, budete muset udělat něco velmi trapného na veřejnosti.

•   Někdy není úplně dobré udělat až moc velký krok do neznáma. Změna nepřichází ze dne na den. To vede akorát k selhání.

•   Místo toho, abyste to dneska přepískli a „nabrali“ si toho na sebe až přes příliš, je lepší správně se motivovat a zůstat pozitivní. To vás pak celé udrží na fajn vlně, když se vám bouří nad hlavou a vy to třeba chcete vzdát.

Co systém produktivity nevyřeší

Pokud jste jako já, tak se neustále snažíte najít dokonalý způsob, jak být produktivní.

Bohužel nic takového neexistuje.

Problém není v nějakém systému, problémem je, že žádný z nich není schopen vyřešit několik opravdu důležitých a spolu souvisejících problémů:

1. Prokrastinaci

2. Strach z nejistoty

3. Strach z nepohodlí

Dneska je například na prvním místě v mém úkolníčku toto:

“Napiš článek na Zen Habits” a “Napiš úvod ke kurzu úklidu”…dost jednoduché, že? Dva jasné úkoly. Ale jakmile jsem začal psát, odběhl jsem k e-mailům, napsal zprávu svojí ženě, podíval se na svůj účet a trochu uklidil kuchyň. Jsem super produktivní u malých věcí, ale přitom odkládám to důležité!

Nezáleží na tom, co za systém používám, jakmile začnu prokrastinovat, vše padá. Když je úkol nepříjemný, odkládám ho jako většina z nás. Když čelím velkému množství nejistoty, prokrastinuji jako ostatní.

Často začneme pracovat na novém systému, jak být produktivní, zkusíme novou aplikaci, začneme vše organizovat, mazat e-maily a číst knihy a články (jako teď čtete vy) a toto všechno proto, abychom nemuseli dělat to, co je nám nepříjemné a kde necítíme jistotu.

Je o tolik jednodušší nechat se něčím zlákat a dělat drobnosti, než čelit něčemu velkému a děsivému. Je lehké jít se podívat na stav účtu, kouknout na oblíbené blogy a stránky, otevřít sociální sítě, atd… Nic vám nebrání a vždycky dostanete odměnu. Těžké úkoly naopak přináší nepříjemnou zpětnou vazbu a ihned na začátku narážíte na překážky. To není moc fér souboj, že?

Tak co s tím? Mám pro vás několik řešení:

1. Získejte odstup. Musíte se zbavit všeho, co vás rozptyluje. Odejděte od počítače, jděte ven na procházku, dejte si sprchu, zameditujte si nebo prostě seďte a nic nedělejte. To je vše. Dejte si krok zpět a zamyslete se nad tím, co byste teď měli dělat, než skočit do toho, co se zdá nejlehčí a nejvíc vás láká.

2. Vzpomeňte si, pro koho to děláte. Jakmile poodstoupíte, zapřemýšlejte, kdo bude mít prospěch z toho, když se do těžkého úkolu pustíte? Bude to kolega v práci, zákazník, někdo, koho máte rádi? Budete to vy? Jak to zlepší jejich život? Možná jim to něco ulehčí nebo vyřeší opravdovou bolest nebo prostě naplní důležitou potřebu. Zjistil jsem, že prokrastinuji, když se soustředím na svoje vlastní pohodlí. Když se konečně pustím do práce, je to proto, že jsem zaměřený na pomoc druhým.

3. Ponořte se do nepohodlí. Zbavte se všeho, co vás rozptyluje, jen dělejte, co je ke splnění úkolu třeba. Dovolte si cítit se na pár minut nepříjemně. Ano, nestojí to za nic, ale není to tak špatné, jakmile se do toho pustíte. Je to jako ponoření do studené vody. Prostě se potopte a nepřemýšlejte nad tím. Jakmile to uděláte, zklidněte se a uvidíte, že to není tak hrozné, jak jste se obávali.

4. Obejměte nejistotu. Častokrát je to právě strach z nejistoty, co nás drží zpátky. Nevíme, jak máme něco udělat, jak se věci vyvrbí, a to nás děsí. Nechceme na něčem takovém pracovat nebo nad tím vůbec přemýšlet. Vyhýbáme se tomu, prokrastinujeme a rozumujeme. Zkuste místo toho vidět nejistotu jako důležitou součást života. (Kdo chce život, ve kterém víte, jak všechno dopadne? To je extra nuda)…Místo toho se na to dívejte jako na vzrušující součást. Tu, která je naplněna zázraky, zvědavostí, učením, objevy a dobrodružstvím. Místo toho, abyste se dívali na nejistotu jako na něco špatného, obejměte ji a podívejte se, jak se můžete stát dobrým v jejím objevování. Mějte to nepohodlí rádi, ponořte se do něj a vychutnejte si to.

5. Dělejte to po kouskách. Ano, nejistota a nepohodlí mohou být těžké na zpracování. Nesnažte se je proto ihned ovládnout na 100 procent. Dělejte to po malých dávkách. Pracujte na úkolech pár minut, pak se jděte projít nebo si dejte pauzu. Pak si sedněte a opět pracujte. Uvolněte se v tom. Opakovaně. Takto se budete cvičit, abyste se v nejistotě a nepohodlí postupně cítili dobře. A to je hodně dobrá schopnost, když ji získáte.

A nakonec nebudete jenom čelit nejtěžšímu a uděláte něco dobrého také pro ostatní.

Strach ze zahájení velkého projektu

Minulý týden jsem spustil moji novou aplikaci „Habit Zen“ na Kickstarter. Hned se mě zmocnil strach. Cítil jsem ho v celém svém těle.

Co když se to lidem nebude líbit? Co když to nikdo nepodpoří? Co když to skončí jako fiasko a já se tak ztrapním před lidmi?

Anebo co když to lidé podpoří, ale mně se to nepovede dobře rozjet?

Strach vás celý polapí a připadá vám, že se vás drží jako klíště. Začínáte se bát i sebemenších drobností, cítíte se zoufale a chcete mít pod kontrolou věci, které prostě a jednoduše pod kontrolou mít člověk nemůže? Přijmout to a nechat to odejít by byla ta nejlepší varianta, ale není to lehké. Strach vám zkrátka vládne jako pán a určuje vám směr….

Dobře. Možná to tak je, ale je tu i nějaká jiná cesta? Ano. Je tu možnost, že budete sedět doma, do ničeho velkého se nikdy nepustíte, nikdy nepřekročíte svou komfortní zónu a nikdy se nepustíte do ničeho těžkého tak, abyste v životě neudělali žádnou chybu.

Spuštění něčeho velkého v životě je nesmírně děsivé, mnohdy i strašně bolestivé, Je to ale jediná cesta, jak se zlepšovat a růst.

Tady je shrnuté to, co dělám já, abych v životě pořád rostl a učil se něčemu novému:

Ptám se sám sebe, co je mým záměrem.

Proč chci dělat tento projekt? Je to proto, že chci vypadat dobře, nebo chci dokázat něco skvělého pro moje ego? Nebo to dělám pro lidi, abych jim pomohl? Kolika lidem pomohu?

Pravdou je, že kdybych všechno dělal jenom kvůli svému egu, tak by se mi  pravděpodobně nepodařilo překonat svůj strach. Nefungovalo by to. Ale pokud něco dělám pro někoho jiného, za tu námahu to stojí, no ne? Myslím si, že v případě, že z toho budou lidé profitovat a pomůže jim to, měl bych ten strach překonat a dotáhnout to do konce.

Zeptejte se přátel nebo někoho, komu věříte, jestli byste do toho projektu měli jít, nebo v žádném případě ne. Jestli máte dobré přátele, budou k vám upřímní. Mohou být taky tak blázniví, jako jste třeba vy. Ale máte zaručeno, že podobně naladěným lidem se váš projekt též bude líbit.

Moji přátelé mě podpořili. Nenechali mě, aby mě můj strach ovlivnil natolik, abych s tím projektem seknul. Děkuji vám moc! Pomáhá mi to také utišit mé obavy. Prostě ke mně mluví lidé se selským rozumem a já si většinou uvědomím, že mě ovládly jenom mé strachy a obavy a že jsou to vlastně iluze, které nemusím poslouchat.

Postavte se svému strachu tváří v tvář. Já chci většinou od svého strachu utéct a nemyslet na něj. Schovat se před ním, zůstat ve své komfortní zóně. Nebo taky zkouším vzít nějakým způsobem svůj strach pod kontrolu, ale to se mi většinou moc nedaří. Je to spíš takový obranný mechanismus.

Místo toho jsem se naučil si sednout a podívat se pěkně tomu mému strachu přímo do očí. Dívat se na něho laskavě, nehodnotit ho, ale jenom pozorovat a dívat se, co je to za strach. Jaká pořádná kuráž je potřeba k tomu před tím strachem neutíkat a prostě jenom se strachem chvilku zůstat? No obrovsky velká! Stále to zkoumám a objevuji.

Už jsem přestal v těchto chvílích chtít pořád něco dělat. Když mám strach, můžu dělat spousty věcí, ale většina z nich ničemu nepomůže, naopak to jenom zhorší.

Snažím se tedy zklidnit tím, že začnu POŘÁDNĚ DÝCHAT a podívám se na to, co chci udělat více, z racionálního pohledu. Ptám se sám sebe: „Dělám tohle kvůli strachu, který mě ovládl, nebo mi to opravdu nějak pomůže? Dělám tohle kvůli mému egu, nebo to přinese i něco ostatním? Co se stane, když teď nebudu dělat nic? Není tady náhodou i něco jiného, co bych mohl udělat? “

Když se uklidním, mé reakce jsou méně sobecké a o to víc soucitnější.

Rád pamatuji na to, že v těchto situacích je dobré se podívat na ten můj strach, na tu celou část mě, která je zastrachovaná, jako na malé dítě. My všichni jsme se někdy jako malí báli. Místo toho, abychom to malé dítě ignorovali, nebo jsme se od něho snažili utéct, tak mu můžeme poslat jenom trošku víc lásky a soucitu. To mně pomáhá, alespoň z části, se uklidnit a neutíkat sám před sebou.

Když jsem na sebe hodný a dám si trošku víc pochopení, naučil jsem se, že všechno bude vlastně v pořádku. Vím, že věci třeba nebudou tak, jak budu chtít, ale budou v pořádku. Věci se vyřeší. Jsem si sám dobrým přítelem a dobří přátelé jsou tady vždycky od toho, aby když se ti nad hlavou bouří, tak ti pomohou najít skrýš. Budu tady vždycky pro sebe a všechno se nakonec vždycky vyřeší.

Co mi pomáhá, je představa, že se prostě potápím a moc o tom nepřemýšlím. Připravím sám sebe na možný šok, v případě, že bude nepříjemný a v tu chvíli to nepohodlí bude jenom dočasné a nebude trvat dlouho.

S tím mým posledním projektem, o kterém jsem mluvil na začátku. Vím, že tam bude mnoho strachů. Vím, že se všechno může pokazit. Ale vím, že se do toho projektu i přesto pustím. Sázím na to, že věci třeba nebudou tak, jak bych si přesně přál, ale všechno dobře dopadne!

Protiprokrastinační výzva!

Tenhle měsíc nakopněte prokrastinaci do zadku!
A ne, tenhle článek si nebudete číst později!

Jsme oběťmi svojí prokrastinace. Pronásleduje nás denně a způsobuje, že odbíháme od úkolů, které opravdu potřebujeme udělat. Raději věnujeme pozornost něčemu jinému, pracujeme na jiném a projíždíme e-maily. Všechno kromě toho, na čem záleží nejvíc.

Prokrastinace nás ovládá už příliš dlouho.

Tenhle měsíc se jí postavíme. Je to moment, kdy jí místo útěku budeme čelit.
Jste na tuto výzvu připraveni? Ano, jste. A ne, opravdu to nemůžete udělat jindy.
Dávám vám tuhle výzvu a vy ji budete dodržovat celý jeden měsíc.

Funguje to takto:

1. Udělejte veřejně závazek (na sociálních sítích, před přáteli, rodinou, kolegy, jak chcete), že se budete každý den vědomě vyhýbat prokrastinaci.
2. Každý den si vymezte 5 minut na sezení s prokrastinací (o sezení vám řeknu hned v dalším bodě).
3. Vyberte důležitý úkol, na který se chcete soustředit, zbavte se všeho, co vás ruší, a nedělejte nic jiného než nejdůležitější úkol dne nebo ten, který byste normálně odkládali.
4. Nemůžete během těchto pěti minut přebíhat k jinému úkolu. Nemůžete rychle odběhnout jinam, byť na chvilku. Nemůžete se zvednout a jít poklízet. Můžete jen sedět a dělat ten jeden úkol, který je nejdůležitější. Nebo jenom sedět a nedělat nic.
5. Jakmile budete mít potřebu odbíhat, neposlouchejte ji. Jen ji pozorujte. Sledujte, nechte ji, aby vás pohltila, a pak sledujte, jak mizí. A pokračujte dál ve svém úkolu.
6. Čas uběhne velice rychle a najednou zjistíte, že už je 5 minut pryč. To je úspěch. Můžete pokračovat, pokud budete chtít, nebo si dát přestávku a pak se k úkolu vrátit, ale nemusíte. Pro úspěch stačí jen 5 minut denně.
7. Ano, tato cvičení dělejte i o víkendu.

To je ono. Udělejte závazek, vyberte každý den jeden úkol, nařiďte budík, a buď na něm pracujte, nebo jen seďte a pozorujte svoji potřebu odběhnout k něčemu jinému. Jednoduché, ne?

Nejspíš vám dojde, jak moc často přichází potřeba otočit pozornost jinam. To je normální. Tato cvičení vám pomohou si to uvědomit a čelit tomu místo útěku, na který jste zvyklí.

Dojde vám také, že potřeba přejít k jiné činnosti není žádná velká věda. Prostě se to děje. Utíkáme, protože máme strach, ale ve skutečnosti to tak děsivé není. Není důvod k panice. O nic nejde.

Možná zjistíte, že jste schopni toho zvládnout poměrně dost, když neutíkáte. Projekt se posune dál. Máte najednou pod kontrolou svůj rozvrh a time-management. Konečně dokončíte to otravné papírování. To důležité je hotové, což je skvělé.

Použil jsem tuto metodu, abych se zlepšil ve svém soustředění, a teď takhle cvičím několikrát denně. A ještě úžasnější je, že se vědomě můžu s potřebou utíkat vypořádat například tělesným cvičením, čtením, vařením a dalšími činnostmi.

Ne, nejsem vyléčený z prokrastinace. Nemyslím, že to je úplně možné. Vím ale, že s potřebnou odbíhat se dá pracovat a že se umím soustředit, když chci. To mi změnilo život. A vám může také.

Způsob, jak najít rovnováhu

Nehledě na poměrně nic neříkající název tohohle článku je rovnováha v práci a životě něco jako mýtus.

Je pravda, že moc pracujeme a nemáme čas na nespočet věcí, které bychom chtěli dělat, jsme pořád unavení, jíme tak, aby to bylo co nejpohodlnější, místo toho, abychom si dali něco, co nás skutečně vyživí. A nikdy nemáme chvilku klidu o samotě. Ale to je přeci život, který chceme, ne?

Ok. Možná by to chtělo trochu upravit. Práce, život, studium, vztahy a zdraví jsou ve skutečnosti to samé. Rovnováha proto není asi to správné slovo. Lepší je říct, že nastavíme život tak, abychom šli za svými nejvyššími cíli. To není špatné, že?

Kamarád se mě nedávno zeptal, jakým způsobem dávám dohromady svůj osobní život a všechny projekty, což mě donutilo se zastavit a zamyslet. A právě ten moment, kdy jsem se zastavil a přemýšlel, byl klíč k tomu na to přijít.

A tady je způsob, který používám:

1. Dávejte si pravidelně pauzy. V našich životech jsme natolik „busy“ a chyceni v tom, co děláme, že nemáme ani čas přemýšlet. Proto jsem si do života vsunul různé přestávky, abych měl čas na zamyšlení. Jaké přestávky to jsou? Například ranní meditace, pití kávy se zápisníkem v ruce, ranní sprcha, procházka, čaj nebo jogging, návštěva známých společně s mojí manželkou nebo návštěva kamaráda. To jsou momenty, kdy přemýšlím nad svým životem. Zastavujte se takhle pravidelně a vytvořte si pauzy.

2. Získejte perspektivu. Když už se zastavíte, poodstupte trochu dál a podívejte se na váš život z větší perspektivy. Co teď děláte? Kým chcete být? Rozhodujete se na základě celého obrazu, který vidíte? Jaké jsou vaše priority? Žijete podle nich? Nemusíte přemýšlet během svojí pauzy nad vším najednou. Spíš použijte chvilky pro sebe tak, abyste se postupně zamysleli nad jednou věcí, pak nad druhou, atd…

3. Přenastavte to. Pokud zjistíte, že trávíte až moc času na počítači místo toho, abyste byli se svými dětmi, všimněte si toho. Když uvidíte, že některé důležité projekty jsou odkládány nebo že nemáte čas cvičit nebo jste praštili s dietou a smířili se s tím, poznamenejte si to. A zamyslete se nad tím, co můžete upravit a změnit.

4. Nyní si zablokujte čas. Udělat si poznámku a uvědomit si, co se vám nelíbí, co je skvělé, ale bez akce je to zbytečné. Co můžete udělat pro to, abyste změnili to, jak trávíte svůj čas? Udělejte si závazek a napište si to do kalendáře. Ne ten, který porušíte a budete místo toho surfovat po internetu. Závazek, který splníte. Pokud chcete například víc cvičit, domluvte se napevno s kamarádem, že budete chodit běhat nebo posilovat, dělat jógu nebo budete chodit do posilovny, kam jste se na rok zapsali a ještě tam nikdy nešli. Udejte si pevný den a čas. Pokud chcete pracovat na projektu, dejte si schůzku v čajovně nebo knihovně na 3-4 hodiny a pracujte. Nebo si zablokujte celý týden na psaní knihy. A řekněte to někomu. Nejlepší je se zavázat k tomu, že jim to na konci týdne pošlete. Opravdu si dejte jasný termín.

To je ten nejlepší způsob. Čtyři kroky, které pravidelně opakujete.

Život je o neustálém upravování, změně pozic. Záleží pouze na tom, jestli měníte věci kolem sebe vědomě, nebo ne.

Přestaňte o tom číst, udělejte to!

Víc se toho učíme děláním než čtením.

To zní trochu zjednodušeně, ano, protože čtení nás toho může tolik naučit, ale je to praxe, co nám dá nejvíc. Jde o vcelku neškodnou větu, ale zamyslete se: Děláte to? Jdete do akce, abyste zlepšili svůj život?

Studie ukazují, že nejlepším způsobem, jak se naučit na zkoušku, je nečíst a opakovat, ale položit knihu, snažit se zopakovat, co jsem četl/a, a pak to napsat na papír. Je to daleko efektivnější.

A co ve vašem běžném životě? Tam to funguje úplně stejně.

Pokud chcete zlepšit nějakým způsobem svůj život, zjednodušit ho tím, že budete skromnější, že začnete cvičit nebo jíst zdravě, že se naučíte nové návyky, abyste byli produktivnější, tím, že budete pozitivnější a budete víc soucítit, jděte do akce. Je to právě ona, která vás k osvojení dovednosti dovede.

A to vás žádné čtení na světě nenaučí. Musíte věci dělat.

Takže projíždění nespočtu článků a knih o tom, jak si pomoci, je skvělé – několik jsem jich sám napsal – ale pamatujte, že to je pouze první krok.

Musíte dát posty o osobním rozvoji stranou, jít pryč od počítače nebo knihy a dát se do akce. Dnes.

Pouze děláním se skutečně věci naučíte.

Čtení ale pomáhá. Nejdřív vám pomůže pochopit, co dělat, a pak vás motivuje, když už na sobě pracujete. Ale akci to nenahradí.

Takže dočtěte tenhle článek a jděte pracovat na tom, co se chcete naučit. Co chcete umět.

7 způsobů, jak začít pravidelně cvičit

Nejspíš jste to už sami několikrát zkoušeli. Máte už po krk svojí postavy, ať už příliš hubené, nebo tlusté. Rozhodnete se s tím něco udělat. A tak si koupíte kartičku do posilovny, třeba i společně s přáteli. Jenže po několika týdnech váš kamarád vynechá, takže chodíte sami a nakonec skončíte i vy.

Ano, vím. Stává se to. Viděl jsem to mnohokrát. A vím, co si myslíte. Jak to, že to někteří zvládnou a jiní ne? Co je jejich tajemstvím?

Nejdříve vám povím, o čem to není: Není to o disciplíně nebo síle vůle. Ty fungují pouze krátce.

Co funguje dlouhodobě je návyk. To je to tajemství. A o tom je i tenhle článek – 7 způsobů, jak začít pravidelně cvičit

1. Určete si cíl. Čeho chcete dosáhnout?
Větších svalů?
Méně tuku?
Větší síly?
Chcete být rychlejší?

Cvičit můžete z různých důvodů. Než začnete chodit do posilovny, dejte si nejdříve cíl. Co vlastně od cvičení chcete?

Nezkoušejte docílit více, jak jedné věci najednou. Začněte s jedním cílem. Jakmile ho dosáhnete, můžete se posunout k dalšímu.

2. Určete si deadline.

Napište si datum, do kterého dosáhnete svého cíle. Napište si ho na kousek papíru a dejte někam, kde ho můžete během dne několikrát vidět. Dobrým místem je noční stolek. Uvidíte tak lístek, když vstáváte nebo když jdete spát. Bude to pro vás neustálá připomínka.

3. Vytvořte si plán
Když si určíte cíl, musíte mít jasný plán, jak k němu dojít.

Jaké cviky budete praktikovat?
Kolik uděláte setů?
Jak často budete chodit do posilovny?

Váš čas je nejcennější. Každá minuta v posilovně vás musí přivést blíž k vašemu cíli. Vyberte si proto efektivní tréninkový program. Pokud jste naprostý začátečník, zkuste si o cvičení přečíst nějakou tu knihu. To je pro začátek nejlepší.

4. Cvičte hned po ránu.

Pokud jste prožili těžký den v práci, může být dost těžké cvičit pak ještě někde v posilovně. Řešením je cvičit hned ráno:

  • Vstaňte brzy
  • Nasnídejte se
  • Připravte se do práce
  • Jděte cvičit

O hodinu později jste už mnohem blíž svému cíli. A máte k dispozici celý den na práci a další věci.

5. Držte se plánu.

Tohle jsem zažil už tolikrát. Dny, kdy se vám nechce cvičit, jsou obyčejně ke cvičení nejlepší. Možná je to něco ve spojení těla a hlavy: tělo říká ne, ale mysl křičí běž. Jestli bude tělo nakonec souhlasit, nevím.

Ať už je to jakkoli, když máte cvičit, cvičte. Nevymlouvejte se, jděte do toho. Když vám není dobře, cvičte trochu méně, ale nevynechávejte. Fakt, že jste tam vůbec byli, je mnohem podstatnější než to, že jste cvičili. A jak už jsem řekl, nakonec z toho může být ještě jeden z nejefektivnějších tréninků.

Čím víc cvičíte, tím spíš si vytvoříte návyk. Držte se proto svého plánu.

6. Cvičte s někým, kdo už návyk má.

Pokud váš tréninkový parták přestane cvičit, nejspíš to ukončíte také. Jenže když vydrží, bude to pro vás výzva.

Až příště půjdete do posilovny, podívejte se kolem sebe. Sledujte lidi, kteří cvičí kolem vás. Najděte si někoho, kdo to myslí vážně, a oslovte ho, jestli nechce trénovat s vámi. Správný člověk to přijme. Většina lidí ví, že to není jednoduché, protože to sami zažili.

Správný parťák vás namotivuje a pomůže vám cíle dosáhnout. A pokud ne, poohlédněte se po někom jiném.

7. Věřte si.

Můžete dosáhnout čehokoli, když tomu budete opravdu věřit. Jasný cíl a plán vám dodají to pravé sebevědomí a sebejistotu.

Pamatujte, že to trvá 30 dní, než získáte návyk. Během prvních třiceti dní se budete muset dost nutit. Pak už to bude jednodušší: návyk přebere práci a bude vás nutit sám.

Toto si napište vedle svého cíle a deadlinu: “Když to dokáží oni, zvládnu to i já.”

 

Jak najít motivaci k plnění důležitých, ale ne akutních úkolů

Mám kamaráda, který je OSVČ, má vlastní firmu a vede se mu dobře. Až na to, že se mu často stává, že prokrastinuje, když jde o splnění důležitého úkolu jako je například psaní.

Ne, nemluvím sám o sobě, i když někdy dělám to samé, abych byl upřímný.

Myslím, že to děláme všichni. Víme, že bychom se měli pustit do něčeho důležitého pro svoji kariéru, osobní život nebo byznys, ale místo toho stejně radši lelkujeme. Koukáme se na e-maily, odpovídáme na zprávy, čteme noviny nebo hledáme jiné zajímavé věci k přečtení.

Naším problémem není, že by byly důležité úkoly těžké. Problém je, že nejsme dost motivovaní. A tak prokrastinujeme.

Je těžší se namotivovat, když máte vlastní firmu nebo když vám nikdo nedýchá za krkem. Ke všemu když je před vámi celý svět plný fascinujících věcí na internetu, nebo jinde okolo vás. Co v takovém případě dělat?

Navrhuji tohle:

1. Uvědomte si, na čem záleží. Pokud chcete například něco napsat, proč je to pro vás důležité? Co na psaní milujete? Můj kamarád má třeba rád, když může druhé učit, co se sám naučil, a pak čte komentáře lidí, kterým pomohl. Přináší mu to radost. A to je úžasné. Dnes je tak snadné nechat si ujít hlubší prožitek a nechat se strhnout pracovním dnem.

2. Připomínejte si, jak moc to milujete. Někdy si můžeme důležité úkoly opravdu užívat. Ano. Často je na nich něco, kvůli čemu se na ně netěšíte. Možná se u toho budete muset více soustředit, nebo to zabere víc času, ale má to světlou stránku. Psaní může být také skvělý způsob, jak si odpočinout po namáhavém dni. Způsob, jak se propojit s tím, co je pro vás důležité. Možná je to skvělá šance, jak se vyjádřit, když normálně nemůžete.

3. Mluvte o tom s někým. Když mi o tom kamarád řekl a musel odpovědět na pár mých otázek, najednou našel opět motivaci, aby začal psát. Nebylo to v ničem, co bych udělal. Myslím si ale, že když o tom s někým promluvíte, tak vynesete problém na světlo. Ten se pak už nezdá tak velký a nemá nad námi takovou moc.

Ptejte se sami sebe, co vás drží zpátky. Když zjistíte, že prokrastinujete, tak se zastavte a zeptejte se: “Co mi brání v tom, abych psal/a? (nebo od jakéhokoli jiného úkolu, který máte). Buďte upřímní. Někdy máte pocit, že nemáte čas, ale pravdou je, že ho máte dost.

Někdy nevíte, jak se úkolu zhostit. V tom případě se můžete někoho zeptat, nebo si to najít na internetu. A někdy se to prostě zdá těžké nebo nepříjemné. V tom případě vám navrhuji, abyste udělali tři kroky, které jsem popsal výše. Obvykle vám ale nic v cestě nestojí. Nic vám nebrání v tom, abyste dělali důležitou, zábavnou a smysluplnou práci. Tak jděte na to!

Nevšední produktivita

Na světě neexistuje návod na produktivitu, který úplně vyřeší problémy, kterým všichni denně čelíme.

Jsem na tom stejně jako vy. Potýkám se s tím samým:

  1. Dělat důležitou práci místo té, která mi zabere hodně času a není tolik potřeba
  2. Nenechat se rozptýlit, když potřebuji pracovat na něčem těžkém
  3. Únavu a pocit, že všechny úkoly prostě nezvládám

U všech jde ve skutečnosti o stejný problém: Jakmile před sebou máte něco důležitého nebo těžkého, děláte raději cokoli jiného, blbnete nebo se flákáte. Potýkám se s tím každý den a ne vždy úspěšně. Ale co kdybychom se do toho mohli ponořit a vyřešit to jednou provždy? To bychom byli páni vesmíru.

Dejte si při tréninku pauzu

Pravdou je, že utíkáme od nepříjemných věcí, ale obvykle si to neuvědomujeme. Proto je důležitá meditace. Sedíte, nic neděláte, ale vidíte, jak vaše mysl utíká od nepříjemného do přítomného okamžiku. Dokola a dokola. Chce to čas, ale dá se s tím naučit pracovat.

Doporučuji vám meditovat. Tím se naučíte pracovat s nepříjemnými pocity, kterým neustále čelíte.

A zde je návod:

  1. Vyberte jeden úkol, který musíte dnes udělat.
  2. Vyčistěte si pracovní prostor před sebou. Vypněte nebo ztlumte telefon, ukliďte stůl a na svůj úkol se pořádně zasoustřeďte.
  3. Sedněte si a dejte se do práce.
  4. Sledujte, jak se vaše mysl snaží od práce utéct.

A teď si dejte pauzu. Místo toho, abyste utekli, zastavte se. Nadechněte se a otočte svoji pozornost na nepříjemné pocity. Může to být strach, frustrace, nejistota, pochybnosti nebo únava. Nevěnujte pozornost myšlenkám, které vám běží hlavou. Vnímejte jenom tělesný pocit. Kde se nepříjemný pocit nachází? Jakou má sílu?

Zjistíte, že špatný pocit není zase tak silný, i když se před ním snažíte utíkat. Jde jen o energii. Není ani dobrá, ani špatná. Je to jen energie, kterou nechcete a o které tvrdíte, že špatná je. Zkuste se zastavit a zameditovat si. Nepomůže vám o tom jenom číst v tomhle článku. Musíte trénovat. Poznat to blíž.

Nevšední produktivita

Jakmile začnete pracovat s nepříjemnými pocity, zjistíte, že o nic tak hrozného nejde. Nemusíte se ničeho bát. Je to jenom pocit, jen energie. Uvolněte se. Zkuste si k ní vytvořit přátelský vztah, místo toho, abyste sami sebe peskovali. Jen si jí všímejte, usmívejte se, dýchejte a buďte na sebe hodní.

A jak proměníte tuhle energii na produktivitu? Mám pro vás způsob:

  1. Napište si každý den 3 hlavní úkoly, které je potřeba splnit. Udělejte to ještě dřív, než začnete vůbec pracovat. Napište si i pár dalších úkolů, které jsou potřeba, ale primárně se soustřeďte na svoje 3 hlavní.
  2. Vyberte jeden důležitý úkol a udělejte si kolem sebe prostor (ještě předtím, než půjdete kontrolovat e-maily nebo sociální sítě).
  3. Udělejte si krátkou meditaci. Vnímejte, jestli se vám od úkolu chce utéct, zastavte se a pocit prozkoumejte. Jemně, přátelsky a se zvědavostí.
  4. Dejte si záměr. Jakmile se trochu uvolníte a zjistíte, že nepříjemné pocity nejsou žádný velký problém, dejte si záměr ohledně svého prvního úkolu. Děláte to proto, abyste zlepšili svůj život, abyste udělali něco dobrého pro druhé, abyste pomohli? Najděte ve svém záměru srdce, najděte tam lásku. A řekněte si: “Je mým záměrem udělat tenhle úkol z lásky k ….” (doplňte prázdné místo: sobě, někomu jinému, světu, atd.)
  5. Pracujte s chutí a láskou. Otevřete svoje srdce a dělejte svůj úkol s láskou, která pramení z vašeho záměru. Sledujte, kdy se začínáte cítit nepříjemně a chcete od úkolu utéct. Zastavte se, udělejte meditaci, kterou jsme se naučili, a pak pokračujte.
  6. Dávejte si přestávky. Každých 10 – 15 minut si dejte pauzu a protáhněte se nebo se napijte, projděte se po místnosti. Pozorujte, jak se cítíte a jak si vedete. Pak se vraťte zpátky k úkolu, nebo jděte na další, pokud je první hotový.

Neříkám, že vám to ze začátku půjde na 100%. Možná nikdy. Neočekávejte proto dokonalost. Pracujte na sobě a buďte na sebe hodní. Postupně se budete zlepšovat. To mi věřte.

Není jednodušší úkol než žádný úkol

„ Pamatujte, že není rychlejší kód než žádný kód.“ – Taligentův průvodce programováním

Jaký je nejrychlejší způsob, jak se zbavit úkolu na vašem úkolníčku?
Prostě ho smažte nebo ho tam vůbec nedávejte.

Když čteme články a knihy o produktivitě, o tom, jak věci dokončit a být efektivní, není to proto, že chceme být supervýkonní a rychlí jako Gonzales.

Chceme prostě dokončit něco úžasného.

To je dobře. Musíme si ale pamatovat jedno: nebuďme produktivní, protože chceme být produktivní. Soustřeďme se jenom na to, co je potřeba (nebo lépe: na to, co máme rádi).

Nejlepší způsob, jak se tam dostat, je dělat věci co nejjednodušeji. Kolik kroků je k tomu potřeba? Jak se můžete zbavit těžké práce, věcí, co nás rozptylují, a nekonečných mítinků nebo nepotřebných úkolů?

Prostě je vynechte.

Vyškrtněte je ze svého seznamu nebo je tam vůbec nedávejte. Udělejte si u každého úkolu malý test: Je to opravdu potřeba? Budu se pak cítit skvěle, až to dodělám?

Nejlepší často totiž bývá úkoly vůbec nedělat.

Nejlevnější, nejrychlejší a nejspolehlivější části počítačového systému jsou ty, které v něm nejsou.“ – Gordon Bell