Prokrastinace jako cesta k životnímu mistrovství

Není mezi námi člověka, který by neprokrastinoval – tedy neodkládal nějaký úkol, nerozptyloval se, odkládal své sny, svou práci s vědomím, že za to bude odsouzen.

Většina lidí si myslí, že prokrastinace je problém.

Stresují se a mají pocit, že když prokrastinují, dělají něco špatného.

Au contraire (to je francouzsky, nezatěžujte se vyhledáváním, znamená to, že je to jinak).

Prokrastinace je vlastně perfektním místem na to, abyste si opakovali nejdůležitější životní dovednosti. Naše tendence prokrastinovat nám přesně ukazuje, jak naše mysl pracuje a učí nás lépe se vyrovnávat s životními těžkostmi. Protože v životě se prostě vždy vyskytnou náročné chvíle, i když se jich snažíme vyvarovat a to, jak se s nimi vypořádáme nakonec určuje veškeré naše další jednání.

Pojďme společně zapracovat na tom, jak se vypořádat s těmi nejsložitějšími záležitostmi ve svém životě.

Náš obvyklý scénář

Když prokrastinujeme, takto většinou vypadá onen proces:

  1. Máme udělat něco náročného, nebo něco do čeho se nám nechce.
  2. Moc se necítíme na to, že bychom to zvládli protože je to složité, nepohodlné, náročné.
  3. Naše mysl se snaží jako obvykle od tohoto úkolu odklonit k něčemu, co je jednodušší, co dobře známe. Třeba bychom se mohli podívat na nějaké video, hrát hry, zkontrolovat email nebo svůj profil na sociálních sítích.
  4. Začneme dělat onu jednodušší věc a přestaneme myslet na to, co jsme opravdu měli začít vykonávat.
  5. Máme špatný pocit z toho, že jsme něco zazdili a začneme si o sobě budovat negativní obraz. Zahltíme svou psychiku sebekritikou a sebetrýzněním.

Celý tento cyklus nás ale rozhodně nenaučí to příště zkusit jinak a lépe. Je to cyklus viny, to vám říkám. Můžeme se naučit to celé zvládat lépe.

Prokrastinace je příležitost, ne přehlídka nezdarů

Jak bychom měli tedy celý cyklus řešit? Ideálně takto:

  • Vymyslíme si nějaký náročný úkol
  • Cítíme to, že je opravdu náročný, ale vnímáme to pouze jako signál k tomu, že se pouštíme na neznámou půdu.
  • Uvítáme to a využijeme příležitosti vstoupit na neznámou půdu, ponoříme se do toho s radostí a s gustem. (Mimochodem, opravdu miluji slovo ,,gusto“)

Ale po pravdě, to je ideální stav, tam ještě nejsme. S největší pravděpodobností se trénink bude odehrávat takto:

  1. Připravíme si náročný úkol a už víme, že bysme jej rádi prokrastinovali, protože cítíme nejistotu a nepohodlí.
  2. Začneme prokrastinovat tím, že zvolíme nějakou jednoduchou činnost a začneme ji vykonávat.
  3. V okamžiku, kdy se přistihneme u toho, že prokrastinujeme….dáme si pauzu.

Ta pauza je klíčem ke všemu.

  1. Naladíme se na tuto pauzu a procítíme, že je příležitostí k tréninku klíčové životní dovedností. V tomto okamžiku zvolíme radost a vděčnost za to, že tuto zkoušku můžeme podstoupit, přijmeme ji s potěšením…a ano s gustem.
  2. Začneme pracovat s nepohodlím a nejistotou. Jak a kde ji cítíme? Je to opravdu taková hrůza? Můžeme s nimi nějak pracovat? Můžeme se otevřít nepohodlí, přijmout nejistotu a vidět v nich krásu všeho toho, co děláme?

Pomalu, krok za krokem, můžeme díky této praxi nepříjemné pocity přijmout, spíše než od nich utíkat. Můžeme trénovat trpělivost a pozitivní nastavení mysli uprostřed všeho chaosu a neznámého.

Zcela se oddejte této praxi. Zjistíte, že vám změní život a je úžasná.

Trénink nepohodlí a nejistoty

Máte PAUZU. Takže můžete zkoušet trénovat práci s nepohodlím a nejistotou. A uděláte to takto:

Navnímáte daný pocit – i na fyzické úrovni, ve svém těle, ne jenom mentální obraz – a podívejte se jak se v něm cítíte. Kde ve vašem těle jej můžete lokalizovat? Můžete popsat jak se teď cítíte? Můžete popsat jeho barvu, zvuk, druh energie?  

Probuďte v sobě zvědavost a prozkoumejte vše. Zkoumejte jej s plnou vírou v sebe. Buďte přítomni a jen pasivně přijímejte vše, co prochází vaší myslí.

Poté se nadechněte, zvedněte se a jděte na to. Udělejte tu těžkou část. Tu část, o které nevíte vůbec nic a zahlcuje vás svou nejistotou. Přijměte tu nejistotu jako část svého života, jako misi, na kterou jste sami sebe vyslali, protože žádná mise, která za to stojí není jen plná životních jistot.

Žádný hrdina se nevydá na misi, když předem přesně ví, jak ta mise dopadne. Vy jste tím hrdinou a ano, jste za tuto misi kompletně zodpovědní.

Mákněte si, přijměte nepohodlí a nechte jej, aby zůstalo tam, kde je. Zřejmě pocítíte nutkání se otočit a utéct, ale vy neposlechnete a zůstanete. A nebo vás přemůže strach, nezvládnete to a budete muset začít znovu. Tak jako každý hrdina, kterým jste i vy. Tisíckrát upadnete a dvoutisíckrát vstanete. Jste odvážní, inspirativní a silnější než si vůbec dokážete představit.

Krok za krokem rozšiřujete svou komfortní zónu. Svou zónu génia, svůj hrdinský dosah. A s každým krokem se stáváte silnějším a více a více inspirujete celý svět, aby byl jako vy.

Technika úplné koncentrace na jedinou aktivitu

Rád bych vám představil japonský termín „ichigyo-zammai“, který v podstatě znamená úplnou koncentraci na jedinou aktivitu.

Sunryu Suzuki popsal tuto techniku ve své knize Zen Mind, Beginner’s Mind a zároveň zde uvádí, že toto cvičení, při kterém se soustředíte pouze a právě na jednu činnost, vede přímo k osvícení.

„Takže místo toho, abychom si stále nacházeli nové věci, které bychom mohli uctívat , soustředíme se na činnost, kterou děláme v daném okamžiku,“ napsal Suzuki Roshi. „Když se ukláníte, měli byste se jen poklonit; když sedíte, měli byste jen sedět; když jíte, měli byste jen jíst. „

Píše zde také, že když vykonáváme tuto jednu činnost, vyjadřujeme svou pravou povahu.

Z toho vyplývá zajímavá představa, že když nejsme přítomni, naše pravá přirozenost se plně nevyjadřuje … ale když skutečně děláme jen to, co děláme, začneme vyzařovat své pravé Já.

Ale to se snadno řekne a mnohem hůře udělá. Jak často totiž nejsme tady a teď?

Přemýšlejte o chvílích kdy:

  • Přeskakujete mezi úkoly v prohlížeči.
  • Celý den kontrolujete telefon i když zrovna děláte něco jiného.
  • Začnete s nějakým úkolem i když jste ještě nedokončili ten předchozí.
  • Přemýšlíte o jiných věcech, když s námi někdo mluví.
  • Jste podráždění když pracujete a někdo vás přeruší.
  • Berete to, co děláte jako samozřejmost, protože je to nudné nebo rutinní.

Jak vidíte, ukazuje se, že jsme velmi zřídka plně zaměřeni na jakoukoliv jednotlivou aktivitu. Jak můžeme tedy vyzkoušet tento trénink plného soustředění na jednu činnost ?

Jak dělat jen jednu věc v daný okamžik

Tyto připomínky jsou stejně tak poznámkami pro můj i pro váš trénink. Takto já cvičím svou pozornost a koncentraci:  

  1. Když zahájíte nějakou činnost, obraťte na ni s svou plnou pozornost a nastavte si jasný záměr být zcela přítomen v této aktivitě, abyste nevykonávali nic jiného než ji. Říkejte si pro sebe: „Jen chodím,“ nebo: „Jen si čtu,“ nebo: „Jen piju čaj“.
  2. Když vykonáváte tuto činnost otevřete své vědomí jako nekonečnou oblohu a plně se vnořte do daného okamžiku.
  3. Když si všimnete, že přemýšlíte o něčem jiném, nebo že vaše pozornost směřuje někam jinam, či si začínáte vytvářet vzorce soudu, odporu atd. … jen toho všimněte, přijměte to.  A poté se vraťte k plné přítomnosti v dané aktivitě.
  4. Vyprázdněte svou mysl od soudů či předsudků o dané činnosti a jen buďte zvědaví, jaká vlastně ona aktivita bude a jak jí zvládnete. Překvapujte sami sebe.
  5. S každou věcí zacházejte s úctou, jako by byla součástí vás samých.
  6. Rozpoznejte krásu každého okamžiku, každé aktivity. To je to, co vás propojí s celým světem kolem nás.

Jen pište. Jen se osprchujte. Dejte někomu svou plnou pozornost.

Když vložíme do každé své činnosti plnou a milující pozornost, začneme oceňovat každou osobu, každou věc, vše kolem nás jako něco hodného úcty, lásky a vděčnosti.

Začneme přijímat své životní příležitosti v plném vědomí, s úsměvem a úklonou.

Zdolejte svůj den s mini-misemi

V poslední době jste nebyli příliš produktivní, přiznejte to.

Sledovali jste příliš mnoho videí, surfovali jste po internetu a na sociálních sítích, moc jste necvičili …ocitli jste se na šikmé ploše přátelé.

Mám tu pro vás řešení. Mini-mise.

Zde je návod, jak to funguje:

Můžete si nastavit několik mini-misí pro ten který den.

Například z mého zápisníku:

  1. Napiš příspěvek na zenhabits.com
  2. Zacvič si
  3. Natoč další video lekci pro svůj kurz

V ideálním případě netrvá jednotlivá mise déle než 15 minut, ale pokud máte pocit, že na to máte,

může trvat i 20-30 minut.

Vyberte jednu misi a připravte se. Postavte se, protáhněte se, rozhýbejte se, psychicky se posilněte a připravte se na dobití mise. Pusťte si nějakou rytmickou hudbu. Vyčistěte počítač nebo pracovní plochu. Ponořte se.

Zůstaňte soustředění, propojte se sami se sebou a nakopejte pár zadků.

Odměňte se, až budete hotovi. Zvedněte pěst na znamení vítězství, pak se odměňte.

Například tím, že se podíváte na svou oblíbenou sociální síť, video na Youtube nebo si dáte ty dobré sušenky, které jste si nechat až po tréninku.

Můžete to opakovat několikrát denně, nejvíce však pětkrát. Pokud zvládnete pět mini-misí za den, jste skvělí!

Dejte si nějakou extra odměnu.

Pokud vám to pomůže, řekněte někomu o vaší příští misi a poproste ho, aby na vás dohlédl.

Ale i bez předání odpovědnosti se můžete dát dohromady a soustředit se právě na jednu mini-misi.

Proč to funguje?

Protože si nastavíte něco, co je splnitelné a zároveň pro vás důležité a vydržíte motivovaní 10-20 minut.

To zvládnete. A děláte si to zábavné, hrajete hru, neděláte z toho povinnost. Hra je úžasný způsob, jak zvládnout a dokončit vše potřebné.

Pokud si každý den nastavíte sví mini-mise, určitě sami uvidíte úžasné výsledky.

OK, skončil jsem s touto mini-misí, čas na sušenku!

Jak si snadno a rychle uklidit

Moje rodina se příští víkend kompletně stěhuje do jiného domu. Připravujeme proto všechno na stěhování a chystáme se projít celý dům a zbavit se věcí, které nepotřebujeme.

Nový dům nemá tolik úložných prostor, což mi přijde jako požehnání. Znamená to, že musíme vyhodit zbytečnosti. V tom jsem docela dobrý, ale přesto se člověku děje, že se mu za nějakou dobu věci jednoduše nahromadí (hlavně u dětí v pokoji!).

Stěhování je mimochodem nejlepší důvod k úklidu. Obyčejně rozdělím úklid do několika menších kroků, ale někdy může být zábava vrhnout se na všechno najednou.

A tady je návod, který na úklid používáme doma my. Místnost po místnosti:

  1. Ukliďte si psací stoly. Jako odkladnou plochu použijte postel nebo podlahu.
  2. Začněte na jedné straně místnosti a postupujte ke druhé.
  3. Vždy vyklízejte jenom jednu poličku nebo šuplík, abyste si nepomíchali věci.
  4. Z poliček a šuplíků všechno vyndejte, dejte na hromádku a poličku nebo šuplík umyjte.
  5. Hromádku si rozdělte na dva komínky: 1) to, co používáte často a máte rádi a 2) to, čeho se chcete zbavit. Berte předmět po předmětu a rozhodujte se – Kdy jsem to na sobě měl/a naposledy? Kdy jsem to naposledy použil/a? Pokud je odpověď několik měsíců (6 a více), vyhoďte to. Vyjma sezónního oblečení, které nosíte třeba jenom v zimě.
  6. Jakmile jste si protřídili věci, vraťte je zpět do poličky nebo šuplíku. Hezky srovnané. Věci na vyhození vložte do krabice, kterou vyhodíte, zrecyklujete nebo někomu darujete.
  7. Přejděte k další poličce nebo šuplíku. A zopakujte celý proces od začátku. Udělejte to samé také se skříněmi. Jednu po druhé.

Díky takovému postupu budete mít jednotlivé místnosti uklizené během pár hodin. Pokud to chcete dělat pořádně, počítejte tak se 3-5 hodinami na jednu místnost. Vyčleňte si tedy nějaký čas o víkendu.

A ten pocit, když máte hotovo.

Hezky si sedněte a užívejte si ten pořádek a jednoduchost.

Nejjednodušší způsob, jak vyčistit svoji e-mailovou schránku

Ve zkratce: Neodpovídejte nebo ani nečtěte většinu svých e-mailů.

Vaše schránka může být prázdná během pár minut, stačí na to jednoduchý trik.

Toto bych vám doporučil:

  1. Vyberte všechny zbytečné maily, newslettery, spamy, automatické odpovědi, řetězáky, vtipy, reklamy a další „super“ důležité položky a vymažte je.
  2. Označte polovinu (nebo víc) dalších e-mailů, o kterých víte, že nejsou důležité a archivujte je.
  3. Rychle projděte očima zbytek, archivujte a vyberte ty, na které je potřeba odpovědět nebo na ně reagovat. To jsou ty nejpodstatnější.
  4. Odpovězte na ně třemi větami nebo méně nebo si vložte do kalendáře poznámku, že na ně odpovíte později, případně kdy.

Hotovo.

Když půjdete podle tohoto návodu, může se vám dařit projít svoji schránku každý den do 5 minut, když budete rychlí (používejte klávesové zkratky).

Co? Ale co všechny ty maily, na které potřebuji odpovědět? Prezident Obama také dostával tisíce dopisů denně a četl jich tak maximálně 10! Tato metoda vás nutí zjednodušovat a soustředit se pouze na to, co je skutečně důležité.

Pak, když jste ušetřili čas, který normálně trávíte na e-mailu, jděte ven a udělejte něco skvělého. Ano a na e-mail choďte maximálně jednou, dvakrát denně. Jinak se od něj držte dál.

Zkuste to na den nebo dva. Zhroutil se kvůli tomu svět? Hádám, že ne. Pokud ano, koupím vám pivo, pokud ne, jedno mi dlužíte.

Jde o něco mnohem hlubšího. O naši potřebu odpovědět a reagovat na vše, co k nám přijde spíš, než převzít kontrolu nad našimi pracovními dny a udělat to, co je doopravdy důležité. Nemusíte odpovídat na každý email, na vše reagovat nebo všechno číst. Můžete si vybrat to nejdůležitější a pak se pustit do toho, na čem záleží. A když ostatním řeknete, že neodpovídáte na všechno, nakonec to po vás přestanou chtít.

Poznámka: Uvědomuji si, že tento návod nebude fungovat všem, ale je to snadná metoda. Můžete ji použít, abyste si zjednodušili život. Prostě vyberte 1-5 emailů, na které odpovíte a zbytek archivujte.

Jak konečně zabít výmluvy!

Všichni se vymlouváme.

Ale jsou to úspěšní, kteří umí s výmluvami bojovat.

Jsem moc unavený/á. Nemám čas. Nemám náladu. Raději bych dělal/a něco jiného. Nemám peníze, prostor, nástroje,… Nemůžu, protože…

Všichni jsme se někdy vymluvili. A tady je návod, jak se výmluv zbavit:

    1      Podívejte se na to pozitivní. Obyčejně se vymlouváme, protože se nám do něčeho nechce. Vidíme jenom to negativní. Místo toho se zaměřte na to, co je na tom dobré, to zábavné. A k tom se vracejte nebo výmluvy nikdy nepřekonáte.

    2      Převezměte zodpovědnost. Výmluvy jsou vždycky snaha se vykroutit ze zodpovědnosti. Když nemáme čas, peníze, nástroje, pak to přeci není naše vina, že? Převezměte zodpovědnost a jděte za řešením.

    3      Najděte řešení. Každý problém má i řešení. Nemáte čas? Začněte s tím, že se činnosti věnujete 5-10 minut. Čas si udělejte. Začněte pracovat dříve. Udělejte úkol během oběda. Nemáte členství v posilovně? Cvičte doma nebo v kanceláři. Nemáte energii? Posilujte, když máte během dne nejvíc energie. Jste inteligentní. Určitě na něco přijdete.

    4      Mějte v hlavě svůj cíl. To je vaše motivace. Váš důvod, proč to všechno děláte. Jasně, mohli byste si prostě lehnout na gauč, ale když si představíte, čeho chcete dosáhnout, nakopne vás to. Představujte si svůj sen a cíl a zůstaňte namotivovaní.

    5      Buďte zodpovědní. Najděte si kamaráda, který do toho půjde s vámi. Mějte svůj vlastní tým, někoho, komu se musíte zpovídat z toho, co jste dělali. Pokud máte kouče nebo kolegu, úkoly vám půjdou snáz.

    6      Jděte do toho a vymlouvejte se. Pak to ale stejně udělejte.

 

Mějte tu správnou motivaci

Hodně lidí chce změnit své návyky. Často chceme jíst zdravěji, méně prokrastinovat, napsat knížku, ušetřit víc peněz, být víc fit, číst častěji a více…..

Když si řeknete, že změníte svůj návyk, většinou po nějaké chvíli selžete a jste zase zpět ve svých starých kolejích.

Mně se to taky nesčetněkrát v životě stalo. Řekl jsem si: „Budu jíst zdravěji a začnu cvičit.“ Myslel jsem to sám se sebou opravdu vážně. Na začátku to všechno běží podle plánu, ale pak se to vždycky nějak zvrtne a už je všechno snažení pryč.

Tak mě zajímá, co je to „něco“, proč sejdu z cesty za svým novým návykem?

Kouzlo je v tom, že musíte být správně namotivováni. Mít odvahu, aby se váš nový návyk stal vaší součástí. Je potřeba se k němu „upsat“ …..

Tady mám pár bodů z mého života, jak to dělám já tak, abych své nové návyky nadobro začlenil do života a neporušoval je:

  1. Když jsem chtěl přestat kouřit, tak jsem se přihlásil na jedno online fórum, kde jsem se upsal a slíbil jsem přede všemi členy, že pokud si budu chtít zakouřit, nejdřív to musím zveřejnit na fóru. Také jsem to řekl své ženě a dceři a tím si vlastně veřejně zajistil, že to neporuším. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem neselhal a nikdy to neporušil. Od té doby nekouřím.
  2. Chtěl jsem uběhnout maraton. Domluvil jsem si, že budu psát každý druhý týden do místních novin o tom, jak se mi daří má příprava. Všichni věděli, že se připravuji na maraton. Tudíž jsem to nemohl flákat.
  3. Před několika lety jsem se chtěl zlepšit v běhání. Nechal jsem se přemluvit mým kamarádem Scottem, že poběžím 50mílový ultramaraton. To mě tak namotivovalo, že jsem trénoval jako divý a pravděpodobně bych také řekl, že jsem se dostal do nejlepší běžecké formy vcelém svém životě.
  4. Také jsem si přál, abych byl o něco hubenější. Zeptal jsem se svého kamaráda Dicka, jestli by mě nechtěl trénovat. Dal mi nějaké dobré rady ohledně výživy a navrhl mi cvičební plán. Pracovali jsme na tom spolu asi rok a nakonec jsem opravdu výrazně zhubl.
  5. Chtěl jsem být ve svém životě víc vědomý. Dělat věci s větším vědomím a nejet pořád jenom na autopilota. Proto jsem oslovil svého kamaráda a kouče Toku. Ten mi vytvořil plán, který mě naučil pravidelně meditovat, číst budhistické texty, jíst vědomě. Tohle dělám každý den: čtu, uvědomuji si, co jím, a medituji. Každý týden Tokovi dávám svůj výstup, jak se mi daří, co mi jde a co mi dělá třeba ještě problémy.
  6. Hodně často jsem se začal učit šachy, ale vždycky jsem to po chvíli jaksi zametl pod koberec a přestal jsem se tomu věnovat. Tak jsem to vzal do svých rukou a přihlásil jsem se na šachový turnaj, a to i ve chvíli, kdy jsem věděl, že prohraji. Zároveň mi bylo ale jasné, že když jsem se přihlásil na turnaj, tak se také budu muset více učit a připravovat.
  7. Měl jsem velké přání odnaučit mé děti, aby během dne pořád něco uzobávaly, a já, abych už nechodil tak často do restaurace na jídlo. Vymyslel jsem šesti měsíční úmluvu, kde jsem se zavázal své kamarádce Tynan, že pokud to porušíme, hodí mi do obličeje velký šlehačkový dort, natočí to na video a zveřejní to na internetu. Nikdy jsem neselhal.

Z toho tedy vyplývá, že:

•   Pokud se chcete v něčem zlepšit, přihlaste se na nějakou soutěž, turnaj nebo něco podobného tak, aby vás to donutilo se na to více připravovat.

•   Pokud se chcete něco nového naučit, učiňte závazek. Řekněte lidem, že pokud to porušíte, budete muset udělat něco velmi trapného na veřejnosti.

•   Někdy není úplně dobré udělat až moc velký krok do neznáma. Změna nepřichází ze dne na den. To vede akorát k selhání.

•   Místo toho, abyste to dneska přepískli a „nabrali“ si toho na sebe až přes příliš, je lepší správně se motivovat a zůstat pozitivní. To vás pak celé udrží na fajn vlně, když se vám bouří nad hlavou a vy to třeba chcete vzdát.

Co systém produktivity nevyřeší

Pokud jste jako já, tak se neustále snažíte najít dokonalý způsob, jak být produktivní.

Bohužel nic takového neexistuje.

Problém není v nějakém systému, problémem je, že žádný z nich není schopen vyřešit několik opravdu důležitých a spolu souvisejících problémů:

1. Prokrastinaci

2. Strach z nejistoty

3. Strach z nepohodlí

Dneska je například na prvním místě v mém úkolníčku toto:

“Napiš článek na Zen Habits” a “Napiš úvod ke kurzu úklidu”…dost jednoduché, že? Dva jasné úkoly. Ale jakmile jsem začal psát, odběhl jsem k e-mailům, napsal zprávu svojí ženě, podíval se na svůj účet a trochu uklidil kuchyň. Jsem super produktivní u malých věcí, ale přitom odkládám to důležité!

Nezáleží na tom, co za systém používám, jakmile začnu prokrastinovat, vše padá. Když je úkol nepříjemný, odkládám ho jako většina z nás. Když čelím velkému množství nejistoty, prokrastinuji jako ostatní.

Často začneme pracovat na novém systému, jak být produktivní, zkusíme novou aplikaci, začneme vše organizovat, mazat e-maily a číst knihy a články (jako teď čtete vy) a toto všechno proto, abychom nemuseli dělat to, co je nám nepříjemné a kde necítíme jistotu.

Je o tolik jednodušší nechat se něčím zlákat a dělat drobnosti, než čelit něčemu velkému a děsivému. Je lehké jít se podívat na stav účtu, kouknout na oblíbené blogy a stránky, otevřít sociální sítě, atd… Nic vám nebrání a vždycky dostanete odměnu. Těžké úkoly naopak přináší nepříjemnou zpětnou vazbu a ihned na začátku narážíte na překážky. To není moc fér souboj, že?

Tak co s tím? Mám pro vás několik řešení:

1. Získejte odstup. Musíte se zbavit všeho, co vás rozptyluje. Odejděte od počítače, jděte ven na procházku, dejte si sprchu, zameditujte si nebo prostě seďte a nic nedělejte. To je vše. Dejte si krok zpět a zamyslete se nad tím, co byste teď měli dělat, než skočit do toho, co se zdá nejlehčí a nejvíc vás láká.

2. Vzpomeňte si, pro koho to děláte. Jakmile poodstoupíte, zapřemýšlejte, kdo bude mít prospěch z toho, když se do těžkého úkolu pustíte? Bude to kolega v práci, zákazník, někdo, koho máte rádi? Budete to vy? Jak to zlepší jejich život? Možná jim to něco ulehčí nebo vyřeší opravdovou bolest nebo prostě naplní důležitou potřebu. Zjistil jsem, že prokrastinuji, když se soustředím na svoje vlastní pohodlí. Když se konečně pustím do práce, je to proto, že jsem zaměřený na pomoc druhým.

3. Ponořte se do nepohodlí. Zbavte se všeho, co vás rozptyluje, jen dělejte, co je ke splnění úkolu třeba. Dovolte si cítit se na pár minut nepříjemně. Ano, nestojí to za nic, ale není to tak špatné, jakmile se do toho pustíte. Je to jako ponoření do studené vody. Prostě se potopte a nepřemýšlejte nad tím. Jakmile to uděláte, zklidněte se a uvidíte, že to není tak hrozné, jak jste se obávali.

4. Obejměte nejistotu. Častokrát je to právě strach z nejistoty, co nás drží zpátky. Nevíme, jak máme něco udělat, jak se věci vyvrbí, a to nás děsí. Nechceme na něčem takovém pracovat nebo nad tím vůbec přemýšlet. Vyhýbáme se tomu, prokrastinujeme a rozumujeme. Zkuste místo toho vidět nejistotu jako důležitou součást života. (Kdo chce život, ve kterém víte, jak všechno dopadne? To je extra nuda)…Místo toho se na to dívejte jako na vzrušující součást. Tu, která je naplněna zázraky, zvědavostí, učením, objevy a dobrodružstvím. Místo toho, abyste se dívali na nejistotu jako na něco špatného, obejměte ji a podívejte se, jak se můžete stát dobrým v jejím objevování. Mějte to nepohodlí rádi, ponořte se do něj a vychutnejte si to.

5. Dělejte to po kouskách. Ano, nejistota a nepohodlí mohou být těžké na zpracování. Nesnažte se je proto ihned ovládnout na 100 procent. Dělejte to po malých dávkách. Pracujte na úkolech pár minut, pak se jděte projít nebo si dejte pauzu. Pak si sedněte a opět pracujte. Uvolněte se v tom. Opakovaně. Takto se budete cvičit, abyste se v nejistotě a nepohodlí postupně cítili dobře. A to je hodně dobrá schopnost, když ji získáte.

A nakonec nebudete jenom čelit nejtěžšímu a uděláte něco dobrého také pro ostatní.

Strach ze zahájení velkého projektu

Minulý týden jsem spustil moji novou aplikaci „Habit Zen“ na Kickstarter. Hned se mě zmocnil strach. Cítil jsem ho v celém svém těle.

Co když se to lidem nebude líbit? Co když to nikdo nepodpoří? Co když to skončí jako fiasko a já se tak ztrapním před lidmi?

Anebo co když to lidé podpoří, ale mně se to nepovede dobře rozjet?

Strach vás celý polapí a připadá vám, že se vás drží jako klíště. Začínáte se bát i sebemenších drobností, cítíte se zoufale a chcete mít pod kontrolou věci, které prostě a jednoduše pod kontrolou mít člověk nemůže? Přijmout to a nechat to odejít by byla ta nejlepší varianta, ale není to lehké. Strach vám zkrátka vládne jako pán a určuje vám směr….

Dobře. Možná to tak je, ale je tu i nějaká jiná cesta? Ano. Je tu možnost, že budete sedět doma, do ničeho velkého se nikdy nepustíte, nikdy nepřekročíte svou komfortní zónu a nikdy se nepustíte do ničeho těžkého tak, abyste v životě neudělali žádnou chybu.

Spuštění něčeho velkého v životě je nesmírně děsivé, mnohdy i strašně bolestivé, Je to ale jediná cesta, jak se zlepšovat a růst.

Tady je shrnuté to, co dělám já, abych v životě pořád rostl a učil se něčemu novému:

Ptám se sám sebe, co je mým záměrem.

Proč chci dělat tento projekt? Je to proto, že chci vypadat dobře, nebo chci dokázat něco skvělého pro moje ego? Nebo to dělám pro lidi, abych jim pomohl? Kolika lidem pomohu?

Pravdou je, že kdybych všechno dělal jenom kvůli svému egu, tak by se mi  pravděpodobně nepodařilo překonat svůj strach. Nefungovalo by to. Ale pokud něco dělám pro někoho jiného, za tu námahu to stojí, no ne? Myslím si, že v případě, že z toho budou lidé profitovat a pomůže jim to, měl bych ten strach překonat a dotáhnout to do konce.

Zeptejte se přátel nebo někoho, komu věříte, jestli byste do toho projektu měli jít, nebo v žádném případě ne. Jestli máte dobré přátele, budou k vám upřímní. Mohou být taky tak blázniví, jako jste třeba vy. Ale máte zaručeno, že podobně naladěným lidem se váš projekt též bude líbit.

Moji přátelé mě podpořili. Nenechali mě, aby mě můj strach ovlivnil natolik, abych s tím projektem seknul. Děkuji vám moc! Pomáhá mi to také utišit mé obavy. Prostě ke mně mluví lidé se selským rozumem a já si většinou uvědomím, že mě ovládly jenom mé strachy a obavy a že jsou to vlastně iluze, které nemusím poslouchat.

Postavte se svému strachu tváří v tvář. Já chci většinou od svého strachu utéct a nemyslet na něj. Schovat se před ním, zůstat ve své komfortní zóně. Nebo taky zkouším vzít nějakým způsobem svůj strach pod kontrolu, ale to se mi většinou moc nedaří. Je to spíš takový obranný mechanismus.

Místo toho jsem se naučil si sednout a podívat se pěkně tomu mému strachu přímo do očí. Dívat se na něho laskavě, nehodnotit ho, ale jenom pozorovat a dívat se, co je to za strach. Jaká pořádná kuráž je potřeba k tomu před tím strachem neutíkat a prostě jenom se strachem chvilku zůstat? No obrovsky velká! Stále to zkoumám a objevuji.

Už jsem přestal v těchto chvílích chtít pořád něco dělat. Když mám strach, můžu dělat spousty věcí, ale většina z nich ničemu nepomůže, naopak to jenom zhorší.

Snažím se tedy zklidnit tím, že začnu POŘÁDNĚ DÝCHAT a podívám se na to, co chci udělat více, z racionálního pohledu. Ptám se sám sebe: „Dělám tohle kvůli strachu, který mě ovládl, nebo mi to opravdu nějak pomůže? Dělám tohle kvůli mému egu, nebo to přinese i něco ostatním? Co se stane, když teď nebudu dělat nic? Není tady náhodou i něco jiného, co bych mohl udělat? “

Když se uklidním, mé reakce jsou méně sobecké a o to víc soucitnější.

Rád pamatuji na to, že v těchto situacích je dobré se podívat na ten můj strach, na tu celou část mě, která je zastrachovaná, jako na malé dítě. My všichni jsme se někdy jako malí báli. Místo toho, abychom to malé dítě ignorovali, nebo jsme se od něho snažili utéct, tak mu můžeme poslat jenom trošku víc lásky a soucitu. To mně pomáhá, alespoň z části, se uklidnit a neutíkat sám před sebou.

Když jsem na sebe hodný a dám si trošku víc pochopení, naučil jsem se, že všechno bude vlastně v pořádku. Vím, že věci třeba nebudou tak, jak budu chtít, ale budou v pořádku. Věci se vyřeší. Jsem si sám dobrým přítelem a dobří přátelé jsou tady vždycky od toho, aby když se ti nad hlavou bouří, tak ti pomohou najít skrýš. Budu tady vždycky pro sebe a všechno se nakonec vždycky vyřeší.

Co mi pomáhá, je představa, že se prostě potápím a moc o tom nepřemýšlím. Připravím sám sebe na možný šok, v případě, že bude nepříjemný a v tu chvíli to nepohodlí bude jenom dočasné a nebude trvat dlouho.

S tím mým posledním projektem, o kterém jsem mluvil na začátku. Vím, že tam bude mnoho strachů. Vím, že se všechno může pokazit. Ale vím, že se do toho projektu i přesto pustím. Sázím na to, že věci třeba nebudou tak, jak bych si přesně přál, ale všechno dobře dopadne!

Protiprokrastinační výzva!

Tenhle měsíc nakopněte prokrastinaci do zadku!
A ne, tenhle článek si nebudete číst později!

Jsme oběťmi svojí prokrastinace. Pronásleduje nás denně a způsobuje, že odbíháme od úkolů, které opravdu potřebujeme udělat. Raději věnujeme pozornost něčemu jinému, pracujeme na jiném a projíždíme e-maily. Všechno kromě toho, na čem záleží nejvíc.

Prokrastinace nás ovládá už příliš dlouho.

Tenhle měsíc se jí postavíme. Je to moment, kdy jí místo útěku budeme čelit.
Jste na tuto výzvu připraveni? Ano, jste. A ne, opravdu to nemůžete udělat jindy.
Dávám vám tuhle výzvu a vy ji budete dodržovat celý jeden měsíc.

Funguje to takto:

1. Udělejte veřejně závazek (na sociálních sítích, před přáteli, rodinou, kolegy, jak chcete), že se budete každý den vědomě vyhýbat prokrastinaci.
2. Každý den si vymezte 5 minut na sezení s prokrastinací (o sezení vám řeknu hned v dalším bodě).
3. Vyberte důležitý úkol, na který se chcete soustředit, zbavte se všeho, co vás ruší, a nedělejte nic jiného než nejdůležitější úkol dne nebo ten, který byste normálně odkládali.
4. Nemůžete během těchto pěti minut přebíhat k jinému úkolu. Nemůžete rychle odběhnout jinam, byť na chvilku. Nemůžete se zvednout a jít poklízet. Můžete jen sedět a dělat ten jeden úkol, který je nejdůležitější. Nebo jenom sedět a nedělat nic.
5. Jakmile budete mít potřebu odbíhat, neposlouchejte ji. Jen ji pozorujte. Sledujte, nechte ji, aby vás pohltila, a pak sledujte, jak mizí. A pokračujte dál ve svém úkolu.
6. Čas uběhne velice rychle a najednou zjistíte, že už je 5 minut pryč. To je úspěch. Můžete pokračovat, pokud budete chtít, nebo si dát přestávku a pak se k úkolu vrátit, ale nemusíte. Pro úspěch stačí jen 5 minut denně.
7. Ano, tato cvičení dělejte i o víkendu.

To je ono. Udělejte závazek, vyberte každý den jeden úkol, nařiďte budík, a buď na něm pracujte, nebo jen seďte a pozorujte svoji potřebu odběhnout k něčemu jinému. Jednoduché, ne?

Nejspíš vám dojde, jak moc často přichází potřeba otočit pozornost jinam. To je normální. Tato cvičení vám pomohou si to uvědomit a čelit tomu místo útěku, na který jste zvyklí.

Dojde vám také, že potřeba přejít k jiné činnosti není žádná velká věda. Prostě se to děje. Utíkáme, protože máme strach, ale ve skutečnosti to tak děsivé není. Není důvod k panice. O nic nejde.

Možná zjistíte, že jste schopni toho zvládnout poměrně dost, když neutíkáte. Projekt se posune dál. Máte najednou pod kontrolou svůj rozvrh a time-management. Konečně dokončíte to otravné papírování. To důležité je hotové, což je skvělé.

Použil jsem tuto metodu, abych se zlepšil ve svém soustředění, a teď takhle cvičím několikrát denně. A ještě úžasnější je, že se vědomě můžu s potřebou utíkat vypořádat například tělesným cvičením, čtením, vařením a dalšími činnostmi.

Ne, nejsem vyléčený z prokrastinace. Nemyslím, že to je úplně možné. Vím ale, že s potřebnou odbíhat se dá pracovat a že se umím soustředit, když chci. To mi změnilo život. A vám může také.