Budete v pořádku

Jdete po ulici a děláte si starosti s tím, že přijdete pozdě na schůzku.

Bojíte se, co si o vás budou myslet. Minete několik lidí a napadá vás, co si o vás asi myslí oni. Možná si to ani neuvědomujete.

Máte starosti v práci a v osobním životě. Je toho potřeba tolik udělat (daně, pohledávky, účty). Máte pocit, že děláte pořád málo, že byste měli dělat něco jiného. Pořád.

Staráte se o to, jak vypadáte, jak vás druzí vnímají a co budete dělat, když se vám něco nepovede. Přemýšlíte nad tím, co všechno musíte ještě udělat, co všechno nemáte, co vám chybí, a porovnáváte se s ostatními.

Nebojte se. Nejste v tom sami. Všichni to řešíme.

Věc se má tak: stejně budete v pořádku, a to ve všech případech. Všechno dobře dopadne.

Pořád se strachujeme a myslíme na to, co by se mohlo pokazit. Představujeme si, co špatného si o nás druzí myslí a tak dále. Soustředíme se pouze na to špatné.

Jenže cokoli špatného, co očekáváte, je jenom jedna možnost z miliónu. A pravděpodobně se to nikdy nestane.

Pokud ano (řekněme, že si o vás přeci jenom někdo myslí něco zlého), těžko to bude mít na váš život opravdu zásadní nebo destruktivní vliv.

A i když se stane něco špatného, budete v pořádku.

Představte si věci, ohledně kterých jste se strachovali za poslední roky: většinou nějaké drobnosti. Ve všech těchto případech se nic nestalo. Život se vám kvůli nim nezhroutil.

Pokud si začnete budovat víru v to, že budete OK, můžete se přestat strachovat. Můžete být v klidu místo toho, abyste se nechali pohltit strachem a obavami.

Jdete po ulici, uvolnění a s úsměvem na tváři.

Jak se jednoduše ponořit do toho, co děláte

Někdy sami sebe podceňujeme a myslíme si: “Nedělám to dobře. Nemám disciplínu. Nejsem dost dobrý. Jsem na nic.” nebo něco podobného.

Co můžeme udělat? Namotivovat se? (Jistě!) Najít něco, co se nám na sobě líbí a ocenit to? (Ano!)

Nebo můžeme zaujmout úplně jiný postoj, který je osvědčený…a prostě to vypustit z hlavy.

Jakmile si nevěříme, akorát se utápíme v tom, proč nejsme dost dobří, dost skvělí, dost úspěšní nebo dost jedineční. Ale v čem je jedinečnost tak důležitá? Proč se tím pořád tolik zabýváme? Je to mrhání místem v mozku.

Místo toho se prostě na něco zaměřte a pracujte. Napište něco, nakreslete, naprogramujte, vytvořte animaci, ušijte něco. Je to jedno. Prostě cokoli, co máte rádi.

Dejte si ohledně toho záměr: Dělám to z lásky k druhým a k sobě. Proto, abych splnil, co jsem si usmyslel atd.

A pak začněte. Jděte do toho. Neřešte, jestli to budete dělat 10 minut nebo hodinu. Nestrachujte se, že v tom nebudete dobří, co o tom řeknou lidé, nebo jestli budete úspěšní, či ne. Tyhle otázky rozhodně nejsou relevantní.

Prostě dělejte. Naprosto se do toho ponořte, do pohybu, nápadů, emocí, do svého těla, dechu a okolí. Buďte naprosto vědomí, naprosto ponoření.

A co to dítě uvnitř vás, které se bojí, že nebude jedinečné? Odejde. Zmizí, jakmile se ponoříte do akce.

Zkuste to hned. Vyberte si něco, dejte si záměr a začněte pracovat. A naprosto se ve své práci ztraťte.

Co můžete říct místo slov “Nechce se mi”?

Až příliš často se necháváme unášet našimi náladami, což vede k prokrastinaci, nedostatku pohybu, nezdravému jídlu, trávení času online atd.

Nálada je špatný ukazatel toho, jestli máte něco dělat, nebo ne.

Zamyslete se nad těmito příklady:

  • Rozhodnete se, že napíšete knihu, a zavážete se, že budete psát každé ráno. Jakmile přijde chvíle, kdy máte začít pracovat, začnete mít pocit, že byste raději projeli svojí oblíbenou webovou stránku, a psát se vám ani moc nechce. A tak to odložíte. Takhle přesně funguje prokrastinace.
  • Řeknete si, že si dnes zaposilujete, ale jakmile se má jít na věc, jste unavení. Odložíte to se slovy, že si zaposilujete ráno.
  • Chcete si zameditovat, ale zazvoní vám telefon. A tak ho zvednete, protože na to jste připravení vždycky, ale na meditaci přeci ne.
  • Vytvoříte si zdravý jídelníček, ale odpoledne začnete mít chuť na malou sváču, a tak si dáte nějaké brambůrky nebo koláč. Obvykle nemáte chuť na zeleninu, ale na ty smažené, slané, tučné nebo sladké věci vždycky.

Dovolit našim náladám, aby určovaly, co budeme nebo nebudeme dělat, vede k prokrastinaci, ztrátě pozornosti, nedostatku cvičení, nezdravému jídlu a špatným návykům.

Existuje lepší cesta? Buďte chytřejší, když se rozhodujete: Povede to k tomu, co chcete? Je to pro vás dobré? Pomůže to druhým? Rozhodněte se dopředu a neposlouchejte momentální náladu.

Když přijde čas jít do akce, zkuste místo: “Nechce se mi” (nebo rovnou poslechnutí nálady a nic nedělání) říct jednu nebo několik z těchto vět:

  1. Mám to v plánu, jdu na to.
  2. Mé minulé já mi řeklo, abych to udělal, a mé budoucí já mi za to ještě poděkuje, tak jdu do toho.
  3. Jakmile začnu, budu rád, že jsem to udělal. Jediné, co musím udělat, je první malý krok.
  4. Nepotřebuji se ohledně toho rozhodovat, už je přeci rozhodnuto.
  5. Tohle je akt soucitu a lásky k sobě samému. Pojďme tedy milovat.
  6. Dělám to pro ostatní, abych byl příkladem, aby byl svět lepší.
  7. Ano: “Jen pro tentokrát.” není v pořádku. Nechci spadnout do starého myšlení.
  8. Je na čase. Jde se na věc. Jsem profík.

Nejlepší spisovatelé a nejlepší podnikatelé necvičí nebo neposilují jenom, když se jim chce nebo když se jim zamane. Jdou do akce každý den. Přesně takhle se budete od teď rozhodovat: Vstaňte a udělejte to.

Narostou vám svaly, dosáhnete úžasných věcí, budete zdraví a naučíte se meditovat jako zenový mistr. To jsou perfektní odměny za to, že si vytvoříte jeden malý, ale účinný návyk.

Dívka, která rozeznala iluzi

Byla v práci, když jeden z jejích kolegů řekl něco kritického směrem k ní. Ihned se naštvala, šla do obranného postoje a celý den přemýšlela nad tím, jak jí křivdil a jak by mu to dokázala.

Doma našla špinavé nádobí, které nechal její přítel ve dřezu, ani koš nebyl vynesený. Měla pocit, že mu na ní vůbec nezáleží. Přemýšlela nad tím, jak špatně se zachoval, a proč proboha nemůže víc myslet na její potřeby?

Jak se tak dusila ve vlastním vzteku nad oběma, začala přemýšlet nad tím, co se vlastně dělo. Proč se musí takhle stresovat, být naštvaná a podrážděná kvůli takovým drobnostem?

Další den šla opět do práce a všimla si, že i ostatní jsou podráždění, vystresovaní a naštvaní. A to několikrát za den. Viděla to ve tvářích cizích lidí na ulici, slyšela to, když si jí její přátelé na něco stěžovali v baru, kam si po práci vyrazili.

Co se to dělo?

A pak uviděla něco zvláštního:

Každý člověk měl u sebe poklad, který střežil. Nádherný kámen, který nikdo jiný nemohl vidět, ale člověk sám si ho neuvěřitelně cenil a chránil ho. Drahý kámen uvnitř v těle.

Když se jeden člověk dal do řeči s jiným, i když to nemělo s kamenem co do činění, vždycky se bál, že mu druhý chce na kámen zaútočit, že ho chce zničit. Vše se začalo točit okolo ochrany tohohle pokladu a kontroly, jestli je v pořádku.

Dívka si uvědomila, že kameny nebyly skutečné. Došlo jí, že si jen myslíme, že jsou, a neuvědomujeme si to.

Pochopila, že jde jen o iluzi.

A že nás ta iluze činí nešťastnými.

A tak se od toho dne přestala snažit svůj imaginární poklad chránit. Přestala usilovat o to, aby měla za každou cenu pravdu, aby byla dost dobrá, aby byla za chytrou a dokonalou, přestala se snažit být taková 24 hodin denně. Přestala si myslet, že myšlenky a činy druhých mají něco společného s tím, co si sama myslí. Přestala se snažit ochraňovat svoji pozici a svou image.

Jemně nechala svoje iluze odplout a začala být šťastnější. Usmála se, když viděla jiné, jak ochraňují svoje poklady. Uvědomila si, že jejich frustrace a hrubé chování nemají nic společného s ní, ale jen s kamenem, který ochraňují. A tak si užívala každý den a snažila se udělat svět lepším.

Jste zahlcení a uspěchaní? Zbavte se stresu.

Pokud zjistíte, že pendlujete od jednoho úkolu k druhému, a máte strach, že nic nestíháte…

Pokud jste ve velkém stresu a zahlceni vším, co musíte udělat…

Zkuste si vše, co Vás stresuje, vypsat na papír.

Je to něco, co sám dělám. Často se probudím a vím, že mám před sebou milion věcí, které jsou potřeba, a další milion mě při tom napadá. Ležím v posteli zhruba 20 minut a jenom přemýšlím nad vším, co potřebuji udělat, a nad problémy, které mě stresují.

A pak si napíšu seznam: vše, co se teď děje a kvůli čemu jsem pod tlakem. Moje projekty, ale i drobné obchůzky, platby nebo osobní problémy, které mi vězí v hlavě. Když jsem to udělal poprvé, bylo najednou úžasné to mít před sebou, místo toho, aby se mi to honilo splašeně hlavou.

Jakmile jsem měl seznam, napsal jsem si krátkou poznámku ke každému bodu, a tou bylo řešení daného problému. To mi ihned udělalo dobře.

Pak jsem šel do akce: Něco jsem vytěsnil, zrušil, odložil a vrhnul se na zbytek.

Udělal jsem si na zbylé věci místo v kalendáři a v tu chvíli to ze mě spadlo.

To byla úleva!

Vypsání si věcí, které nás stresují, není nástroj, který Vás zbaví všeho tlaku, ani vás nenaučí, jak se se stresem vyrovnávat. Je to ale dobrý a rychlý způsob, jak se zbavit věcí, které Vás dlouho pronásledují, pocitu, že nemáme dost času, nebo jak se zbavit ztráty soustředění.

Jak na to.

Tady máte postup:

  1. Napište si seznam. Vše, co vám běhá hlavou a tíží Vás si napište na papír (nebo do textového dokumentu): stávající nebo budoucí projekty, drobné úkoly, pochůzky, práci, výlety, problémy ve vztahu, oslavy, mítinky, dovolené, nákupy, e-maily, na které myslíte, žádosti, atd… Není potřeba vymýšlet pořadí. Prostě je sepište. Nemusíte napsat všechno – postupně můžete i přidávat, když Vás něco napadne.

  1. Dělejte si poznámky.

Udělejte si ke každému bodu malou poznámku. Můžete se úkolu zbavit? Můžete ho zrušit? Můžete se vyvázat? Můžete to přesunout na jindy? Můžete požádat někoho, aby to udělal za Vás nebo aby Vám pomohl? Nebo je to naléhavé a patří to na seznam: Musím udělat dnes nebo zítra? Zaslouží si to rezervaci ve Vašem kalendáři? Můžete si dnes vymezit čas, kdy splníte malé úkoly na seznamu? Potřebujete si s někým promluvit, abyste se zbavili konfliktu, který Vás trápí? U každého bodu stačí krátká poznámka – řešení.

  1. Zbavte se toho.

Pokud se můžete vyhnout více úkolům najednou, udělejte to. Zrušte, zbavte se jich, delegujte nebo je odložte. Zkuste si udělat prostor, abyste měli na talíři tak akorát. Vezměte si pár minut a napište e-mail nebo zavolejte a zrušte či přesuňte úkoly. Tohle Vám dá potřebný prostor a čas.

  1. Řešením k řešení.

Na zbytek věcí si udělejte čas a vyřešte je. Vymezte si v rozvrhu čas na věci, co mají velkou prioritu, a zbavte se věcí, které nejdou zrušit.

Poznámka: Pokud nevíte, jak se nějakého problému zbavit, protože se zdá až příliš komplikovaný nebo velký…zkuste ho rozložit. Můžete pak mít 3 – 4 menší úkoly místo jednoho velkého. Pak může být snadnější je splnit.

Celý tento proces může zabrat kolem 20 minut nebo déle, pokud nevymyslíte řešení dost rychle. Stojí to ale za to, protože si děláte pořádek a čistíte hlavu. Ulevíte si od zátěže a začnete se opět soustředit. Těch 20 minut za to stojí.

Jak být spokojený

Přiznávám, že to dělám často stejně jako vy: pozoruji, co dělají ostatní a přeji si, abych taky dělal něco podobného, co je cool.
Vidíme skvělé fotky na Instagramu nebo jiných sociálních sítích, kde lidé žijí skvělé životy, vytváří něco úžasného, jezdí za dobrodružstvím. A v tu chvíli přijde myšlenka, že bychom měli svůj život také zlepšit.

To je ale špatně. Vede to k pocitu, že váš život není dost dobrý, že vy nejste dost dobří. A tím to nekončí: pokud půjdete za lepším, vždycky budete chtít víc a víc. Víc zábavy, tvoření, učení, čtení, cestování. Nemůžete zvládnout všechno, ale vždycky si budete přát, aby to šlo.

Tak co je lepší? Naučit se být spokojený.

Pochopil jsem, že štěstí, spokojenost a úžas nejsou tam venku. Není to tam, kde jsou všichni ostatní, i když to tak vypadá. Můžete celý život strávit tím, že se honíte za štěstím, spokojeností, sny, skvělostí, jedinečností a nikdy jich nedosáhnete. Všechno je totiž v momentu, který je teď.
Než vám o tom povím víc, podívejte se na návyky, které většina z nás má.

Nešťastné návyky
Povězte, nezdají se vám povědomé:

Vidíte lidi, jak podnikají skvělé věci, cestují, užívají si a přejete si, abyste také dělali něco podobného. To nikdy neskončí, protože nehledě na to, kolik toho uděláte, vždycky budou lidé, kteří dělají věci, co jsou zajímavější a lepší. Takže nikdy nedosáhnete vrcholu úspěchu.
Koukáte se na sebe a myslíte si, že se můžete zlepšit – být zdravější, hubenější, víc se toho naučit, být klidnější, šťastnější a produktivnější. A tak dále. Jenže i když si vedete skvěle, nikdy nebudete dokonalí a vždycky bude co zlepšovat. Nikdy nebudete spokojení, a pak zestárnete a zemřete.
Máte pocit, že můžete dělat víc. Spěcháte kolem, pracujete, ale pořád je to málo. Vždycky bude existovat něco dalšího, co můžete udělat. Nikdy nemůžete zvládnout všechno. Vždycky toho bude víc, co neuděláte, než toho, k čemu se dostanete.
Kritizujete ostatní za to, co nedělají. Vaše děti, partnera, rodinu, přátele…dělají něco, co by podle vás neměli, nebo nedělají to, co by měli. V kritice druhých štěstí nenajdete, protože když jste s druhými nespokojení, jste nespokojení se životem.
Pokud jste zjistili, že nějaký z předešlých bodů děláte – a vsadím 1000 dolarů, že jich je víc, než si sami uvědomujete – pak je možná na čase se zeptat: Skončí to někdy? Přináší mi to radost?
Odpověď na obě otázky je ne – tyhle zvyky nikdy neskončí a nepřinesou vám ani radost ani spokojenost.

Spokojenost
Pokud se přistihnete při reakcích, které jsem nahoře vypsal, zkuste tohle (místo pouhého uvědomění si svých pocitů):
Přestaňte se po štěstí koukat všude kolem – v tom, co dělají ostatní, v tom, co byste měli udělat, v tom, co by měli dělat ostatní, ale nedělají atd… V tom byste se měli zlepšit. Štěstí a spokojenost nepoletují venku.
Místo toho se otočte a podívejte se, kde jste teď. Zastavte se a prociťte svoje tělo, dech a všechny vjemy, které vás obklopují. Všimněte si, co všechno tenhle moment obsahuje, co normálně nevnímáte.
Uvědomte si, že tento okamžik už je dostačující. Ze všech možných věcí, které si myslíte, že byste měli dělat nebo kde byste měli být, je tenhle moment nejlepší. Ideální zážitky nejsou kvalitnější nebo lepší než to, co zažíváte právě teď.
Uvědomte si zázrak okamžiku. Přesně tam, kde jste právě teď. Všimněte si úžasných věcí kolem sebe a v sobě jako byste je viděli poprvé v životě. Uvědomte si jedinečnost vašeho těla, mysli, okolí. Jak je možné, že to všechno existuje? Budova, ve které jste, příroda, ve které se procházíte. To se neobjevilo jen tak – je to skoro jako by se celý svět domluvil a vyrobil pro vás tenhle okamžik. A vy jste tu, abyste to mohli vidět. Nádhera!
To je spokojenost. Můžete jí cvičit kdykoli a kdekoli. Nezáleží na tom, co právě děláte nebo s kým jste. Je to zdarma, vždycky k dispozici, vždycky zázračné. A hlavně nikdy nekončící.

Bezpodmínečné přijetí sebe samého

Řada z nás ví, že by měla bezpodmínečně milovat svoje partnery, děti nebo rodiče. A že jde dokonce bezpodmínečnou lásku vytvořit, i když ne vždy úspěšně.

Ale zkoušíme milovat bez podmínek i sami sebe?

Zamyslete se, jestli děláte něco z tohohle (já určitě ano):

  • Kritizuji svoje tělo

  • Mám pocit, že je pořád co zlepšovat

  • Cítím se provinile

  • Myslím si, že jsem nedisciplinovaný/á, líný/á a jsem nespokojený/á

  • Mám pocit, že nejsem dost dobrý/á

  • Bojím se, že něco pokazím, protože nejsem dost dobrý/á

  • Vidím se jako ošklivější než jsem

  • Mám provinilý pocit, když se mi nedaří

U většiny z nás pořád dole v koutku leží pocit, že nejsme dost dobří. A tak chceme být lepší, v lepší kondici nebo šikovnější. Nemyslíme na to příliš často, ale stále to tam někde v pozadí.

Co kdybychom přejali bezpodmínečnou lásku i na sebe? Co kdybychom se na sebe pořádně podívali, na naše tělo, myšlenky, pocity, reakce a řekli: „Jsi naprosto ok. Jsi v pořádku?“

Byla by to pro vás úplně jiná zkušenost? Dokázali byste přijmout každou vaší část, tak jak je, aniž byste cokoli potřebovali měnit?

Vím, co většina lidí řekne: „Ale co je špatné na tom, že se chceme zlepšovat, že chceme věci posunout dál? Není to právě špatný pocit, co nás motivuje ke změně?“

Ano. Může nás to motivovat. Může to ale být i na překážku: lidé, kteří si myslí, že jsou tlustí, mají mnohem větší tendence jíst nezdravě a necvičit, protože vnímají sami sebe jako tlusté. Budou se cítit špatně, a proto se budou uklidňovat jídlem, alkoholem, cigaretami, televizí nebo internetem.

Co kdybyste místo toho sami sebe milovali, i svoje tlusté tělo, prostě všechno? Co kdybyste zbožňovali svoji lenost a vše okolo? Co kdybyste milovali všechno ošklivé a neschopné a zlé, společně s krásným, úžasným a hodným?

Chování člověka, který se miluje…bude často vycházet z jeho lásky. Bude cvičit jógu, půjde na procházku s kamarádem po práci, dá si něco zdravého jako fazolky, zeleninu, oříšky, bobulky jako víno, mango, avokádo. Zamedituje si, vypije zelený čaj…to je chování, které vychází z lásky.

Přijetí není stagnace. Stejně se budete měnit. Změně se nevyhnete. Otázkou zůstává, jestli ta změna bude vycházet z přijetí a lásky, nebo z nepřijetí a nespokojenosti. Já hlasuji pro bezpodmínečnou lásku.

Poznání

Poslední dobou si často kladu tuto otázku:

Co když je už tento moment perfektní a je v něm vše co potřebujete, abyste byli šťastní?

Tato otázka je transformační.

Když jsem z něčeho smutný, vše znovu zvážím a zjistím, že jsem mnohdy malicherný. Když se zamyslím nad celou situací, můžu pak ocenit, za co všechno jsem vděčný.

Když jsem na někoho naštvaný, vidím, že i tato osoba je skvělá a že mohu být vděčný za to, že ji mám ve svém životě.

Když se kvůli něčemu trápím, všimnu si, kolik lásky doopravdy mám a jak šťastný jsem. Být naživu je úžasné.

A dokonce i ve chvílích, které nejsou frustrující, si všímám, jaký dar stávající moment je a zastavím se, abych byl za něj vděčný. A užívám si ho.

Je možné, že tento moment je perfektní kombinací, kterou potřebujete pro štěstí?

Leo Babauta

7 metod jak na disciplínu

Řemeslník ovládne své řemeslo neustálým opakováním, péčí a učením se, s oddaností cíli.

Stejné typy atributů jsou důležité pro ovádnutí umění disciplíny:

  • neustálé opakování
  • jednomyslná oddanost účelu
  • neustálé vzdělávání se
  • péče

Přemýšlel jsem nad tím, co je potřeba pro ovládnutí umění disciplíny a sám jsem používal některé tipy, které mi přišly užitečné:

  1. Splnit úkol, i když na něj nemám náladu. Prokrastinace je tak častý problém, že věřím, že je univerzální. Největší důvod, proč prokrastinujeme i když si to nepřiznáváme, je “nemám na to náladu.” Úkol je pravděpodobně těžký nebo složitý a tedy nepříjemný a raději byste dělali věci, které jsou jednodušší, které vám jdou. Raději byste doma uklízeli, upravovali si nehty nebo kontrolovali e-mail, než abyste začali psát novou kapitolu vaší knihy. Ale pokud budete čekat, až budete mít náladu, nikdy život neovládnete. Místo toho, procvičujte toto: zadejte si úkol a začněte je bez ohledu na okolnosti dělat. Nenechte se kontrolovat e-mail nebo sociální sítě, nechoďte uklízet nebo dělat nějaké úkoly a drobné povinnosti. Sedněte si a udělejte to. Bude to nepříjemné. Ale zvládnete to i když je to nepříjemné.
  2. Cvičte, i když se vám moc nechce. Ano, je to to samé, jako s prokrastinací – z mnoha důvodů odkládáme cvičení, většinou proto, že je těžké a raději bychom dělali něco jednoduššího. Ale já to beru jako něco, co musím dělat, abych se staral sám o sebe, jako třeba zdravé jídlo a čištění zubů. Týden byste snad nevynechali čištění zubů nebo snad ano? Vaše zuby by se zkazily. Stejně tak se vám kazí tělo, když týden necvičíte. Místo toho, procvičujte toto: řekněte si, že si v určitý čas zacvičíte nebo půjdete zaběhat. A pak tam buďte. Udělejte to i když jste unavení nebo líní. Ignorujte ten pocit lenosti, roztříštěné pozornosti a překonejte to. Zjistíte, že se budete díky tomu, že to uděláte, cítit skvěle. Každopádně, začnete ovládat dělání věcí, které vám nejsou příjemné.
  3. Začněte s trochou hladu. Máme tendenci panikařit, když máme hlad a neodoláme pak nejbližšímu nezdravému jídlu. Naučil jsem se, že můžu mít hlad a není to konec světa. Nemusíme vždy být plní a nacpaní úžasně chutným jídlem. Místo toho, procvičujte toto: nejezte, pokud nemáte hlad. Když dostanete hlad, chvíli seďte a soustřeďte se na ten hlad a zaměřte se na to, jaký je to je opravdu pocit. Není to tak hrozné. Účelem není, abyste se trápili hlady (to není dobré), ale abyste viděli, že trocha nepříjemného pocitu vám nezničí život a že se můžete vědomě rozhodnout o tom, kdy a jak moc jíst.
  4. Promluvte si s někým o něčem nepříjemném. Vyhýbáme se těžkým hovorům, protože nejsou zábavné. Jsou děsivé a mnohdy nepříjemné. To vede k mnoha různým problémům, včetně nesnášenlivosti, zhoršení vztahu nebo situace, aj. Místo toho, procvičujte toto: Pokud máte s někým problém, místo toho, abyste si problém přehrávali v hlavě, promluvte si jemným, procítěným způsobem. Snažte se podívat na situaci z jeho pohledu, ne z vašeho. Načněte téma jednoduchým, “Mohli bychom si promluvit o___?” A potom mu řekněte, jak se cítíte, aniž byste ho z něčeho obviňovali nebo přinutili k obrannému postoji. Zeptejte se tohoto člověka, jaký z toho má pocit. Přistupujte k tomu s tím, že chcete najít řešení, které je dobré pro oba, které zachová vztah. Co se naučíte je, že když se skrz nepříjemnou situaci dostanete, vyřeší se vám spousta vážných problémů.
  5. Vydržte u návyku. Jedna z nejtěžších věcí, kterým lidé čelí při změně návyků je vydržení u návyku poté, co je opustí prvotní nadšení. Je jednoduché dělat návyk týden – ale co druhý a třetí týden? Po několika týdnech je to jednodušší, ale spousta lidí návyk opustí příliš brzy. Místo toho, procvičujte toto: na dva měsíce se zavažte k jednomu malému návyku. Dělejte jej jen 5 minut denně, ve stejný čas každý den, nastavte si co nejvíc připomínek, abyste na něj nezapomněli. Kontrolujte návyk v kalendáři nebo na seznamu, abyste viděli svůj postup. Každý den tam buďte a udělejte to. Začnete ovládat vytváření nových návyků, což vám otevře dveře ke spoustě možných změn.
  6. Postavte se problému. Když máme problém, často se vyhýbáme i přemýšlení o něm. Zamyslete se nad tím, jestli máte jeden z těchto problémů: vyhýbáte se cvičení, máte nadváhu, vyhýbáte se velkému projektu, odkládáte řešení financí, jste nespokojení s nějakou situací ve svém životě. Často jsou to velmi nepříjemné situace a raději bychom se jim vyhnuli. Místo toho, procvičujte toto: podívejte se na překážku jako na cestu. Nevyhýbejte se překážce (té složité situaci, tomu problému, kterého se bojíte), neobcházejte ji, neignorujte ji. Postavte se k ní čelem. Podívejte se na ni. Všimněte si jí. Zjistěte, co se děje. Zjistěte, jak se skrz problém dostat. Zjistíte, že to sice není jednoduché, ale není to tak hrozné, jak jste si mysleli a budete rádi, že jste to udělali. A hlavně: budete silnější díky tomu, že jste se problému postavili.
  7. V dané aktivitě si všímejte toho dobrého. Disciplína je vlastně o tom naučit se, že nepotřebujete nějakou úžasnou odměnu – dobro najdete už během té činnosti. Například, pokud budete jíst zdravé jídlo, nemusí to chutnat jako váš oblíbený desert nebo smažené jídlo (jídlo za odměnu) – můžete si jednoduše užít to, že jíte čerstvé, zdravé jídlo. Pokud budete cvičit, nemusí vám to dát ploché břicho nebo hezké ruce – můžete si jen užít aktivitu. Cvičte toto: bez ohledu na aktivitu, nalezněte v ní to dobré a z aktivity se stane odměna.
  8. Meditujte. Lidé si myslí, že meditace je těžká nebo mystická, ale je jednoduchá. Procvičujte toto: věnujte dvě minuty tomu, že si sednete a zaměříte se na svůj dech. Všímejte si, kdy vaše mysl odchází a jemně ji navraťte k dechu. Je spousta dalších způsobů, jak meditovat, ale toto je ten nejjednodušší a ukazuje vám, jak pozorovat nutkání, která se objeví a uvědomit si, že ta nutkání nemusíte poslechnout.

Ze začátku vám tyto věci nemusí jít, ale je to důvod, proč je procvičovat dál.

Skrz toto procvičování se naučíte, jak zvládat nepříjemný pocit, jak něco udělat, i když se vám nechce, jak u něčeho vydržet i když nadšení opadne, jak okamžitě nereagovat na veškerá nutkání a jak vidět každou aktivitu samu o sobě jako odměnu.

Musí být život plný disciplíny a bez zábavy? Samozřejmě, že ne. Ale pokud se naučíte užívat si jakoukoliv aktivitu v daný moment, tak proč se nenaučit, jak ovládnout něco, co se vám dlouhodobě vrátí?

Lži vaší mysli, které brání životním změnám

Mysl je úžasná věc. Je ale taky totální lhář, který se nás neustále snaží přesvědčit, abychom nedělali věci, které jsou pro nás dobré a zabraňuje mnoha velkým změnám v našich životech.

Zlá mysl.

Musel jsem se naučit toto vysvětlování a výmluvy pozorně sledovat, abych mohl ve svém životě udělat změny: zdravěji jíst, pravidelně cvičit, meditovat, věnovat se minimalismu, každý den něco napsat, splatit dluhy, přestat kouřit a tak dále. 

Kdybych se o těchto výmluvách a o tom, jak na ně vyzrát nenaučil, nikdy bych tyto změny neudržel. Vlastně jsem mnohorát před rokem 2005 (kdy jsem začal měnit svůj život) zklamal, protože výmluvy nade mnou měly veškerou moc. 

Pojďme jednou provždy odhalit obhajoby a výmluvy našeho zbabělého mozku

Nejdřív, ten nejdůležitější princip: mysl chce pohodlí a bojí se nepohodlí a změny. Mysl je zvyklá na svou pohodlnou ulitu a pokaždé, když se ji snažíme posunout za hranice tohoto pohodlí příliš daleko nebo na příliš dlouho, mysl se zoufale snaží o návrat do ulity. Za jakoukoliv cenu, včetně našeho dlouhodobého zdraví a štěstí. 

Tak, a teď se s touto myšlenkou podívejme na výmluvy: 

  1. Nezvládnu to. Přijde nám to příliš těžké nebo si myslíme, že změnu nemůžeme udržet. Nevěříme si. To se dá překonat tím, že spousta lidí, o nic schopnější, než my, to zvládla. Například, před tím, než jsem jsem začal trénovat na svůj první maraton, uběhla Oprah maraton, tak jsem si řekl, “když to zvládne Oprah, zvládnu to taky!” Měl jsem pravdu.
  2. On/ona to zvládne, ale u mě to neplatí. Jen proto, že to zvládne někdo jiný neznamená, že my ano, že? Hledáme důvody, proč to oni zvládnou a my ne – možná může být minimalista, protože nemá děti, nebo je na volné noze místo někoho s opravdovým zaměstnáním.  Možná je v daleko, daleko větší kondici, než jsem já, takže uběhne maraton. Možná nemá všechny závazky, které mám já, má podporu v manželovi/manželce, nebo nemá závažný zdravotní problém. Ano, fajn, je jednoduché hledat výmluvy: ale podívejte se na všechny ty lidi, kteří mají daleko větší překážky, než vy a zvládli to. Já mám 6 dětí a stejně jsem zvládnul změnit spoustu věcí ve svém životě. Je spousta příběhů postižených nebo nemocných lidech, kteří překonali své přakážky, aby dosáhli skvělých věcí. Vaše překážky jdou překonat.
  3. Potřebuji svůj ___ . Doplňte větu podle sebe: potřebuji svoje kafe, svůj sýr, svou limonádu, své seriály, své auto, svou sbírku bot… toto jsou věci, o kterých jsme přesvědčeni, že bez nich nemůžeme žít, takže nemůžeme učinit změnu, jako stát se veganem nebo jíst zdravěji nebo si zjednodušit život nebo být bez auta. Taky jsem používal tyto výmluvy, ale nakonec nebyly pravdivé. Nic z toho jsem nepotřeboval. Jediné věci, které opravdu potřebujete jsou základní jídlo, voda, oblečení, střecha nad hlavou a další lidi se kterými naplňujete své sociální potřeby. Všechno ostatní není opravdová potřeba.
  4. Život se má užívat. Jistě, s touto větou souhlasím (stejně jako většina z nás), ale problém je, že se používá pro zdůvodnění různých druhů špatného chování. Klidně můžeme sníst chipsy a dorty, protože život se má užívat nebo ne? Ne. Klidně můžete být bez nezdravého jídla a užívat si život. Můžete cvičit a užívat si ho. Můžete se vzdát skoro všeho a stejně si užívat život, pokud se naučíte brát každou aktivitu jako zábavnou.
  5. Potřebuji pohodlí. Toto je také možná pravda, ale můžeme jít do většího nepohodlí, než věříme. Může nám být trochu zima, místo aby nám bylo přesně akorát. Můžeme tvrdě cvičit místo abychom leželi na gauči. Můžeme udělat tu věc, kterou jsme odkládali – možná to bude těžké, ale zvládneme se skrz to dostat. Když naše mysl hledá pohodlí, nenechte ji utéct – natlačte ji, aby vystoupila z pohodlí a začněte brát, že nepohodlí je v pořádku.
  6. Nevím jak. Toto je taky pravda, ale můžete se to naučit. Začněte postupně a naučte se s touto novou změnou pracovat. Vyhledejte si informace na internetu. Podívejte se na videa. Zeptejte se lidí na internetu, jak to zvládli. Toto jednoduše překonáte s trochou snahy a procvičování. Popravdě, když to uděláte teď, naučíte se to postupně, tak se této výmluvy budete moct zbavit.
  7. Můžu to udělat později. Ano, vždycky to můžete udělat později…ale později se budete cítit stejně. Proč by vaše pozdější já mělo být disciplinovanější, než vaše současné já? Popravdě, když povolíte svému současnému já povolit, vytváříte si tím návyk prokrastinace a vlastně zmenšujete pravděpodobnost toho, že vaše budoucí já bude vice disciplinované. Místo toho to udělejte teď, pokud není nic důležitějšího, co byste měli dělat…nenechte to plavat jen proto, že se vám nechce.
  8. Jednou se nic nestane. Toto je tak svůdné, protože je to tak trochu pravda – jednou se nic nestane. Ale pouze, pokud to je opravdu jenom jednou. Jeden kousek čokoládového dortu, jednou vynechané cvičení, prokrastinování místo psaní. Bohužel, nikdy to není jen jednou. Jednou znamená, že vaše mysl ví, že mu tato výmluva projde a “jednou” vede k dalšímu, než vlastně něco nedodržujete. Udělejte si pravidlo: nikdy nevěřte výmluvě “jednou.” Udělal jsem to s kouřením (“ani jedno popotažení”) a fungovalo to. Pokud si povolíte jeden kousek čokoládového dortu, rozhodněte se předem a zabudujte to do svého plánu (“povolím si porci sladkostí o velikosti pěsti jednou týden”) a dodržujte ten plán, spíš než se rozhodovat postupně, když je vaše vůle slabá.
  9. Nechce se mi. Ano, pravda. Nechce se vám těžce pracovat. Komu ano? Pokud necháte pravidlo “nechce se mi” určovat, co se děje ve vašem životě, znamená to, že tu knihu nikdy nenapíšete, nikdy nevybudujete firmu, nikdy nevytvoříte nic skvělého, nikdy nebudete mít zdravé návyky. Vytvořte si reálný plán a potom jej zrealizujte. Když se takovéto výmluvy objeví, nevěřte jim. Každý je schopný si jít pořádně zacvičit i  když na to nemá náladu. Každý může překonat svou vnitřní překážku.
  10. Jsem unavený. Ano, já taky. A stejně jsem ráno dělal dřepy. Je pravda, že musíte odpočívat a odpočívejte, když to potřebujete (poslouchejte své tělo), ale většinou je to jen mysl, která se snaží vyhnout něčemu nepříjemnému. Je rozdíl mezí totální únavou a potřebou odpočinku a tím, že jste jako všichni ostatní unavení během odpoledne. To poslední překonejte.
  11. Zasloužím si odměnu/přestávku. Všichni si zasloužíme něco dobrého nebo den volna. Neříkám, že byste se neměli odměňovat a nedávat si pauzy, ale pokud z toho uděláte pravidlo, budete vždycky mít pauzu. Neustále si budete dávat odměny  a nepůjdete podle původního plánu. Co místo toho dělám: beru to, že se držím plánu jako odměnu. Jít si zaběhat není něco, přes co se musím dostat k odměně – je to ta odměna.
  12. Nebylo by hezké přestat? Toto je opět snaha naší mysli utíkat od nepříjemného a samozřejmě je to pravda – pokud se příliš dlouho tlačíte do něčeho nepříjemného. Problém je, že to naznačuje, že by bylo lepší přestat, protože by to bylo příjemné…ale to je lež. Bylo by jednodušší přestat, ale často je lepší, když dál pokračujeme. Tato výmluva mě málem přemohla, když jsem se minulý prosinec pokoušel uběhnout 50ti mílový ultramaraton, protože popravdě by bylo příjemnější přestat a nedokončit závod, zejména v posledních zhruba 10ti mílích. Přemohl jsem to a zjistil jsem, že jsem drsnější, než jsem si myslel.
  13. Výsledek, za kterým jdete, není důležitý. Pokud se snažíte uběhnout maraton, zní to asi jako toto: “Není důležité, abych to dokončil.” Použil jsem tuto výmluvu, když jsem se učil jazyky (není důležité, abych se to naučil) nebo programování nebo mnohé další věci, které jsem se chtěl naučit. Použil jsem to u psaní, cvičení a zdravé stravy. A zatímco výsledek opravdu nemusí být důležitý, ten proces popravdě důležitý je. Pokud vydržíte proces, který je pro vás dlouhodobě lepší, bude to pro vás lepší. Ale pokud si povolíte přestat jenom proto, že je vám to nepříjemné a momentálně je pro vás důležitější pohodlí, než váš cíl, budete mít spoustu problémů. Cíl není důležitý, ale naučit se vydržet u věcí, které vám jsou nepříjemné důležité je.
  14. Bojím se. Tak toto je ta nejupřímější výmluva, která existuje – většina z nás si nechce přiznat, že se bojí dělat něco těžkého. Ale je to take slizký způsob jak se dostat ven z něčeho nepříjemného – jenom proto, že se něčeho bojíte neznamená, že to nedokážete. Dokážete. Já jsem zvládnul spoustu věcí, kterých jsem se bál – většinou věci, u kterých jsem se bál, že zklamu. Ale zatímco ten strach se občas zrealizoval – občas se mi to úplně nepovedlo- to, že jsem se probojoval skrz strach bylo velmi důležité a pokaždé jsem se něco naučil.

Každou z těchto výmluv jsem použil snad stokrát, takže si nemyslete, že jsem je všechny překonal. A vy je také v budoucnu můžete použít. Občas není nic špatného na tom, se poddat. Klíčové je rozpoznat, kdy jsou výmluvy opravdové a objevit své vzory chování. Tady je, co jsem udělal já:

  1. Všimněte si výmluvy. Má nad vámi daleko větší moc, pokud funguje v pozadí.
  2. Zkuste mít předem připravenou odpověď na výmluvu – čekejte ji.
  3. Pokud jí podlehnete, je to v pořádku, ale přiznejte, že jste podlehli trapné výmluvě. Buďte si vědomi toho, co děláte.
  4. Když podlehnete, zjistěte jaké jsou výsledky. Jste šťastnější? Je váš život lepší? Stálo podlehnutí nepříjemnosti za to?
  5. Naučte se tyto výsledky. Pokud jste výmluvu přemohli a máte z toho radost, pamatujte si to. Pokud jste výmluvám podlehli a výsledek se vám nelíbil, pamatujte si to.

Pokud budete vědomě trénovat tento process, zlepšíte se v rozpoznávání a neuvěření těmto lžím. A potom –  bum, najednou vaše mysl funguje pro vás a ne proti vám.