Oddejte se pouze jedné činnosti

Dnes se s vámi chci podělit o tajemství produktivity, štěstí a vědomého bytí, které můžete praktikovat okamžitě a každý den:

Ponořte se do soustředěné činnosti pouze na jednu věc a to ve všem, co děláte.

A tím ve všem míním opravdu všechno. Například se můžete zcela soustředit na:

  • Psaní
  • Mytí nádobí
  • Nějaký rozhovor
  • Čtění článku online
  • Poslouchání podcastu
  • Jedení hroznů
  • Běhání

Většina z nás se snaží dělat dvě a více věcí najednou. Například posloucháme podcast, když běháme. Věřte mi, tohle už jsem vyzkoušel a myslím si, že tak si ani jednu z daných aktivitnevychutnáte. Ve skutečnosti totiž nejste plně přítomni ani v jedné z nich.

Tím ale nechci samozřejmě říci, že už nikdy nesmíte kombinovat činnosti, jen se vám snažím navrhnout, abyste občas přepnuli do cílené pozornosti pouze na jednu jedinou činnost.

Jakmile to zkusíte, zjistíte, že je to úplně jiný pocit. Jakmile se budete soustředit jen na jednu věc, více jí oceníte, ponoříte se do ní, porozumíte jí.

Jsme opravdu dobří v přeskakování z jedné věci na druhou. Ano, také to dělám a za mě to znamená, že se v ten okamžik prostě nesoustředíme na nic. Tím, že se necháme vyrušovat a stále střídáme aktivity, říkáme, že si ani jedna z těchto aktivit nezaslouží naší plnou pozornost.

Ale co kdybychom dali všemu co děláme status ,,posvátné?“

  • Co kdybychom se rozhodli, že strávíme vzácné okamžiky našeho života něčím, co budeme vykonávat s patřičnou úctou a respektem?
  • Co kdybychom, pokaždé když něco jíme, tomu jídlu i samotnému procesu jedení věnovali svou naprostou pozornost?
  • Co kdybychom se rozhodli, že pokaždé, když s někým budeme mluvit, budeme se cítit, jako bychom s daným člověkem mluvili naposledy? (Tuto myšlenku jsem s dovolením zcizil z úžasné knihy Jaffreye Davise – Tracking Wonder)
  • Co kdybychom, pokaždé když otevřeme nějakou webovou stránku nechali otevřenou pouze tuto stránku….a zároveň se při jejím procházení chovali tak, jako by se jednalo o nějakou posvátnou aktivitu?
  • Co kdybychom, pokaždé když děláme cokoliv, do této činnosti vložili nejenom svou naprostou pozornost, ale také hlubokou vděčnost? Nacházíme vděčnost, zázraky a lásku ve všem co děláme?

Pokud se zkusíme řídit tímto pravidlem, náš život bude naplněn vědomým bytím, vděčností a štěstím.

Takže pokud se právě chystáte začít něco dělat, prosím na chvilku se zastavte a zkuste navnímat to, co děláte.

Zaměřte na to pozornost, hluboce se do této činnosti ponořte, a dejte jí všechno. Jako by to byla poslední věc, kterou kdy na tomto světě vykonáte.

Tři rituály ke zvládnutí stresu, úzkosti a pocitu zahlcení

Mnozí z nás se cítí doslova zavaleni vším tím, co potřebujeme udělat, což může být velmi stresující.

Chtěl bych podělit se o tři praktiky, které vás ze stavu zavalení přenesou do uvolnění.

Nemůžete zcela eliminovat stres, úzkost nebo pocit, že se na vás vše v životě valí a ani byste to zřejmě nechtěli. Můžete ale pocity stresu, úzkosti začít brát místa, kde můžete zkoušet tyto skvělé , praktiky, které vám pomohou ve všech oblastech vašeho života.

Když se cítíte ve stresu, ovládne vás úzkost či jste vším kolem zahlceni … můžete zkusit začít praktikovat jeden nebo i více z těchto tří malých rituálů:

  1. Zůstávejte v nejistotě.

To, že se cítíte ve stresu či na vás přijde úzkost, pochází z pocitu nejistoty. Nevíme, co se na nás chystá, obáváme se, že to všechno nezvládneme. Nevíme, jak to zvládneme a jsme si jisti, že jsme dost dobří. Nejistota. Naší mysli se tento pocit vůbec nelíbí. Chceme stabilní půdu pod nohama, něco pevného, ​​jistého a uklidňujícího. Ale život nám nikdy nedává úplnou jistotu. Takže jsme stále v pohybu, snažíme se vypořádat s nejistotou tím, že děláme co nejvíce, vytváříme seznamy, hledáme dokonalý software nebo systém, utíkáme k rozptýlení. Místo toho můžeme trénovat naši mysl, aby zůstala v nejistotě a aby se jí postupně v tomto stavu zalíbilo. A pak můžeme najít klid uprostřed chaosu.

  1. Nechte to jít.

Když jsme stresováni, je to proto, že jsme s něčím propojeni – s tím, že musíme zvládnout všechno, s tím, jak nás lidé vidí, s dosažením cíle nebo termínu nebo s určitým výsledkem, propojeni s naším obrazem. Co kdybychom se mohli zbavit této spoutanosti a mohli jsme jen tak BÝT v okamžiku? Věci by se najednou zjednodušily. Naštěstí nechat to jít, je něco, co je v našich silách.

  1. Dělejte pouze jednu aktivitu.

Naše mysl je zahlcena a stresována protože stále přemýšlíme o naší nejisté budoucnosti … ale co kdybychom se naučili věřit tomuto okamžiku? Co když bychom se, místo stresu, plně ponořili do činnosti, kterou právě vykonáváme? Jedná se vlastně o kombinaci prvních dvou rituálu, tedy nechat to jít a být právě teď. Opravdu se stačí plně věnovat aktivitě, kterou děláte, ale pouze jen té jedné. Jen si přečtěte tento příspěvek. Nebo odpovězte na jeden e-mail. Jen si umyjte jídlo. Vykonejte to, jako by to byla jediná a nejdůležitější aktivita na světě. Protože ona je.

Jedná se o vysoce transformační praktiky a můžete je praktikovat jednu po druhé nebo jen jednu a za nějaký čas další (a zřejmě i ve výše uvedeném pořadí).

Každá z nich vám zabere jen chvíli, ale všechny mohou změnit váš svět. Vyzkoušejte je s láskou ve svém srdci, a uvidíte, že začnete znovu hluboce věřit sami v sebe.

Můj velký cestovní experiment

Spouštím čtyřtýdenní cestovní experiment!

Miluji cestování a objevování světa, ale během cest čelím různým potížím:

  1. Jídlo: Jsem rozmazlený veganskými pochoutkami a po chvíli mám pocit, že jím nezdravě
  2. Cvičení: Je pro mě těžké pravidelně cvičit. Hodně chodím, ale chtěl být víc posilovat.
  3. Práce: Obvykle si dělám práci dopředu, takže ji při cestování nemusím moc řešit. Znamená to ale, že si musím před každou cestou pořádně máknout. Mám raději, když můžu při cestování pracovat, na úrovni, byť minimálně. Cestování je pak pro mě snesitelnější.

 Také se nedostanu tolik k meditacím.

Tyto problémy nemám ještě vyřešené. Pokusím se ale na ně zaměřit během rodinného výletu. Odjíždíme zítra na čtyřtýdenní výlet do Evropy (celá osmičlenná rodina). Myslím si, že když se mi povede najít řešení, budu moci cestovat zdravěji, víc si to užiju a budu víc v sobě.

A tady je můj plán:

  1. Jídlo: Pokusím se zaměřit na zdravější veganské jídlo, co to půjde a když ne, alespoň se budu soustředit na cokoli, co jím a nebudu se přejídat. Zjistil jsem, že když jím do polosyta, cítím se lépe, ale někdy se zapomenu, protože mi moc chutná! Budu se muset po každém jídle oznámkovat. Přestanu-li jíst, když ještě nejsem plný, dostanu 5 bodů. Když se přejím k prasknutí, dostanu jenom 1 bod. Pokusím se získat každý den mezi 12-15 body.
  2. Cvičení: K chození přidám ještě posilování každý den. Myslím, že si budu vybírat mezi kliky s posilováním z jógy a zvedání činek. Za každý den posilování dostanu 5 bodů.
  3. Práce: Mám v plánu vstát o něco dříve než ostatní, najít nějakou kavárnu a na hoďku trochu pracovat. Když se mi to povede, bude to skvělé. Ostatní se mezitím můžou vypravovat a pak společně vyrazíme. Za hodinu práce denně dostanu také 5 bodů.

Maximum každý den je 25 bodů a minimum 20 bodů. Na konci každého týdne bych měl mít alespoň 140 bodů (20 denně). Když se mi nepodaří získat 140 bodů za týden, selhal jsem!

Nevím, co přesně z toho pro mě plyne. Každopádně bych vám napsal, jak se mi dařilo. Držte mi palce!

Ah. Samozřejmě budu také každý den meditovat, a to několik minut. Pokusím se být víc v přítomném okamžiku, s dětmi, popustit uzdu snaze vše kontrolovat a jít víc s proudem. Uvidíme, jak se mi bude dařit.

 

Zbavit se stresu a na ničem nelpět

Stres je zabiják. Podílí se na zdravotních problémech, depresích, ničivých vztazích a dalším.

V životě se stresu nikdy úplně vyhneme, ale jak ho můžeme zvládnout?

Tím, že najdeme příčinu a s tou pracujeme.

Při svých meditacích jsem zjistil, že kořenem stresu bývá to, že na něčem lpíme. Na tom, že věci půjdou tak, jak jsme předpokládali nebo plánovali a pak to je úplně jinak.

Lpění vyvolává frustraci a nespokojenost.

Takže, jak to zastavit?

Tím, že si uvědomíme, že není nic, na co by se dalo opravdu upnout.

To čemu dáváme pozornost, ať už je to hmotné, ve skutečnosti neexistuje. Mění se to, není to jisté nebo je to dokonce vymyšlené.

Není na čem lpět.

Představte si, že plavete ve vodě a snažíte se zachytit klacku, který plave kolem vás. Moc vám to nejde, chňapáte po něm a buší vám srdce.

Teď si zkuste představit, že kolem vás je jenom voda. Můžete se snažit po něčem šahat nebo přijmout, že existuje jenom voda a uvolnit se. A plout.

Mám pro vás výzvu:

  1. Zeptejte se sami sebe, co vás dnes stresuje.
  2. Zeptejte se, na čem lpíte.
  3. A teď si představte, že to, na čem lpíte, neexistuje. Prostě plavete ve vodě.

Jak to změní váš život?

Nenechte si ujít příležitost

Naším asi největším hříchem je, že si spousty věcí nevážíme a bereme je jako samozřejmost.

Mám proto také chvíle, kdy se za to cítím provinile a ke všemu si připadám někdy děsně líný…..Můj život ve zkratce často vypadá asi takto: Vzbudím se. Pospíchám zkontrolovat svůj email. Pokračuji dalšími drobnými úkony na internetu nebo si čtu. Vůbec mi uniká ta jedinečnost, že dneska je nový den. Já žiju! Byl mi dán další nový úžasný den plný příležitostí… až mi to bere dech.

Já jsem lidská bytost. Mám své tělo a svou mysl, a to je obrovská možnost žít každý den naplno! Ale já si tohle často neuvědomuji. Kdyby k vám někdo přišel a řekl vám: „Hej, můžu ti dát takovou sílu a možnost pomoci změnit 10 lidem jejich život každý den“, šli byste do toho nebo byste radši otevřeli svůj Facebook nebo Instagram a zkontrolovali byste, co je nového? To by byla přeci taková škoda a totálně byste promarnili svou životní šanci. Ale víte, co my (mnohdy nevědomky) vlastně děláme? Hodně marníme své šance. Šance být každý den lepším člověkem a být sami sebou.

Co nám to vlastně přináší být lidskou bytostí?

  • Co třeba možnost zažívat všechny úžasné věci kdekoliv na světě jsme? Každou minutu vnímáme neskutečné množství podnětů, do kterých se můžeme ponořit a užít si je.
  • A co takhle fakt, že můžeme věci a situace prozkoumávat, učit se, objevovat, vymýšlet, tvořit, hrát si, představovat si a stavět?
  • Dokážeme se hluboce spojit s druhým člověkem.
  • Je tady možnost se starat o druhé, chtít pro ně to nejlepší a nepodporovat hrubé zacházení se zvířaty a tvořit tak lepší svět, ve kterém společně žijeme.
  • Co takhle možnost, že si tvořím svůj vlastní život a často se mi může stát, že ještě něco mnohem lepšího, než jsem si vůbec uměl/a představit?
  • Co nám může nabídnout chvíle, kdy nepřemýšlíme nad tím „Co kdyby, co když….“?

Jste ochotni přijmout dar, že jste lidskými bytostmi a že je to váš největší poklad? Je to úleva být konečně a jednou provždy sami sebou tady a teď v té nejlepší možné verzi vás samých?! Cítíte to?

Jak mít pružnější mysl

Věřím tomu, že pružná mysl nám pomáhá se vyrovnat s chaosem, ztrátou, velkými životními změnami, drobnými frustracemi a vším, co se nám v životě připlete do cesty.

Přizpůsobivá mysl vede ke klidu. Nejste uvízlí v zajetých kolejích a umíte pracovat se změnami. Nemyslíte si, že máte vždycky pravdu, a jste zvědaví. Rádi přijímáte nové výzvy.

Ne vždycky mi to jde na sto procent, to se přiznám. Ale pracuji na sobě.

A když se mi nedaří, cítím to. Mysl je uvízlá, cítím se frustrovaně, nepříjemně, naštvaně a zklamaně. Mám pocit, že věci nechci tak, jak jsou. Je to důsledek toho, že se člověk nechá chytit do bůhvíjaké verze výkladu svého života.

Tak jsem začal pracovat na tom, aby moje mysl dokázala změny a vykročení z komfortní zóny přijmout s úsměvem:

1. Prociťte to. Jakmile si všimnu, že na mě jde frustrace a cítím se sevřený, je to okamžik, kdy bych měl zpozornět a cvičit svoji mysl. Dobré je, že mi to skutečně pomáhá. Je to lekce, kterou mi dává život, a já za ni děkuji.

2. Nic nedělejte. Nejvíc bolesti přináší, když ze své frustrace vyvozuji závěry, uzavřu se do sebe a s nikým nemluvím. Když se takové pocity blíží, radši nic nedělám. Místo toho se pocitům postavím tváří v tvář.

3. Zůstaňte s tím pocitem. Otočte se a sledujte to. Koukejte, jak pocit stoupá. Nejste to vy. Je to jenom emoce, mrak, který proplouvá kolem, nic víc. Jaké to je? Co cítíte v těle? Objevujte to. Buďte zvědaví.

4. Dopřejte si chvilku a mějte soucit. Jakmile přichází špatné pocity, snažím se jim dát prostor pořádně se roztáhnout, místo toho, abych utíkal. Naopak se tomu cele otevřu. Je v pořádku to tak mít. Ve chvíli můžete cítit lásku ke všemu, co se děje.

5. Odpočívejte a neberte věci tak vážně. Sevření pochází z toho, že chceme, aby lidé a věci byli podle našich představ. Držíme se toho a chceme to tak. Místo toho trochu povolte a nechte věci více plynout. O nic moc důležitého zase nejde. Nechte věci plout. Já se snažím se ve špatném pocitu uvolnit, sledovat svět okolo sebe, místo toho, abych se nechal unášet příběhem v mojí hlavě. Odpočívám a jsem vděčný za to, co je kolem mě.

6. Řekněte: „Nevím.“ A tady je klíč k tomu všemu. Jakmile si trochu odpočinu, řeknu sám sobě: „Nevím, jak by to mělo být, ani jak to je.“ To mi dává prostor zkoumat. Co se děje? Jaké by to bylo jít do neznáma a nesoudit to? Jaké to je nevědět, co ostatní v příštím okamžiku udělají, a být zvědavý, proč se tak chovají. A ještě je podpořit. Pružná mysl nepotřebuje vědět, co se bude dít, a není si jistá, co se v příštích minutách stane. Je zvědavá jako malé dítě, které objevuje svět. Když si zameditujeme nebo vezmeme každý okamžik tak, jak přijde, dovolíme si nevědět a být zvědaví.

Na tom pracuji, byť mi to nejde na sto procent, ale pomáhá mi to být šťastnější.

Přestaňte o tom číst, udělejte to!

Víc se toho učíme děláním než čtením.

To zní trochu zjednodušeně, ano, protože čtení nás toho může tolik naučit, ale je to praxe, co nám dá nejvíc. Jde o vcelku neškodnou větu, ale zamyslete se: Děláte to? Jdete do akce, abyste zlepšili svůj život?

Studie ukazují, že nejlepším způsobem, jak se naučit na zkoušku, je nečíst a opakovat, ale položit knihu, snažit se zopakovat, co jsem četl/a, a pak to napsat na papír. Je to daleko efektivnější.

A co ve vašem běžném životě? Tam to funguje úplně stejně.

Pokud chcete zlepšit nějakým způsobem svůj život, zjednodušit ho tím, že budete skromnější, že začnete cvičit nebo jíst zdravě, že se naučíte nové návyky, abyste byli produktivnější, tím, že budete pozitivnější a budete víc soucítit, jděte do akce. Je to právě ona, která vás k osvojení dovednosti dovede.

A to vás žádné čtení na světě nenaučí. Musíte věci dělat.

Takže projíždění nespočtu článků a knih o tom, jak si pomoci, je skvělé – několik jsem jich sám napsal – ale pamatujte, že to je pouze první krok.

Musíte dát posty o osobním rozvoji stranou, jít pryč od počítače nebo knihy a dát se do akce. Dnes.

Pouze děláním se skutečně věci naučíte.

Čtení ale pomáhá. Nejdřív vám pomůže pochopit, co dělat, a pak vás motivuje, když už na sobě pracujete. Ale akci to nenahradí.

Takže dočtěte tenhle článek a jděte pracovat na tom, co se chcete naučit. Co chcete umět.

Dýchejte

Dýchání může změnit celý váš život.

Pokud jste ve stresu nebo je toho na vás moc, dýchejte. Zklidní vás to a uvolní napětí.

Jestli máte z něčeho strach nebo už řešíte, že se váš strach naplnil, dýchejte. Přenese vás to do přítomného okamžiku.

Pokud vám chybí odvaha a zapomněli jste na to, co v životě chcete, dýchejte. Připomene vám to, jak vzácný život je, a že každý nádech je dar, který je potřeba ocenit. Využijte tento dar naplno.

Pokud toho máte hodně na práci nebo se v průběhu dne zaseknete, dýchejte. Pomůže vám to nabrat soustředění a zaměřit se na to nejdůležitější, co se musí udělat.

Pokud trávíte čas s někým, koho milujete, dýchejte. Budete díky tomu přítomní a nebudete místo toho myslet na práci nebo úkoly, co se musí udělat.

Jestli cvičíte, dýchejte. Pomůže vám to si cvičení opravdu užít a tím pádem u něj i déle vydržet.

Pokud jde vše moc rychle, dýchejte. Pomůže vám to zpomalit a víc si situaci užít. Takže se nadechněte. A užijte si každý okamžik ve svém životě. Až moc rychle pomine a není jich tolik, abychom jimi plýtvali.

Kolik hodin denně máte k dispozici?

Tohle není typický článek. Spíše taková poznámka k zamyšlení.

Kolik hodin máte denně?

Já mám teoreticky 24 hodin denně. U vás to může být jinak.

Spím okolo 6 hodin denně. Dvě hodiny z toho jím. Další dvě hodiny věnuji hygieně a řízení. Další 3 hodiny věnuji dětem, vaření a úklidu. Dalších 5 hodin se zabývám klasickou rutinou a píšu věci na blog. Ještě hoďku věnuji platbám, nákupům nebo čemukoli jinému, co je potřeba udělat. A dvě hodiny si nechávám na e-maily, telefony, atd…

24 hodin – 6 – 2 – 2 – 3 – 5 – 1 – 2 = 3

3 hodiny mi zbývají na to, abych mohl dělat to, co miluji, abych si mohl plnit sny, pracovat na nových projektech, které změní můj život, abych mohl psát, na cvičení, na čas s přáteli a milovanými a na sebe.

Věřím tomu, že jste na tom během svého dne přibližně stejně, plus mínus.

Co uděláte se svými 3 hodinami?

A co já? No, zrovna dneska budu odpočívat. Možná si počtu trochu z knížky Ann Patchettové.

Co plánujete dělat vy?

Pravda o smyslu života

Když je vám 20, ale i 30, můžete mít stále pocit, že nevíte, co v životě dělat. Kudy a kam vlastně jít?

To je normální.

Všichni chceme vědět, co nás pohání v životě dopředu.
Všichni chceme mít v životě smysl.
Všichni chceme mít pocit, že jdeme správně.
Všichni chceme mít skvělé návyky, rituály a být produktivní.
Všichni chceme cítit větší jistotu a být nejlepší v tom, co děláme.

Neustále se v nás pere touha po dokonalosti a jistotě versus strach z nejistoty a nedokonalosti.

Povím vám tajemství: zažíváme to všichni. Podívejte se na ty nejúspěšnější lidi planety – Elon Musk, Bill Gates, Barack Obama, Taylor Swift. Myslíte si, že oni tohle neřeší? Máte pocit, že cítí jistotu a myslí si, že dosáhli stavu dokonalosti?

Ani náhodou. Na světě není nikdo, včetně mě ani nikoho jiného, kdo by se cítil naprosto jistě ohledně svojí životní cesty, svého poslání. A pokud to tvrdí, tak kecají. Ve skutečnosti jsou stejně nejistí jako my všichni.

Nikdo nemůže mít nikdy pocit, že dosáhl dokonalosti. V tom co dělá nebo jaký je. Dokonalost totiž neexistuje.

Rád bych vám něco doporučil. Ale varuji vás. Sám jsem také ještě na cestě a nemám všechno vyřešené. Také si nejsem vším jistý. Jsou to zkrátka jenom doporučení.

1. Uvědomte si, že jde vždy o nejistotu. Jakmile prokrastinujete, je to kvůli nejistotě (jestli to zvládnete). Pokud žárlíte na zážitky z fotek ostatních na Instagramu, je to kvůli vaší nejistotě (jestli opravdu žijete plnohodnotný život). Jste-li nervózní, je to kvůli nejistotě (z budoucnosti). Máte-li ze sebe špatný pocit nebo se cítíte provinile, je to kvůli nejistotě (jestli jste dobrý člověk). Je to všechno nejistota.
2. Pochopte, že nejistotu nemá rád nikdo. Všichni cítíme nejistotu, každý den. A bojujeme s ní. Někdo si na ni zvyká lépe, ale obecně není vůbec oblíbená. Pokud někdo tvrdí, že je mu v ní dobře, není upřímný sám k sobě. Nemáme ji rádi. Proto se snažíme najít jistotu. A to různými způsoby. Hledáme něco, co nám je příjemné, co si myslíme, že známe. Rozptýlení, jídlo, nakupování, alkohol, přítomnost jiných lidí, uzavření do sebe.
3. Všimněte si, když ji cítíte. Být si vědom nejistoty je ve skutečnosti dovednost, na které se dá pracovat. A i u toho ji budete cítit. Dělám to správně? Jde mi to? Nevím! To je jen další nejistota, kterou můžete pozorovat. Zkuste tohle: Jakmile cítíte úzkost, strach, pochyby, prokrastinaci, potřebu rozptýlení nebo vztek, prostě to pojmenujte jako nejistotu. A pak zkuste určit, ohledně čeho se cítíte tak nejistí.
4. Neutíkejte od toho. Pocit nejistoty je nepříjemný. A je to naprosto v pořádku. Je to normální. Zastavte se. Je to ve vás, děje se to, je to vaší součástí, ale nejste to vy jako celek. Jen počkejte, počkejte. Buďte se svojí nejistotou, jako byste seděli s kamarádem, který pláče.
5. Otočte se k nejistotě čelem a najděte v ní neuvěřitelnou krásu. Po nějaké době v nejistotě si uvědomte, že se snažíte vyřešit něco, co vyřešit nejde.

Nemůžete vědět, jaká je vaše ideální životní cesta, jaký/á ideálně máte být, nemůžete znát svůj životní úděl, dokud se nezačne sám od sebe odkrývat.

Nemůžete znát svůj cíl, dokud tam nedojdete. Místo toho, abyste řešili dokola nejistotu, prostě se soustřeďte na to, co máte právě teď před sebou. Podívejte se kolem sebe a vdechněte tu energii. Energii, kterou máte v sobě, ale i okolo sebe, která je v lidech, předmětech, zvucích a pohybech. Je tam až bláznivé množství krásy, pokud mu věnujete pozornost.

Je to o cviku. Není to jednoduché, není to jisté, ale je to krásné.