Nenechte si ujít příležitost

Naším asi největším hříchem je, že si spousty věcí nevážíme a bereme je jako samozřejmost.

Mám proto také chvíle, kdy se za to cítím provinile a ke všemu si připadám někdy děsně líný…..Můj život ve zkratce často vypadá asi takto: Vzbudím se. Pospíchám zkontrolovat svůj email. Pokračuji dalšími drobnými úkony na internetu nebo si čtu. Vůbec mi uniká ta jedinečnost, že dneska je nový den. Já žiju! Byl mi dán další nový úžasný den plný příležitostí… až mi to bere dech.

Já jsem lidská bytost. Mám své tělo a svou mysl, a to je obrovská možnost žít každý den naplno! Ale já si tohle často neuvědomuji. Kdyby k vám někdo přišel a řekl vám: „Hej, můžu ti dát takovou sílu a možnost pomoci změnit 10 lidem jejich život každý den“, šli byste do toho nebo byste radši otevřeli svůj Facebook nebo Instagram a zkontrolovali byste, co je nového? To by byla přeci taková škoda a totálně byste promarnili svou životní šanci. Ale víte, co my (mnohdy nevědomky) vlastně děláme? Hodně marníme své šance. Šance být každý den lepším člověkem a být sami sebou.

Co nám to vlastně přináší být lidskou bytostí?

  • Co třeba možnost zažívat všechny úžasné věci kdekoliv na světě jsme? Každou minutu vnímáme neskutečné množství podnětů, do kterých se můžeme ponořit a užít si je.
  • A co takhle fakt, že můžeme věci a situace prozkoumávat, učit se, objevovat, vymýšlet, tvořit, hrát si, představovat si a stavět?
  • Dokážeme se hluboce spojit s druhým člověkem.
  • Je tady možnost se starat o druhé, chtít pro ně to nejlepší a nepodporovat hrubé zacházení se zvířaty a tvořit tak lepší svět, ve kterém společně žijeme.
  • Co takhle možnost, že si tvořím svůj vlastní život a často se mi může stát, že ještě něco mnohem lepšího, než jsem si vůbec uměl/a představit?
  • Co nám může nabídnout chvíle, kdy nepřemýšlíme nad tím „Co kdyby, co když….“?

Jste ochotni přijmout dar, že jste lidskými bytostmi a že je to váš největší poklad? Je to úleva být konečně a jednou provždy sami sebou tady a teď v té nejlepší možné verzi vás samých?! Cítíte to?

Jak mít pružnější mysl

Věřím tomu, že pružná mysl nám pomáhá se vyrovnat s chaosem, ztrátou, velkými životními změnami, drobnými frustracemi a vším, co se nám v životě připlete do cesty.

Přizpůsobivá mysl vede ke klidu. Nejste uvízlí v zajetých kolejích a umíte pracovat se změnami. Nemyslíte si, že máte vždycky pravdu, a jste zvědaví. Rádi přijímáte nové výzvy.

Ne vždycky mi to jde na sto procent, to se přiznám. Ale pracuji na sobě.

A když se mi nedaří, cítím to. Mysl je uvízlá, cítím se frustrovaně, nepříjemně, naštvaně a zklamaně. Mám pocit, že věci nechci tak, jak jsou. Je to důsledek toho, že se člověk nechá chytit do bůhvíjaké verze výkladu svého života.

Tak jsem začal pracovat na tom, aby moje mysl dokázala změny a vykročení z komfortní zóny přijmout s úsměvem:

1. Prociťte to. Jakmile si všimnu, že na mě jde frustrace a cítím se sevřený, je to okamžik, kdy bych měl zpozornět a cvičit svoji mysl. Dobré je, že mi to skutečně pomáhá. Je to lekce, kterou mi dává život, a já za ni děkuji.

2. Nic nedělejte. Nejvíc bolesti přináší, když ze své frustrace vyvozuji závěry, uzavřu se do sebe a s nikým nemluvím. Když se takové pocity blíží, radši nic nedělám. Místo toho se pocitům postavím tváří v tvář.

3. Zůstaňte s tím pocitem. Otočte se a sledujte to. Koukejte, jak pocit stoupá. Nejste to vy. Je to jenom emoce, mrak, který proplouvá kolem, nic víc. Jaké to je? Co cítíte v těle? Objevujte to. Buďte zvědaví.

4. Dopřejte si chvilku a mějte soucit. Jakmile přichází špatné pocity, snažím se jim dát prostor pořádně se roztáhnout, místo toho, abych utíkal. Naopak se tomu cele otevřu. Je v pořádku to tak mít. Ve chvíli můžete cítit lásku ke všemu, co se děje.

5. Odpočívejte a neberte věci tak vážně. Sevření pochází z toho, že chceme, aby lidé a věci byli podle našich představ. Držíme se toho a chceme to tak. Místo toho trochu povolte a nechte věci více plynout. O nic moc důležitého zase nejde. Nechte věci plout. Já se snažím se ve špatném pocitu uvolnit, sledovat svět okolo sebe, místo toho, abych se nechal unášet příběhem v mojí hlavě. Odpočívám a jsem vděčný za to, co je kolem mě.

6. Řekněte: „Nevím.“ A tady je klíč k tomu všemu. Jakmile si trochu odpočinu, řeknu sám sobě: „Nevím, jak by to mělo být, ani jak to je.“ To mi dává prostor zkoumat. Co se děje? Jaké by to bylo jít do neznáma a nesoudit to? Jaké to je nevědět, co ostatní v příštím okamžiku udělají, a být zvědavý, proč se tak chovají. A ještě je podpořit. Pružná mysl nepotřebuje vědět, co se bude dít, a není si jistá, co se v příštích minutách stane. Je zvědavá jako malé dítě, které objevuje svět. Když si zameditujeme nebo vezmeme každý okamžik tak, jak přijde, dovolíme si nevědět a být zvědaví.

Na tom pracuji, byť mi to nejde na sto procent, ale pomáhá mi to být šťastnější.

Přestaňte o tom číst, udělejte to!

Víc se toho učíme děláním než čtením.

To zní trochu zjednodušeně, ano, protože čtení nás toho může tolik naučit, ale je to praxe, co nám dá nejvíc. Jde o vcelku neškodnou větu, ale zamyslete se: Děláte to? Jdete do akce, abyste zlepšili svůj život?

Studie ukazují, že nejlepším způsobem, jak se naučit na zkoušku, je nečíst a opakovat, ale položit knihu, snažit se zopakovat, co jsem četl/a, a pak to napsat na papír. Je to daleko efektivnější.

A co ve vašem běžném životě? Tam to funguje úplně stejně.

Pokud chcete zlepšit nějakým způsobem svůj život, zjednodušit ho tím, že budete skromnější, že začnete cvičit nebo jíst zdravě, že se naučíte nové návyky, abyste byli produktivnější, tím, že budete pozitivnější a budete víc soucítit, jděte do akce. Je to právě ona, která vás k osvojení dovednosti dovede.

A to vás žádné čtení na světě nenaučí. Musíte věci dělat.

Takže projíždění nespočtu článků a knih o tom, jak si pomoci, je skvělé – několik jsem jich sám napsal – ale pamatujte, že to je pouze první krok.

Musíte dát posty o osobním rozvoji stranou, jít pryč od počítače nebo knihy a dát se do akce. Dnes.

Pouze děláním se skutečně věci naučíte.

Čtení ale pomáhá. Nejdřív vám pomůže pochopit, co dělat, a pak vás motivuje, když už na sobě pracujete. Ale akci to nenahradí.

Takže dočtěte tenhle článek a jděte pracovat na tom, co se chcete naučit. Co chcete umět.

Dýchejte

Dýchání může změnit celý váš život.

Pokud jste ve stresu nebo je toho na vás moc, dýchejte. Zklidní vás to a uvolní napětí.

Jestli máte z něčeho strach nebo už řešíte, že se váš strach naplnil, dýchejte. Přenese vás to do přítomného okamžiku.

Pokud vám chybí odvaha a zapomněli jste na to, co v životě chcete, dýchejte. Připomene vám to, jak vzácný život je, a že každý nádech je dar, který je potřeba ocenit. Využijte tento dar naplno.

Pokud toho máte hodně na práci nebo se v průběhu dne zaseknete, dýchejte. Pomůže vám to nabrat soustředění a zaměřit se na to nejdůležitější, co se musí udělat.

Pokud trávíte čas s někým, koho milujete, dýchejte. Budete díky tomu přítomní a nebudete místo toho myslet na práci nebo úkoly, co se musí udělat.

Jestli cvičíte, dýchejte. Pomůže vám to si cvičení opravdu užít a tím pádem u něj i déle vydržet.

Pokud jde vše moc rychle, dýchejte. Pomůže vám to zpomalit a víc si situaci užít. Takže se nadechněte. A užijte si každý okamžik ve svém životě. Až moc rychle pomine a není jich tolik, abychom jimi plýtvali.

Kolik hodin denně máte k dispozici?

Tohle není typický článek. Spíše taková poznámka k zamyšlení.

Kolik hodin máte denně?

Já mám teoreticky 24 hodin denně. U vás to může být jinak.

Spím okolo 6 hodin denně. Dvě hodiny z toho jím. Další dvě hodiny věnuji hygieně a řízení. Další 3 hodiny věnuji dětem, vaření a úklidu. Dalších 5 hodin se zabývám klasickou rutinou a píšu věci na blog. Ještě hoďku věnuji platbám, nákupům nebo čemukoli jinému, co je potřeba udělat. A dvě hodiny si nechávám na e-maily, telefony, atd…

24 hodin – 6 – 2 – 2 – 3 – 5 – 1 – 2 = 3

3 hodiny mi zbývají na to, abych mohl dělat to, co miluji, abych si mohl plnit sny, pracovat na nových projektech, které změní můj život, abych mohl psát, na cvičení, na čas s přáteli a milovanými a na sebe.

Věřím tomu, že jste na tom během svého dne přibližně stejně, plus mínus.

Co uděláte se svými 3 hodinami?

A co já? No, zrovna dneska budu odpočívat. Možná si počtu trochu z knížky Ann Patchettové.

Co plánujete dělat vy?

Pravda o smyslu života

Když je vám 20, ale i 30, můžete mít stále pocit, že nevíte, co v životě dělat. Kudy a kam vlastně jít?

To je normální.

Všichni chceme vědět, co nás pohání v životě dopředu.
Všichni chceme mít v životě smysl.
Všichni chceme mít pocit, že jdeme správně.
Všichni chceme mít skvělé návyky, rituály a být produktivní.
Všichni chceme cítit větší jistotu a být nejlepší v tom, co děláme.

Neustále se v nás pere touha po dokonalosti a jistotě versus strach z nejistoty a nedokonalosti.

Povím vám tajemství: zažíváme to všichni. Podívejte se na ty nejúspěšnější lidi planety – Elon Musk, Bill Gates, Barack Obama, Taylor Swift. Myslíte si, že oni tohle neřeší? Máte pocit, že cítí jistotu a myslí si, že dosáhli stavu dokonalosti?

Ani náhodou. Na světě není nikdo, včetně mě ani nikoho jiného, kdo by se cítil naprosto jistě ohledně svojí životní cesty, svého poslání. A pokud to tvrdí, tak kecají. Ve skutečnosti jsou stejně nejistí jako my všichni.

Nikdo nemůže mít nikdy pocit, že dosáhl dokonalosti. V tom co dělá nebo jaký je. Dokonalost totiž neexistuje.

Rád bych vám něco doporučil. Ale varuji vás. Sám jsem také ještě na cestě a nemám všechno vyřešené. Také si nejsem vším jistý. Jsou to zkrátka jenom doporučení.

1. Uvědomte si, že jde vždy o nejistotu. Jakmile prokrastinujete, je to kvůli nejistotě (jestli to zvládnete). Pokud žárlíte na zážitky z fotek ostatních na Instagramu, je to kvůli vaší nejistotě (jestli opravdu žijete plnohodnotný život). Jste-li nervózní, je to kvůli nejistotě (z budoucnosti). Máte-li ze sebe špatný pocit nebo se cítíte provinile, je to kvůli nejistotě (jestli jste dobrý člověk). Je to všechno nejistota.
2. Pochopte, že nejistotu nemá rád nikdo. Všichni cítíme nejistotu, každý den. A bojujeme s ní. Někdo si na ni zvyká lépe, ale obecně není vůbec oblíbená. Pokud někdo tvrdí, že je mu v ní dobře, není upřímný sám k sobě. Nemáme ji rádi. Proto se snažíme najít jistotu. A to různými způsoby. Hledáme něco, co nám je příjemné, co si myslíme, že známe. Rozptýlení, jídlo, nakupování, alkohol, přítomnost jiných lidí, uzavření do sebe.
3. Všimněte si, když ji cítíte. Být si vědom nejistoty je ve skutečnosti dovednost, na které se dá pracovat. A i u toho ji budete cítit. Dělám to správně? Jde mi to? Nevím! To je jen další nejistota, kterou můžete pozorovat. Zkuste tohle: Jakmile cítíte úzkost, strach, pochyby, prokrastinaci, potřebu rozptýlení nebo vztek, prostě to pojmenujte jako nejistotu. A pak zkuste určit, ohledně čeho se cítíte tak nejistí.
4. Neutíkejte od toho. Pocit nejistoty je nepříjemný. A je to naprosto v pořádku. Je to normální. Zastavte se. Je to ve vás, děje se to, je to vaší součástí, ale nejste to vy jako celek. Jen počkejte, počkejte. Buďte se svojí nejistotou, jako byste seděli s kamarádem, který pláče.
5. Otočte se k nejistotě čelem a najděte v ní neuvěřitelnou krásu. Po nějaké době v nejistotě si uvědomte, že se snažíte vyřešit něco, co vyřešit nejde.

Nemůžete vědět, jaká je vaše ideální životní cesta, jaký/á ideálně máte být, nemůžete znát svůj životní úděl, dokud se nezačne sám od sebe odkrývat.

Nemůžete znát svůj cíl, dokud tam nedojdete. Místo toho, abyste řešili dokola nejistotu, prostě se soustřeďte na to, co máte právě teď před sebou. Podívejte se kolem sebe a vdechněte tu energii. Energii, kterou máte v sobě, ale i okolo sebe, která je v lidech, předmětech, zvucích a pohybech. Je tam až bláznivé množství krásy, pokud mu věnujete pozornost.

Je to o cviku. Není to jednoduché, není to jisté, ale je to krásné.

Když Vás druzí štvou (7 kroků, jak se uklidnit)

Existuje určité chování, na kterém u sebe pracuji. Snaha druhé nutit, aby se chovali, tak jak chci já.

A tady vzniká problém: Čas od času nám vadí každý. Chceme po dětech, aby se nějak chovaly, po našich partnerech, aby byli méně to a více to, po našich přátelích, aby se změnili, po našich příbuzných, aby žili zdravě, po jiných, aby byli slušnější, atd…

Co s tím tedy můžeme udělat? Může nás to přivádět až k šílenství a stejně nic nezměníme. Nejde to. Snaha změnit druhé, aby byli takoví, jaké je chceme, prostě nebude fungovat. Jednou z možností, kterou si jen neradi připouštíme, je, že je necháme být sami sebou, I když nás to otravuje.

A takhle to dělám já:

1. Připomínám si, že nemohu ostatní ovládat.
2. Pamatuji na to, že druzí mají právo žít přesně tak, jak chtějí.
3. Snažím se vidět na lidech to dobré.
4. Vzdávám se myšlenky, že můj život je ten ideální, podle kterého posuzuji jiné.
5. Pokouším se vidět, že lidé okolo mě to nemají jednoduché a dělají, co umí. A soucítím s nimi.
6. Vzpomenu si, že i já jsem měl těžká období, když přišla změna, že jsem se také trápil a byl frustrovaný.
7. Dělám, co mohu, abych jim pomohl: jsem tu pro ně, naslouchám, ať vědí, že je beru takové, jací jsou.

Nejsem v tom ještě odborník, ale jdu si za tím, a to mi pomáhá. Nejsem tak deprimovaný, dokáži soucítit, zlepšuje to moje vztahy a ostatní se cítí lépe. Přeji to vám všem.

7 způsobů, jak začít pravidelně cvičit

Leo odvedl skvělou práci se svým článkem Jak udělat ze cvičení denní návyk. Já sám posiluji už 10 let. A napadlo mě ukázat vám svoji metodu, jak pravidelně cvičit.

Nejspíš jste to už sami několikrát zkoušeli. Máte už po krk svojí postavy, ať už příliš hubené, nebo tlusté. Rozhodnete se s tím něco udělat. A tak si koupíte kartičku do posilovny, třeba i společně s přáteli. Jenže po několika týdnech váš kamarád vynechá, takže chodíte sami a nakonec skončíte i vy.

Ano, vím. Stává se to. Viděl jsem to mnohokrát. A vím, co si myslíte. Jak to, že to někteří zvládnou a jiní ne? Co je jejich tajemstvím?

Nejdříve vám povím, o čem to není: “Není to o disciplíně nebo síle vůle. Ty fungují pouze krátce.

Co funguje dlouhodobě je návyk. To je to tajemství. A o tom je i tenhle článek – 7 způsobů, jak začít pravidelně cvičit

1. Určete si cíl. Čeho chcete dosáhnout?

Větších svalů?
Méně tuku?
Větší síly?
Chcete být rychlejší?

Cvičit můžete z různých důvodů. Než začnete chodit do posilovny, dejte si nejdříve cíl. Co vlastně od cvičení chcete?

Nezkoušejte docílit více, jak jedné věci najednou. Začněte s jedním cílem. Jakmile ho dosáhnete, můžete se posunout k dalšímu.

2. Určete si deadline.

Napište si datum, do kterého dosáhnete svého cíle. Napište si ho na kousek papíru a dejte někam, kde ho můžete během dne několikrát vidět. Dobrým místem je noční stolek. Uvidíte tak lístek, když vstáváte nebo když jdete spát. Bude to pro vás neustálá připomínka.

3. Vytvořte si plán
Když si určíte cíl, musíte mít jasný plán, jak k němu dojít.

Jaké cviky budete praktikovat?
Kolik uděláte setů?
Jak často budete chodit do posilovny?

Váš čas je nejcennější. Každá minuta v posilovně vás musí přivést blíž k vašemu cíli. Vyberte si proto efektivní tréninkový program. Pokud jste naprostý začátečník, zkuste si o cvičení přečíst nějakou tu knihu. To je pro začátek nejlepší.

4. Cvičte hned po ránu.

Pokud jste prožili těžký den v práci, může být dost těžké cvičit pak ještě někde v posilovně. Řešením je cvičit hned ráno:

Vstaňte brzy
Nasnídejte se
Připravte se do práce
Jděte cvičit

O hodinu později jste už mnohem blíž svému cíli. A máte k dispozici celý den na práci a další věci.

5. Držte se plánu.

Tohle jsem zažil už tolikrát. Dny, kdy se vám nechce cvičit, jsou obyčejně ke cvičení nejlepší. Možná je to něco ve spojení těla a hlavy: tělo říká ne, ale mysl křičí běž. Jestli bude tělo nakonec souhlasit, nevím.

Ať už je to jakkoli, když máte cvičit, cvičte. Nevymlouvejte se, jděte do toho. Když vám není dobře, cvičte trochu méně, ale nevynechávejte. Fakt, že jste tam vůbec byli, je mnohem podstatnější než to, že jste cvičili. A jak už jsem řekl, nakonec z toho může být ještě jeden z nejefektivnějších tréninků.

Čím víc cvičíte, tím spíš si vytvoříte návyk. Držte se proto svého plánu.

6. Cvičte s někým, kdo už návyk má.

Pokud váš tréninkový parták přestane cvičit, nejspíš to ukončíte také. Jenže když vydrží, bude to pro vás výzva.

Až příště půjdete do posilovny, podívejte se kolem sebe. Sledujte lidi, kteří cvičí kolem vás. Najděte si někoho, kdo to myslí vážně, a oslovte ho, jestli nechce trénovat s vámi. Správný člověk to přijme. Většina lidí ví, že to není jednoduché, protože to sami zažili.

Správný parťák vás namotivuje a pomůže vám cíle dosáhnout. A pokud ne, poohlédněte se po někom jiném.

7. Věřte si.

Můžete dosáhnout čehokoli, když tomu budete opravdu věřit. Jasný cíl a plán vám dodají to pravé sebevědomí a sebejistotu.

Pamatujte, že to trvá 30 dní, než získáte návyk. Během prvních třiceti dní se budete muset dost nutit. Pak už to bude jednodušší: návyk přebere práci a bude vás nutit sám.

Toto si napište vedle svého cíle a deadlinu: “Když to dokáží oni, zvládnu to i já.“

Hostitelský příspěvek od Mehdi, autora StrongLifts.com

Nejlepší tip na produktivitu

Tohle je těžké, ale miluji to, protože mě to nutí zjednodušovat. Nemohu udělat seznam 10 věcí. Musím napsat jenom jeden, a to je výzva, která se mi líbí.

A tady je můj nejlepší tip v jednom slově: Zjednodušujte

Jak vám to může pomoci? Pokud čtete tyto stránky už nějakou dobu, nejspíš znáte odpověď. Ale i tak vám to napíšu:

1. Zjednodušte svůj seznam úkolů. Pokud toho máte na práci méně a musíte se soutředit na to nejdůležitější, zvládnete toho daleko víc za mnohem méně času. Nedělejte to, co není vyloženě potřeba, nebo to oddelegujte na někoho jiného.
2. Zjednodušte svoje okolí. Jakmile se zbavíte nepořádku na vašem stole nebo u počítače, papírků, poznámek a dalších věcí, budete schopní udělat toho daleko víc. Zbytečně vás to zpomaluje.
3. Zjednodušte svoji práci. Dělejte jednu činnost, ne multitasking, a vaše efektivita poletí ke hvězdám. Moc úkolů najednou není vůbec produktivní (v menším měřítku – pokud berete v potaz delší časový úsek jako například jeden měsíc, pak je lepší mít víc aktivit a činností).

Soustřeďte se na jednu činnost, dokončete ji a pak se posuňte dál.

Nakupujete až moc?

Míváte někdy problém s utrácením? Pokud ano, prvním krokem je zmapovat momenty, kdy utrácíte nejvíc. Dejte si to jako cíl a sledujte to týden nebo dva.

Pište si poznámky a pokaždé, když budete mít chuť si něco koupit, ať už je to praktické nebo ne, udělejte si do bloku čárku. Takhle pokračujte, kupujete-li si něco online nebo třeba v obchodě, koukáte-li do katalogu, přemýšlíte-li nad novým iPodem jednou nebo i vícekrát za den. Vždy si napište čárku.

Nezáleží na tom, jestli si věc koupíte, mapujte svoje myšlenky. Častokrát jsou podvědomé. Nebudete moci kontrolovat, kolik utrácíte, když si to neuvědomujete. Mám pro vás i další tipy, které vám pomohou dostat svoje útraty pod kontrolu:

  • Vyhýbejte se velkým nákupním střediskům. To, že tam půjdete, už vás prakticky odsuzuje k nákupu. Jděte raději na procházku nebo buďte doma.

  • Pokud musíte na nákup, udělejte si seznam. A držte se ho. Řekněte si, že cokoli není na seznamu, je striktně zakázáno.

  • Udělejte si 30 denní seznam. Chcete-li si něco koupit, nejdřív si to napište na váš seznam. Pokud to i po 30 dnech stále budete chtít, pak si to můžete koupit (pokud máte peníze). Už jenom fakt, že si to dáváte na seznam a musíte čekat, může všechno změnit.

  • Dýchejte a pijte vodu. To vás zdrží a vy už třeba nebudete mít ani chuť nakupovat.

Vymyslete jiné činnosti, které můžete dělat s přáteli nebo s rodinou. Stýkáte se s lidmi, kteří milují nakupování ve volném čase? Podpořte je v tom, aby dělali i něco jiného. Jděte ven, do parku nebo na pláž. Dejte si doma večeři. Pokud vaši přátelé odmítnou změnu, možná se zamyslete, s kým se stýkáte.