Nejlepší prokrastinační tip vůbec

Vím, říkáte si: „Přečtu si to později.”

Ale nedělejte to. Překonejte nutkání pustit se do něčeho jiného. Přečtěte si to hned.

Zabere vám to 2 minuty a ušetříte hodiny času.

Napsal jsem knihu Stop prokrastinaci!, ale od té doby jsem objevil jednu velmi prostou techniku, která pomůže překonat prokrastinaci komukoliv. Je neskutečně jednoduchá, ale stejně jako cokoliv jiného, vyžaduje trochu praxe.

Vyzkoušejte ji hned:

Vyberte nejdůležitější věc, kterou musíte dnes udělat.

Rozhodněte se z ní udělat jen malinký kousek – jen první minutu nebo 30 sekund. Začít je to jediné, na čem záleží.

Odstraňte rozptýlení. Všechno vypněte. Zavřete všechny programy. Měli byste zůstat je vy a váš úkol.

Nyní si sedněte a soustřeďte se na začátek. Nemusíte dělat celý úkol, jen začněte.

Věnujte pozornost své mysli, jak začíná mít potřebu přeskočit na něco jiného. Začnete mít chuť zkontrolovat email, Facebook, Twitter nebo vaši oblíbenou stránku. Budete chtít hrát hru, zavolat si nebo pracovat na jiném úkolu. Vnímejte všechna tato nutkání.

Ale nenechte se jimi uvést do pohybu. Vnímejte svá nutkání, ale zůstaňte v klidu a nechte je projít vaší hlavou. Nutkání budou růst na intenzitě, a pak opět odeznívat — stejně jako vlny. Nechte odeznít každé z nich.

Všímejte si také toho, jak se vaše mysl snaží ospravedlnit odložení úkolu. Také tuto vnitřní rozmluvu nechte odeznít.

Nyní udělejte malý krůček do začátku. Tak malý, jak jen je možné.

Začněte a úkol vás pohltí.

Pro více tipů o tom, jak překonat prokrastinaci, čtěte ebook Stop prokrastinaci!

38 lekcí, které mi dal život

Dnes (30. dubna) mám 38. narozeniny.

Po této planetě chodím téměř čtyři dekády. Pobyt ve městě jako Paříž, kde stojí budovy mnohokrát starší, mi pomáhá uvědomit si, jak nicotný můj věk ve srovnání s nimi je. Ale stejně, udivuje mě, že jsem zde už tak dlouho – mám pocit, že jsem právě začal.

Nepatřím k těm, kteří by ze svých narozenin dělali velkou událost, ale každým rokem mi narozeniny dávají příležitost k sebereflexi. Napadlo mě se s vámi podělit o několik lekcí, kterým jsem se v životě naučil – snad bude článek užitečným vodítkem pro ty začínající.

Tento článek věnuji svým dětem, které mi přes vzdálenost kontinentu a oceánu opravdu chybí. Doufám, že je bude provázet tlumené světlo, a navigovat je přímo a bez zbytečných chyb, i když vím, že častokrát narazí stejně, jako jsem narazil já.

Toto je pro vás, Chloe, Justine, Raine, Maio, Sethe a Noelle. Omlouvám se za tu vzdálenost.

38 lekcí, které mi dal život za 38 let

1. Vždy spolknout svou hrdost a říct, že mě to mrzí. Být příliš hrdí na to, abyste se omluvili, není nikdy dobré – váš vztah bezdůvodně trpí.

2. Majetek je víc než bezcenný – je škodlivý. Nepřidává do vašeho života žádnou hodnotu a stojí vás vše. Nejen peníze potřebné k jeho koupi, ale také čas a peníze k nákupu souvisejících věcí, jeho údržbě, starosti o něj, pojištění, vázání se k němu, atd.

3. Zpomalte. Spěch zřídkakdy stojí za to. Život si je lepší užívat volným tempem.

4. Cíle nejsou tak důležité, jak si myslíme. Zkuste pracovat týden bez cílů a ukáže se, že úžasné věci můžete dělat i tak. Nebudete se muset starat o jejich organizaci, budete méně stresovaní, a svobodnější ve volbě cesty, kterou jste dopředu nemohli předvídat.

5. Přítomný okamžik je vše co máme. Všechny naše obavy a plány do budoucna, všechny naše reakce na věci, které se staly v minulosti – to vše je v našich hlavách, a jen nás to vyrušuje od plného prožívání přítomného okamžiku. Nechte vše plavat, a soustřeďte se pouze na to, co děláte právě teď. Díky tomu může být jakákoliv činnost meditací.

6. Když vás vaše dítě žádá o pozornost, vždy mu ji věnujte. Dejte svému dítěti plnou pozornost, a místo toho, aby vás vyrušení obtěžovalo, buďte vděční za čas strávený s někým, koho milujete.

7. Nezadlužujte se. To zahrnuje dluh na kreditní kartě, studentské půjčky, půjčky pro domácnost, i osobní půjčky. Myslíme si, že jsou nezbytné, ale nejsou. Vůbec ne. Způsobí vám více bolesti hlavy, než je jejich přínos, mohou vám zničit život, a stojí víc, než kolik dostanete.

8. Nejsem cool, a vůbec mi to nevadí. Když jsem byl mladší, ztratil jsem snahou mít vždy to nejlepší a řídit se moderními trendy mnoho energie. Zábavnější je nechat trendy plavat, a být sám sebou.

9. Jediný druh marketingu, který potřebujete, je úžasný produkt. Pokud je dobrý, povědomí o něm šíří lidé za vás. Všechny ostatní typy marketingu jsou falešné.

10. Nikdy neposílejte email nebo zprávu, kterou byste nepřečetli celému světu. V dnešním digitálním věku nikdy nevíte, zda se nedostane na veřejnost.

11. Nemůžete motivovat lidi. Nejlepší, v co můžete doufat, je, že se inspirují vaším příkladem. Lidé, kteří myslí, že mohou používat behaviorální “vědu” nebo techniky k řízení ostatních ještě nezjistili, jak to dopadá.

12. Pokud zjistíte, že plavete stejným směrem jako ostatní ryby, obraťte se, a plujte proti proudu. Stejně nevědí, kam plují.

13. Zmeškáte mnoho věcí, ale to je v pořádku. Jsme tak zabředlí ve snaze udělat vše, vyzkoušet všechny zajímavé věci, nezmeškat nic důležitého,… že zapomínáme na jednoduchý fakt, že vše udělat nelze. Fyzická realita nás předurčuje k tomu, že většinu věcí nestihneme. Nemůžeme přečíst všechny dobré knihy, shlédnout všechny dobré filmy, navštívit všechny města světa, vyzkoušet všechny výborné restaurace a poznat všechny skvělé lidi. Tajemství zní: život je lepší, když se o to nesnažíme. Učte se užívat si ten kousek života, který právě prožíváte, a život se stane něčím úžasným.

14. Chyby jsou nejlepším učitelem. Nebojte se dělat chyby, ale snažte se neopakovat ty stejné příliš často.

15. Selhání je odrazovým můstkem k úspěchu. Bez selhání bychom se nikdy nenaučili, jak uspět. Takže raději selžete, než aby vám v tom bránil strach.

16. Odpočinek je mnohem důležitější, než si myslíte. Lidé pracují tak tvrdě, že zapomínají na odpočinek, a svou práci pak začnou nenávidět. Při cvičení je to běžný jev: lidé trénující na maratón vyhoří, protože nevědí, že je třeba nechat namáhané svaly obnovit. Lidé, kteří pracují příliš, protože nevědí, že odpočinek dělá jejich tělo silnějším, vyhoří v důsledku stresu.

17. Existuje jen málo radostí, které se vyrovnají dobré knize, vydařené procházce, upřímnému objetí, nebo dobrému příteli. To vše je zdarma.

18. Lepší životní styl nezískáte přes noc. Je to dlouhý proces, proces učení, něco, co získáváte po malých částech dlouhou dobu. Já se rozhodl zlepšit svůj život před pěti lety a stále mám na čem pracovat. Ale pokrok, který jsem udělal je úžasný. Byla to skvělá cesta.

19. Cíl je jen malým kouskem cesty. Tolik se strachujeme o své cíle, o naši budoucnost, že pomíjíme všechny skvělé věci, na které při tom narazíme. Jste-li příliš upnutí ke svým cílům, až jich dosáhnete, nedokážete si je užít. Namísto toho se budete starat o cíl následující.

20. Dobrá procházka vyřeší většinu problémů. Chcete shodit kila a zlepšit svou kondici? Choďte. Chcete si užívat život, ale méně utrácet? Choďte. Chcete se zbavit stresu a pročistit si hlavu? Choďte. Chcete meditovat a žít přítomným okamžikem? Choďte. Máte v osobním životě nebo v práci potíže? Choďte, a v hlavě se vám vyjasní.

21. Zbavte se očekávání. Jestliže něco očekáváte – osobu, zkušenost, dovolenou, práci, knihu – vkládáte to předem do přihrádky, která má s realitou jen málo společného. Vytváříte si idealizovanou verzi věcí (či osob), a poté se snažíte do ní realitu napasovat – a často jste zklamáni. Místo toho zkuste vnímat realitu takovou, jaká skutečně je, oceňujte to, co je, a buďte za to vděční.

22. Dávat je mnohem lepší než dostávat. Dávejte bez jakýchkoliv očekávání, že se vám to vrátí, a z dávání se stane ještě čistší a krásnější čin. Často něco dáváme s očekáváním přiměřené návratnosti – alespoň trochu vděku a uznání za naše úsilí. Zkuste se těchto potřeb zbavit. Zkrátka jen dávejte.

23. Soupeření je jen málokdy stejně užitečné jako spolupráce. Naše společnost je zaměřena na soupeření – bodnout každého do zad, přežije ten nejsilnější, bla bla bla. Ale lidskou přirozeností je pracovat společně na přežití kmene. Spolupráce dává dohromady naše zdroje a dovoluje každému přispět tím, čím může. Společná práce vyžaduje od lidí naprosto odlišný přístup, ale stojí to za tu námahu.

24. Vděčnost je jedním z nejlepších způsobů, jak nalézt spokojenost. Často jsme v životě nespokojení, žádáme víc, protože si neuvědomujeme, jak mnoho doopravdy máme. Místo soustředění na to, co nemáte, buďte vděční za úžasné dary, které vám byly dány: za své milované, za malá potěšení, za zdraví, za zrak, za dar hudby a knih, za přírodu a krásu, za schopnost tvořit, a za všechno mezi tím. Buďte vděční každý den.

25. Soucit s ostatními živými bytostmi je důležitější než vlastní potěšení. Mnoho lidí se vysmívá vegetariánství, protože tolik milují chuť masa a sýru, čímž však staví potěšení svých chuťových buněk nad utrpení žijících, cítících bytostí. Můžete být naprosto zdraví i s vegetariánským (dokonce i veganským) jídelníčkem, zabíjet a mučit zvířata je tedy naprosto zbytečné. Soucit je mnohem více naplňující než zavírání očí před utrpením.

26. Změňte svoji chuť. Myslel jsem, že se nikdy nedokážu masa vzdát, ale díky tomu, že jsem na to šel pomalu, jsem jej nikdy nepostrádal. Myslel jsem také, že se nedokážu vzdát jídla, jako jsou sladkosti, smažené a všechny další nezdravé věci… a dnes už si dám raději čerstvé ovoce nebo ořechy.

27. Tvořte. Svět je plný vyrušení, ale máloco jiného je tak důležité jako tvůrčí činnost. Při mé práci spisovatele není nic, co by se blížilo důležitosti tvorby. V mém životě je tvůrčí činnost jedna z mála věcí, která mi dává smysl. Když je čas pracovat, všechno ostatní hoďte za hlavu a tvořte.

28. Dívejte se na život z vyšší perspektivy. Když jsme ustaraní nebo rozrušení, obvykle je to tím, že ztrácíme perspektivu. V obecnějším měřítku neznamená daný problém téměř nic. Šetřeme si síly – neplýtvejte je k něčemu, na čem prakticky nezáleží. Nechte to být a jděte dál.

29. Neseďte tolik. Sezení vás zabíjí. Hýbejte se, tančete, běhejte, hrajte si.

30. Využijte kouzlo složeného úročení. Investujte brzy, a peníze budou přibývat, jako by se sami množily. Vystačte s málem, nezadlužujte se, uložte co můžete a investujte do podílových fondů. Sledujte své peníze růst.

31. Vše, co nás učili ve škole, a co vidíme v médiích (zprávy, filmy, knihy, časopisy, internet) je jeden pohled na svět, kterému se máme přizpůsobit. Přemýšlejte nad tím pohledem a ptejte se. Položte si otázku, jestli neexistují alternativy, vydejte se na průzkum. Tip: korporace uplatňují svůj vliv ve všech informačních zdrojích. Druhý tip: čtěte Chomského.

32. Naučte se umění empatie. Až příliš často soudíme lidi, aniž bychom měli dostatek informací. Musíme se snažit porozumět, proč dělají to, co dělají, představit si sami sebe na jejich místě, začít s předpokladem, že mají pro své činy dobrý důvod, který nám, jestliže jej pochopíme, umožní poznat, čím si procházejí. Pokud se to naučíte, život bude mnohem lepší.

33. Dělejte méně. Většina lidí se snaží dělat příliš mnoho. Svůj život zaplňují úkoly, a jako stroje se snaží dělat jeden za druhým. Zahoďte seznamy úkolů a prostě se zamyslete, co je pro vás důležité. Přestaňte být strojem a soustřeďte se na to, co milujete. Dělejte to s láskou.

34. Nikdo z nás neví, jací jsme rodiče. Všichni to jen předstíráme, a doufáme, že jsme dobří. Někteří rodiče lpí na detailech tak, že jim uteče veškerá zábava. Mojí snahou je, aby mé děti nebyly nepořádné, aby viděli lásku, abych si užil každý moment s nimi strávený, ukázal jim, že život je zábava, a zdržel se rozhodování o tom, v čem se stanou úžasnými. Konec konců, to už jsou.

35. Láska má mnoho podob. Miluji své děti, naprosto a víc než kdy dokážu pochopit. Každé z nich miluji jiným způsobem, a vím, že každé z nich je svým způsobem dokonalé.

36. Život je nesmírně krátký. Můžete mít pocit, že máte před sebou spoustu času, ale pravdou je, že uteče mnohem dřív, než myslíte. Vaše děti vyrostou tak rychle, že si to nestačíte ani uvědomit. První šedivé vlasy vám vyrazí, než se v životě pořádně zorientujete. Oceňujte každičký moment.

37. Strach se vás pokusí zastavit. Stejně tak pochybnosti. Budete se vyhýbat velkým věcem, novým dobrodružstvím, tvorbě něčeho skvělého a následnému představení světu, to vše jen kvůli strachu a pochybám. Objeví se v temných koutech vaší mysli, kde si jich nejspíš vůbec nevšimnete. Proto buďte před strachem a pochybnostmi na pozoru. Posviťte si na ně a rozmlaťte je na malinké kousíčky. Udělejte to tak, protože jsou špatné.

38. Zbývá mi se hodně naučit. Pokud jsem si ze života něco vzal, je to to, že nevím skoro nic, a když už myslím, že něco vím, často se mýlím. Život má pro mě připravených ještě mnoho lekcí, a já se těším na každou z nich.

Více o tvoření a prokrastinaci se dozvíte v Leových knihách Stop prokrastinaci! a Život bez starostí, které díky zenhabits.cz vyšly také v češtině.

Tragédie meškání

Jednoho rána mají otec se synem hlad a tak jedou rybařit na své malé loďce.

Otec pomůže synovi nadhodit, a za chvíli už táhnou krásnou rybu. “Skvělý úlovek, synu,” povídá otec.

“Ano, ale mám strach, že promeškáme ještě lepší úlovek,” opáčí syn. “Co když chytím větší a chutnější rybu?”

“Možná bys to měl zkusit,” odvětí otec.

Syn tak učiní a o hodinu později větší rybu skutečně vytáhne. “Opravdu pěkná,” povídá otec.

“Ale co když je tam ještě lepší?” ptá se syn nejistě.

“Jestli chceš, můžeš to zkusit,” řekne otec.

A syn jde, a znovu uloví rybu o něco větší, načež si láme hlavu, zda tam není další, kterou by mohl promeškat, znovu nadhodí, uloví, a tak pokračuje celý den.

Večer, když je syn již vyčerpán, se otec ptá: “Jak ti ryby chutnaly?”

Syn zaváhá. “Vlastně ani nevím. Měl jsem tolik práce s lovem ryb, že jsem žádnou nestihl ochutnat.”

Otec se usměje, spokojeně si pohladí břicho a povídá: “Bez obav. Chutnaly skvěle.”

My všichni jsme stejní jako ten syn. Bojíme se, že nám v čase, kdy nic neděláme, něco uteče.

To je důvod, proč jsme tak zaneprázdnění – děláme toho tolik, protože nechceme nic zmeškat. Dáváme si desítky cílů a předsevzetí, protože si je nemůžeme nechat ujít.

Ale holá pravda zní: ať se budeme snažit jakkoliv, vždy nám něco uteče. Je to nevyhnutelné. Nemůžeme zkusit všechno na světě, ani kdyby náš život byl dvakrát tak dlouhý. Nemůžeme poznat všechny města světa, číst každou zajímavou knihu, vidět každý důležitý film. Vždy budeme předurčeni meškat.

Zde je druhá, důležitější pravda: budete-li se neustále starat o to, co zmeškáte, promeškáte i to, co již máte.

Nedělejte si seznam četby kilometr dlouhý – soustřeďte se na knihu ve vašich rukou. Nedělejte si plán dovolené s každým místem, které byste mohli navštívit – choďte a užívejte si to, co najdete. Netrapte se s cestováním po celém světe – radujte se ze světa kolem vás. Nebojte se, jaké důležité události promeškáte na internetu či ve zprávách – vystačíte si s tím, co děláte právě teď.

Své nekonečné seznamy úkolů a cílů nechte plavat. Beztak jsou jen marným pokusem o to, abyste nic nezmeškali. Možná zameškáte, ale snahou udělat všechno, přijdete o radost z toho, co děláte právě teď.

Co děláte právě teď, je vše, na čem záleží. Nechte zbytek být, a vychutnejte si rybu, kterou jste už chytili.

Teorie tichého vlivu

Většina online marketérů vás naučí, jak pomocí sociálních sítí zvýšit počet návštěvníků vašich stránek, jak pracovat s databázemi e-mailových adres a využít nedostatky zákonů a společenských opatření, jak zvětšovat váš vliv, jak efektivně proměnit návštěvníky stránek v kupující. Většina online i offline marketérů dělá přesně tohle.

Přeměna návštěvníků stránek na kupující je ale bezduché využití vaší kreativní energie. Ihned ji zavrhněte.

Spatřuji větší význam ve tvorbě něčeho se skutečnou hodnotou. Nárůst vlivu spojuji s nárůstem kvality zboží/služby a ne se zvýšením počtu prodejů, návštěvnosti stránek nebo počtu čtenářů. A naučil jsem se něco, co by vám ti křičící marketéři nikdy neřekli: místo křiku dejte přednost tichu.

Když všichni ječí: „Podívejte se na mě!“, mlčte.

Když se jiní domáhají pozornosti, zaměřte svoji pozornost do svého nitra.

Když ostatní usilují o navýšení počtu shlédnutých stránek a realizovaných obchodů, zajímejte se o kvalitu zboží/služby.

Když se ostatní snaží doslova přitáhnout potenciální zákazníky na své stránky, nechte své potenciální zákazníky, aby vás nalezli sami.

Když většina blogů naléhá na své návštěvníky pomocí vyskakovacích a rozevíracích oken, aby se přihlásili k odběru online zpravodaje, jděte svým čtenářům z cesty.

Když se ostatní chlubí svým úspěchem, vy ponechejte svoji chválu na ostatních.

Když ostatní chamtivě lpí na autorských právech, dejte svoji práci volně k dispozici.

Když si jiní vytyčují cíle jako motivaci k dalšímu růstu, naučte se být se sebou spokojeni, a lidé se vás budou ptát, jen aby poznali vaše tajemství.

Přišel jsem na to, že tohle vše je pravda. Pokud tvoříte něco, co má skutečnou hodnotu, nepotřebujete marketing, nepotřebujete utrácet peníze za reklamu a naléhat na lidi, ať se k něčemu přihlásí.

Lidé si vás najdou sami a budou si myslet, že jste tak skvělí, že o vás musejí říct svým přátelům. Vaši čtenáři se stanou vašimi marketéry, kvalita vašeho zboží/služby se stane vaším rozpočtem na reklamu.

Přestavte si, že vlastníte obchod s vdolečky. Pokud jsou vaše vdolečky obyčejné, budete k jejich prodeji potřebovat reklamu a guerilla marketing (nekonvenční způsob propagace, poznámka překladatelky), abyste získali zákazníky. Ale pokud jsou vaše vdolečky takové, že se lidem protočí oči v extázi, povědí světu o vaší delikatese a svět vám bude bušit na po vdolečkách vonící dveře.

Mlčte, objevte svůj vnitřní klid a tvořte hodnoty, tohle přebije marketing kdykoliv. A jakmile se naučíte naslouchat svému nitru, můžete zcela ignorovat marketéry, plivající oheň ze svých dračích hlav.

Cestovatelské Tao

„Dobrý cestovatel nemá pevné plány, a netrvá vždy na tom někam dorazit“ ~Laozi

Nejsem v žádném případě nikterak zkušený cestovatel, ale podnikl jsem v poslední době množství cest a naučil se pár věcí, které mi krásně fungují.

Tento rok jsem už byl měsíc na Guamu, v Portlandu, v New Yorku, ve Vegas, Londýně, Paříži i Jižní Kalifornii. Všechny cesty byly nádherné a nikdy jsem si s sebou nebral víc, než jen malý batůžek.

Cestujte nalehko, bez přesné agendy, a zažijete nádherné výlety bez stresu.

Cestování nemusí být vůbec plné stresu, jak jste zvyklí. Může být jednoduché, pokud si jej tak i zařídíte.

Základ:

  1. Sbalte si málo. Balím si vždy malý batoh a nikdy ho nebalím tak, aby byl těžký. Metodou pokus/omyl jsem došel k závěru, že potřebuji pouze dva páry džínsů, dva až tři trička, dvoje, troje rychle schnoucí boxerky, dva až tři páry rychleschnoucích ponožek a možná lehký svetr. Peru si vše vždy pouze ve sprše, a suším na tomtéž místě přes noc. Beru si s sebou vždy laptop a můžu tak pracovat 30-40 minut každé ráno, taky nějaký román a malý notýsek. Minimum hygienických potřeb: deodorant, zubní kartáček, holící strojek, tekuté mýdlo a zubní nit. Nikdy tak zbytečně nečekám na zavazadla a jejich odbavení při letu a sbalím se do pěti minut.
  2. Před cestou si netvořím žádný program. Často se vyptávám na doporučení přímo od místních a dostávám seznam neuvěřitelných věcí vhodných k vidění. Vše si také hned vložím do Google map, abych viděl, kde co je. Pak se nechám vést dnem samotným. Když nemám žádný seznam cílů, nejsem pod tlakem, že bych stále musel něco stihnout. Znamená to, že si pak den plně užiju.
  3. Hodně choďte. Nejlepší způsob prozkoumávání je chodit. Obcházejte okolo, bez jasného směru. Ztraťte se.
  4. Jezte lehce. Jezte co chcete, ale nikdy ne přespříliš. Mám rád mixované ovoce a zeleninu, takže se nikdy necítím těžce.
  5. Najděte si klidné místo na relaxaci. Hodně lidí se snaží dělat až moc věcí. Jen tak se projděte, zajděte si na kávu nebo do čajového obchůdku relaxovat. Skočte si do vinného obchůdku na ochutnávku. Najděte si park a relaxujte tam. Pokud prší projděte se v dešti. Hodně čtěte.
  6. Žijte přítomností. Nebuďte online na svém laptopu nebo smartfonu celé dny. Nepřemýšlejte co budete dělat později. Buďte plně přítomní a užívejte si to.
  7. Usmívejte se na lidi. Mluvte s místními lidmi. Žádejte je o doporučení, co, kde a jak navštívit. Snažte se od nich dozvědět například něco o jejich životech.

Trošku více:

  • Cvičte! V průběhu ubytování na hotelu dělám kliky, výpady a dřepy.
  • Nejezděte nikam pouze na den či dva. Pokud chcete opravdu poznat město, zůstaňte týden, nebo i déle. Mohl jsem jet do Evropy a navštívit během tří týdnů desítku měst. Místo toho jsem si to rozdělil a jel pouze do Londýna a Paříže. A opravdu jsem si to užil a hodně viděl.
  • Pokud je to jen trochu možné, pronajměte si krátkodobě byt. Pokud zůstanete týden, a máte na to, pronajměte si byt. Může to být ve finále levnější než hotel a je to mnohem pohodlnější.
  • Čtěte dobré romány.
  • Vezměte si s sebou kovovou láhev na vodu. Naučil jsem se to od svého přítele Scotta: sbalte si prázdnou láhev na vodu, abyste mohli projít na letišti přes bezpečnostní skener, a pak si naplňte láhev z letištní fontány za kontrolou. Nosím si tak s sebou stále láhev s vodou a nikdy nemám žízeň.
  • Veďte si svůj deník. Nestresujte se tím však. Nemusí být aktualizovaný denně. Sepište si, kdykoliv máte trošku času, své myšlenky a dojmy. Používejte lokální možnosti cestování. Já jsem roky nikam necestoval, jen abych ušetřil. A byl jsem spokojený tam, kde jsem právě žil, a to platí i nadále. Buďte turisty ve svém vlastním městě. Zkoumejte památky, dělejte procházky v místě kde jste. Zkoumejte a pokoušejte se nalézt nové věci, tam kde jste ještě nikdy nebyli. Na lokální cestování nepotřebujete příliš prostředků, téměř žádné.

„Jeho cílem nikdy není místo, nýbrž nový způsob pohledu“
~ Henry Miller

Zapomenuté umění samoty

Nikdy jsem nenašel společníka družného, jako je samota. Vyjdeme-li mezi lidi, jsme opuštěnější, než když zůstaneme ve své světnici.
– Henry David Thoreau

Nemusíte být mnichem, abyste nalezli samotu, a nemusíte být ani poustevníkem, abyste si ji mohli vychutnat.

Samota je v dnešní době, kdy je propojeno všechno se vším, zapomenutým uměním… a i když nepopírám výhody této celosvětové komunity, domnívám se, že je dobré se od ní pravidelně vzdálit.

Mezi mé nejoblíbenější činnosti patří sednout si, dívat se na oceán, a v tichosti rozjímat… procházet se sám s vlastními myšlenkami… odpojit se a jen psát… odpočinout si u dobrého románu… dát si osamělou lázeň.

Nechápejte mě špatně: Miluji být se svými blízkými, rád se projdu s přítelem, sleduji západ slunce se svou ženou nebo čtu svým dětem knihu. I toto patří mezi mé absolutně nejoblíbenější věci.

Ale samota je v dnešních dnech nezbytná víc, než kdy dřív.

Co přináší samota

To nejlepší umění vzniká osamotě, a je k tomu dobrý důvod: jen když jsme sami, můžeme naslouchat svému nitru a nalézt pravdu a krásu naší duše. Nekteří z nejslavnějších filozofů chodili každý den na procházku, a právě zde přišli na své nejhlubší myšlenky.

Mé nejlepší texty, a vlastně vše nejlepší, co jsem kdy udělal, bylo vytvořeno osamotě.

Několik pozitiv, které nám samota přináší:

  • čas k zamyšlení
  • osamotě poznáváme sami sebe
  • postavíme se tváří v tvář svým démonům, a získáme nad nimi kontrolu
  • získáme místo k tvoření
  • prostor k odpočinku a nalezení klidu
  • čas zhodnotit, co jsem udělali, a jak se z toho můžeme poučit
  • díky izolaci od vlivu ostatních, zaslechneme vlastní hlas
  • klid nám pomáhá cenit si menších věcí, které se v každodenním hluku ztrácejí

Existuje mnoho další věcí, toto bylo jen pár do začátku. Skutečné pozitivum samoty nelze vyjádřit slovy, ale je třeba jej v samotě nalézt.

Jak najít samotu

Začněte tím, že se odpojíte.

Vezměte veškerá spojení s ostatními, a vypněte je. Odpojte se od emailu, od Facebooku, Twitteru, Google+, od dizkuzních fór, messengerů, zpravodajských webů a blogů. Vypněte mobilní telefony i pevnou linku.

Vypněte počítač… v případě, že chcete pomocí něj tvořit, vypněte internet, zavřete prohlížeč a každý program, který slouží ke spojení s druhými.

Další kroky záleží na tom, kterou ze dvou strategií upřednostňujete:

  1. Najděte tichý kout. Toto můžete uskutečnit ve své kanceláři, zavřete-li dveře, případně, nasadíte-li si sluchátka s uklidňující hudbou dle vlastního výběru. Je-li to možné, dejte kolegům vědět, že nechcete být v danou dobu rušeni. Nebo to můžete realizovat doma, nalezněte klidné místo, pokud můžete, zavřete dveře, případně využijte sluchátek. Klíčové je najít způsob, jak se vzdálit vnějšímu světu, a to včetně kolegů a lidí, s kterými žijete.
  2. Jděte ven. Momentálně má nejoblíbenější metoda, jak být chvíli sám. Vyjděte zedveří a užívejte si venkovního prostředí. Udělejte si procházku, navštivte park, pláž nebo hory, najděte klidnou kavárnu nebo stinné místo k odpočinku. Pozorujte lidi nebo přírodu.

Další tipy:

  • Zkuste si čas od času dopřát tichou, relaxační koupel.
  • Zalezte si do postele s dobrým románem.
  • Máte-li rodinu s dětmi, poproste partnera, jestli by vám nedopřál chvilku samoty. A pak mu laskavost oplaťte. Udělejte z toho pravidelnou výměnu.
  • Choďte denně na procházku.
  • Jděte do práce dřív, a v tichosti pracujte.
  • Dejte si šálek dobrého čaje.
  • Zkuste si určit čas, kdy budete pravidelně offline.
  • Omezte příliv informací
  • Zkuste sedět v klidu, zaměřit se na svůj dech, jak přichází a odchází. Jestliže vaše mysl bloudí minulostí nebo budoucností, s trpělivostí si myšlenky uvědomte, a pomalu se vraťte k dýchání.

Žiji v oné samotě, jež je bolestná v mládí, ale lahodná v letech zralosti.
– Albert Einstein

Dělejte dobře jedinou věc

Často se mě lidé ptají, jak začít dělat práci, kterou milují – jak se živit něčím, co je současně jejich koníčkem.

Netvrdím, že má odpověď platí vždy a pro všechny, ale je skutečně jednoduchá:

Dělejte určitou věc skuečně dobře.

Lidé chtějí slyšet složitější odpověď, ale z mé zkušenosti vyplývá, že pokud to dokážete, zbytek přijde sám.

Osobně píšu o jednoduchosti. To je vše, co dělám. Za posledních čtyři a půl roku, co píšu Zen Habits, jsem dosáhl úspěchu tím, že jsem se soutředil na psaní, a odstrňoval vše ostatní, co mi přišlo do cesty. Odstranil jsem komentáře, nezabývám se sociálními sítěmi (jen pro zábavu), nepíšu příliš emailů, neprodávám reklamu, nenabízím poradenství. Zkrátka jen píšu o jednoduchosti.

Díky tomu, že dělám jedinou věc stále dokola, velmi jsem se v ní zlepšil. Dostatečně na to, aby lidé moji práci chtěli číst, a jelikož jsem jim nabídl příležitost, jak žít bez zbytečného vyrušování, počet čtenářů rostl. Způsoby, díky kterým jsem návštěvnost zpeněžil (tištěné knihy, ebooky, online kurzy), nejsou tak důležité, jak způsob, kterým jsem ji vybudoval.

Dělal jsem dobře jedinou věc.

Skutečně je to takto jednoduché. Ujasněte si, co vlastně děláte, a dělejte to opakovaně. Učte se, zlepšujte se, čtěte, sledujte pokrok, udělejte pro to maximum. Když jste v určité věci skutečně dobří, lidé vám za ni budou chtít zaplatit… nebo za to, že je to naučíte.

Být v určité věci dobrý vyžaduje mnoho soustředění a praxe, ale zjistil jsem, že pokud věc opravdu milujete, není to skutečná práce. Je to hra. A hrát si s něčím, co miluji, mi nikdy nedělalo problém.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 16. července 2011 na zenhabits.net

Nejlepší cíl je žádný cíl

“S minulostí nemám co dočinění, ani s budoucností, žiju nyní.”
– Ralph Waldo Emerson

Myšlenka stanovování konkrétních, dosažitelných cílů se zdá být hluboce zakořeněná v naší kultuře. Vím, že jsem s cíli žil po mnoho let a ve skutečnosti je mnoho mých článků zde na Zen Habits právě o stanovování a dosahování cílů.

Ovšem nyní žiji většinově bez cílů. Je to naprosto osvobozující a oproti tomu, co jste se možná učili, to rozhodně neznamená přestat dosahovat úspěchů.

Znamená to přestat být limitován cíli.

Známé pořekadlo říká: “Nikdy se nikam nedostanete, pokud nevíte, kam jdete.” Zdá se to naprosto jasné a přitom to očividně není pravda, pokud se nad tím zamyslíte. Vyzkoušejte jednoduchý experiment: běžte ven a pochodujte náhodným směrem a libovolně jej měňte. Po 20 minutách, hodině…se někam dostanete! Jen jste nevěděli, že se dostanete právě tam.

A zde je háček: musíte otevřít svou mysl, abyste se dostali na nepředpokládaná místa. Pokud žijete bez cílů, budete objevovat nová území. Naučíte se nové věci. Ocitnete se na překvapivých místech. To je krása této filozofie, zároveň ale také obtížná změna myšlení.

Dnes žiju víceméně bez cílů. Sem tam si nějaký zkusím stanovit, ale nechávám toho. Žít bez cílů nebyl nikdy můj cíl – je to pouze něco, co si užívám stále více, co je neuvěřitelně osvobozující a funguje s životním stylem následování vlastního poslání, který jsem si vytvořil.

Problém s cíli

V minulosti bych si stanovil jeden až tři roční cíle a poté dílčí cíle pro každý měsíc. Potom bych vymyslel, jaké akční kroky je potřeba vykonat každý týden a den a pokusil se právě na tyto aktivity zaměřit každý den.

Naneštěstí to nikdy nevyšlo takhle pěkně. Všichni to znáte. Víte, na čem máte pracovat, a snažíte se v hlavě držet konečný cíl, abyste se motivovali. Ale další krok může být něco, čemu se snažíte vyhnout, a proto prokrastinujete. Děláte jinou práci, kontrolujete email nebo Facebook, nebo se jen tak potloukáte kolem. A tak vaše týdenní a měsíční cíle jsou stále odkládány, nebo odsunuty na vedlejší kolej, tím pádem jste demotivováni, protože nemáte žádnou disciplínu. A cílů je příliš náročné dosáhnout. Tak co? Nuže, přehodnotíte své cíle a stanovíte si nové. Vytvoříte novou sadu dílčích cílů a akční plán. Víte, kam směřujete, protože přeci máte své cíle!

Na konec se tam samozřejmě nedostanete. Někdy dosáhnete svého cíle a cítíte se skvěle. Ale většinou jich nedosáhnete a svalujete vinu na sebe.

V čem je ono tajemství? Problém není ve vás, ale v systému! Cíle jsou systém předznamenaný k selhání.

I když děláte věci přesně správně, není ideální. Proč? Jste extrémně limitováni ve výběrů činností. Když se vám něco nechce dělat, musíte se nutit. Vaše cesta je zvolena, tudíž nemáte prostor zkoumat nová územi. Musíte plnit plán, i když se zrovna zajímáte o něco jiného.

Některé systémy cílů jsou více flexibilní, ale žádný z nich není tak flexibilní, jako cíle nemít.

Jak to funguje

Jak tedy život bez cílů vypadá? V praxi je velice odlišný od toho s cíli.

Nestanovujete si cíle pro rok, ani pro týden, ani pro den. Nešílíte ohledně sledování postupu nebo akčních kroků. Dokonce nepotřebujete ani seznam úkolů (To-Do list), i když neuškodí zapisovat si připomínky, pokud vám to pomáhá.

Co tedy děláte? Ležíte celý den na gauči, spíte, koukáte na televizi a jíte chipsy? Ne, prostě tvoříte. Najdete něco, co vás baví, a to děláte. To, že nemáte žádné cíle naprosto neznamená, že nebudete dělat nic – můžete tvořit, pracovat a následovat svou vášeň.

A v praxi to funguje skvěle: probudíte se a děláte, na co zrovna máte chuť. Pro mě je to většinou blogování, ale mohu psát román, ebook či moji další knihu, vytvářet kurz, abych pomohl ostatním, mluvit s inspirativními lidmi, trávit čas se svou ženou nebo si hrát s dětmi. Nejsem ničím limitován, protože jsem se osvobodil od cílů.

Nakonec toho většinou dosáhnu více, než kdybych cíle měl, protože v každém okamžiku dělám něco, co mě velice baví. Ale jestli toho zvládnu více není naprosto důležité: záleží jen na tom, že pořád dělám to, co miluji.

Končím na místech, která jsou neskutečná, překvapující, skvělá. Jen nevím, že na nich skončím, když začínám.

Otázky

Otázka čtenáře: Není „nemít cíle“ vlastně cíl?
Rychlá odpověď: Může to být cíl, nebo se to naučíte postupně objevováním nových metod. Neustále se učím něco nového (jako nemít žádné cíle) bez toho, abych se v první řadě rozhodl, že se je budu učit.

Další otázka: Jak si vydělám na živobytí?
Odpověď: Se zápalem! Znovu, nemít žádné cíle neznamená přestat tvořit. Já osobně dělám spoustu věcí, ale dělám je proto, že je miluji.

Tipy pro život bez cílů

Nechystám se vám dát „Jak na to“ manuál pro žití bez cílů, to by bylo absurdní. Nemůžu vás naučit, co dělám sám – musíte si najít vlastní cestu. Můžu se však s vámi podělit o pár věcí, které jsem se naučil a které by vám mohly pomoci:

  • Začněte pomalu. Nemusíte drasticky měnit svůj život, jen abyste se naučili žít bez cílů. Zkuste jen pár hodin fungovat bez stanovených cílů či plánu. Zkuste dělat jen to, co vás baví. I hodina bude stačit.
  • Vyvíjejte se. Jak se budete zlepšovat, dovolte si nemít cíl po delší bloky času – půl dne, celý den, několik dní. Postupem času se budete cítit dostatečně sebevědomí vzdát se určitých cílů a prostě dělat, co vás baví.
  • Nejen v práci. Vzdát se cílů můžete ve všech částech svého života. Vezměte si třeba zdraví: míval jsem specifické cíle od hubnutí, spalování tělesného tuku až po zaběhnutí maratonu. Skončil jsem s tím, nyní cvičím jen proto, že mě to baví, a nemám ponětí, kam se dostanu. Funguje to skvěle, protože v každém okamžiku si to užívám.
  • Vzdejte se plánů. Plány se vůbec neliší od cílů. Dostanou vás na předem určenou cestu. Ale je neskutečně těžké zdát se žití s plány, obzvlášť pokud jste vášniví plánovači jako já. Dovolte si plánovat, když se vám zrovna chce, ale pomalu od toho upouštějte.
  • Nebojte se chyb. Pokud si začnete stanovovat cíle, nevadí. Na této cestě nejsou žádné chyby – pouze příležitosti k učení. Pokud se snažíte žít bez cílů a selžete, zeptejte se, jestli jste skutečně selhali. Neuspějete pouze tehdy, když se dostanete, kam jste nechtěli jít – ale když na žádné určité místo jít nechcete, nemůžete neuspět.
  • Všechno je v pořádku. Nezáleží na tom, jakou cestu naleznete, kde skončíte. Není žádná špatná cesta, žádná špatná destinace. Pouze různorodé a v různorodosti je krása. Nesuďte, prožívejte život.

A na konec

Vždycky pamatujte: záleží jen na cestě. Cíl je podružný.

“Správný cestovatel nemá žádné pevné plány a nemusí dorazit za každou cenu.”
– Lao Tzu

Zastavte se.

Zastavte se.

Alespoň na chvíli.

Poslouchejte svět okolo vás. Soustřeďte se na svůj dech. Nádech, výdech. Naslouchejte svým myšlenkám. Sledujte detaily ve vašem okolí.

Vnímejte ten klid a mír.

V dnešním moderním světě je neustálá aktivita považována za něco naprosto běžného. A netýká-li se to těla, týká se to aspoň naší mysli, naší pozornosti. Celý den spěcháme, pracujeme, hovoříme, vyřizujeme emaily, chatujeme, překlikáváme mezi weby, klikáme na každý odkaz.

Bez přestání běžíme, jsme trvale připojeni, neustále myslíme, ustavičně hovoříme. Není zde čas pro chvíli klidu – celodenní sezení před otravným počítačem a následně před uřvanou televizí, nelze v žádném případě za klid považovat.

A daň za to je vysoká: ztrácíme čas pro přemýšlení, pozorování a naslouchání. Ztrácíme možnost pocítit mír.

A co je ještě horší: všechen ten spěch bývá často kontraproduktivní. Já vím, v naší společnosti je činnost tím nejdůležitějším – když ji někdo nedělá, je v očích ostatních líný, pasivní a neproduktivní. A to přesto, že někdy je přílišná snaha horší než žádná. Můžete běhat jako šílení, běsnit a pokřikovat, ale stejnak neuděláte nic. Nebo možná uděláte mnoho, ale ne nic důležitého. A někdy může přehnaná snaha věci dokonce zničit, udělat je horšími než kdybyste zůstali v klidu.

A když jsme nuceni zůstat v klidu – protože stojíme ve frontě, sedíme v čekárně u lékaře nebo čekáme na autobus – jsme často netrpěliví a hledáme, čím si zkrátit dlouhou chvíli. Někteří z nás mají telefon, jiní vytáhnou zápisník, případně si něco čtou. Ostatní se nervózně vrtí. Zůstat v klidu není něco, na co bychom byli zvyklí.

Udělejte si chvilku a zamyslete se, jak trávíte své dny – v práci, po práci, po ránu, večer a o víkendech. Neustále někam spěcháte? Bez přestání vyřizujete emaily, sledujete zprávy a vždy musíte mít nejaktuálnější informace? Ustavičně se snažíte „mít vše hotovo“? Řítíte se skrz váš plán, odškrtávajíce úkoly jako stroj?

Je tohle způsob, kterým chcete trávit život?

Pokud ano, pak je vše v pořádku. Jestli ne, zkuste se na chvíli zastavit. Nemyslete na to, co musíte udělat, nebo co jste již udělali. Prostě buďte teď a tady.

Potom, co strávíte minutu, dvě v přítomnosti, popřemýšlejte o svém životě a o tom, jaký byste chtěli, aby byl. Představte si život bez zbytečného běhání, práce a spěchu. Naopak přidejte více klidu, míru a času k zamyšlení.
Pak vizi proměňte ve skutečnost.

Je to fakt jednoduché: jediné co musíte udělat, je každý den chvíli v klidu posedět. Poté, co si na to zvyknete, zkuste každý den pracovat o něco méně. Máte-li pocit, že žijete příliš rychle, zhluboka se nadechněte. Zpomalte. Buďte přítomní. Vyrazte hledat spokojenost místo toho, abyste na ni čekali.

Vychutnávejte si klid. Je to poklad, který tu je pro vás. A bude tu vždy.

Z knihy Tao Te Ching:

Není moudré utíkat vpřed.
Dech se krátí a působí stres.
Příliš energie do toho dáš,
a velmi brzy se vyčerpáš.
Takhle to není přirozené.
A cokoliv staví se proti tomu,
již brzy padne poražené.

Do češtiny přeložil Pavel Říha

Mimo zenhabits.cz provozuje Pavel také badguy.cz, osobní blog, skrze který sdílí svoje vlastní myšlenky.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 19. července 2009 na zenhabits.net

Jak začít

“Existují jen dvě chyby, kterých se můžeme dopustit na cestě za pravdou… neujít celou cestu a vůbec nevyrazit.”
– Buddha

Jak začít s něčím novým?

Ať už chcete pravidleně cvičit, dokončit rozdělaný úkol, nebo od základu vybudovat nový byznys, otázka zní, jak začít?

Začátek je jedna z věcí, které nás nejvíce odrazují. Právě nechuť začít znemožňuje realizaci většiny úkolů a projektů.

Prokrastinace je odkládání startu. Svůj nový projekt dáte stranou, protože začít by bylo příliš těžké.

Jak jsem začal já

Když jsem se pustil do Zen Habits, neměl jsem tušení, jak začít. Podíval jsem se na ostatní blogy a bylo až zastrašující, kolik toho dokázali: měly stovky článků, tisíce čtenářů, úžasný design, vlastní doménu, nabízely mnoho služeb, ebooky, trička a další.

Všechno toto jsem udělat nemohl – měl jsem zaměstnání (dokonce dvě) a rodinu s šesti dětmi. Proto jsem se rozhodl udělat jedinou věc: náhodně jsem vybral jméno, které mi přišlo dobré, a založil účet na blogger.com.

Bylo to neuvěřitelně snadné a já se cítil skvěle.

Poté jsem udělal další krok: napsal jsem krátký článek o věcech, kterým jsem se zrovna věnoval. V podstatě takový deníkový zápisek. Poprvé jsem se ocitl v novém světě!

To byl můj začátek. Nebylo to náročné – ve skutečnosti to bylo tak snadné, že to nešlo zamítnout. Nakonec jsem udělal vše, co dělali ostatní, ale to přišlo až později. Nejdřív jsem udělal jedinou věc, až pak další.

Osvojení návyku

Jak začít? Někteří lidé nemají problém s návykem začít, ale je pro ně těžké si ho osvojit, jiní něco roky plánují, ale stále se nemohou dokopat k akci.

Tak či onak, je důležité začít co nejjednodušeji.

Umění začít je klíčem k osvojení návyku. Dokud nezačnete, nikdy nemůžete uspět. Takže začněte jednoduše. Chcete si zacvičit? Jen si vemte boty a vyjděte ze dveří. Stačí vám pouhých 5 minut.

Co když vás to začlo bavit a rádi byste udělali mnohem víc? Nedělejte. Začněte co nejjednodušeji. Proč? Protože osvojení je mnohem lehčí, jedná-li se o drobný návyk. Zkuste začít běhat 30 minut denně, a pak zkuste běhat 5 minut denně. Co vám vydrží déle? Odpověď je snadná: to jednodušší.

Pokud si chcete návyk osvojit, začnete tak jednoduše, že nemůžete selhat. Později ho můžete rozšiřovat až na požadovanou úroveň. Ale začněte jednoduše.

Start nového projektu

Konečně jste připraveni nasměrovat svou tvůrčí energii do nového projektu. Není to jen obyčejný pracovní projekt, ale takový, který je pro vás novou výzvou – takový, který odstartuje nový byznys, nový život, a zapíše vaše jméno do dějin této planety.

Ale vy ho odkládáte. Je třeba toho tolik udělat a jste vážně zaneprázdnění. Obáváte se začít.

Začněte nejjednodušeji, jak jen je to možné. Jak jednoduchým dokážete novým byznys udělat? Jak jednoduchý může být váš produkt? Udělejte to ještě jednodušší.

Zaměřte svůj nový projekt na jedinou věc. A pak z ní udělejte ještě méně. Samozřejmě, později můžete rozšiřovat a pár věcí přidat, ale když začínáte, dělejte tak málo, jak jen to je možné.

Jinak nebudete schopni začít… a v začátku se skrývá vše. Začátkem jsou tvořeny nové světy, započaty nové cesty a zrozen nový život.

“Jsou dva druhy lidí. Ti kteří dokončí, co začali, a ti ostatní.”
– Robert Byrne