Zapomenuté umění samoty

Nikdy jsem nenašel společníka družného, jako je samota. Vyjdeme-li mezi lidi, jsme opuštěnější, než když zůstaneme ve své světnici.
– Henry David Thoreau

Nemusíte být mnichem, abyste nalezli samotu, a nemusíte být ani poustevníkem, abyste si ji mohli vychutnat.

Samota je v dnešní době, kdy je propojeno všechno se vším, zapomenutým uměním… a i když nepopírám výhody této celosvětové komunity, domnívám se, že je dobré se od ní pravidelně vzdálit.

Mezi mé nejoblíbenější činnosti patří sednout si, dívat se na oceán, a v tichosti rozjímat… procházet se sám s vlastními myšlenkami… odpojit se a jen psát… odpočinout si u dobrého románu… dát si osamělou lázeň.

Nechápejte mě špatně: Miluji být se svými blízkými, rád se projdu s přítelem, sleduji západ slunce se svou ženou nebo čtu svým dětem knihu. I toto patří mezi mé absolutně nejoblíbenější věci.

Ale samota je v dnešních dnech nezbytná víc, než kdy dřív.

Co přináší samota

To nejlepší umění vzniká osamotě, a je k tomu dobrý důvod: jen když jsme sami, můžeme naslouchat svému nitru a nalézt pravdu a krásu naší duše. Nekteří z nejslavnějších filozofů chodili každý den na procházku, a právě zde přišli na své nejhlubší myšlenky.

Mé nejlepší texty, a vlastně vše nejlepší, co jsem kdy udělal, bylo vytvořeno osamotě.

Několik pozitiv, které nám samota přináší:

  • čas k zamyšlení
  • osamotě poznáváme sami sebe
  • postavíme se tváří v tvář svým démonům, a získáme nad nimi kontrolu
  • získáme místo k tvoření
  • prostor k odpočinku a nalezení klidu
  • čas zhodnotit, co jsem udělali, a jak se z toho můžeme poučit
  • díky izolaci od vlivu ostatních, zaslechneme vlastní hlas
  • klid nám pomáhá cenit si menších věcí, které se v každodenním hluku ztrácejí

Existuje mnoho další věcí, toto bylo jen pár do začátku. Skutečné pozitivum samoty nelze vyjádřit slovy, ale je třeba jej v samotě nalézt.

Jak najít samotu

Začněte tím, že se odpojíte.

Vezměte veškerá spojení s ostatními, a vypněte je. Odpojte se od emailu, od Facebooku, Twitteru, Google+, od dizkuzních fór, messengerů, zpravodajských webů a blogů. Vypněte mobilní telefony i pevnou linku.

Vypněte počítač… v případě, že chcete pomocí něj tvořit, vypněte internet, zavřete prohlížeč a každý program, který slouží ke spojení s druhými.

Další kroky záleží na tom, kterou ze dvou strategií upřednostňujete:

  1. Najděte tichý kout. Toto můžete uskutečnit ve své kanceláři, zavřete-li dveře, případně, nasadíte-li si sluchátka s uklidňující hudbou dle vlastního výběru. Je-li to možné, dejte kolegům vědět, že nechcete být v danou dobu rušeni. Nebo to můžete realizovat doma, nalezněte klidné místo, pokud můžete, zavřete dveře, případně využijte sluchátek. Klíčové je najít způsob, jak se vzdálit vnějšímu světu, a to včetně kolegů a lidí, s kterými žijete.
  2. Jděte ven. Momentálně má nejoblíbenější metoda, jak být chvíli sám. Vyjděte zedveří a užívejte si venkovního prostředí. Udělejte si procházku, navštivte park, pláž nebo hory, najděte klidnou kavárnu nebo stinné místo k odpočinku. Pozorujte lidi nebo přírodu.

Další tipy:

  • Zkuste si čas od času dopřát tichou, relaxační koupel.
  • Zalezte si do postele s dobrým románem.
  • Máte-li rodinu s dětmi, poproste partnera, jestli by vám nedopřál chvilku samoty. A pak mu laskavost oplaťte. Udělejte z toho pravidelnou výměnu.
  • Choďte denně na procházku.
  • Jděte do práce dřív, a v tichosti pracujte.
  • Dejte si šálek dobrého čaje.
  • Zkuste si určit čas, kdy budete pravidelně offline.
  • Omezte příliv informací
  • Zkuste sedět v klidu, zaměřit se na svůj dech, jak přichází a odchází. Jestliže vaše mysl bloudí minulostí nebo budoucností, s trpělivostí si myšlenky uvědomte, a pomalu se vraťte k dýchání.

Žiji v oné samotě, jež je bolestná v mládí, ale lahodná v letech zralosti.
– Albert Einstein

Dělejte dobře jedinou věc

Často se mě lidé ptají, jak začít dělat práci, kterou milují – jak se živit něčím, co je současně jejich koníčkem.

Netvrdím, že má odpověď platí vždy a pro všechny, ale je skutečně jednoduchá:

Dělejte určitou věc skuečně dobře.

Lidé chtějí slyšet složitější odpověď, ale z mé zkušenosti vyplývá, že pokud to dokážete, zbytek přijde sám.

Osobně píšu o jednoduchosti. To je vše, co dělám. Za posledních čtyři a půl roku, co píšu Zen Habits, jsem dosáhl úspěchu tím, že jsem se soutředil na psaní, a odstrňoval vše ostatní, co mi přišlo do cesty. Odstranil jsem komentáře, nezabývám se sociálními sítěmi (jen pro zábavu), nepíšu příliš emailů, neprodávám reklamu, nenabízím poradenství. Zkrátka jen píšu o jednoduchosti.

Díky tomu, že dělám jedinou věc stále dokola, velmi jsem se v ní zlepšil. Dostatečně na to, aby lidé moji práci chtěli číst, a jelikož jsem jim nabídl příležitost, jak žít bez zbytečného vyrušování, počet čtenářů rostl. Způsoby, díky kterým jsem návštěvnost zpeněžil (tištěné knihy, ebooky, online kurzy), nejsou tak důležité, jak způsob, kterým jsem ji vybudoval.

Dělal jsem dobře jedinou věc.

Skutečně je to takto jednoduché. Ujasněte si, co vlastně děláte, a dělejte to opakovaně. Učte se, zlepšujte se, čtěte, sledujte pokrok, udělejte pro to maximum. Když jste v určité věci skutečně dobří, lidé vám za ni budou chtít zaplatit… nebo za to, že je to naučíte.

Být v určité věci dobrý vyžaduje mnoho soustředění a praxe, ale zjistil jsem, že pokud věc opravdu milujete, není to skutečná práce. Je to hra. A hrát si s něčím, co miluji, mi nikdy nedělalo problém.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 16. července 2011 na zenhabits.net

Nejlepší cíl je žádný cíl

“S minulostí nemám co dočinění, ani s budoucností, žiju nyní.”
– Ralph Waldo Emerson

Myšlenka stanovování konkrétních, dosažitelných cílů se zdá být hluboce zakořeněná v naší kultuře. Vím, že jsem s cíli žil po mnoho let a ve skutečnosti je mnoho mých článků zde na Zen Habits právě o stanovování a dosahování cílů.

Ovšem nyní žiji většinově bez cílů. Je to naprosto osvobozující a oproti tomu, co jste se možná učili, to rozhodně neznamená přestat dosahovat úspěchů.

Znamená to přestat být limitován cíli.

Známé pořekadlo říká: “Nikdy se nikam nedostanete, pokud nevíte, kam jdete.” Zdá se to naprosto jasné a přitom to očividně není pravda, pokud se nad tím zamyslíte. Vyzkoušejte jednoduchý experiment: běžte ven a pochodujte náhodným směrem a libovolně jej měňte. Po 20 minutách, hodině…se někam dostanete! Jen jste nevěděli, že se dostanete právě tam.

A zde je háček: musíte otevřít svou mysl, abyste se dostali na nepředpokládaná místa. Pokud žijete bez cílů, budete objevovat nová území. Naučíte se nové věci. Ocitnete se na překvapivých místech. To je krása této filozofie, zároveň ale také obtížná změna myšlení.

Dnes žiju víceméně bez cílů. Sem tam si nějaký zkusím stanovit, ale nechávám toho. Žít bez cílů nebyl nikdy můj cíl – je to pouze něco, co si užívám stále více, co je neuvěřitelně osvobozující a funguje s životním stylem následování vlastního poslání, který jsem si vytvořil.

Problém s cíli

V minulosti bych si stanovil jeden až tři roční cíle a poté dílčí cíle pro každý měsíc. Potom bych vymyslel, jaké akční kroky je potřeba vykonat každý týden a den a pokusil se právě na tyto aktivity zaměřit každý den.

Naneštěstí to nikdy nevyšlo takhle pěkně. Všichni to znáte. Víte, na čem máte pracovat, a snažíte se v hlavě držet konečný cíl, abyste se motivovali. Ale další krok může být něco, čemu se snažíte vyhnout, a proto prokrastinujete. Děláte jinou práci, kontrolujete email nebo Facebook, nebo se jen tak potloukáte kolem. A tak vaše týdenní a měsíční cíle jsou stále odkládány, nebo odsunuty na vedlejší kolej, tím pádem jste demotivováni, protože nemáte žádnou disciplínu. A cílů je příliš náročné dosáhnout. Tak co? Nuže, přehodnotíte své cíle a stanovíte si nové. Vytvoříte novou sadu dílčích cílů a akční plán. Víte, kam směřujete, protože přeci máte své cíle!

Na konec se tam samozřejmě nedostanete. Někdy dosáhnete svého cíle a cítíte se skvěle. Ale většinou jich nedosáhnete a svalujete vinu na sebe.

V čem je ono tajemství? Problém není ve vás, ale v systému! Cíle jsou systém předznamenaný k selhání.

I když děláte věci přesně správně, není ideální. Proč? Jste extrémně limitováni ve výběrů činností. Když se vám něco nechce dělat, musíte se nutit. Vaše cesta je zvolena, tudíž nemáte prostor zkoumat nová územi. Musíte plnit plán, i když se zrovna zajímáte o něco jiného.

Některé systémy cílů jsou více flexibilní, ale žádný z nich není tak flexibilní, jako cíle nemít.

Jak to funguje

Jak tedy život bez cílů vypadá? V praxi je velice odlišný od toho s cíli.

Nestanovujete si cíle pro rok, ani pro týden, ani pro den. Nešílíte ohledně sledování postupu nebo akčních kroků. Dokonce nepotřebujete ani seznam úkolů (To-Do list), i když neuškodí zapisovat si připomínky, pokud vám to pomáhá.

Co tedy děláte? Ležíte celý den na gauči, spíte, koukáte na televizi a jíte chipsy? Ne, prostě tvoříte. Najdete něco, co vás baví, a to děláte. To, že nemáte žádné cíle naprosto neznamená, že nebudete dělat nic – můžete tvořit, pracovat a následovat svou vášeň.

A v praxi to funguje skvěle: probudíte se a děláte, na co zrovna máte chuť. Pro mě je to většinou blogování, ale mohu psát román, ebook či moji další knihu, vytvářet kurz, abych pomohl ostatním, mluvit s inspirativními lidmi, trávit čas se svou ženou nebo si hrát s dětmi. Nejsem ničím limitován, protože jsem se osvobodil od cílů.

Nakonec toho většinou dosáhnu více, než kdybych cíle měl, protože v každém okamžiku dělám něco, co mě velice baví. Ale jestli toho zvládnu více není naprosto důležité: záleží jen na tom, že pořád dělám to, co miluji.

Končím na místech, která jsou neskutečná, překvapující, skvělá. Jen nevím, že na nich skončím, když začínám.

Otázky

Otázka čtenáře: Není „nemít cíle“ vlastně cíl?
Rychlá odpověď: Může to být cíl, nebo se to naučíte postupně objevováním nových metod. Neustále se učím něco nového (jako nemít žádné cíle) bez toho, abych se v první řadě rozhodl, že se je budu učit.

Další otázka: Jak si vydělám na živobytí?
Odpověď: Se zápalem! Znovu, nemít žádné cíle neznamená přestat tvořit. Já osobně dělám spoustu věcí, ale dělám je proto, že je miluji.

Tipy pro život bez cílů

Nechystám se vám dát „Jak na to“ manuál pro žití bez cílů, to by bylo absurdní. Nemůžu vás naučit, co dělám sám – musíte si najít vlastní cestu. Můžu se však s vámi podělit o pár věcí, které jsem se naučil a které by vám mohly pomoci:

  • Začněte pomalu. Nemusíte drasticky měnit svůj život, jen abyste se naučili žít bez cílů. Zkuste jen pár hodin fungovat bez stanovených cílů či plánu. Zkuste dělat jen to, co vás baví. I hodina bude stačit.
  • Vyvíjejte se. Jak se budete zlepšovat, dovolte si nemít cíl po delší bloky času – půl dne, celý den, několik dní. Postupem času se budete cítit dostatečně sebevědomí vzdát se určitých cílů a prostě dělat, co vás baví.
  • Nejen v práci. Vzdát se cílů můžete ve všech částech svého života. Vezměte si třeba zdraví: míval jsem specifické cíle od hubnutí, spalování tělesného tuku až po zaběhnutí maratonu. Skončil jsem s tím, nyní cvičím jen proto, že mě to baví, a nemám ponětí, kam se dostanu. Funguje to skvěle, protože v každém okamžiku si to užívám.
  • Vzdejte se plánů. Plány se vůbec neliší od cílů. Dostanou vás na předem určenou cestu. Ale je neskutečně těžké zdát se žití s plány, obzvlášť pokud jste vášniví plánovači jako já. Dovolte si plánovat, když se vám zrovna chce, ale pomalu od toho upouštějte.
  • Nebojte se chyb. Pokud si začnete stanovovat cíle, nevadí. Na této cestě nejsou žádné chyby – pouze příležitosti k učení. Pokud se snažíte žít bez cílů a selžete, zeptejte se, jestli jste skutečně selhali. Neuspějete pouze tehdy, když se dostanete, kam jste nechtěli jít – ale když na žádné určité místo jít nechcete, nemůžete neuspět.
  • Všechno je v pořádku. Nezáleží na tom, jakou cestu naleznete, kde skončíte. Není žádná špatná cesta, žádná špatná destinace. Pouze různorodé a v různorodosti je krása. Nesuďte, prožívejte život.

A na konec

Vždycky pamatujte: záleží jen na cestě. Cíl je podružný.

“Správný cestovatel nemá žádné pevné plány a nemusí dorazit za každou cenu.”
– Lao Tzu

Zastavte se.

Zastavte se.

Alespoň na chvíli.

Poslouchejte svět okolo vás. Soustřeďte se na svůj dech. Nádech, výdech. Naslouchejte svým myšlenkám. Sledujte detaily ve vašem okolí.

Vnímejte ten klid a mír.

V dnešním moderním světě je neustálá aktivita považována za něco naprosto běžného. A netýká-li se to těla, týká se to aspoň naší mysli, naší pozornosti. Celý den spěcháme, pracujeme, hovoříme, vyřizujeme emaily, chatujeme, překlikáváme mezi weby, klikáme na každý odkaz.

Bez přestání běžíme, jsme trvale připojeni, neustále myslíme, ustavičně hovoříme. Není zde čas pro chvíli klidu – celodenní sezení před otravným počítačem a následně před uřvanou televizí, nelze v žádném případě za klid považovat.

A daň za to je vysoká: ztrácíme čas pro přemýšlení, pozorování a naslouchání. Ztrácíme možnost pocítit mír.

A co je ještě horší: všechen ten spěch bývá často kontraproduktivní. Já vím, v naší společnosti je činnost tím nejdůležitějším – když ji někdo nedělá, je v očích ostatních líný, pasivní a neproduktivní. A to přesto, že někdy je přílišná snaha horší než žádná. Můžete běhat jako šílení, běsnit a pokřikovat, ale stejnak neuděláte nic. Nebo možná uděláte mnoho, ale ne nic důležitého. A někdy může přehnaná snaha věci dokonce zničit, udělat je horšími než kdybyste zůstali v klidu.

A když jsme nuceni zůstat v klidu – protože stojíme ve frontě, sedíme v čekárně u lékaře nebo čekáme na autobus – jsme často netrpěliví a hledáme, čím si zkrátit dlouhou chvíli. Někteří z nás mají telefon, jiní vytáhnou zápisník, případně si něco čtou. Ostatní se nervózně vrtí. Zůstat v klidu není něco, na co bychom byli zvyklí.

Udělejte si chvilku a zamyslete se, jak trávíte své dny – v práci, po práci, po ránu, večer a o víkendech. Neustále někam spěcháte? Bez přestání vyřizujete emaily, sledujete zprávy a vždy musíte mít nejaktuálnější informace? Ustavičně se snažíte „mít vše hotovo“? Řítíte se skrz váš plán, odškrtávajíce úkoly jako stroj?

Je tohle způsob, kterým chcete trávit život?

Pokud ano, pak je vše v pořádku. Jestli ne, zkuste se na chvíli zastavit. Nemyslete na to, co musíte udělat, nebo co jste již udělali. Prostě buďte teď a tady.

Potom, co strávíte minutu, dvě v přítomnosti, popřemýšlejte o svém životě a o tom, jaký byste chtěli, aby byl. Představte si život bez zbytečného běhání, práce a spěchu. Naopak přidejte více klidu, míru a času k zamyšlení.
Pak vizi proměňte ve skutečnost.

Je to fakt jednoduché: jediné co musíte udělat, je každý den chvíli v klidu posedět. Poté, co si na to zvyknete, zkuste každý den pracovat o něco méně. Máte-li pocit, že žijete příliš rychle, zhluboka se nadechněte. Zpomalte. Buďte přítomní. Vyrazte hledat spokojenost místo toho, abyste na ni čekali.

Vychutnávejte si klid. Je to poklad, který tu je pro vás. A bude tu vždy.

Z knihy Tao Te Ching:

Není moudré utíkat vpřed.
Dech se krátí a působí stres.
Příliš energie do toho dáš,
a velmi brzy se vyčerpáš.
Takhle to není přirozené.
A cokoliv staví se proti tomu,
již brzy padne poražené.

Do češtiny přeložil Pavel Říha

Mimo zenhabits.cz provozuje Pavel také badguy.cz, osobní blog, skrze který sdílí svoje vlastní myšlenky.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 19. července 2009 na zenhabits.net

Jak začít

“Existují jen dvě chyby, kterých se můžeme dopustit na cestě za pravdou… neujít celou cestu a vůbec nevyrazit.”
– Buddha

Jak začít s něčím novým?

Ať už chcete pravidleně cvičit, dokončit rozdělaný úkol, nebo od základu vybudovat nový byznys, otázka zní, jak začít?

Začátek je jedna z věcí, které nás nejvíce odrazují. Právě nechuť začít znemožňuje realizaci většiny úkolů a projektů.

Prokrastinace je odkládání startu. Svůj nový projekt dáte stranou, protože začít by bylo příliš těžké.

Jak jsem začal já

Když jsem se pustil do Zen Habits, neměl jsem tušení, jak začít. Podíval jsem se na ostatní blogy a bylo až zastrašující, kolik toho dokázali: měly stovky článků, tisíce čtenářů, úžasný design, vlastní doménu, nabízely mnoho služeb, ebooky, trička a další.

Všechno toto jsem udělat nemohl – měl jsem zaměstnání (dokonce dvě) a rodinu s šesti dětmi. Proto jsem se rozhodl udělat jedinou věc: náhodně jsem vybral jméno, které mi přišlo dobré, a založil účet na blogger.com.

Bylo to neuvěřitelně snadné a já se cítil skvěle.

Poté jsem udělal další krok: napsal jsem krátký článek o věcech, kterým jsem se zrovna věnoval. V podstatě takový deníkový zápisek. Poprvé jsem se ocitl v novém světě!

To byl můj začátek. Nebylo to náročné – ve skutečnosti to bylo tak snadné, že to nešlo zamítnout. Nakonec jsem udělal vše, co dělali ostatní, ale to přišlo až později. Nejdřív jsem udělal jedinou věc, až pak další.

Osvojení návyku

Jak začít? Někteří lidé nemají problém s návykem začít, ale je pro ně těžké si ho osvojit, jiní něco roky plánují, ale stále se nemohou dokopat k akci.

Tak či onak, je důležité začít co nejjednodušeji.

Umění začít je klíčem k osvojení návyku. Dokud nezačnete, nikdy nemůžete uspět. Takže začněte jednoduše. Chcete si zacvičit? Jen si vemte boty a vyjděte ze dveří. Stačí vám pouhých 5 minut.

Co když vás to začlo bavit a rádi byste udělali mnohem víc? Nedělejte. Začněte co nejjednodušeji. Proč? Protože osvojení je mnohem lehčí, jedná-li se o drobný návyk. Zkuste začít běhat 30 minut denně, a pak zkuste běhat 5 minut denně. Co vám vydrží déle? Odpověď je snadná: to jednodušší.

Pokud si chcete návyk osvojit, začnete tak jednoduše, že nemůžete selhat. Později ho můžete rozšiřovat až na požadovanou úroveň. Ale začněte jednoduše.

Start nového projektu

Konečně jste připraveni nasměrovat svou tvůrčí energii do nového projektu. Není to jen obyčejný pracovní projekt, ale takový, který je pro vás novou výzvou – takový, který odstartuje nový byznys, nový život, a zapíše vaše jméno do dějin této planety.

Ale vy ho odkládáte. Je třeba toho tolik udělat a jste vážně zaneprázdnění. Obáváte se začít.

Začněte nejjednodušeji, jak jen je to možné. Jak jednoduchým dokážete novým byznys udělat? Jak jednoduchý může být váš produkt? Udělejte to ještě jednodušší.

Zaměřte svůj nový projekt na jedinou věc. A pak z ní udělejte ještě méně. Samozřejmě, později můžete rozšiřovat a pár věcí přidat, ale když začínáte, dělejte tak málo, jak jen to je možné.

Jinak nebudete schopni začít… a v začátku se skrývá vše. Začátkem jsou tvořeny nové světy, započaty nové cesty a zrozen nový život.

“Jsou dva druhy lidí. Ti kteří dokončí, co začali, a ti ostatní.”
– Robert Byrne

Vaše emaily jsou příliš dlouhé

Nedokážete-li myšlenku napsat na zadní stranu vizitky, nemáte jasnou myšlenku.
– David Belasco

Jeden z největších problémů s emaily, na který narážím neuvěřitelně často, je následující: jsou příliš dlouhé.

Tak jako mnozí, jsem i já celkem zaneprázdněný člověk. Ačkoliv se snažím na emaily odpovídat pohotově, u těch opravdu dlouhých to není možné. Když je email krátký, odpovím hned po přečtení.

Tak proč posílat dlouhé emaily?

Zde je pravidlo: nikdy není třeba psát dlouhý email. Nikdy.

Proč tohle píšu? Že by výpad proti lidem, kteří mi posílají emaily? Nikoliv. Je to obecný problém, který v emailech vidím, a doufám, že pomohu lidem psát efektivněji.

Jak používám email

Když jsem dříve psal, že jsem se zbavil emailu, byla to pravda jen na 90 procent. V omezeném množství email nadále používám – obvykle ke komunikaci s lidmi, se kterými spolupracuji (s partnery, designéry, vydavateli, atd.). Odpovídám také na emaily zákazníků (reklamace, problémy se stažením).

Pro komentáře a zpětnou vazbu se čtenáři využívám Twitter. S rodinou (přibuznými na Guamu a v dalších částech světa) komunikuji prostřednictvím Facebooku (kromě rodiny nemám mezi “přáteli” mnoho dalších, celkově mám na Facebooku méně než 100 přátel.)

Neznamená to tedy, že by můj problém s emaily byl nějak specifický. Nezáleží na tom, jak email používáte. Číst dlouhé eseje nebo odpovídat na 10 otázek nechce nikdo. Všichni jsme zaneprázdnění a ceníme si svého času.

Když píšu email, snažím se to mít rychle za sebou. Nerad zůstávám u emailu celý den, takže ho rozkliknu, přečtu, odpovím nebo archivuji, a jdu od něj pryč.

Přijde-li mi dlouhý email, je pravděpodobné, že bude archivován. Pokud je odpověď opravdu nezbytná, neodpovím pravděpodobně v daný den.

Malé upozornění: Tento článek není jen o mně. Je o každém, kdo je zaneprázdněný a cení si svého času. Pokud takovému člověku pošlete dlouhý email, vzkazujete mu, že si jeho času nevážíte a nemáte ponětí, co je důležité. Navíc tím snižujete svou šanci na odpověď.

Proč jsou dlouhé emaily špatné

Pár stručných důvodů:

  • Čtení zabere příliš času. Nemám mnoho času na čtení, a posíláním dlouhých emailů mi vzkazujete, že váš esej je důležitější než ostatní věci, které musím přečíst.
  • Nerespektuje to můj čas. Když mi pošlete email, žádáte tím o můj čas (k přečtení, zpracování a odpovědi). Pokud mi pošlete dlouhý email, znamená to, že jste se nezabývali jeho úpravou. Nerozhodli jste se, co je nejdůležitější. Vlastně mi naznačujete, že to mám udělat za vás. Vysíláte zprávu, že váš čas je důležitější než můj.
  • Nemusíte vystihnout hlavní problém. Co je vlastně cílem vaší snahy? Jaká je hlavní otázka? Ven s tím dřív, než u emailu umřu.
  • Ptáte se na příliš mnoho věcí. Nebudu schopen odpovědět na všechny, aniž bych tomu věnoval půlhodinku mého cenného dne. Takže se tolik neptejte – stačí jedna, dvě otázky.
  • Neodpovím. Pokud očekáváte, že si email přečtu hned, nebo ještě hůř, že pro vás něco udělám, tak hodně štěstí. Nejsem žádná primadona, jen mám také něco na práci a nemůžu se věnovat každému dlouhému emailu. A je jich mnoho, ne jen ten váš.

Pravidla pro krátké, efektivní emaily

Tyto pravidla ignorujte pouze na vlastní nebezpečí:

  1. Zůstaňte u pěti vět. Ne více. Samozřejmě jsem to ukradl z five.sentenc.es, ale užívám to roky a funguje to. Obvykle se snažím o méně než pět vět.
  2. Vystihněte hlavní problém. Pokud myslíte, že potřebujete víc jak 5 vět, ještě přesně nevíte, co chcete říct. Přijďte na to a držte se jen toho.
  3. Ptejte se na jednu věc. Neptejte se na 10 věcí, ale jen na jednu, maximálně dvě. Mnohem pravděpodobněji obdržíte rychlou odpověď.
  4. Editujte. Pokud jste protáhli email na 8 vět, zkraťte ho na 3.
  5. Odkazujte. Potřebujete-li uvést nějaké informace, vložte do emailu vhodný webový odkaz.
  6. Publikujte to. Pokud na webu potřebné informace nejsou, dejte je tam. Vytvořte dlouhou odpověď nebo dlouhý přidružený dokument (pak ho zkratťe na nezbytné minimum) a zveřejněte online. Použijte svůj blog nebo jeden z mnoha nástrojů pro sdílení informací. Bude-li vám to užitečné, vytvořte si FAQ a v emailech na něj odkazujte.

Mimochodem, tento článek je příkladem posledního pravidla.

Drobné návyky

“Vskutku mocná je vláda zvyku.” – Publilius Syrus

Je neuvěřitelné, jaký může drobná věc způsobit rozdíl. Začít svůj den v klidu s šálkem čaje může změnit celý váš den. Uklizení stolu může udělat pracovní den úžasným. Úsměv milovaného člověka může změnit svět.

Jsou-li tyto drobné věci opakovány denně, a stane-li se z nich návyk, jejich přínos vzroste ne dvojnásobně, ale exponenciálně.

Drobné návyky mohou změnit život.

Návyky měnící svět jsou pro každého jiné, já se však podělím o pár mých, a přidám také tipy k jejich osvojení.

Mé drobné návyky

Mám jich mnoho, ale toto je hrstka nejoblíbenějších:

  • Vstupní rituál. Kdykoliv přijdu domů, nejdříve odložím věci. Mám určené místo pro klíče, peníze/karty (nepoužívám peněženku), telefon a drobáky. Vše ostatní buď vyhodím, nebo dám tam, kam patří. Pokud přinesu něco jako potraviny nebo knihy z knihovny, ihned je uklidím. Toto je důležitý drobný rituál, protože i lidem, kteří zjednodušili svůj domov, se časem mohou věci opět nahromadit – a začíná to tím, co přinesete domů. Je k ničemu zjednodušovat a organizovat své prostředí, jste-li nepořádní pokaždé, když se do něj vrátíte.
  • Úklid oblečení. Je to tak jednoduché, ale když se svlékám, dám oblečení buď do koše na prádlo, nebo ho složím do skříně. Ostatní ho často přehazují přes židle, hází na zem či na postel, a pozdější uklízení se stává noční můrou. Tím, že to udělám hned, zůstávají věci uspořádané a já se nemusím pozdějšího úklidu obávat.
  • Mytí nádobí. Když dojím, umyji použité nádobí ve dřezu. Žádný nepořádek k pozdějšímu úklidu.
  • Příprava jídla předem. Toto je důležité, snažím-li se dodržet svůj stravovací plán (ang.). Vaření vlastních jídel je nejzdravější (a nejhospodárnější) volba, ale máte-li vařit třikrát až šestkrát denně, je to příliš nešikovné a pravděpodobně to vzdáte. Proto připravuji jídlo ve větším množství (na 3-6 dní dopředu), a jím to samé celý týden. Není to těžší než vaření menších jídel. Dělám jen jídla, která zbožňuji, takže se jich nepřejím. Navíc je tak opravdu jednoduché dodržet můj stravovací plán.
  • Jen vykročit ze dveří… aneb moje motto pro cvičení. Většina lidí má problém odhodlat se k tréninku, já však nikoliv. Za prvé, dělám jen to, co mě baví, takže se na trénink těším. Za druhé, nikdy nepřemýšlím o tom, zda se mi cvičit chce – prostě si řeknu, že vše co musím udělat, je obout se a vyjít ze dveří. Pak už to jde samo.
  • Odstranění rušitelů. Když jdu něco dělat, odstraním vše, co by mě mohlo rušit. Jednoduchá akce, obrovský rozdíl.
  • Projít se a přemýšlet. Udělat si krátkou procházku je opravdu jednoduché – můžete to udělat během odpolední pauzy, nebo po několika hodinách práce. Stačí 10-20 minut. A věřte, je to skvělá změna. Nejen, že se zbavíte stresu a pročistíte hlavu, ale dá vám to příležitost zamyslet se nad tím, co jste dělali… a reflexe je jedna z nejdůležitějších věcí pro změnu života.
  • Dýchat. Když jsem ve stresu, jednoduše dýchám (ang.).

Jak si návyk osvojit

O návycích jsem psal mnohokrát, ale zde je jednoduchý postup, jak si drobné návyky osvojit:

  • Osvojujte jeden návyk v jednu chvíli.
  • Zjednodušte si to.
  • Dělejte to vědomě, opravdu vědomě (zvláště ze začátku).
  • Zakažte si dělat výjimky.
  • Dejte o svých pokrocích vědět veřejně.
  • Užívejte si návyk.

Pokud si to užíváte, může být osvojení návyku jednoduché. Dělejte to pomalu a pečlivě.

Najděte čas na životní změnu

Když jsem se zhruba před 5 lety rozhodl změnit svůj život, měl jsem obvyklý problém: nedostatek času.

Chtěl jsem začít cvičit, jíst zdravěji (přestat se stravovat ve fast-foodu), více se věnovat rodině, víc číst, víc psát, být produktivnější a zvýšit svůj příjem.

Bohužel, den má jen 24 hodin a z toho takových 8 prospíme. Odečtu-li hodiny, které strávíme jedením (3), sprchováním, oblékáním a upravováním se (1), vyřizováním schůzek (1), řízením (2), prací (8)… tak nám zbývá hodina, nanejvýš dvě. Často i méně.

Časem jsem ale našel způsob, jak dělat všechno, co dělat chci. Dosáhl jsem všech požadovaných změn a ještě jsem získal více volného času než kdy předtím. Ale první zásadní věcí, kterou jsem musel vyřešit, bylo: kde najít čas pro změnu svého života?

Vím, že mnoho z vás čelí stejnému problému – hodně mi o tom říkáte. Proto jsem se rozhodl podělit se s vámi o zkušenosti z mých začátků. Doufám, že vám to pomůže.

První krok

Musíte si dát závazek. Rozhodnout se, že opravdu chcete učinit změnu a že je pro vás důležitější něž cokoliv jiného.

Co se mě týče, shledával jsem důležitějším pouze svou rodinu – a změnit jsem se rozhodl stejně tak pro ni, jako pro sebe. Změny, které jsem dělal, jsem postavil nejvýše v žebříčku svých životních priorit.

Musí to být pro vás naléhavé. Nepřemýšlejte o tom jako o „zlepšení života“, ale jako o jeho záchraně. Změny, které jsem učinil, mi zachránily život – jsem o hodně zdravější, mé manželství se zlepšilo, můj vztah s dětmi se zlepšil a jsem častěji šťastný, než sklíčený.

Pokud vám nepřijde, že zachraňujete svůj život, pak obtížné, ale nezbytné změny, nedokážete uskutečnit.

Další kroky

Jakmile jsem učinil duševní závazek, podnikl jsem malé krůčky k tomu, abych do svého života vnesl prostor k nadechnutí.

  • Odpojte TV. Sledoval jsem TV méně něž kdy jindy (posléze jsem ji přestal sledovat úplně, přesto se nyní v průběhu týdne kouknu na pár show na internetu). Některým lidem tato změna přinese až několik hodin volna navíc.
  • Nečtěte tolik nesmyslů. Čítával jsem na internetu hodně věcí jen tak pro zábavu. Stejně tak jako časopisy. Jakmile jsem se od nich odtrhl, mohl jsem se zaměřit na důležitější věci.
  • Nechoďte tolik pařit. Chodíval jsem hodně do kina, na večeře a do hospod. Na chvíli jsem se od toho oprostil (téměř), abych si udělal čas.
  • Vstávejte dříve. Ne každý se k tomu odhodlá, ale pro mě to byl krok dobrým směrem. Zjistil jsem, že před tím než většina lidí vstane, mám více času na cvičení i práci – svět je tichý, mírumilovný a ničím nerušený. (Čtěte více)

Najděte zkrátka věci, které vám ubírají čas a přitom jsou méně důležité než změny, které chcete učinit. Je to téměř vše kromě nezbytných potřeb – práce, jídlo, atd. Omezte se na ně, jak nejvíc to jde.

Zjednodušte své závazky

Ve svém životě jsem měl spousty závazků – trénoval jsem fotbal, byl ve výboru PTA, účastnil se mnoha dobrovolnických prací, přirozeně jsem také měl společenské závazky a pracoval na hodně projektech.

Pomalu jsem je omezil. Zdály se důležitými, ale ve skutečnosti ani jeden nebyl tak důležitý, jako život, který jsem chtěl začít, změny, které jsem chtěl učinit. Mnoho věcí je důležitých – ale které z nich jsou ty absolutně nejdůležitější? Rozhodněte se.

Pokud máte s rozhodnutím problémy, vyzkoušejte experiment. Oprostěte se od závazku jen na krátkou chvíli. Uvidíte, zda-li jste trpěli, či si naopak užili čas navíc.

Máte-li obavy, že svým rozhodnutím někoho urazíte, zbavte se jich. Pošlete dotyčnému email, nebo zavolejte a vysvětlete, že byste se sice nadále rádi věnovali danému závazku, ale že prostě nemáte čas a nechcete to dělat polovičatě. Daná osoba se vás možná bude snažit přesvědčit, ale stůjte si pevně za svým – respektujte sebe, svůj čas a změny, které chcete učinit.

Zde je jedno tajemství: lidé či organizace, kterým jste pomáhali, nebo pro ně pracovali, budou žít dále. Budou pokračovat v tom, co dělají i bez vás a (proboha!) přežijí to. Váš odchod nezpůsobí konec světa. Zbavte se pocitu viny.

Uspořádejte si život

Postupem času jsem udělal spousty dalších změn jako například:

  • Automatické placení účtů, spoření a dluhů. Všechny platby jsem si nastavil online, takže nemusím obíhat schůzky, či ztrácet čas jejich vyřizováním. Tento krok zautomatizoval splácení mého dluhu a díky tomu jsem se z něho dostal ven. (Čtěte více)
  • Zredukujte schůzky. Snažil jsem se z mého života odstranit tolik schůzek, kolik jen šlo. Často to v určitých ohledech znamenalo změnu, ale zvykl jsem si na to a věci se zjednodušili. Vyřizoval jsem je za pochodu, takže mi jich na víkendy moc nezbývalo. Těch pár schůzek, co mě čekalo, jsem zvládnul naráz, abych si ušetřil zbytečné běhání.
  • Pracujte méně. Stanovil jsem si limity, kolik práce můžu udělat, nutil se plnit důležité úkoly a to včas. Naučil jsem se rozlišovat, které věci je potřeba udělat, a které mohou být opomenuty. Zvýšil jsem efektivitu své práce a hlavně pracoval méně.
  • Řekněte ne. Když mě někdo požádal, abych udělal něco, co bylo důležité pro něj, ale ne pro mě, naučil jsem se zdvořile odmítnout. Místo toho jsem se zaměřil na to, co je důležité pro mě.

Postupně jsem se naučil zjednodušovat. Zjednodušil jsem své denní rituály, práci, společenský život, vlastnictví, pomoc ostatním, ošacení. Trvalo to nějaký čas, ale vydané úsilí opravdu stálo za to: teď, když jsem si našel čas na věci, které chci dělat, je život mnohem lepší.

Co je opravdu nezbytné? Průvodce skromným životem

Jeden z úkolů, na kterém jsem začal letos znovu pracovat, je odstranění všech zbytečností z mého života. Možná si říkáte, že tak přijdu o všechnu zábavu, ale není to pravda. Dovolte mi to vysvětlit.

První otázka, kterou si musíme položit zní, co znamená „nezbytné“? Nezbytné pro co? Jaký je skutečný cíl? Moje odpověď zní „nezbytné pro spokojený život.“

Kromě základního oblečení, přístřeší a jídla, zahrnuje tato definice spoustu dalších věcí. Pro přežití možná nepotřebuji dobrý vztah se svou ženou, ale potřebuji ho, abych byl šťastný. To samé platí o mých dětech. Chci-li být šťastný, musím s nimi dobře vycházet, starat se o ně a společně s nimi trávit čas.

Neznamená to však, že vše, co s nimi dělám, je nezbytné. Spokojení můžeme být, i když půjdeme na procházku do parku – nemusím jim stále něco kupovat nebo navštěvovat kina, nákupní centra a akvaparky.

Stejné je to s jídlem. Musíme jíst, ale nemusíme jíst nezdravě. Můžete říct, že sladkosti nebo hranolky vás dělají šťastnými. A to je přesně ono: Opravdu je potřebujete, abyste byli šťastní? Potřebujete je denně nebo jednou za čas?

Podobně to mám s kávou a čokoládou. Obojí miluji. Ale jsem na těch věcech závislý (kvůli kofeinu), což mě nutí užívat jich víc, než ke štěstí potřebuji. Takže se, alespoň prozatím, snažím přestat. Myslím, že až se závislosti zbavím, budu si je moci jednou za čas dopřát bez obnovení návyku.

Další věci, kterých se chci zbavit (nebo je dělat jen výjimečně):

  • Chození do kina (chodím již málokdy)
  • Sladkosti, jako pečivo a cukrovinky (snažím se odolávat, ale stále bojuji s pokušením)
  • Elektronika a jiné vychytávky (je s nimi legrace, ale nejsou nutné – stejně tak MP3 přehrávač)
  • Nové knihy (snažím se kupovat použité nebo je vyměňovat)
  • Stravování mimo domov (omezuji ho, ale stále jím venku víc, než bych chtěl)

Věci, o kterých musím ještě přemýšlet:

  • Rychlý internet (mám ho v práci – doma je příjemný, ale nevím, zda nezbytný)
  • Mobilní telefon (příliš ho nepoužívám – je pohodlný, ale jen výjimečně ho opravdu potřebuji)

Celkově jsem se již zbavil hodně věcí a jsem šťastný, jak moc se mi zjednodušil život. Mám toho před sebou ještě mnoho, ale užívám si cestu, nikoliv konečný cíl.

Jak se zbavit nepořádku

Jednou z věcí, která mi dává pocit pohody, je čistý, prostý domov. Když se ráno probudím a přijdu do uklizeného, minimalisticky zařízeného obýváku, kde se nepovaluje žádný nepořádek, cítím klid a štěstí.

Vejdu-li naopak do obýváku plného hraček, knih a dalších věcí, všude je chaos a mě to ruší.

Miluji jednoduchost a pořádek už mnoho let (zhruba 8-9) a v jeho udržování jsem se stal poměrně pečlivým. Zjistil jsem, že čas od času se k věcem musíte vrátit a zjistit, zda pro vás má jejich vlastnictví stále ještě význam.

Zde jsou mé nejlepší tipy pro udržení pořádku:

  • Uklízejte postupně. Dejte si 15 minut, ve kterých se zaměříte na úklid jedné poličky. Až ji uklidíte nebo vyprší stanovených čas, oslavte to. Následující den si dejte opět 15 minut na další poličku. Úklid celé skříně nebo místnosti může vypadat nepřekonatelně a můžete mít pocit, že ji budete uklízet do smrti. Pokud tomu tak je, dělejte to po krůčcích.
  • Vyhraďte si na úklid několik hodin. Může se vám zdát, že je to v rozporu s výše uvedeným tipem… a taky, že je. Je to jiná strategii a je pouze na vás, která vám bude vyhovovat víc. Pro mě je někdy lepší vyhradit si část dopoledne nebo sobotní ráno a uklidit celou skříň či místnost. Udělám vše najednou a když je hotovo, cítím se úžasně.
  • Dejte věci na hromádku. Ať už si vyberete jakoukoliv z uvedených strategií, v jednu chvíli byste se měli zaměřit na jednu poličku (nebo šuplík) a kompletně ji vyprázdnit. Vyndejte všechny věci na hromádku a poličku očistěte. Potom hromádku roztřiďte (viz následující tip) a věci, které si chcete nechat, vraťte zpět. Nyní se pusťte na další poličku.
  • Třiďte věci jednu po druhé a hned rozhodujte, co s nimi. Mějte po ruce pytel na odpadky a krabici na věci, které chcete dát pryč. Když vyndáte věci z poličky, jednu po druhé je roztřiďte. Berte je do ruky a rozhodněte se: vyhodit, dát pryč, nebo ponechat. Nevracejte je zpět na hromádku. Udělejte to tak se všemi věcmi a brzy budete hotovi. Budete-li dělit hromadu na menší hromádky a ty pak dále třídit, strávíte nad úklidem věčnost. Do poličky vraťte pouze to, co si chcete nechat a pečlivě to urovnejte.
  • Buďte neúprosní. Můžete patřit k lidem, co si schovávají věci s myšlenkou „Někdy se to může hodit.“. Ale pravda je taková, že většinu krámů, které takto nahromadíte, vám nikdy k ničemu nebude. Pokud jste věc za poslední rok nepoužili, zbavte se jí. Je to jednoduché. Použili-li jste věc za poslední rok jednou nebo dvakrát, ale víte, že v příštím roce ji používat nebudete, zbavte se jí také. Vyhoďte ji, pokud je nepoužitelná nebo, může-li být někomu užitečná, věnujte mu ji.
  • Papíry? Nejsou-li důležité, buďte neúprosní. Časopisy, katalogy, reklamní letáky, rok staré účtenky, vaše poznámky, poznámky od ostatních, staré pracovní věci … vyhoďte je! Jedinou výjimku tvoří účetnictví, které by mělo být uchováno po dobu sedmi let (pozn. překl.: V ČR 5-10 let dle jednotlivých dokumentů) a jiné důležité písemnosti, jako jsou záruky, rodné, úmrtní a oddací listy, pojištění, závěti, atd. Ostatní vyhoďte!!
  • Váháte-li, vytvořte si krabici „možná“. Pokud něco nedokážete vyhodit, protože myslíte, že byste to mohli ještě potřebovat, dejte to do krabice, zavřete ji, označte a uložte někam mimo dohled (garáž, podkroví, skříň). S největší pravděpodobností krabici již nikdy neotevřete. Pokud se tak stane, po šesti měsících nebo roce ji dejte pryč či vyhoďte.
  • Vytvořte si systém proti nepořádku. Existuje důvod, proč máte všude stohy papírů, hromady knih, oblečení a dalších věcí. Je to proto, že nemáte systém pro udržení věcí na svém místě a zbavení se těch nepotřebných. Toto je téma na další článek, ale měli byste o tom přemýšlet. Nikdy nebudete mít perfektně uklizeno, zamyslíte-li se však nad tím, kde se u vás doma vzalo tolik nepořádku, najdete možná způsob, jak tomu předcházet.
  • Oslavte, když máte hotovo! To je pravidlo, které by mělo platit vždy: oslavte všechny své úspěchy, bez ohledu na jejich velikost. I když uklidíte pouze jeden šuplík, je to skvělé. Užijte si to. Otevřete šuplík (skříň nebo cokoliv) a obdivujte ten pořádek. Nadechněte se a řekněte si, že jste udělali dobrou věc. Těšte se z dobrého pocitu.