Pauza. Na ničem jiném nezáleží.

Existuje jeden návyk, který změnil celý můj život.

Pauza.

Když se nám něco nepovede, jednáme zkratkovitě, aniž bychom si to uvědomili. Máme potřebu jíst fast food, tak to uděláme. Máme potřebu jít na email, místo toho, abychom napsali další kapitolu do naší knihy, tak jdeme a otevřeme prohlížeč. Chceme kouřit, brát prášky, kousat si nehty, hrát hru na Facebooku, prokrastinovat, vynechat cvičení, sníst víc hranolek, kritizovat, žárlit, být naštvaní, hrubí…a tak tomu podlehneme.

Co kdybychom se ale před každou činností zastavili? Co kdybychom pochody stopli, podívali se, kam nás ženou, vnímali pocity, které nám proudí, ale nezachovali se tak, jak nás situace nutí?

Potřeba by nás už neměla pod kontrolou. Byli bychom schopni udělat vědomá rozhodnutí, která by pro nás mohla být zdravá, díky kterým bychom byli šťastnější.

Pokud zastavíme, vytvoříme prostor. Prostor dýchat, přemýšlet, nic nedělat.

Pauza je odpověď na mnoho problémů. Taková malá věc a tak mocná.

Stačí si to uvědomit v momentě, kdy máte další nutkání sklouznout do návyku. Je potřeba jít se podívat na e-mail? Sníst něco nezdravého? Věnujte svojí pozornost nutkání a naučte se o něm, co to půjde. Pokud mu podlehnete, je to v pořádku. Jen si to uvědomte a příště se zastavte.

Udělejte to tak pokaždé. Nakonec se v tom zdokonalíte a příležitostí k procvičování bude určitě dost.

Nutkání jen tak neodejdou, ale vaše schopnost se zastavit a změnit situaci se bude zlepšovat. A jakmile se budete umět zastavit, zvládnete cokoli.

Zbavte se toho, co vás rozptyluje

Dnes jsem si z mobilu smazal několik aplikací: Twitter, Reddit, Feedly, Snapchat, aplikaci N.Y. Times a další…

Zbavuju se toho, co mi bere pozornost nebo se to alespoň učím.

Ve skutečnosti jsem vytvořil seznam věcí, které dávám pryč:

  • Twitter (kromě zveřejňování mých článků)
  • Reddit
  • Oblíbené webové stránky a blogy
  • Stránky se zprávami a novinkami ze světa
  • YouTube (a další stránky, pokud sám nepotřebuji něco zveřejnit)
  • Nakupování nesmyslů
  • Čtení více než jedné knihy najednou
  • Další projekty
  • Časté kontroly telefonu
  • Kontrolování emailu/zpráv víc jak 3x denně
  • Více než jednu nebo dvě otevřené záložky na internetu
  • Čtení během jídla
  • Zbytečné oblečení, knihy a věci
  • Potřebu neustále něco dělat

Neznamená to, že budu schopen se zbavit všeho najednou nebo dokonale. Věřím, že to bude jízda. Nejde mi ale o striktní pravidla, jako o mapu směru, která mi pomůže. Obecně se však budu snažit se věcí ze svého seznamu postupně zbavit.

Proč? Rozptýlení jsou jako berlička, návyk, únik pro vaši mysl.

Skrz ně prokrastinujeme a schováváme se.

Od čeho nám odvádění pozornosti pomáhá:

  • Nudy
  • Složitých emocí
  • Přítomného okamžiku
  • Věcí ohledně nás samých, které nechceme vidět
  • Od ostatních lidí
  • Od nepohodlí a strachu
  • Odmítání
  • Myšlenkových vzorců
  • Strachu, že nebudeme mít, co dělat
  • Obavy, že nejsme dost dobří

Můžete si myslet: „No, co je špatného na tom mít si kde odpočinout od všeho shonu? Kdo chce neustále čelit nepříjemným věcem?“

Zjistil jsem, že když se před pocity schováváme, rozhodně neodejdou, ani nám to nepomůže. Jediné, co mně osobně pomohlo, bylo čelit otevřeně těžkostem, a to s odvahou, zvědavostí a upřímností. Pokud budeme problému věnovat s láskou pozornost, může to ledasčemu pomoci.

Schovávání není proto to, co bych chtěl dál dělat. Jsem sám k sobě upřímný a přiznávám, že jsem se nechával strhnout, abych utekl a schoval se. Teď mám ale v úmyslu schovávání odložit a dívat se na věci tváří v tvář.

Můžete si myslet: Co je špatného na troše rozptýlení, drobné myšlenkové pauze? Nemyslím si, že je něco špatného na tom, když naše mysl odpočívá. Také se nesnažím být neustále produktivní. Jde mi ale o to odhalit, kdy se snažím od věcí utíkat, zastavit se a setkat se svými vnitřními démony. Třeba tím, že půjdu cvičit, půjdu ven, zamedituji si, budu přítomný. Nechci neustále pracovat. Odpočinek je důležitý, ale útěky od reality nejsou jediný způsob, jak si odfrknout. Není to jediný způsob, jak si užívat zábavy.  Pokud k sobě budeme upřímní, zjistíme, že rozptýlení jsou opravdu jenom berlička.

Nemám žádný předpis na to, jak žít a rozhodně nechci druhé soudit za jejich návyky. Já sám se musím potýkat s těmi svými, takže nejsem pozici, kdy bych mohl posuzovat jiné. Myslel jsem si, že se s vámi jednoduše podělím o to, co mám teď v plánu a na čem pracuji. A říct vám, že to dělám s láskou.

Uvědomění

Poslední dobou jsem si kladl jednu otázku:

Co když právě tenhle okamžik, který se děje, je dokonalý? Co když už mám úplně vše k tomu, abych byl šťastný?

Tahle myšlenka je transformační.

Když jsem kvůli něčemu naštvaný, zamyslím se a uvědomím si, že se na to dívám moc z blízka. Jakmile se kouknu na situaci s odstupem, vidím vše, za co můžu být vděčný.

Když jsem na někoho naštvaný, najednou vidím, že ten člověk je skvělý, krásný a měl bych být rád, že ho ve svém životě mám.

Když mě rozezlí nějaká situace, uvědomím si, kolik hojnosti kolem sebe mám, jaké mám štěstí a jak úžasné je být na živu.

A i v lepších okamžicích si mohu uvědomit, jaký dar je přítomný okamžik, zastavit se a opravdu ho ocenit. A pak z něj vymáčknout naprosté maximum.

Je možné, že právě tenhle moment je právě a přesně to, co potřebujete ke štěstí?

 

Malé kroky, velký dopad

Většina lidí se dostane do stresu kvůli několika důvodům:

  1. Úkol nebo projekt je moc veliký, takže to vzdá.
  2. Nové návyky jsou těžké, takže po týdnu nebo dvou selže.
  3. Život jí padá na záda, protože je toho tolik na práci, tolik možností, co je potřeba udělat.

Problémem je, že se v těchto běžných situacích na úskalí díváme jako na něco obrovského, nepřekonatelného, a to použijeme jako důvod k tomu nejít dál.

Přišel jsem na to, že se to dá obejít a to tak, že si vyberete jeden drobnější úkol, který všechno změní.

Příklad:

  1. Mám toho teď tolik na práci. Je toho na mě moc. Udělám tedy jednu věc. Začnu. Postupuji těmi nejmenšími kroky. Napíšu si seznam. Něco, co mi zabere minutu nebo dvě. To přeci zvládnu!
  2. Několikrát jsem u nového návyku selhal. Třeba u pravidelné meditace nebo cvičení. A to mi způsobilo, že jsem se už nechtěl do ničeho dalšího pouštět. Vzal jsem tedy mnohem menší část. Mohu se na chvíli zastavit a dát si teď meditaci? Mohu udělat pár kliků? A takhle několikrát za sebou a najednou je návyk mnohem snazší. Vždycky začít v malém.
  3. Odkládám projekt a nedělá mi to dobře. A tak udělám alespoň jeden malý krok a hned se cítím lépe. Najednou mi jde vše víc od ruky díky drobným krůčkům, malým vítězstvím.

Každý z těchto příkladů je jednoduchý. A přesto je jeho dosah daleko větší, než si lidé uvědomují. Akce je to drobná, ale má obrovský dopad. Může se to zdát zanedbatelné, ale ve skutečnosti jde o opravdovou změnu.

Co teď oddalujete vy? Čeho je na vás moc? Jaký drobný krok můžete udělat?

Získejte svoje malé vítězství už teď a sledujte změny, které vám to přinese.

Bohové dnešního dne

Dnes ráno se probudil můj syn Seth, objal mě a já mu řekl, že on i já jsme bohové.

Jsme bohové dnešního dne a máme tu moc udělat z dnešního dne ten nejúžasnější na světě.

Nemáme neomezenou moc, ale obrovský vliv. A můžeme ho využít následovně:

  1. Vybrat aktivity, které máme rádi nebo změnit obyčejné věci na něco skvělého
  2. Skutečně věnovat pozornost každé aktivitě a opravdu ocenit krásu okamžiku.

Nemusíte ale dělat nic a o nic se nestarat.

My jsme se však rozhodli, že nám ale na každém dni záleží. A tak jsme dobrých 20 minut přemýšleli nad tím, co bychom mohli dnes udělat, aby to bylo nezapomenutelné a přišli jsme s tímhle:

  • Snídaně: palačinky
  • Číst společně Harryho Pottera
  • Proměnit úklid ve hru – jsme elfové a závodíme
  • Oběd: domácí pizza
  • Ježdění na kolech
  • Hraní v parku
  • Hraní šachů
  • Čtení povídek
  • Psát/programovat
  • Večeře: Teriyaki tofu
  • Večer: koukat na oblíbené seriály

Den nejspíš nepůjde úplně přesně podle plánu, takže musíme být přizpůsobiví, ale miluju fakt, že trávíme čas představami, jak úžasný může být a že je v naší síle ho uskutečnit.

A jak dnem procházíte, budete cvičit přítomný okamžik a vděk za takové okamžiky.

Ne každý den se dá naplánovat. Obvykle musíme trochu pracovat s tím, co přijde nebo jsme jednoduše v práci. To je v pořádku. Avšak stejně jako bohové máme sílu proměnit svoje pocity a udělat z obyčejného dne něco úžasného.

A co vy? Jste bohové svého dne. Co se svojí mocí uděláte?

Jak být skvělý/á

Začněte tím, že si uvědomíte, že krása a naplnění nepřichází z rozptýlení a nekonečné práce, kterou děláme.

Pochází z toho, že nějakým způsobem měníme svět.

Zamyslete se, jak můžete změnit život lidem kolem sebe. Podívejte se na to, co děláte, možná už ho měníte teď. Jak se na to ještě víc zaměřit? Rozhodněte se třeba pro nějaký menší projekt, kterému se budete věnovat.

Buďte příkladem pro druhé.

Nezáleží na tom, jestli dosáhnete bůhvíjakých výsledků, jde o záměr pomáhat druhým. Výsledek neovlivníte úplně, ale záměr vždycky.

A můžete ho prožívat každý den.

Najděte si čas, vše ostatní dejte stranou. Uvědomte si, že Váš život je něco dočasného, významného a skvělého a neměli byste plýtvat ani minutu.

Vykročte za tím s odhodláním. Záleží jenom na jedné věci, pro kterou se rozhodnete, vše ostatní odsuňte, pokud to není pro váš záměr důležité. (dobré zdraví, cvičení a spánek vám jenom pomohou)

Procvičujte to, dokud nebudete profíci.

Soucit, vášeň, záměr a odhodlání. To je na světě to krásné.

Buďte v klidu

Buďte v klidu.

Aspoň na chvíli.

Naslouchejte světu kolem sebe. Vnímejte svůj dech, jak jde dovnitř a ven. Poslouchejte svoje myšlenky. Všímejte si detailů ve vašem okolí.

Buďte v míru a poklidní.

V dnešním moderním světě je neustálá aktivita a pohyb něco jako standard. Když ne pro naše těla, minimálně pro naše hlavy a pozornost. Neustále někam spěcháme, něco děláme, mluvíme, emailujeme, posíláme a čteme zprávy, klikáme na internetu z jedné stránky na druhou.

Jsme neustále aktivní, připojení, přemýšlíme a mluvíme. Není čas na klid. A sezení před blikajícím počítačem nebo uřvanou televizí rozhodně nemůžeme počítat jako odpočinek.

Platíme za to tuto cenu: ztrácíme čas na to se pozastavit a zamyslet, pozorovat okolí, naslouchat. Přicházíme o klid.

A co je horší: všechen ten spěch je strašně neefektivní. Vím, že v dnešní společnosti se tvrdí, že je to důležité, odpočinek je brán jako lenost, pasivita a neproduktivita. Ale někdy je až moc akce horší, než když neděláte nic. Můžete zběsile pobíhat, být hlasití a udýchaní a přitom nic nemít hotovo. Nebo můžete udělat všechno, ale nic, co by bylo skutečně důležité. Svojí snahou být akční můžete všechno ještě zhoršit.

Když jsme nuceni být v klidu – čekáme u doktora, na autobus nebo vlak, cítíme se nepříjemně a snažíme se najít si nějakou činnost. Vezmeme do ruky mobil, notebook, úkolníček, knihu nebo se ošíváme. Na klid nejsme zvyklí.

Dejte si chvilku na to, abyste se zamysleli na tím, jak trávíte dny. V práci, po práci, když se vypravujete do práce, večer a o víkendech. Spěcháte? Neustále něco čtete, kontrolujete zprávy, koukáte na novinky a nesmí vám nic uniknout? Snažíte se neustále zvládnout toho, co nejvíc, odškrtáváte si úkoly jako robot a prolétáváte skrz svůj denní harmonogram?

Takhle chcete strávit svůj život?

Pokud ano, potěš pánbůh. Pokud ne, dejte si pauzu a vyklidněte se. Nemyslete na to, co všechno musíte udělat nebo co už jste zvládli. Prostě jenom buďte.

Pak, po minutě nebo dvou, popřemýšlejte nad svým životem a jaký chcete, aby byl. Podívejte se na něj a představte si, že je klidnější, děláte toho méně, méně spěcháte. Představte si více klidu, času na zamyšlení, pohody.

Pak se tou představou staňte.

Je to dost jednoduché. Vše co musíte udělat je v klidu sedět každý den. Jakmile si na to zvyknete, zkuste ubrat práci. Pokud odhalíte, že zase spěcháte, pořádně se nadechněte a vydechněte. Dýchejte, zpomalte, buďte přítomní. Najděte radost teď, v tomto okamžiku místo toho, abyste na ni neustále čekali.

Vychutnejte si klid. Je to poklad, který máme neustále k dispozici.

 

Realita tohoto okamžiku

Jak tak sedíte a čtete tenhle článek, zastavte se a zkuste trochu vnímat svoje okolí, kromě počítače nebo telefonu…co se právě teď děje?

Koukáte na tyto řádky a možná máte několik úkolů, které musíte dnes udělat na svém počítači, ano. Ale je tu také vaše tělo. Jak se cítíte? Máte kolem sebe prostor, možná jiné lidi. Nablízku je i příroda, alespoň částečně.

Pozastavte se a opravdu se podívejte na realitu okamžiku.

Jak tak procházíme dnem, jsme často vystresováni z toho, co všechno musíme udělat a z toho, co neděláme nebo nestíháme. Bojíme se budoucnosti a prokrastinujeme, protože máme strach, že bude úkol až moc těžký. Máme pocit, že nejsme dost dobří, přirovnáváme se k druhým a myslíme si, že na ně nemáme. V hlavě si přehráváme dokola rozhovory, které se už staly.

To všechno se odehrává v naší mysli, je to ale všechno jenom výmysl. Ve skutečnosti jsme v pohodě. Ve skutečnosti existuje tolik věcí, za které můžeme být teď a tady vděční.

Jde o věci, které probíhají právě teď. Kombinace zvuků, barev, tvarů a pachů, které se už se takhle přesně neseskupí, nikdy. Způsob, jakým se cítí vaše tělo, myšlenka, kterou máte v hlavě, už vás přesně takhle nikdy nenapadne.

My sami se také neustále měníme. Přemýšlíme nad sebou jako nad někým, kdo je stejný, ale naše já je před přečtením a po přečtení tohohle článku už jiné. Stejně jako to, co se probudilo dnes ráno. Dějí se nám různé věci, které nás ve větším či menším měřítku mění.

Naše já se tedy za chvíli změní a pak znovu a znovu… Já, kterým jsme teď už nebude nikdy znovu existovat.

Tohle je naše podstata. Ve skutečnosti se neměníme jenom my, ale i vše kolem, jen to nemusí být vždy tak nápadné. Každý se mění. Každý okamžik je jen výstřižek z neustále měnícího se kolosu, který spolu vzájemně interaguje.

To je realita okamžiku. Nezmeškejme ji.

Toto uvědomění máme neustále na dosah ruky. Během dne, jak přijdou obavy, a když se ztratíme v množství práce, se musíme zeptat sami sebe: „Jaký je tento okamžik doopravdy?“

Malé změny mohou znamenat obrovský rozdíl

Když je mi na nic, udělám si seznam věcí, které můžou za to, že je mi mizerně:

  • Nedostatek spánku
  • Přetížení z mnoha úkolů najednou
  • Nedostatek cvičení a kvalitního jídla
  • Hádka s někým
  • Nejistota ohledně něčeho

Takže se může vyvrbit až 5 různých faktorů, které přispívají k mojí špatné náladě. To je dost, když se s tím má člověk potýkat naráz. Je poměrně depresivní, když si uvědomím, co všechno musím napravit, abych se cítil líp.

A ani to nejde, proto začnu vždycky jenom jedním krokem. Dám si meditaci.

Pak jdu dál: Udělám si list toho, co všechno potřebuji udělat a vyberu několik činností, které zvládnu udělat už dnes. Pak vyberu ty, co udělám zítra a slíbím sám sobě, že se zaměřím na první věc na svém seznamu.

Další krok: Jdu se projít, rozhýbu se.

Pak další: Promluvím si s člověkem, se kterým jsem se pohádal, a to hezky a s láskou.

Pomocí těchto malých krůčků se najednou začínám cítím líp.

Strávím trochu času se svým synem, hrajeme si, čteme.

Pak si dám šlofíka.

Něco zdravého k snědku.

Zamedituju si, když cítím nejistotu a pozastavím se.

Jdu brzy spát a snažím se dobře vyspat.

Soustředím se vždy jenom na jeden malý pracovní krok.

S každým krokem se moje nálada zlepšuje. Cítím se lépe a lépe.

Jsou to malé postupné kroky, kdy se snažím být, co nejvíce v přítomném okamžiku.

Kroky, které všechno změní.

Nenechte si ujít příležitost

Naším asi největším hříchem je, že si spousty věcí nevážíme a bereme je jako samozřejmost.

Mám proto také chvíle, kdy se za to cítím provinile a ke všemu si připadám někdy děsně líný…..Můj život ve zkratce často vypadá asi takto: Vzbudím se. Pospíchám zkontrolovat svůj email. Pokračuji dalšími drobnými úkony na internetu nebo si čtu. Vůbec mi uniká ta jedinečnost, že dneska je nový den. Já žiju! Byl mi dán další nový úžasný den plný příležitostí… až mi to bere dech.

Já jsem lidská bytost. Mám své tělo a svou mysl, a to je obrovská možnost žít každý den naplno! Ale já si tohle často neuvědomuji. Kdyby k vám někdo přišel a řekl vám: „Hej, můžu ti dát takovou sílu a možnost pomoci změnit 10 lidem jejich život každý den“, šli byste do toho nebo byste radši otevřeli svůj Facebook nebo Instagram a zkontrolovali byste, co je nového? To by byla přeci taková škoda a totálně byste promarnili svou životní šanci. Ale víte, co my (mnohdy nevědomky) vlastně děláme? Hodně marníme své šance. Šance být každý den lepším člověkem a být sami sebou.

Co nám to vlastně přináší být lidskou bytostí?

  • Co třeba možnost zažívat všechny úžasné věci kdekoliv na světě jsme? Každou minutu vnímáme neskutečné množství podnětů, do kterých se můžeme ponořit a užít si je.

 

  • A co takhle fakt, že můžeme věci a situace prozkoumávat, učit se, objevovat, vymýšlet, tvořit, hrát si, představovat si a stavět?

 

  • Dokážeme se hluboce spojit s druhým člověkem.

 

  • Je tady možnost se starat o druhé, chtít pro ně to nejlepší a nepodporovat hrubé zacházení se zvířaty a tvořit tak lepší svět, ve kterém společně žijeme.

 

  • Co takhle možnost, že si tvořím svůj vlastní život a často se mi může stát, že ještě něco mnohem lepšího, než jsem si vůbec uměl/a představit?

 

  • Co nám může nabídnout chvíle, kdy nepřemýšlíme nad tím „Co kdyby, co když….“?

 

Jste ochotni přijmout dar, že jste lidskými bytostmi a že je to váš největší poklad? Je to úleva být konečně a jednou provždy sami sebou tady a teď v té nejlepší možné verzi vás samých?! Cítíte to?