Jak konečně zabít výmluvy!

Všichni se vymlouváme.

Ale jsou to úspěšní, kteří umí s výmluvami bojovat.

Jsem moc unavený/á. Nemám čas. Nemám náladu. Raději bych dělal/a něco jiného. Nemám peníze, prostor, nástroje,… Nemůžu, protože…

Všichni jsme se někdy vymluvili. A tady je návod, jak se výmluv zbavit:

    1      Podívejte se na to pozitivní. Obyčejně se vymlouváme, protože se nám do něčeho nechce. Vidíme jenom to negativní. Místo toho se zaměřte na to, co je na tom dobré, to zábavné. A k tom se vracejte nebo výmluvy nikdy nepřekonáte.

    2      Převezměte zodpovědnost. Výmluvy jsou vždycky snaha se vykroutit ze zodpovědnosti. Když nemáme čas, peníze, nástroje, pak to přeci není naše vina, že? Převezměte zodpovědnost a jděte za řešením.

    3      Najděte řešení. Každý problém má i řešení. Nemáte čas? Začněte s tím, že se činnosti věnujete 5-10 minut. Čas si udělejte. Začněte pracovat dříve. Udělejte úkol během oběda. Nemáte členství v posilovně? Cvičte doma nebo v kanceláři. Nemáte energii? Posilujte, když máte během dne nejvíc energie. Jste inteligentní. Určitě na něco přijdete.

    4      Mějte v hlavě svůj cíl. To je vaše motivace. Váš důvod, proč to všechno děláte. Jasně, mohli byste si prostě lehnout na gauč, ale když si představíte, čeho chcete dosáhnout, nakopne vás to. Představujte si svůj sen a cíl a zůstaňte namotivovaní.

    5      Buďte zodpovědní. Najděte si kamaráda, který do toho půjde s vámi. Mějte svůj vlastní tým, někoho, komu se musíte zpovídat z toho, co jste dělali. Pokud máte kouče nebo kolegu, úkoly vám půjdou snáz.

    6      Jděte do toho a vymlouvejte se. Pak to ale stejně udělejte.

 

Tragédie zanedbání

Otec se synem si vyrazili na malou loďku zarybařit, oba hladoví.

Táta pomáhal synovi přitáhnout první rybu a byla krásná: „Skvělá práce synu.“ řekl otec.

„Ano, ale mám strach, že mi mezitím uteče nějaká lepší ryba.“ řekl syn. „Co když bych mohl chytit větší a chutnější?“

„Tak bys to měl možná zkusit.“ odpověděl otec.

A tak to syn udělal. O hodinu později chytil ještě větší rybu. „Opravdu nádherná.“ prohlásil otec.

„Ale co když je tam ještě někde lepší ryba?“ reagoval syn vzápětí.

„Tak to tedy opět zkus.“ pověděl mu otec.

Syn tedy začal rybařit znovu. Vždycky chytil větší rybu, ale zase ji pustil, protože by přeci mohla být ve vodě ještě lepší. A tak to šlo dál a dál.

Na konci dne byl syn úplně vyčerpaný. Otec se ho zeptal: „Jak ti ryba chutnala?“

Syn zaváhal: „Nevím. Byl jsem tak zaměstnaný rybařením a hledáním, že jsem žádnou neochutnal.“

Otec se usmál a pohladil si břicho. „Neboj. Chutnaly všechny skvěle.“

Všichni jsme někdy jako onen syn. Neustále se bojíme, že nám utíká něco důležitého. A proto se pořád někam ženeme a nabereme si toho hodně, aby nám náhodou něco neuniklo. Tucty úkolů a snů, protože prostě nechceme nic zameškat.

Ale pravda je taková, že nám vždycky něco uteče. Je to nevyhnutelné. Nemůžeme v životě stihnout úplně všechno, i kdybychom žili dvojnásobně dlouho. Nemůžeme vidět všechna města a vesnice, přečíst všechny zajímavé knihy nebo vidět všechny dobré filmy. Vždycky nám něco uteče.

A tady je druhá, možná ještě důležitější pravda: Pokud se budete neustále strachovat tím, co vám možná utíká, uteče vám i to, co máte přímo před sebou.

Nemusíte mít kilometr dlouhý seznam knih. Prostě se soustřeďte na knihu ve vaší ruce. Nebalte si mapu na dovolenou, kde jsou vyznačena úplně všechna zajímavá místa, kam se chcete podívat. Prostě se jděte projít a užívejte si výhled. Nemyslete na to, že byste měli procestovat celý svět. Kochejte se světem, který je kolem vás už teď. Nemějte strach, že přijdete o něco na internetu nebo ve zprávách. To, co děláte teď, stačí.

Zbavte se dlouhých to-do listů a seznamů. Je to jenom snaha zvládnout úplně všechno. Nikdy se vám to úplně nepovede, a když se pořád za něčím poženete, promeškáte i to, co se vám právě teď děje.

To, co děláte teď je to jediné důležité. Nechte zbytek plavat a užívejte si ryb, které jste už nachytali.

Bohové dnešního dne

Dnes ráno se probudil můj syn Seth, objal mě a já mu řekl, že on i já jsme bohové.

Jsme bohové dnešního dne a máme tu moc udělat z dnešního dne ten nejúžasnější na světě.

Nemáme neomezenou moc, ale obrovský vliv. A můžeme ho využít následovně:

  1. Vybrat aktivity, které máme rádi nebo změnit obyčejné věci na něco skvělého
  2. Skutečně věnovat pozornost každé aktivitě a opravdu ocenit krásu okamžiku.

Nemusíte ale dělat nic a o nic se nestarat.

My jsme se však rozhodli, že nám ale na každém dni záleží. A tak jsme dobrých 20 minut přemýšleli nad tím, co bychom mohli dnes udělat, aby to bylo nezapomenutelné a přišli jsme s tímhle:

  • Snídaně: palačinky
  • Číst společně Harryho Pottera
  • Proměnit úklid ve hru – jsme elfové a závodíme
  • Oběd: domácí pizza
  • Ježdění na kolech
  • Hraní v parku
  • Hraní šachů
  • Čtení povídek
  • Psát/programovat
  • Večeře: Teriyaki tofu
  • Večer: koukat na oblíbené seriály

Den nejspíš nepůjde úplně přesně podle plánu, takže musíme být přizpůsobiví, ale miluju fakt, že trávíme čas představami, jak úžasný může být a že je v naší síle ho uskutečnit.

A jak dnem procházíte, budete cvičit přítomný okamžik a vděk za takové okamžiky.

Ne každý den se dá naplánovat. Obvykle musíme trochu pracovat s tím, co přijde nebo jsme jednoduše v práci. To je v pořádku. Avšak stejně jako bohové máme sílu proměnit svoje pocity a udělat z obyčejného dne něco úžasného.

A co vy? Jste bohové svého dne. Co se svojí mocí uděláte?

Tři cvičení pro ty, kteří jsou zahlcení, vystresovaní a nervózní

Hodně z nás se cítí zahlceně pod náporem práce, kterou potřebujeme udělat. Může to být setsakra stresující. Chtěl bych proto s Vámi sdílet 3 praktiky, které Vás přenesou z přehlcenosti k odpočinku. Nemůžete se úplně zbavit stresu, nervozity nebo pocitu, že je toho na vás moc a ani byste to neměli chtít. Můžete ale všechny tři vidět jako úžasnou příležitost, jak sami sebe cvičit ve všech oblastech svého života.

Jakmile je toho hodně, jste ve stresu a nervózní, můžete udělat jeden z těchto tří bodů:

1          Trénování v nejistotě. Pokud se cítíte ve stresu nebo přehlceně, jde to z pocitu nejistoty. Nevíme, co se bude dít, bojíme se, že to nezvládneme všechno, nevíme, jak úkoly vůbec udělat, přemýšlíme, jestli jsme na to dost dobří. Nejistota. Naší mysli se tenhle stav nelíbí, chceme pevnou půdu pod nohama, něco jistého a jasného. Bohužel život nám tohle nikdy úplně nedá. Tak neustále běháme, snažíme se s nejistotou vyrovnat tím, že děláme, co můžeme, píšeme si seznamy, stahujeme ty skvělé aplikace a softwary, běžíme od jednoho k druhému. Místo toho bychom si mohli cvičit mysl, aby v té nejistotě dokázala zůstat a čím dál tím víc se v ní cítila lépe. Pak můžeme být v jakémkoli chaosu v klidu.

2          Trénování stavu – nechat být. Když jsme vystresovaní, je to proto, že na něčem lpíme. Chceme zvládnout všechno, záleží nám na tom, co si o nás druzí pomyslí, chceme dosáhnout konkrétního cíle, deadlinu nebo výsledku, záleží nám na tom, abychom byli takoví, jaké se vnímáme, jací chceme dít. Co kdybychom ale tato lpění opustili a jednoduše byli v přítomném okamžiku? Vše by najednou bylo jednodušší. Naštěstí pustit a nechat být je něco, co opravdu můžeme udělat. A to hned. Jednoduše se ponořit do toho, co děláme.

3          Trénování dělání jenom jednoho úkolu. Naše mysl bývá často přehlcena, protože přemýšlíme nad naší nejistou budoucností. Co kdybychom ale mohli přítomnému okamžiku věřit víc? Co kdybychom se naplno ponořili do aktivity, kterou zrovna děláme? To je způsob, jak se zbavit lpění a stresu a je to také o tom, že jsme přítomní a jdeme plně do hloubky činnosti. Být naplno v jedné aktivitě a po jejím dokončení přejít k další. Přečtěte si tenhle článek, odpovězte na jeden e-mail, umyjte ten jeden kousek nádobí a nemyslete u toho na nic jiného. Jako kdyby šlo o tu nejdůležitější a také jedinou činnost na světě. Protože to tak je. Toto jsou 3 transformační body. Můžete je cvičit hezky postupně. Jeden po druhém. Nejlépe v pořadí, ve kterém jsem je sem napsal.

Každá trvá jenom chvilinku, ale mohou změnit všechno. Vyzkoušejte je, s láskou v srdci a opravdu věřte tomu, že začnete růst.

 

 

Proč je zákon přitažlivosti špatně, ale přesto funguje

Nedávno se mě čtenář s přezdívkou calande zeptal, co si myslím o zákonu přitažlivosti:

„Myslím, že by bylo zajímavé se od Lea dozvědět něco o zákonu přitažlivosti (jestli tomu ovšem věří).“

Tak mě napadlo, že by nebylo špatné o tom něco napsat. Jenom si pamatujte, že jsem jeden člověk a je to jenom můj osobní názor, ale když se ptáte…

Na zákon přitažlivosti nevěřím. Myslím, že může fungovat, ale ne kvůli tomu, co se říká (nejde ani o zákon nebo vědeckou teorii, protože se nedá vyvrátit).

Moment, kdy může zákon přitažlivosti zabrat, nastane, když člověk následuje tyto tři kroky:

1) Jasně určí, co chce – něco, co tolika lidem nejde

2) Neustále se na to soustředí

3) Jde do akce, aby se to stalo. Tento krok není součástí zákonu přitažlivosti, ale logicky musí následovat po prvním a druhém kroku.

Tato kombinace umožní, že se cíl pravděpodobně splní.

Ne ale kvůli tomu, co se v zákonu říká, protože ho znám. Většina výroků (existuje mnoho definic, kterým je těžké oponovat) používá pseudo-vědecká vysvětlení, proč přitažlivost funguje. Jak jsou naše myšlenky vysílány do fyzického světa a nějakým způsobem ho ovlivňují. Během vysvětlení jsou používány různé fráze jako elektromagnetismus, apod. Ve skutečnosti ale neexistují žádné reálné studie, které by tyto teorie podpořily, tedy podle toho, co vím já. A jak jsem řekl, teorie zákonu přitažlivosti nemůže být vyvrácena, takže nemůže jít o nic vědecky podloženého.

Avšak to neznamená, že si z toho nemůžete odnést něco užitečného a dát to do praxe. Pokud dokážete říct, co chcete, opakovaně na to myslet a hlavně jít do akce, budete mít velkou příležitost dosáhnout čekoholi, co si usmyslíte.

Rád bych slyšel víc i od vás a co si o tom myslíte. Tímto děkuji calandovi za skvělou otázku.

Realita tohoto okamžiku

Jak tak sedíte a čtete tenhle článek, zastavte se a zkuste trochu vnímat svoje okolí, kromě počítače nebo telefonu…co se právě teď děje?

Koukáte na tyto řádky a možná máte několik úkolů, které musíte dnes udělat na svém počítači, ano. Ale je tu také vaše tělo. Jak se cítíte? Máte kolem sebe prostor, možná jiné lidi. Nablízku je i příroda, alespoň částečně.

Pozastavte se a opravdu se podívejte na realitu okamžiku.

Jak tak procházíme dnem, jsme často vystresováni z toho, co všechno musíme udělat a z toho, co neděláme nebo nestíháme. Bojíme se budoucnosti a prokrastinujeme, protože máme strach, že bude úkol až moc těžký. Máme pocit, že nejsme dost dobří, přirovnáváme se k druhým a myslíme si, že na ně nemáme. V hlavě si přehráváme dokola rozhovory, které se už staly.

To všechno se odehrává v naší mysli, je to ale všechno jenom výmysl. Ve skutečnosti jsme v pohodě. Ve skutečnosti existuje tolik věcí, za které můžeme být teď a tady vděční.

Jde o věci, které probíhají právě teď. Kombinace zvuků, barev, tvarů a pachů, které se už se takhle přesně neseskupí, nikdy. Způsob, jakým se cítí vaše tělo, myšlenka, kterou máte v hlavě, už vás přesně takhle nikdy nenapadne.

My sami se také neustále měníme. Přemýšlíme nad sebou jako nad někým, kdo je stejný, ale naše já je před přečtením a po přečtení tohohle článku už jiné. Stejně jako to, co se probudilo dnes ráno. Dějí se nám různé věci, které nás ve větším či menším měřítku mění.

Naše já se tedy za chvíli změní a pak znovu a znovu… Já, kterým jsme teď už nebude nikdy znovu existovat.

Tohle je naše podstata. Ve skutečnosti se neměníme jenom my, ale i vše kolem, jen to nemusí být vždy tak nápadné. Každý se mění. Každý okamžik je jen výstřižek z neustále měnícího se kolosu, který spolu vzájemně interaguje.

To je realita okamžiku. Nezmeškejme ji.

Toto uvědomění máme neustále na dosah ruky. Během dne, jak přijdou obavy, a když se ztratíme v množství práce, se musíme zeptat sami sebe: „Jaký je tento okamžik doopravdy?“

Pocit zahlcenosti a spěchu

Jak se tak noříme do ducha přicházejících Vánoc, je jednoduché spadnout do pocitů, že je toho na nás moc, furt se spěchá a rodina a lidé kolem nás nám lezou na nervy.

Rád bych vás podpořil a chtěl bych, abyste si vyzkoušeli jedno cvičení:

  • Vnímejte, když se cítíte pod tlakem, nervózní nebo zahlcení. Zkuste si toho všímat během dne. Čím dříve to budete umět zachytit, tím lépe. Udělejte z toho klidně hru: sledujte to, jak často budete moct.
  • Jakmile máte pocit, že se moc spěchá, zastavte se a dejte si pauzu. Všimněte si, jak máte potřebu utíkat od jedné činnosti ke druhé. Neztrácejte tímhle návykem čas. Místo toho zkuste vytvořit nový: dát si pauzu, uvolnit tělo a pak se vrhnout na jeden úkol, který máte před sebou. Věřte tomu, že druhý úkol pak zvládnete i bez toho, abyste nad ním dopředu přemýšleli. Užívejte si to, na čem pracujete právě teď.
  • Když máte pocit nervozity, také se pozastavte. Všimněte si, jak vás návyk žene do kruhu obav a starostí. Neztrácejte s tím čas. Opět zpomalte, uvolněte tělo a věřte tomu, že dokážete čelit jakékoli nejistotě, která leží před vámi. Obejměte ji a usmějte se.
  • Když přijde pocit přetížení, co uděláte? Ano. Zastavíte se. Podíváte se, jak vás návyk nutí přemýšlet nad všemi možnými úkoly a jak jste z toho nervózní. Vyprdněte se na to. Zkuste se pozastavit, procítit to v těle a dělat jeden úkol za druhým. Dýchejte a bavte se. Věřte tomu, že vše zvládnete a ono to dopadne dobře.

 

Jde o cvičení. Jak můžete vidět, tak je prakticky u všech tří bodů stejné a chce praxi. Budete dělat chyby, ale to nevadí. Usmějte se a užijte si to.

Malé změny mohou znamenat obrovský rozdíl

Když je mi na nic, udělám si seznam věcí, které můžou za to, že je mi mizerně:

  • Nedostatek spánku
  • Přetížení z mnoha úkolů najednou
  • Nedostatek cvičení a kvalitního jídla
  • Hádka s někým
  • Nejistota ohledně něčeho

Takže se může vyvrbit až 5 různých faktorů, které přispívají k mojí špatné náladě. To je dost, když se s tím má člověk potýkat naráz. Je poměrně depresivní, když si uvědomím, co všechno musím napravit, abych se cítil líp.

A ani to nejde, proto začnu vždycky jenom jedním krokem. Dám si meditaci.

Pak jdu dál: Udělám si list toho, co všechno potřebuji udělat a vyberu několik činností, které zvládnu udělat už dnes. Pak vyberu ty, co udělám zítra a slíbím sám sobě, že se zaměřím na první věc na svém seznamu.

Další krok: Jdu se projít, rozhýbu se.

Pak další: Promluvím si s člověkem, se kterým jsem se pohádal, a to hezky a s láskou.

Pomocí těchto malých krůčků se najednou začínám cítím líp.

Strávím trochu času se svým synem, hrajeme si, čteme.

Pak si dám šlofíka.

Něco zdravého k snědku.

Zamedituju si, když cítím nejistotu a pozastavím se.

Jdu brzy spát a snažím se dobře vyspat.

Soustředím se vždy jenom na jeden malý pracovní krok.

S každým krokem se moje nálada zlepšuje. Cítím se lépe a lépe.

Jsou to malé postupné kroky, kdy se snažím být, co nejvíce v přítomném okamžiku.

Kroky, které všechno změní.

Nenechte si ujít příležitost

Naším asi největším hříchem je, že si spousty věcí nevážíme a bereme je jako samozřejmost.

Mám proto také chvíle, kdy se za to cítím provinile a ke všemu si připadám někdy děsně líný…..Můj život ve zkratce často vypadá asi takto: Vzbudím se. Pospíchám zkontrolovat svůj email. Pokračuji dalšími drobnými úkony na internetu nebo si čtu. Vůbec mi uniká ta jedinečnost, že dneska je nový den. Já žiju! Byl mi dán další nový úžasný den plný příležitostí… až mi to bere dech.

Já jsem lidská bytost. Mám své tělo a svou mysl, a to je obrovská možnost žít každý den naplno! Ale já si tohle často neuvědomuji. Kdyby k vám někdo přišel a řekl vám: „Hej, můžu ti dát takovou sílu a možnost pomoci změnit 10 lidem jejich život každý den“, šli byste do toho nebo byste radši otevřeli svůj Facebook nebo Instagram a zkontrolovali byste, co je nového? To by byla přeci taková škoda a totálně byste promarnili svou životní šanci. Ale víte, co my (mnohdy nevědomky) vlastně děláme? Hodně marníme své šance. Šance být každý den lepším člověkem a být sami sebou.

Co nám to vlastně přináší být lidskou bytostí?

  • Co třeba možnost zažívat všechny úžasné věci kdekoliv na světě jsme? Každou minutu vnímáme neskutečné množství podnětů, do kterých se můžeme ponořit a užít si je.

 

  • A co takhle fakt, že můžeme věci a situace prozkoumávat, učit se, objevovat, vymýšlet, tvořit, hrát si, představovat si a stavět?

 

  • Dokážeme se hluboce spojit s druhým člověkem.

 

  • Je tady možnost se starat o druhé, chtít pro ně to nejlepší a nepodporovat hrubé zacházení se zvířaty a tvořit tak lepší svět, ve kterém společně žijeme.

 

  • Co takhle možnost, že si tvořím svůj vlastní život a často se mi může stát, že ještě něco mnohem lepšího, než jsem si vůbec uměl/a představit?

 

  • Co nám může nabídnout chvíle, kdy nepřemýšlíme nad tím „Co kdyby, co když….“?

 

Jste ochotni přijmout dar, že jste lidskými bytostmi a že je to váš největší poklad? Je to úleva být konečně a jednou provždy sami sebou tady a teď v té nejlepší možné verzi vás samých?! Cítíte to?

Mějte tu správnou motivaci

Hodně lidí chce změnit své návyky. Často chceme jíst zdravěji, méně prokrastinovat, napsat knížku, ušetřit víc peněz, být víc fit, číst častěji a více…..

Když si řeknete, že změníte svůj návyk, většinou po nějaké chvíli selžete a jste zase zpět ve svých starých kolejích.

Mně se to taky nesčetněkrát v životě stalo. Řekl jsem si: „Budu jíst zdravěji a začnu cvičit.“ Myslel jsem to sám se sebou opravdu vážně. Na začátku to všechno běží podle plánu, ale pak se to vždycky nějak zvrtne a už je všechno snažení pryč.

Tak mě zajímá, co je to „něco“, proč sejdu z cesty za svým novým návykem?

Kouzlo je v tom, že musíte být správně namotivováni. Mít odvahu, aby se váš nový návyk stal vaší součástí. Je potřeba se k němu „upsat“ …..

Tady mám pár bodů z mého života, jak to dělám já tak, abych své nové návyky nadobro začlenil do života a neporušoval je:

  1. Když jsem chtěl přestat kouřit, tak jsem se přihlásil na jedno online fórum, kde jsem se upsal a slíbil jsem přede všemi členy, že pokud si budu chtít zakouřit, nejdřív to musím zveřejnit na fóru. Také jsem to řekl své ženě a dceři a tím si vlastně veřejně zajistil, že to neporuším. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem neselhal a nikdy to neporušil. Od té doby nekouřím.
  2. Chtěl jsem uběhnout maraton. Domluvil jsem si, že budu psát každý druhý týden do místních novin o tom, jak se mi daří má příprava. Všichni věděli, že se připravuji na maraton. Tudíž jsem to nemohl flákat.
  3. Před několika lety jsem se chtěl zlepšit v běhání. Nechal jsem se přemluvit mým kamarádem Scottem, že poběžím 50mílový ultramaraton. To mě tak namotivovalo, že jsem trénoval jako divý a pravděpodobně bych také řekl, že jsem se dostal do nejlepší běžecké formy vcelém svém životě.
  4. Také jsem si přál, abych byl o něco hubenější. Zeptal jsem se svého kamaráda Dicka, jestli by mě nechtěl trénovat. Dal mi nějaké dobré rady ohledně výživy a navrhl mi cvičební plán. Pracovali jsme na tom spolu asi rok a nakonec jsem opravdu výrazně zhubl.
  5. Chtěl jsem být ve svém životě víc vědomý. Dělat věci s větším vědomím a nejet pořád jenom na autopilota. Proto jsem oslovil svého kamaráda a kouče Toku. Ten mi vytvořil plán, který mě naučil pravidelně meditovat, číst budhistické texty, jíst vědomě. Tohle dělám každý den: čtu, uvědomuji si, co jím, a medituji. Každý týden Tokovi dávám svůj výstup, jak se mi daří, co mi jde a co mi dělá třeba ještě problémy.
  6. Hodně často jsem se začal učit šachy, ale vždycky jsem to po chvíli jaksi zametl pod koberec a přestal jsem se tomu věnovat. Tak jsem to vzal do svých rukou a přihlásil jsem se na šachový turnaj, a to i ve chvíli, kdy jsem věděl, že prohraji. Zároveň mi bylo ale jasné, že když jsem se přihlásil na turnaj, tak se také budu muset více učit a připravovat.
  7. Měl jsem velké přání odnaučit mé děti, aby během dne pořád něco uzobávaly, a já, abych už nechodil tak často do restaurace na jídlo. Vymyslel jsem šesti měsíční úmluvu, kde jsem se zavázal své kamarádce Tynan, že pokud to porušíme, hodí mi do obličeje velký šlehačkový dort, natočí to na video a zveřejní to na internetu. Nikdy jsem neselhal.

Z toho tedy vyplývá, že:

•   Pokud se chcete v něčem zlepšit, přihlaste se na nějakou soutěž, turnaj nebo něco podobného tak, aby vás to donutilo se na to více připravovat.

•   Pokud se chcete něco nového naučit, učiňte závazek. Řekněte lidem, že pokud to porušíte, budete muset udělat něco velmi trapného na veřejnosti.

•   Někdy není úplně dobré udělat až moc velký krok do neznáma. Změna nepřichází ze dne na den. To vede akorát k selhání.

•   Místo toho, abyste to dneska přepískli a „nabrali“ si toho na sebe až přes příliš, je lepší správně se motivovat a zůstat pozitivní. To vás pak celé udrží na fajn vlně, když se vám bouří nad hlavou a vy to třeba chcete vzdát.