Jaké to je být tátou

Být tátou je někdy fuška. Nejenom proto, že musíte uklízet cákance, rozbité nádobí, špinavou kuchyň a opatlané stěny od prstů, ale i proto, že nikdy nic nefunguje tak, jak jste si to naplánovali.

Je to zabíračka, protože se do toho vrhnete s těmi nejlepšími úmysly, doufáte, že budete ten nejlepší táta, ten milující a skvělý, a pak to jde všechno k čertu.

Zazní napomenutí, tempery vyletí do vzduchu, zraní se city a vzájemně se na sebe naštvete. Děti se nikdy nechovají tak, jak chcete, a stejně tak je to i se životem. Doufáte v jednu věc a dostanete místo toho neuvěřitelný nepořádek. Jak já ho jenom miluju.

Nikdy jsem neplánoval mít šest dětí. Měl jsem dvě se svou první ženou a obě je miluji. Pak jsem si vzal svou druhou ženu a další dvě podědil. Ty miluji z celého srdce. A pak jsme si udělali ještě dvě další. Ty miluji tak moc, že mě to někdy až celého pohltí.

Být tátou je o nejistotě. Stvoříte dítě a úplně vás pohltí, protože nevíte, jak je vychovat správně. Nevíte, co z vašich dětí vyroste, ale je tam tlak. Nejenom dítě zaopatřit a postarat se o toho křehkého tvora, ale také být jeho vzorem, utvářet ho a udělat ho šťastným. A na nic z toho neexistuje žádný návod.

Děti řeší navíc různé problémy. Pošťuchování ve škole nebo dokonce šikanu, problémy s motivací, nudou nebo zapadnutím mezi ostatní a ani vy sami nevíte, jak se s tím vypořádat. Děláte, co můžete, ale nakonec vlastně netušíte, jak na to. Je to plné nejistoty.

A tahle nejistota může být pěkně děsivá. Nehrajete tady žádnou videohru. Jde o skutečné životy, o které se staráte. Vaše srdce se klepe, ale sami sobě nechcete přiznat, že se bojíte.

Takže jak se přes nejistotu dostat? Tátové se snaží jít do jistoty: najít řešení, spravit to, vytvořit systém, naučit někoho něco, napsat seznam, být nad tím vším. Je to ale jenom iluze, protože i přes všechny vaše metody a systémy, pořád víte úplné houby. A nic není jisté.

Jediným způsobem, jak se z toho dostat, je láska.

Být tátou je o nejistotě, ale také o lásce. Máte pro strach uděláno, ale stejně jdete dopředu, protože vaše láska je tak nezměrná, že uděláte cokoli.

Uděláte cokoli, nehledě na strachy, protože děti milujete.

Nejste na to samozřejmě sami. Jste v tom společně s milující matkou (matkami), které jsou úžasné a dokáží všechna ta břemena, nepořádek a nejistotu unést. Máte prarodiče, tety a strýce, kohokoli, kdo je kolem vás, kdo dětem pomáhá a vám pomáhá se s tím vším vypořádat. Láska všech těchto úžasných lidí vám v tom pomůže.

Nakonec děti vyrostou a stanou se z nich dospělí.

A pak ta nejistota ještě vzroste. Nevíte, jak se vypořádají se životem, ale víte, že jsou skvělé. Naučili se totiž také žít s nejistotou, která je pevně připoutaná k jejich lásce.

Autor

Pavel Říha

Článek byl přeložen z anglického originálu Lea Babauty. "Pomáhám lidem měnit život budováním nových pozitivních návyků; a předávám své zkušenosti, jak podnikat přes internet odkudkoliv na světě." Více o Pavlovi najdete na jeho osobních stránkách pavelriha.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *