Krásy & těžkosti životních změn

Důvodem našeho utrpení je odpor ke změnám. Jenže život je plný změn.

Kdysi jsem změnám odolával a trápil se asi tak jako kdokoliv jiný, postupně jsem se však naučil přizpůsobit. Naučil jsem se flexibilitě. A tohle jsem si uvědomil:

Vše se mění a právě to je to krásné.

Těžkosti životních změn

Co myslím tím, že naše utrpení plyne z odporu ke změnám?

Pojďme se podívat na pár věcí, kvůli kterým si obvykle děláme starosti:

  • V práci na vás někdo křičí: Očekáváme, že s námi lidé budou jednat vlídně, spravedlivě a s respektem, ale ve skutečnosti to tak vždycky není. Potom odmítáme realitu a přejeme si, aby bylo po našem. Jsme naštvaní, ublížení nebo uražení.
  • Vaše tříleté (nebo třináctileté) dítě neposlouchá: Očekáváme, že se naše děti budou chovat určitým způsobem, ale realita je samozřejmě jiná. A když realita neodpovídá našim očekávání, jsme ve stresu.
  • Přijdete o práci: To je obrovská změna, kromě finanční jistoty se týká přímo vaší identity. Pokud jste například učitel a ztratíte svou práci, musíte se teď vypořádat se změnou pohledu sama na sebe. A to může být velmi obtížné. Odolávat těmto změnám (a finančnímu omezení, které ztráta práce znamená), může být opravdu nepříjemné.
  • Máte příliš práce a cítíte se přetížení: Chceme mít věci pod kontrolou, jenže to úplně nejde. Nové úkoly, nové informace, nové požadavky, nové nároky… Takové změny jsou náročné, zvlášť když si myslíme, že máme den naplánovaný a najednou to tak není. Pak jsme přetížení a vystresovaní.
  • Zemře vám někdo milovaný: Smrt samozřejmě patří až mezi krajní změny, ale co se vlastně změnilo? Daný člověk už není mezi námi (přinejmenším ne jako dosud). Stejně tak je ale bolestivé, že už nejsme tím, kým jste byli, než zemřel. Teď už nejste například manžel, ale vdovec; otec bez své dcery; nebo kamarád, který zůstal sám. Chcete žít jako dřív, ale nejde to; trápíte se a jste nešťastní.

Tohle je začátek. Věci se neustále mění a my jim odoláváme. Náš den se mění, naše vztahy se mění, ostatní lidé se „nechovají jak by měli“, my sami se stále měníme a je složité to všechno zvládnout.

A právě to je na změnách nejtěžší – když nemáme věci pod kontrolou a když nejde všechno podle našich očekávání. Jak to tedy zvládnout?

Krásy životních změn

Se změnami, které jsou pro nás těžké, se můžeme vypořádat mnoha způsoby: zlobit se; křičet; pít nebo brát drogy; cpát se nezdravým jídlem, koukat na televizi a nebo hledat jiná rozptýlení.

Ale můžeme najít i pozitivní cesty, jak zvládat stres, bolest nebo vztek: cvičit, popovídat si o problému s přítelem nebo nějakým způsobem převzít nad situací kontrolu (plánovat, dát se do akce, odhodlat se k obtížnému rozhovoru a problém vyjasnit, …)

Nebo můžeme změnu přijmout.

Pokud jsou změny základem života (vlastně život není nic jiného než změna), tak proč odolávat? Proč to jednoduše nepřijmout a vědomě to neprožít?

Podívejte se na změnu, jak je krásná – je to těžké, protože jsme zvyklí odolávat.

Pojďme dát na pár minut stranou náš odpor a předsudky; a najít tu krásu v životních změnách.

  • V práci na vás někdo křičí: Je to zraněná, frustrovaná a rozzlobená osoba, která si vylévá zlost na vás. Marně se snaží převzít kontrolu nad chaosem ve svém životě a stále se jí to nedaří. Umíte si to představit? Cítili jste se tak někdy? Je cosi krásného na našich podobnostech, společných problémech, na našem spojení jakožto lidí. Duševně přijměte tuto krásnou, zraněnou lidskou bytost, prociťte její bolest a mějte s ní soucit.
  • Vaše tříleté (nebo třináctileté) dítě neposlouchá: Vaše dítě překvapivě prosazuje svoji nezávislost. Ukazuje vám, že je plnohodnotnou lidskou bytostí a ne jenom robot, který plní příkazy. Byli jste někdy v takovém postavení? Byli jste někdy frustrovaní z toho, že se nad vámi někdo snažil mít kontrolu? V téhle nezávislosti, v tomto bojovném duchu, v této rebélii je krása. A o tom je život (ano, život je změna ale také vzpoura proti kontrole). Usmívejte se, milujte tuto krásu a dejte svému dítěti prostor růst.
  • Přijdete o práci: Jakkoliv to může vypadat těžce, je to konec a zároveň začátek. Je to začátek nové cesty, příležitost osvěžit dosavadní život, znovu objevit kdo jste. Spatřete krásu v této příležitosti a také ve svobodě sejít z „obvyklé cesty“.
  • Máte příliš práce a cítíte se přetížení: To je vskutku nepříjemné, ale je možné vzdát se chaosu úkolů, informací a požadavků. Nemůžete všechno stihnout najednou, ale můžete nechat jít to „chtění“ mít věci kompletně pod kontrolou. I v chaosu je krása – je plný náhod, je bláznivý, je to život. Podívejte se na svou bolest, když odoláváte a stejně tak i na krásu tohoto boje. Pak si uvědomte, že v daném okamžiku můžete udělat jenom jednu věc. A udělejte ji. Potom ji už nechte být a udělejte další. Tím, že chaos přijmete a najdete v něm zalíbení, se můžete méně stresovat a být méně přetížení.
  • Zemře vám někdo milovaný: Možná nejtěžší změna ze všech; je to bezpochyby smutné. Ale smrt je konec, který je nevyhnutelný. Konce jsou nezbytné – jinak bychom si ničeho nevážili, protože to krásné by bylo neomezené. Hranice jsou krásné…a smrt je nejzazší hranice, připomínka toho, že je potřeba si vážit té nádherné věci, které se říká život – a to dokud jej máme. Smrt je také začátek, ne ve smyslu posmrtného života, ale jako začátek pro ty, kteří zůstali žít. Když ztratíme někoho blízkého, je tento konec a podobně jako ztráta zaměstnání také moment znovu objevování. Vypadá to smutně, ale jsme tak přinuceni přehodnotit svůj život a toto přehodnocení je příležitost, která je podle mě krásná. Konečně smrt je samozřejmě příležitostí zavzpomínat na život dotyčného; je to příležitost k tomu být vděčný za to, co nám tu zanechal.

Možnosti, jak najít krásu i v sebenepříjemnějších změnách jsou nekonečné. Věřím, že tyto změny jsou krásné samy o sobě.

Návyky pro štěstí

„Štěstí tu není předem připravené. Štěstí přichází skrze naše činy“ ~ Dalai Lama

Nejsem z těch, kteří věří, že můžete být šťastní neustále. Naučil jsem se ale, jak být šťastný po většinu času.

Je to něco, co nezáleží na tom, jaký máte zrovna den nebo jak se k vám chovají ostatní – záleží to na tom, co doopravdy děláte.

Dny, kdy jsem byl nešťastný, měly jedno společné. Nebylo to tím, že bych nenáviděl lidi kolem sebe – měl jsem milující ženu, skvělé děti a další úžasné členy rodiny a přátele. Bylo to kvůli tomu, že jsem byl nešťastný sám se sebou a to bylo příčinou dalších a dalších problémů: nespokojenost v práci, zdravotní problémy… Cítil jsem, že nic z toho nemůžu změnit.

Až jsem si jednoho dne sedl a udělal seznam.

Dělám si spoustu seznamů, je to jeden z mých oblíbených zvyků, ale tenhle vypadal, že bude mít přímo magickou moc. Byl to seznam věcí, za které jsem vděčný. Bylo jich překvapivě mnoho – od věcí týkajících se mé ženy, dětí, příbuzných a přátel až po zaměstnání, přírodu a můj život.

Kouzlo toho seznamu bylo v tom, že jsem se dostal z všeobecného pocitu mírné deprese, beznaděje a bezmoci. Byl jsem mnohem spokojenější. Už jsem nepřemýšlel nad věcmi, které nemám rád nebo které nemám. Posunul jsem se k věcem, které doopravdy rád mám a za které jsem šťastný. A měl jsem nad tím kontrolu.

Od té doby jsem experimentoval s řadou návyků a přišel jsem na několik pravidel:

  1. K tomu abyste byli šťastní stačí jen hrstka aktivit.
  2. Když je začleníte do svého života a uděláte z nich zvyk, budete daleko šťastnější.

Může to vypadat jako maličkosti, ale jejich význam je obrovský.

Návyky, které vás učiní šťastnými

Vyzkoušejte těchto pár věcí každý den a uvidíte, jaké budete mít výsledky:

  1. Tři dobré věci. S Evou jsme zavedli rituál – v podvečer si najdeme chvilku a řekneme si tři hezké věci, co se nám během dne staly. Slouží to k tomu, abychom si alespoň jednou denně uvědomili, za co jsme vděční. Může se z toho stát návyk vděčnosti, který můžete používat i jindy během dne, když se zrovna soustředíte na něco, co nemáte rádi nebo nemáte. Jakmile si to uvědomíte, začněte přemýšlet o něčem, co máte rádi a co naopak máte. Najděte způsob, jak být vděční a budete šťastnější.
  2. Pomozte někomu. Když se zaměřujeme na sebe a na svůj „mizerný život“, jsme sebestřední. Svět se smrští na jedno malinké místo s jednou nešťastnou osobou. Ale co když pohled rozšíříme a otevřeme srdce alespoň ještě pro jednu další osobu? Nebo dokonce pro několik dalších? Pak uvidíme, že se ostatní také trápí i když to tak třeba nevypadá. Můžeme je oslovit a udělat něco, co je uklidní, vykouzlí jim na tváři úsměv a usnadní život. Každý den pomozte alespoň jednomu člověku a získáte jiný náhled na svět.
  3. Meditujte. Říkám tomu Základní návyk, protože ovlivňuje vše ostatní. Meditujte třeba jen 2 minuty denně a vytvoříte si návyk, který vám umožní všímat si svých myšlenek během dne a pomůže vám být více přítomný (nespokojenost plyne z toho, když nežijete v přítomnosti). Pomůže vám také najít zdroj vaší úzkosti a zmatku. Je toho dost co se dá udělat za 2 minuty! Každé ráno po probuzení si sedněte a jen pozorujte své tělo a svůj dech. Pozorujte, když vám odbíhají myšlenky a jemně se vraťte ke svému dechu. Staňte se pozorovatelem své mysli a uvidíte, že se naučíte pár užitečných věcí. Slibuji.
  4. Cvičte. Každý ví, že by měl cvičit a tak to tu nebudu moc rozebírat. Ale vážně, budete spokojenější a to jak během cvičení („Namáhám se, tedy žiju!“) tak i po zbytek dne. Cvičte zlehka, pokud ještě nejste zvyklí a třeba jen pár minut začátkemdne. Kdo nemá pár minut denně? Pokud nemáte, měli byste trochu zvolnit.

Pár dalších užitečných návyků, které můžou pomoci: „vědomě“ jíst, pít čaj, cvičit jógu, scházet se s lidmi. Všechny ale zahrnují meditaci (jsou to aktivnější formy meditace), cvičení, pomoc ostatním a vděčnost (pokud to chápete správně).

To byl seznam základních návyků, které pak můžete rozšířit i do jiných oblastí. A jak si návyky vytvořit? Začněte s jedním, nejsnadnějším, jak jen může být a zavažte se k němu.

Dejte své návyky do pohybu. Uvidíte, že se stanete více přítomnými, vděčnějšími a více zaměřenými na ostatní. Ta změna, ke které dojde, nemá daleko k zázraku.

Jak Vám strach z nepohodlí může zničit život

Zamyslete se nad hlavními problémy ve svém životě – ať už je to nedostatek pravidelného spánku, špatná životospráva, prokrastinace… Mnoho z těchto problémů je způsobeno strachem z nepohodlí, z diskomfortu.

Nepohodlí není tak intenzivní jako třeba bolest. Je to zkrátka pocit, který prožíváte, když jste mimo svou komfortní zónu. Pro mnoho lidí je nepohodlné například jíst zeleninu. Stejně tak sedět při meditaci; když je před nimi těžký úkol; když mají říci ostatním NE; cvičit (samozřejmě každý se cítí nepohodlně v jiné oblasti).

Většina lidí od nepohodlí utíká. Není to zábava, tak proč to dělat?

Problém je, že pokud se nepohodlí vyhýbáte neustále, jste omezeni už jen malou zónou komfortu a zanedbáváte většinu svého života. Vlastně ty nejlepší věci ve svém životě. Horší se vám zdraví, protože pokud je pro vás zdravé jídlo a cvičení nepohodlné, vracíte se zpátky k běžné stravě a nedostatku pohybu. Pohodlné není ani pokud jste nemocní a nešťastní a tak hledáte nová rozptýlení například v jídle, zábavě a nakupování (pokud utrácení je řešením pro vaše problémy). Celé se to postupně stává mnohem horší.

Všechny tyto problémy může vyřešit jednoduché „být s nepohodlím v pohodě“.

To je objev, který jsem udělal před několika lety, když jsem se snažil změnit svůj život.

Začal jsem tím, že jsem chtěl přestat kouřit, ale nenáviděl jsem ten pocit, když si potřebujete zakouřit, ale vlastně už nekouříte. Bylo nepříjemné odolat tomuto silnému nutkání. Má mysl se bránila, dávala si dohromady všechny důvody proč kouřit. Snažila se utéct od nepohodlí a hledala rozptýlení.

Naučil jsem se sednout si a na nepohodlí se podívat. A když jsem to udělal, překvapivě, už to nebylo tak zlé. Můj svět neskončil a ani jsem se nezhroutil. Akorát jsem se cítil trochu nepohodlně. A život šel dál.

Stejně jsem se podíval na běhání. Nechtělo se mi běhat, protože je to moc náročné. V mysli jsem měl dobré důvody, ale běhání jsem se vyhýbal. Odevzdal jsem se tedy nepohodlí a nebylo to těžké. Začal jsem běhat a naučil se to milovat.

To samé jsem opakoval při změně své stravy (vlastně několikrát, protože jsem se postupně stravoval zdravěji); také když jsem se zbavoval dluhů; přestal utrácet; při boji s odkládáním; při meditování…

Přijmout nepohodlí byl jednoduše jeden z mých největších objevů v mém novém životě.

Jak se stát „dobrým v nepohodlí“

Pokud se naučíte, jak se cítit dobře v nepohodlí, váš život téměř nebude mít hranice. Lepší dovednost se naučit nemůžete.

Tady je pár tipů, jak jsem se to naučil já:

  1. Zkoušejte to po malých dávkách: seďte v nepohodlí 30 vteřin. Pokud nesnášíte zeleninu, zkuste to na jednom malém lístku. Dejte si ho do pusy a nechte ho tam 30 vteřin. Asi se vám to nebude moc líbit, ale to je v pořádku. Nemusíte mít „orgasmus“ při každém kousnutí. Sám jsem se naučil zbožňovat zeleninu.
  2. Ponořte se do nepohodlí: jste smutní, naštvaní, vystresovaní nebo frustrovaní? Místo toho, abyste se těmto emocím vyhýbali, ponořte se do nich. Potopte se do nich, přijměte je, buďte v nich. To samé s odkládáním: posaďte se před úkol, který odkládáte a neodbíhejte k ničemu jinému. Jenom tam buďte s tím nepříjemným pocitem. Jaké to je? Bolí to hodně? Nebo je to v pohodě?
  3. Vyhledávejte nepohodlí: každý den si dejte úkol. Vyhledávejte nepohodlné věci a dělejte je. Bavte se s cizinci. Obejměte kamaráda. Přiznejte své pocity. Postavte se někomu (s úsměvem). Řekněte lidem NE. Jděte si zaběhat. Vyzkoušejte nové zdravé jídlo.
  4. Pozorujte sami sebe, jak od věcí utíkáte: čemu se vyhýbáte kvůli nepohodlí? Jaké pocity odmítáte? Které vaše problémy mají původ v nepohodlí? Co si odůvodňujete? Uvědomujte si tento proces a podívejte se, jestli se můžete přestat věcem vyhýbat, jedné po druhé.
  5. Uvědomte si, že nepohodlí je váš přítel: není to nepřítel, kterého se musíte bát. Je to vlastně dobrá věc – když se cítíte nepohodlně, zkoušíte něco nového, učíte se, rostete, stáváte se více, než jste byli předtím. Nepohodlí je znamení, že rostete.

 Diskomfort (nepohodlí) byl důvodem, proč jsem se rozhodl podstoupit svůj Year of Living Without , kdy jsem čelil věcem, v kterých jsem se cítil nepohodlně (a nakonec jsem zjistil, že to není tak těžké).

Když ostatní zůstávají ve své komfortní zóně, já objevuji neznámé. A cením si zkušeností.

Dělejte dobře jedinou věc

Často se mě lidé ptají, jak začít dělat práci, kterou milují – jak se živit něčím, co je současně jejich koníčkem.

Netvrdím, že má odpověď platí vždy a pro všechny, ale je skutečně jednoduchá:

Dělejte určitou věc skuečně dobře.

Lidé chtějí slyšet složitější odpověď, ale z mé zkušenosti vyplývá, že pokud to dokážete, zbytek přijde sám.

Osobně píšu o jednoduchosti. To je vše, co dělám. Za posledních čtyři a půl roku, co píšu Zen Habits, jsem dosáhl úspěchu tím, že jsem se soutředil na psaní, a odstrňoval vše ostatní, co mi přišlo do cesty. Odstranil jsem komentáře, nezabývám se sociálními sítěmi (jen pro zábavu), nepíšu příliš emailů, neprodávám reklamu, nenabízím poradenství. Zkrátka jen píšu o jednoduchosti.

Díky tomu, že dělám jedinou věc stále dokola, velmi jsem se v ní zlepšil. Dostatečně na to, aby lidé moji práci chtěli číst, a jelikož jsem jim nabídl příležitost, jak žít bez zbytečného vyrušování, počet čtenářů rostl. Způsoby, díky kterým jsem návštěvnost zpeněžil (tištěné knihy, ebooky, online kurzy), nejsou tak důležité, jak způsob, kterým jsem ji vybudoval.

Dělal jsem dobře jedinou věc.

Skutečně je to takto jednoduché. Ujasněte si, co vlastně děláte, a dělejte to opakovaně. Učte se, zlepšujte se, čtěte, sledujte pokrok, udělejte pro to maximum. Když jste v určité věci skutečně dobří, lidé vám za ni budou chtít zaplatit… nebo za to, že je to naučíte.

Být v určité věci dobrý vyžaduje mnoho soustředění a praxe, ale zjistil jsem, že pokud věc opravdu milujete, není to skutečná práce. Je to hra. A hrát si s něčím, co miluji, mi nikdy nedělalo problém.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 16. července 2011 na zenhabits.net

Jak být šťastný v jakékoliv situaci

Můj přítel Barron se mě nedávno zeptal: “Kdyby si právě teď mohl být na jakémkoliv místě a dělat cokoliv bys chtěl, co by to bylo?

Má odpověď zněla: “Jsem tam, kde chci být, a dělám to, co chci dělat.”

Uvědomil jsem si, že jsem si dříve, stejně jako mnoho lidí, často přál dělat něco jiného. Přemýšlel jsem, co bych mohl dělat v budoucnu, vytvářel si dlouhodobé plány, a (s žárlivostí) četl o skvělých věcech, kterým se věnují jiní.

Je to pošetilé.

Mnozí z nás to dělají zrovna tak, ale pokud budete neustále přemýšlet, co byste mohli dělat, nikdy nebudete spokojení s tím, co právě děláte. Budete srovnávat svoji činnost s tím, co dělají ostatní. Budete si přát, aby váš život byl lepší. Nebudete nikdy spokojení, protože vždy bude existovat něco, co byste dělali raději.

Místo toho jsem se naučil přemýšlet tak, že ať dělám cokoliv, užívám si to. Pokud píšu nový článek, je to úžasné. Když brouzdám na internetu, je to zajímavé. Nedělám-li nic, a jenom tak se pofalkuji se svou rodinou, nemá to chybu. A když se jdu projít ven, užívám si čerstvý vzduch… a je to osvobozující.

Neexistuje nic, co bych dělal, a nebyla to zároveň nejúžasnější věc na zemi. Když dělám něco, co stojí za prd (nemohu si zrovna na nic vzpomenout), je to možná neocenitelná životní zkušenost. Mám-li co do činění s někým nudným či nepříjemným, je to lekce trpělivosti, empatie, případně způsob, jak se naučit lépe rozumět lidem.

Přítomné bytí v praxi

Řekněme, že právě teď myjete nádobí. Dali byste si raději něco dobrého k snědku, nebo zašli s kamarádem na pivo? Jistě, jsou to skvělé věci, ale lepší než mytí nádobí budou jen tehdy, dokud tomu budete věřit… a hlavně, jejich srovnávání je naprosto zbytečné. Proč byste měli porovnávat to, co právě děláte, s čímkoliv jiným? Získáte tím něco? Budete někdy šťastnější, když to, co děláte, budete vždy provnávat s tím, co byste dělali radši?

Mytí nádobí může být stejně skvělé jako cokoliv jiného, rozhodnete-li se jej tak vnímat. Jste u toho sami, což je dobrá věc. Pokud se na mytí plně soustředíte, může být opravdu příjemné – cítite mydlinky a pěnu na svých rukou, vnímáte povrch umývaných věcí, uvědomujete si svůj dech a myšlenky. Je to meditace, je to poklidné, je to krásné.

To samé můžete říct o čemkoliv. Dojíždíte do práce? Užívejte si samotu, možnost být chvíli s vlastními myšlenkami, poslouchejte oblíbenou hudbu nebo sledujte svět kolem vás. Jste s kolegy na poradě? Vnímejte, jak lidé mluví, jak reagují, učte se o lidské mysli, podívejte se na sebe očima lidí kolem vás, učte se mít rádi každého, bez ohledu na to, o koho jde, učte se oprostit od očekávání, jak by se lidé měli chovat nebo jaká by měla porada být.

Osobně jsem vždy spokojený s tím, co právě dělám, protože se věnuji činnosti samotné, místo abych ji provnával s něčím jiným. Jsem šťastný ve společnosti jakékoliv osoby, jelikož jsem se naučil v každém vidět dokonalost. Jsem šťastný kdekoliv na světě, protože na Zemi neexistuje místo, které by nebylo kouzelné.

Jestliže budete neustále chtít dělat něco jiného, váš život nebude stát za nic. Jakmile si uvědomíte, že, ať děláte cokoliv, je to ta nejlepší možnost, prožijete život naplno.

Nadechni se.

Dýchej.

Dýchání změní tvůj život.

Cítíš-li se stresovaný a je toho na tebe moc, dýchej. Uklidníš se a sníží to tvé napětí.

Obáváš-li se toho, co tě teprve čeká, nebo prožíváš-li něco, co se odehrálo dříve, dýchej. Přivede tě to zpět k přítomnosti.

Jsi-li znechucený nebo si zapomněl, co je smyslem tvého života, dýchej. Připomene ti to, jak vzácný život je, a že každý nádech tvého života je dar. Seber se a vytěž z něj maximum.

Máš-li příliš věcí na práci a něco tě vyrušuje, dýchej. Pomůže ti to obnovit soustředění, a zaměřit se na úkol, který je právě teď nejdůležitější.

Trávíš-li čas s někým blízkým, dýchej. Umožní ti to prožít přítomnost s milovanou osobou, místo přemýšlení o práci a věcech, které potřebuješ udělat.

Když cvičíš, dýchej. Trénink si užiješ, a vydržíš trénovat mnohem déle.

Ubíhá-li tvůj život příliš rychle, dýchej. Připomene ti to, že bys měl zpomalit a život více vychutnávat.

Ať už se děje cokoliv, hlavně dýchej. A užívej si každý moment svého života. Náš čas se krátí, a byla by škoda jej nevyužít naplno.

Tip: Nastavte si slovo “Dýchej” jako spořič obrazovky nebo wallpaper, případně si jej napište na zeď, ledničku či pracovní stůl. Pak se nadechněte pokaždé, když jej spatříte.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 5. července 2009 na zenhabits.net

20 věcí, které bych chtěl znát na začátku života

“Bylo vymyšleno vše, kromě toho, jak žít.”
– Jean-Paul Sartre

Je mi skoro skoro 35 let, a ve svém životě jsem udělal celou řadu chyb. Nejsem z těch, kteří by jich litovali… místo toho se z každé z nich učím… a můj život je v podstatě skvělý.

Přesto existuje pár věcí, které bych si přál vědět, když jsem opouštěl střední školu a začínal svůj dospělý život.

Změnil bych tím něco? Nejsem si jistý. Možná bych nikdy nenadělal takovou horu dluhů, ale pak bych nezažil tu úžasnou satisfakci, když jsem se z nich dostával. Možná bych si zvolil lepší kariéru, ale pak bych neměl všechny ty zkušenosti, které jsem získal jako blogger a spisovatel, kterým jsem dnes.

Možná, kdybych se neoženil hned napoprvé, nikdy bych se nerozvedl… ale pak bych neměl dvě naprosto úžasné děti z prvního manželství.

Nemyslím, že bych chtěl cokoliv z toho měnit. Přesto, když se podívám zpět, jsou zde věci, které jsem se naučil, a které bych pravděpodobně řekl svému 18letému já. Myslíte, že se chci podělit o svou lítost? Nikoliv, chci se podělit o naději, že mladí muži a ženy, kteří právě začínají svůj život, mohou těžit z mých chyb a lekcí.

To, co následuje, není vyčerpávající seznam, ale jen takový, o kterém doufám, že bude užitečný alespoň pár lidem.

“Doufám, že život není jeden velký vtip. Protože jsem ho nepochopil.”
– Jack Handey

  1. Jak ovládnout impulsivní výdaje. Pokud zde bylo něco, co mě dostalo do finančních potíží, byly to impulzivní výdaje. Kupování oblečení, když jsem ho nepotřeboval. Kupování technických vymožeností, protože jsem je prostě musel mít. Objednávání věcí online, protože je to tak jednoduché. Koupě toho nového nablýskaného SUV, protože… no, protože ke mně přitahoval ženy. Nejsem pyšný na žádnou z těchto věcí a naučil jsem se svá nutkání ovládat alespoň o trochu lépe. Nyní si dávám čas se chvíli nadechnout. Přemýšlím nad svým nákupem, podívám se, jestli mám peníze, zamyslím se, zda to potřebuji nebo jen chci. Toto by mi bylo opravdu užitečné před 15 lety.
  2. Musíte zůstat v pohybu. Na střední škole jsem běhal, hrál basketbal, ale jakmile jsem přešel na vysokou, běhání i basket šly pomalu stranou. Ne úplně – basketbal jsem si rekreačně zahrál i potom. Ale i to vymizelo, a ze mě se stal povaleč. Když jsem si hrál venku s dětmi, býval jsem zadýchaný. A začal jsem tloustnout. Zvrátil jsem tento trend a ač jsem dnes velmi aktivní, stále se snažím spálit tuk, který jsem získal za ty roky nicnedělání.
  3. Jak plánovat finance. Vždy jsem věděl, že bych měl znát svůj rozpočet a hlídat své výdaje, jen jsem byl příliš líný, abych to dělal. A také jsem neměl dobrý nápad, jak to doopravdy realizovat. Dnes jsem se naučil, jak rozpočet plánovat, a jak se plánů držet. Jistě, občas se od plánu odchýlím, ale naučil jsem se zvládat i to. Možná to není dovednost, kterou získáte čtením knih. Chce to trochu praxe. No, doufám, že to naučím své děti dřív, než vezmou život do vlastních rukou.
  4. Nezdravé jídlo se vrátí a kousne vás do zadku. Skutečně, nebyl to jen sedavý způsob života, kvůli kterému jsem ztloustl. Byly to také všechny ty zatraceně nezdravé fastfoody. Jedl jsem pizzu, hamburgery, sladkosti, koblihy,… no, už asi máte obrázek. Jako někomu, kdo jedl cokoliv chtěl, mi nikdy nepřišlo, že by v tom byl nějaký problém. Špatné zdraví je něco, čeho se začnete bát až na stará kolena. Jenže moje džíny mi začaly být příliš těsné, velikost kalhot jsem navýšil o několik čísel a vypěstoval jsem si pupek, kterého se snažím zbavit ještě teď. Přál bych si, aby mi někdo ukázal moji “budoucí” fotku, když jsem byl mladý a ve formě.
  5. Kouření je jen natvrdlost. Nezačal jsem kouřit dřív, než jsem se stal dospělým. Nebudu rozebírat, proč jsem začal, ale nepovažoval jsem to za problém, jelikož jsem věděl, že mohu skončit kdykoliv se mi zachce. Nebo jsem si to myslel, alespoň do té doby, než jsem se o několik let později pokusil přestat, a nedokázal to. O 5 pokusů později jsem si s hrůzou uvědomil, že má závislost je silnější než já. Jistě, nakonec jsem se zlozvyku zbavil, ale dokázat to, mě stálo neskutečné úsilí.
  6. Šetři si na důchod, synu. A nevybírej to. Tato rada, a nejspíš i všechny výše uvedené, se mohou zdát naprosto zřejmé. A také, že jsou. Nemyslete si, že jsem toto nevěděl, když mi bylo 18. Věděl. Jen jsem tomu nevěnoval dostatečnou pozornost. Důchod byl něco, o co jsem se mohl starat po třicítce. No, dnes jsem po třicítce a přál bych si, aby se 18letý Leo staral o trochu víc. Kolik peněz jsem mohl investovat do dnešního dne! Měl jsem důchodový plán, ale vybral jsem ho a lehkovážně utratil ve třech obdobích, kdy jsem měnil práci.
  7. Vše, co děláte, vypadá náročně – a přinese vám užitek. Toto je první rada, která možná není tak zřejmá. V mém životě byly momenty, kdy práce byla opravdu náročná, a dělal jsem ji přesto, že jsem ji nesnášel. Dělal jsem ji, protože jsem musel, ale stresovala mě a zanechávala mě vyčerpaného. Tvrdě pracovat není tak jednoduché, jak bych chtěl, aby bylo. Ale víte co? Každý moment tvrdé práce, kterou jsem dělal, aniž bych věděl proč, to všechno se mi z dlouhodobého hlediska vyplatilo. Možná ne v původní podobě, ale stále používám dovednosti a návyky, které jsem se naučil v dobách neustálého stresu a nekonečně dlouhé nudné práce – používám je neustále, a právě ony mě proměnily v osobu, kterou jsem dnes. Díky, mladší Leo!
  8. Nekupujte starší auto bez důkladné kontroly. Myslel jsem, že se zachovám chytře, když koupím ojeté auto, ale dostatečně jsem ho neprohlédnul. Auto mělo spoustu problémů s motorem, dveře, které málem upadly za jízdy, boční zrcátka, která se ulomila, žádné rezervní kolo, okna, která nešla zavřít, neustálé drnčení a náhodně foukající topení… Mohl bych pokračovat dál a dál, ale řekněme, že to nebyl můj nejlepší nákup. Stále si myslím, že kupovat z druhé ruky se vyplatí, ale je třeba si to lépe prohlédnout.
  9. Chystáte se prodat auto? Ústní dohodou? Své peníze nikdy neuvidíte. Jiné auto jsem prodal kamarádovi kamaráda, který mě ujistil, že mi zaplatí a není třeba nic sepisovat. To bylo chytré. Vidím toho chlapíka čas od času na silnici, ale nemám energii honit se za ním a peníze z něj vymáhat.
  10. Udělejte si čas na své záliby, nehledě na to, jak moc jste zaneprázdněni. Vždycky jsem chtěl být spisovatel a vydat svou knihu. Jen jsem nikdy neměl čas psát. S rodinou, školou a prací na plný úvazek nemá den nikdy dost hodin. Vyhraďte si blok času, kdy budete dělat to, co milujete. Ořezejte ze svého života ostatní věci, které vám zabírají čas, a vyhrazený čas si nenechte ničím narušit. Kdybych to udělal před 15 lety, mohl jsem již mít napsaných 15 knih. Ne vše by asi bylo tak skvělé, ale stejně.
  11. Všechny ty věci, které vás teď stresují, vám budou připadat za 5 let nepodstatné, natož za 15. Věci, které se dějí právě teď, vypadají, jako by na nich stál celý svět. Míval jsem termíny dokončení, projekty a lidi, kteří mi dýchali na krk, a moje hladina stresu byla nadmíru vysoká. Nelituji tvrdé práce (viz výše), ale myslím si, že bych byl méně vystresovaný, kdybych si uvědomil, že o pár let později již na tom nebude záležet. Perspektiva je věc, které je dobré se naučit.
  12. Lidé, s kterými se přátelíte jsou mnohem důležitější než vaše práce nebo věci, které si chcete koupit. Za posledních 15 let jsem vystřídal několik zaměstnání, koupil si hromadu věcí, a získal mnoho přátel. Jediná z těchto věcí, na které mi stále ještě záleží, jsou moji přátelé. A přál bych si, abych s nimi (a s rodinou) mohl strávit více času.
  13. Všechen čas, který strávíte sledováním televize je naprostá, ale naprostá ztráta času. Nemám tušení, kolik času jsem za ty roky sledováním televize strávil, ale stálo to za nic. Hodiny, dny a týdny, které nikdy nedostanu zpět. Koho zajímá, co se děje v televizi, když vám utíká skutečný svět venku? Čas je něco, co nikdy nedostanete zpět – neztrácejte ho u televize.
  14. Vaše děti vyrostou rychleji než myslíte. Neztraťte ani minutu. Já jsem si to uvědomil nedávno. Mé nejstarší dceři, Chloe, bude příští měsíc 15. Zbývají mi 3 roky, než opustí dům a stane se dospělou. Tři roky! Jsem šokován touto skutečností, protože to opravdu nevypadá na příliš času. Chtěl bych se vrátit ke svému mladšímu já a říct mu: Přestaň pracovat tak tvrdě! Přestaň koukat na televizi! Věnuj více času svým dětem! Těchto 15 let s Chloe (a mými ostatními úžasnými dětmi) uběhlo, hrozně, ale hrozně rychle.
  15. Zapomeňte na dramatické události. Snažte se být šťastní. Existuje mnoho věcí, pracovních i osobních, o kterých jsem myslel, že jimi svět končí. A když jsou tyto události špatné, rozleží se v hlavě a stanou se věcí číslo jedna. Čas od času mi způsobovali depresi. Jaká ztráta času. Když jsem si uvědomil, že je to všechno jen v mé hlavě, a že bych místo toho mohl mít radost, snažil jsem se myslet pozitivně, na to, co mám, a co bych mohl dělat… Vše špatné jsem mohl přeskočit.
  16. Věnujte více pozornosti blogování, když o něm poprvé uslyšíte. Je to víc než jen psaní deníčku. O blogování jsem poprvé četl před 7-8 lety, ale když jsem ho prozkoumal blíže, nepřišlo mi to jako něco zajímavého. Jen zápisníčky nějakých lidí o věcech, které si přečetli na webu. Proč bych to měl číst? Měl jsem vlastní myšlenky, ale nepotřeboval jsem je sdílet se světem. Strávil jsem spoustu času na internetu, na mnoha stránkách a fórech, ale pokaždé, když jsem narazil na blog, bez zájmu jsem jej přešel. Není to více než pár let, co jsem objevil jak zajímavé může blogování být. Kdybych se k němu dostal před lety… no, tak bych neztratil všechen ten čas.
  17. Když už o tom mluvíme, veďte si deník. Vážně. Vaše paměť je extrémně zapomnětlivá. Zapomínám věci opravdu snadno. Ne krátkodobé věci, ale dlouhodobé. Nepamatuji si, když byly mé děti malé, protože jsem si nic z toho nezaznamenal. Nevzpomínám si na věci ze svého vlastního života. Jsou to jen mlhavé vzpomínky, ke kterým už nikdy nezískám plný přístup. Přál bych si, abych si vedl deník.
  18. Tequila je vážně zlo. Nebudu zacházet do detailů, bude stačit, když řeknu, že mám špatné zkušenosti, a nejsem si jist, zda-li mi přinesly něco kromě zjištění, že tequila je nápoj ďábla.
  19. Ano, dokážete zaběhnout maratón. Nevzdávejte tento cíl – je extrémně obohacující. Běžet maratón bylo mým snem již od střední školy… něco, co jsem chtěl udělat, ale myslel si, že je to mimo můj dosah. Nebo pokud to dokážu, bude to za mnoho a mnoho let. No, zjistil jsem, že to není jen dosažitelné, ale také extrémně obohacující. Přál bych si, abych začal trénovat, když jsem byl mladý a ve formě… Mohl bych zaběhnout několik dobrých cílových časů.
  20. Uděláte všechny tyto chyby i přes moje rady? Stojí to za to. Mé 18leté já by si pravděpodobně přečetlo tento článek a řeklo by: “Dobrá rada!” A pak by, navzdory dobrým úmyslům, dělalo dál stejné chyby. Byl jsem hodné dítě, ale nebyl jsem dobrý v následování rad. Musel jsem udělat své vlastní chyby a žít svůj vlastní život. Přesně to jsem udělal a ani na minutu toho nelituji. Každá zkušenost, kterou jsem získal (dokonce i ta s tequilou) mě vedla tam, kde jsem dnes. Miluji svůj dnešní život, a nevyměnil bych ho za žádný jiný. Bolest, stres, dramatické události, těžká práce, chyby, deprese, kocoviny, dluhy, špatná fyzička… to všechno stálo za to.

“ Nechte nás žít tak, že až jednou zemřeme, i hrobníkovi to bude líto.”
Mark Twain

Anglický originál publikoval Leo Babauta 17. února 2008 na zenhabits.net

Zastavte se.

Zastavte se.

Alespoň na chvíli.

Poslouchejte svět okolo vás. Soustřeďte se na svůj dech. Nádech, výdech. Naslouchejte svým myšlenkám. Sledujte detaily ve vašem okolí.

Vnímejte ten klid a mír.

V dnešním moderním světě je neustálá aktivita považována za něco naprosto běžného. A netýká-li se to těla, týká se to aspoň naší mysli, naší pozornosti. Celý den spěcháme, pracujeme, hovoříme, vyřizujeme emaily, chatujeme, překlikáváme mezi weby, klikáme na každý odkaz.

Bez přestání běžíme, jsme trvale připojeni, neustále myslíme, ustavičně hovoříme. Není zde čas pro chvíli klidu – celodenní sezení před otravným počítačem a následně před uřvanou televizí, nelze v žádném případě za klid považovat.

A daň za to je vysoká: ztrácíme čas pro přemýšlení, pozorování a naslouchání. Ztrácíme možnost pocítit mír.

A co je ještě horší: všechen ten spěch bývá často kontraproduktivní. Já vím, v naší společnosti je činnost tím nejdůležitějším – když ji někdo nedělá, je v očích ostatních líný, pasivní a neproduktivní. A to přesto, že někdy je přílišná snaha horší než žádná. Můžete běhat jako šílení, běsnit a pokřikovat, ale stejnak neuděláte nic. Nebo možná uděláte mnoho, ale ne nic důležitého. A někdy může přehnaná snaha věci dokonce zničit, udělat je horšími než kdybyste zůstali v klidu.

A když jsme nuceni zůstat v klidu – protože stojíme ve frontě, sedíme v čekárně u lékaře nebo čekáme na autobus – jsme často netrpěliví a hledáme, čím si zkrátit dlouhou chvíli. Někteří z nás mají telefon, jiní vytáhnou zápisník, případně si něco čtou. Ostatní se nervózně vrtí. Zůstat v klidu není něco, na co bychom byli zvyklí.

Udělejte si chvilku a zamyslete se, jak trávíte své dny – v práci, po práci, po ránu, večer a o víkendech. Neustále někam spěcháte? Bez přestání vyřizujete emaily, sledujete zprávy a vždy musíte mít nejaktuálnější informace? Ustavičně se snažíte „mít vše hotovo“? Řítíte se skrz váš plán, odškrtávajíce úkoly jako stroj?

Je tohle způsob, kterým chcete trávit život?

Pokud ano, pak je vše v pořádku. Jestli ne, zkuste se na chvíli zastavit. Nemyslete na to, co musíte udělat, nebo co jste již udělali. Prostě buďte teď a tady.

Potom, co strávíte minutu, dvě v přítomnosti, popřemýšlejte o svém životě a o tom, jaký byste chtěli, aby byl. Představte si život bez zbytečného běhání, práce a spěchu. Naopak přidejte více klidu, míru a času k zamyšlení.
Pak vizi proměňte ve skutečnost.

Je to fakt jednoduché: jediné co musíte udělat, je každý den chvíli v klidu posedět. Poté, co si na to zvyknete, zkuste každý den pracovat o něco méně. Máte-li pocit, že žijete příliš rychle, zhluboka se nadechněte. Zpomalte. Buďte přítomní. Vyrazte hledat spokojenost místo toho, abyste na ni čekali.

Vychutnávejte si klid. Je to poklad, který tu je pro vás. A bude tu vždy.

Z knihy Tao Te Ching:

Není moudré utíkat vpřed.
Dech se krátí a působí stres.
Příliš energie do toho dáš,
a velmi brzy se vyčerpáš.
Takhle to není přirozené.
A cokoliv staví se proti tomu,
již brzy padne poražené.

Do češtiny přeložil Pavel Říha

Mimo zenhabits.cz provozuje Pavel také badguy.cz, osobní blog, skrze který sdílí svoje vlastní myšlenky.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 19. července 2009 na zenhabits.net

Recept, jak mít ploché břicho

Vždy, když jsem hubnul, snažil jsem se shodit pár kilo. Dnes vím, že to byla chyba. Hmotnost je pouze jedním z faktorů – svalová hmota, procento tělesných tuků, obvod pasu, všechny tyto faktory jsou stejně důležité.

Když jsem si to uvědomil, začal jsem usilovat o perfektně vypracované břišní svaly. To je také špatný cíl. Zaprvé, pro většinu lidí nejsou takové proporce geneticky přirozené. Zadruhé, i supermodelky a modelové, kteří perfektně vypracované břicho mají, jej nemají trvale. Obvykle mají břišní svaly pokryté tukem, který spálí krátce před focením.

Nyní je mým cílem ploché břicho. Nejlepší by bylo soustředit se na snížení procenta tělesného tuku, ale to nedokážu efektivně měřit. Zda mám ploché břicho, poznám v zrcadle nebo to posoudí má žena. Nepotřebuju mít břicho dokonale vypracované, chci jen změnšit svůj pupek. Budu vypadat lépe, cítit se lépe a budu zdravější.

Udělal jsem si výzkum a zjistil, co mi funguje. Zde nabízím tři kroky k plochému břichu:

1. Pohyb, pohyb, pohyb. Žádné cviky na vypracování břišních svalů vám nepomohou, pokud je pokrývá vrstva tuku. Silové cviky mohou sice pomoci, ale ne tolik jako aerobní cvičení. Můj plán je pokračovat v běhání a k němu přidat ještě plavání a cyklistiku. Mám v úmyslu dopřát si alespoň 30 minut aerobního pohybu 6x týdně. Některé dny si dám i více – 45 minut, hodinu, dvě, když budu mít čas, možná ještě víc. S plaváním a ježděním na kole začnu pozvolna, stejně jako jsem to dělal s během, než jsem získal vytrvalost. Krátká poznámka: Skvělá věc je také intervalový trénink. Až zlepším svou vytrvalost, určitě ho přidám. Zařadit po aerobním cvičení nějaký silový cvik zaměřený na břicho může být také dobré. Ujistěte se však, že pracuje celý trup, nejen horní břišáky – tj. musí být zapojeny i dolní břišáky, dolní část zad a boční svaly.

2. Méně tuku a cukru. Obyčejná strava je obvykle plná cukrů a tuků, takže s ní nikdy plochého břicha nedosáhnete. Můžete-li, vyškrtněte ze svého jídelníčku maso a ještě lépe, odstraňte i mléčné výrobky a vejce. Nepřistoupíte-li na to, jezte alespoň libové maso (krocana, kuřecí prsa bez kůže, libové hovězí maso, ryby) a vyhýbejte se smaženým pokrmům a příliš sladkým dezertům. Rozhodně to neznamená, že musíte hladovět – jíte-li zdravě, můžete jíst skutečně mnoho – nebo můžete jíst nezdravé věci a neustále se omezovat. Pokud je veganská strava vyvážená, je bohatá na rostlinné bílkoviny, vlákninu, vápník a minerály, plná čerstvého ovoce a zeleniny.

3. Dejte tomu čas. Chcete-li mít ploché břicho za 3 týdny, nebo dva měsíce, tak na to zapomeňte. Zbavit se tuku vyžaduje čas a je nezdravé ztratit ho příliš rychle. Zaměřte se na to, shodit půl až jedno kilo za týden. Postupné hubnutí je zdravější a hlavně je pravděpodobnější, že si váhu udržíte. Nezměníte-li svůj životní styl tak, abyste se ho mohli držet po zbytek života, váhu brzy naberete zpět. Hubnutí je maraton, nikoliv sprint.

10 tipů, jak přestat kouřit

Nedávno jsem oslavil výročí – je tomu rok, co jsem přestal kouřit. Dobře, stále ještě nemám vyhráno… Stejně jako většina kuřáků jsem se snažil přestat mnohokrát. Bezúspěšně. Ale tentokrát se mi daří. Chci se proto podělit o 10 věcí, díky kterým jsem úspěšný tam, kde jiní selhávají.

1. Zavažte se přestat. V předchozích neúspěšných pokusech, jsem toto dělal jen napůl. Řekl jsem si, že chci přestat, ale kdesi vzadu jsem cítil, že selžu. O svém rozhodnutí přestat kouřit jsem nikam nenapsal, nikomu to neřekl (možná své ženě, ale jen ji). Posledně jsem to udělal jinak. Napsal jsem si plán, zmínil jsem se na blogu, dal slib své dceři. Řekl jsem rodině a přátelům, že končím. Na internetu jsem se zaregistroval do odvykacího fóra a připravil jsem si odměny. Mnoho z nich bude popsáno v následujících tipech, ale faktem zůstává, že jsem se plně zavázal přestat a nebylo cesty zpět. Zařídil jsem to tak, aby nebylo jednoduché selhat.

2. Udělejte si plán. Nemůžete najednou vstát a říct: „Dneska bych chtěl přestat kouřit.“ Musíte na to být připraveni. Naplánovat si to. Mít systém odměn, podpůrný systém, osobu, které zavoláte, když je vám nejhůř. Předem si napište, co uděláte, když dostanete chuť. Vytiskněte to a nalepte si to na zeď doma i v práci. Pokud budete jen čekat až se nutkání dostaví, jste předem ztraceni. Když přijde, musíte být připraveni.

3. Poznejte svou motivaci. Když na vás přijde chuť si zapálit, vaše mysl ji začne racionalizovat. „Čemu to uškodí?“ říkáte si a zapomenete, proč chcete přestat. Důležité je proto vědět, proč přestáváte, dřív, než dostanete chuť. Je to kvůli dětem? Pro vaši ženu? Kvůli zdraví? Protože dívka vašeho srdce nemá ráda kuřáky? Mějte dobrý důvod nebo důvody, proč přestat. Vypište si je. Vytiskněte a dejte na zeď. A připomínejte si je každý den, když si chcete zapálit.

4. Ani jednu cigaretu. Nikdy. Mysl je ošemetná věc. Nabádá vás, že jedna přeci neuškodí. Je těžké mysli oponovat, obzvlášť když na cigaretu máte chuť. Zakažte si jí. Dřív než se nutkání dostaví, řekněte si, že si cigaretu už nikdy nedáte. Ani jednu. Protože jedna cigareta vede k druhé, druhá k třetí, a brzy zjistíte, že kouříte znovu. Neklamte sami sebe. Jakmile si zapálíte, selžete. TAKŽE ŽÁDNOU CIGARETU!

5. Přihlaste se na fórum. Jednou z věcí, která mi pomohla nejvíc, bylo internetové fórum pro odvykače (quitsmoking.about.com)… Díky němu se necítíte tak sami, když jste na tom mizerně. Ostatní vás podrží. Zaregistrujte se, představte se, seznamte se s dalšími, kteří procházejí tím samým co vy. Podělte se o své zkušenosti a přečtěte si o těch, kteří jsou na tom ještě hůř než vy. Nejlepší pravidlo: Napište sem, než si zapálíte. Určete si toto pravidlo a držte se ho vždy, když dostanete chuť si zakouřit. Členové fóra vám to rozmluví a společně s vámi oslaví první den, týden i měsíc bez cigaret.

6. Odměňte se. Vytvořte si plán odměn. Odměňte se po prvním, druhém a třetím dnu. Pokud chcete, můžete i po čtvrtém, ale každopádně se odměňte po prvním a druhém týdnu, po prvním a druhém měsíci, po šesti měsících, po roce. Vyberte si takové odměny, na které se budete těšit: CD, knihy, DVD, trička, boty, masáže, kolo, dobrou večeři, pobyt v hotelu … cokoliv, co si můžete dovolit. Nebo ještě lépe: dávejte si peníze, které ušetříte za cigarety, stranou. To je vaše odměna. Odvažte se! Oslavte každý svůj úspěch!! Zasloužíte si to.

7. Odložte to. Máte-li nutkání zapálit si, počkejte. Zkuste následující: 10x se zhluboka nadechněte. Napijte se. Dejte si něco na zub (nejprve jsem používal bonbóny a žvýkačky, pak jsem přešel na zdravější věci, jako jsou mrkev, rozinky nebo preclíky). Zavolejte člověku, který vás podporuje. Napište na odvykací fórum. Zacvičte si. DĚLEJTE COKOLIV, ALE HLAVNĚ ODKLÁDEJTE, ODKLÁDEJTE, ODKLÁDEJTE. Dostane vás to přes nejhorší a nutkání odejde. Potom to oslavte! Dejte tomu čas a zvládnete to.

8. Nahraďte negativní návyky pozitivními. Co děláte, když jste ve stresu? Pokud ve stresové situaci kouříte, najděte si něco jiného. Mně se skvěle osvědčilo zhluboka dýchat, masírovat si krk a ramena nebo si zacvičit. Ať už jste zvyklí kouřit hned po ránu, po cestě do práce nebo kdekoliv jinde, také tyto návyky nahraďte pozitivními. Ačkoliv mám několik návyků, kterými nahrazuji kouření, nejlepším je pro mě běh.

9. Projděte si prvním týdnem, pak druhým a máte z půlky vyhráno. Nejtěžší na odvykání jsou první dva dny, během kterých se projeví vysazení nikotinu. Zbytek je už spíš duševní. Ale celý první týden je peklo. Druhý týden je stále obtížný, ale není zdaleka tak strašný jako ten první. Po prvních dvou týdnech mi to již šlo hladce. Občas se dostavilo silné nutkání, ale většina jich byla lehkých a cítil jsem, že to zvládnu.

10. Když spadnete, vstaňte. A poučte se z chyb. Všichni selháváme. To však neznamená, že nikdy nemůžeme uspět. Neúspěch není konec světa. Vstaňte, vezměte si ponaučení a zkuste to znovu. Já selhal nesčetněkrát. Ale víte co? Každé z těchto selhání mě něco naučilo. Někdy jsem opakoval stále stejné chyby, ale nakonec jsem je zdolal. Rozpoznejte překážky bránící vám uspět, a naplánujte si, jak je překonáte. Nečekejte s dalším pokusem několik měsíců. Dejte si pár dní na plánování a přípravu, zavažte se k úspěchu a jděte do toho!

Tip navíc: 11. MYSLETE POZITIVNĚ. Nejdůležitější tip ze všech jsem nechal na konec. I když to může znít banálně, věříte-li v úspěch, dosáhnete ho. Důvěřujte mi. Funguje to. Řekněte si, že to dokážete, a taky, že jo. Dokázali jste to. Řekněte si, že to nezvládnete a selžete. I když se věci nevyvíjejí zrovna nejlépe, myslete pozitivně! Můžete překonat své nutkání. Překonejte první týden. Když jsem to dokázal já a miliony dalších, můžete i vy. Nejsme o nic lepší. (Popravdě jsem ještě horší.)