Bezpodmínečné přijetí sebe samého

Řada z nás ví, že by měla bezpodmínečně milovat svoje partnery, děti nebo rodiče. A že jde dokonce bezpodmínečnou lásku vytvořit, i když ne vždy úspěšně.

Ale zkoušíme milovat bez podmínek i sami sebe?

Zamyslete se, jestli děláte něco z tohohle (já určitě ano):

  • Kritizuji svoje tělo

  • Mám pocit, že je pořád co zlepšovat

  • Cítím se provinile

  • Myslím si, že jsem nedisciplinovaný/á, líný/á a jsem nespokojený/á

  • Mám pocit, že nejsem dost dobrý/á

  • Bojím se, že něco pokazím, protože nejsem dost dobrý/á

  • Vidím se jako ošklivější než jsem

  • Mám provinilý pocit, když se mi nedaří

U většiny z nás pořád dole v koutku leží pocit, že nejsme dost dobří. A tak chceme být lepší, v lepší kondici nebo šikovnější. Nemyslíme na to příliš často, ale stále to tam někde v pozadí.

Co kdybychom přejali bezpodmínečnou lásku i na sebe? Co kdybychom se na sebe pořádně podívali, na naše tělo, myšlenky, pocity, reakce a řekli: „Jsi naprosto ok. Jsi v pořádku?“

Byla by to pro vás úplně jiná zkušenost? Dokázali byste přijmout každou vaší část, tak jak je, aniž byste cokoli potřebovali měnit?

Vím, co většina lidí řekne: „Ale co je špatné na tom, že se chceme zlepšovat, že chceme věci posunout dál? Není to právě špatný pocit, co nás motivuje ke změně?“

Ano. Může nás to motivovat. Může to ale být i na překážku: lidé, kteří si myslí, že jsou tlustí, mají mnohem větší tendence jíst nezdravě a necvičit, protože vnímají sami sebe jako tlusté. Budou se cítit špatně, a proto se budou uklidňovat jídlem, alkoholem, cigaretami, televizí nebo internetem.

Co kdybyste místo toho sami sebe milovali, i svoje tlusté tělo, prostě všechno? Co kdybyste zbožňovali svoji lenost a vše okolo? Co kdybyste milovali všechno ošklivé a neschopné a zlé, společně s krásným, úžasným a hodným?

Chování člověka, který se miluje…bude často vycházet z jeho lásky. Bude cvičit jógu, půjde na procházku s kamarádem po práci, dá si něco zdravého jako fazolky, zeleninu, oříšky, bobulky jako víno, mango, avokádo. Zamedituje si, vypije zelený čaj…to je chování, které vychází z lásky.

Přijetí není stagnace. Stejně se budete měnit. Změně se nevyhnete. Otázkou zůstává, jestli ta změna bude vycházet z přijetí a lásky, nebo z nepřijetí a nespokojenosti. Já hlasuji pro bezpodmínečnou lásku.

Hranice nám můžou pomoci

Žijeme ve světě hojnosti, kdy máme všeho dost: můžeme si cokoli kdykoli koupit, jít na internet jak často chceme, kdykoli se najíst nebo pracovat tak dlouho, jak nám naše těla dovolí.

Se vším, co máme k dispozici, to ale může být zatěžkávající, nezdravé a nevyvážené.

Rád bych navrhl pár bodů (hranic), které by vám mohly pomoci.

Co kdybyste si místo nekonečného bloumání po internetu nebo hraní si s telefonem vymezili na obojí pouze dvě hodiny denně, nepočítám samozřejmě pracovní úkoly? Najednou byste mohli mít čas na další věci: cvičení, čtení, meditaci, vaření něčeho zdravého a objetí s vašimi milovanými.

Co kdybyste místo celodenní práce, která začne hned, jak se vzbudíte, a končí, když jdete spát, pracovali pouze šest hodin denně? Nebo čtyři? Samozřejmě to záleží na typu práce, ale je pravděpodobné, že byste svůj čas využili daleko konstruktivněji. Lépe byste se soustředili a splnili byste nejdřív to, co je nejdůležitější. Byli byste odpočatější, takže by se pracovalo lépe.

Místo toho, abyste jedli, co nejvíc to jde, jezte jenom  v předem dané časy. Například pouze mezi 12 – 13 dopoledne a 6-8 večer. Nejspíš toho sníte daleko méně. Co takhle pouze plnohodnotná jídla? Žádné polotovary, sladkosti, mouku nebo jídla plná „éček“. Jedli byste méně a byli byste zdravější.

Místo toho, abyste neustále nakupovali, co kdybyste vše koupili jednou měsíčně (kromě jídla a některých potřeb do koupelny), a to hned 1. dne v měsíci? Opět by toho bylo méně. Zmenšily by se výdaje, zvýšily příjmy a víc byste toho naspořili.

Co kdybyste mohli denně udělat pouze 3 úkoly? (+ nejnutnější e-maily)? Udělali byste to, co je nejdůležitější.

Co kdybyste mohli denně sedět pouze dvě hodiny? Víc byste se hýbali, pracovali ve stoje, zbavili se části problémů se zády a nejspíš i shodili pár kilo.

Tyhle hranice jsou libovolné. Bude to chtít otestovat, co vám nejvíc vyhovuje. Můžete ale vidět, že hranice mají velkou moc, protože nás nutí si vybrat, zaměřit se a přejít od situace, kdy je toho příliš, na tu, kdy je vše, jak má být.

30 jednoduchých rodinných radostí

Toto je hostující příspěvek od matky blogerky Vered DeLeeuw.

Vzpomínáte si, kdy jste naposled prožívali legraci každý den?

Jsem si jistá, že si nezapomínáte čistit zuby, jíst nebo chodit do práce. Jsem přesvědčená, že máte ručně psaný nebo elektronický úkolníček, kde si každý den pečlivě odškrtáváte. Pokud ale čtete tenhle blog, znamená to, že chcete od života víc. Chcete méně stresu, více přítomného okamžiku a užívat si dny místo toho, abyste neustále někam spěchali. Užívat si legraci s rodinou, především ty odlehčené momenty, které vás nijak nezatěžují a finančně nevysávají, je skvělý způsob, jak relaxovat a mít se dobře. V období ekonomické nejistoty je důležité vychutnávat si chvíle s rodinou, které nezahrnují divoké utrácení peněz. Mám pro vás 30 tipů na skvělou, levnou a odpočinkovou zábavu s rodinou.

1. Hrajte si společně ve sněhu nebo v dešti, pak si zajděte na šálek horké čokolády a k tomu si dejte marshmallow.

2. Připravte si velkou misku popcornu, uvelebte se u televize a podívejte se na rodinnou komedii.

3. Jděte na piknik. V zimě je stejně zábavné udělat si piknik i doma.

4. Zachumlejte se společně v posteli ve studené nedělní ráno.

5. Zajděte si na uvolněný nedělní brunch (pozdní snídaně). Řada restaurací nabízí úžasné nedělní mísy a ceny jsou rozumnější než jindy. Děti často jí zdarma. Takové návštěvy můžou být výzvou, když se snažíte zhubnout nebo udržet si váhu, ale jednou za čas by to neměl být problém. Děti nemívají u jídla vždy moc na výběr, jedí prostě to, co jim dáme. Proto budou rády, že si mohou vybrat ze široké nabídky.

6. Povídejte si. Čím starší moje děti jsou, tím zajímavější jsou naše rozhovory.

7. Vyzkoušejte jazykolamy. Minulý týden jsme čekali snad do svítání na účet v restauraci a můj manžel se začal bavit tím, že vymýšlel jazykolamy. Smáli jsme se tolik, že jsem se málem udusila. Můj oblíbený jazykolam je: „Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty šli do pštrosáčárny.“ Opakovali jsme to třikrát za sebou, rychle!

8. Během večeře povězte členovi rodiny, aby vám vyprávěl, co se mu dnes za den přihodilo dobrého a špatného. Jednu a jednu věc. Dobré věci je skvělé sdílet. To špatné je také dobré hodit na stůl, aby se děti svěřily a vy jste jim byli blíž.

9. Vytvořte společně příběh. Určíte první větu, a pak každý člen rodiny musí přidat další. Můžou vzniknout opravdu zábavné příběhy, obzvlášť když se rozšoupnete.

10. Podívejte se společně s dětmi na foto album a vyprávějte jim příběhy, které se za obrázky skrývají.

11. Upečte společně sušenky nebo dortíčky a nazdobte je. Zkuste skvělý recept na čokoládové cookies (sušenky).

12. Podívejte se na staré vypalováky.

13. Jděte do knihovny. Prohlížejte si s dětmi knížky v dětské sekci. Přečtěte jim jeden nebo dva příběhy. Projděte si i galerii pro dospělé. Je dobré dětem ukázat, že se zajímáte o knihy.

14. Udělejte si společný večer s pizzou. Připravte několik možností a nechte každé dítě, ať si vybere, kterou pizzu chce.

15. Zahrajte si stolní hru. Nevím jak vy, ale já a můj manžel hrajeme, abychom vyhráli. Nemyslíme si, že je dobré nechávat děti vyhrávat. Konec konců u jejich kamarádů jim to neprojde. Dobrá zpráva je (nebo špatná, záleží na úhlu pohledu), že stejně většinou vyhrají!

16. Jděte na pěší túru. Rádi chodíme do místního parku, kde jsou krásné stromy s červenými kmeny a k tomu altánek a hřiště.

17. Jděte do muzea. Pokud je vašim dětem méně než 5 let, vezměte je do dětského muzea. Jsou-li starší, myslím, že vydrží hodinu nebo dvě v normálním muzeu. Skvělá jsou přírodopisná, ale hodně dětí si užívá i muzea umění. Bývá zvykem, že děti do 12 let mají vstup zdarma. Některá nabízí i slevy nebo rovnou vstupy zdarma pro celou rodinu v rámci různých akcí.

18. Jděte si zaskotačit na ledních bruslích.

19. Podívejte se do kina. Lístky nebývají vždycky nejlevnější, ale při akcích jsou ceny přijatelné. Není těžké najít film, který je vhodný pro děti.

20. Dělejte si snídaňová menu k večeři společně. Není na škodu dělat dětem radost. Rádi spolu děláme palačinky. Když máme hotovo, nakreslíme jim obličeje. Navíc, když k tomu dětem dáte mléko a ovoce, máte dost vyváženou stravu. Máte-li dost odvahy, zkuste udělat celozrnné palačinky.

22. Jděte společně na pláž. Pláže tady v severní Kalifornii jsou poměrně chladné, větrné (i v létě) a kamenité. Ačkoli nejde úplně o klasickou plážovou idylu, rádi chodíme sbírat různé mušle. Často najdeme i různé živočichy.

22. Za teplého letního večera je legrace prostě vybalit stan na zahradě nebo si vzít spacák a lehnout si na vlastním pozemku pod širák.

23. Skákejte přes švihadlo. Děláme to venku na zahradě a v zimě vevnitř v domě. Moje děti jsou ve skákání přeborníci. Já se pořád tak nějak učím.

24. Využijte momenty, kdy nejde elektřina. Během nedávného výpadku proudu si celá rodina sedla v kuchyni. Nudili jsme se, a tak jsme využili svíček a opekli si na nich marshmallow se sušenkami a čokoládou. Byl to jeden z nejlepších večerů vůbec.

25. Zacvičte si. Já cvičím doma jógu. Děti mě u toho rády pozorují a ještě víc je baví mě napodobovat.

26. Zatančete si spolu. Pusťte nahlas hudbu a odvažte se. Já miluji ABBU, ale nikomu ani muk!

27. Upečte domácí chleba. Můžete použít přístroj na hnětení těsta nebo ho prostě uplácat rukama. Zabere to čas, takže je to ideální v zimě, kdy musíte stejně většinu času trávit uvnitř. Není nic lepšího než vůně pečícího se chleba, ještě když si na něj dáte domácí máslo.

28. Napište dopis babičce a dědovi. I kdyby žili poblíž, určitě rádi dostanou dopisy od svých vnoučat. Pokud dětem pomůžete, nejenže jim budete příkladem, ale ještě potěšíte rodiče.

29. Přečtěte si spolu knihu. Můžete vašim dětem předčítat nebo můžou číst ony vám. Nebo se prostě zachumlejte pod deku a každý si čtěte sám.

30. Dívejte se společně na televizi. Televize neslouží jenom jako ucházející pomocník na odvedení pozornosti: může být příležitostí, jak s dětmi sdílet zážitek. Jednou za čas se přidám k dětem, když koukají na svůj oblíbený seriál. Přitisknou se ke mně a vždy, když se stane něco legračního, podívají se a zjišťují, jestli jsem to pochopila. Nakonec si povídáme o tom, co jsme viděli. Často to využiju jako příležitost popovídat si o reklamě, protože je dnes toho tolik zamířeno na děti.

Klidný jako mnich aneb jak být vyrovnaní, abychom se nezbláznili

Čtenářka Trina mi napsala v jednom ze svých komentářů:

Leo, obdivuji vyrovnanost, se kterou reagujete na kritičtější komentáře na vašem blogu a dalším stránkách. Především těch, které začínají slovy „Ty (nebo to, co říkáš) je kravina, blbost, stupidní.“ a jejichž argumenty nemají žádné opodstatnění. V jednom ze svých minulých článků jste řekl, že nejste budhista, i když jméno blogu k tomu nabádá. Přesto si myslím, že jste si dobře osvojil pravidlo upeksa = vyrovnanosti.“

Pro ty z vás, kteří neznají „upeksu“ neboli „vyrovnanost“, tak jde o jeden ze čtyř pilířů budhismu.

Trina zmínila důležitý bod ohledně mého přístupu ke komentářům na ZenHabits a jinde a i k běžnému životu. Nejsem vždycky úspěšný (i já se někdy rozčílím jako každý), ale vyrovnanost je cíl, ke kterému se snažím dojít, co nejčastěji to jde. Mám pro vás tip: Čím víc budete vyrovnanost cvičit, tím lépe vám to půjde a budete šťastnější.

Na několika stránkách, kde jsem přispíval jako host, se objevily velice negativní reakce typu: „Doufám, že se člověk jako vy nikdy nebude rozmnožovat. Autor je pitomec. Tenhle chlap je prostě idiot.“

Mám samozřejmě několik možností, jak reagovat:

1. Mohu odpovědět stejně negativně, a tak ještě zvýšit míru nepřátelství mezi mnou a tím, kdo mě okomentoval, a tím i celou komunitou. Tohle má nepříjemné vedlejší účinky. Jsem rozčílený a vypadám před druhými špatně. Lidé mají totiž tendence vidět negativce ve špatném světle.

2. Mohu komentáře ignorovat, což se může zdát jako dobré řešení. Bohužel jsou pak ale nezodpovězené a ostatní neví, že jde pouze o komentáře pár haterů.

3. Mohu odpovědět na komentáře, ale zůstat pozitivní. To je cesta, kterou se snažím pokaždé jít. Pokud si někdo myslí, že jsem hlupák, pravděpodobně jeho názor nezměním. Jakmile ale napíše nějakou scestnou reakci, měl bych to objasnit a poděkovat mu.

Má to několik výhod: a) vyjasníte negativní komentář; b) před druhými vypadáte jako pozitivní člověk; c) nenecháte se vtáhnout do nepříjemných emocí a d) někdy tím nad druhými zvítězíte, právě proto, že jste zůstali nad věcí. To se mi stalo několikrát. Díky tomu jsem si s ostatními lidmi vytvořil dobré vztahy.

Tato filosofie – zůstat pozitivní i pod nátlakem – se dá použít ve všech oblastech života, nejen v reakcích na komentáře. Používám jí v každodenních jednáních s lidmi. K hádce jsou potřeba dva, a když se druhý chce hádat, není to váš problém, ale jeho.

Jak můžete být vyrovnaní? Jako vždy mám pro vás několik tipů:

  • Naučte se meditovat. Alespoň trochu. Jde o velice hluboké téma, proto nechci zacházet do podrobností. Důležité je ale vědět, že i ta nejjednodušší meditace vám může pomoci se vyklidnit a dostat vás blíž k vyrovnanosti.

  • Naučte se poodstoupit od situace a stát se pozorovatelem. Zkuste toto cvičení: Představte si, jak opouštíte svoje tělo a vznášíte se nad ním. Stoupáte výš a díváte se sami na sebe, svět i ostatní lidi. Jste pozorovatel, který nemá se situací dole nic společného. Jako takový se nemůžete naštvat nebo jakkoli emočně zapojit…pouze vše sledujete a nesoudíte. Tohle cvičení vám může pomoci dostat se ze středu problému a vidět věci z větší perspektivy.

  • Několikrát se z hluboka nadechněte. Pokud se dostanete do situace, kdy jste naštvaní nebo vás ovládá jiná nepříjemná emoce, zhluboka se nadechněte a poodstupte. Není vždycky nejlepší reagovat, když jste ovládáni momentálními pocity. Můžete toho pak litovat. Často neodpovídám na e-maily, které mě rozčílí, a vracím se k nim později, když jsem v klidu. Je to stejné, jako když se s někým hádáte. Řekněte mu, že potřebujete být chvíli sami, jděte se projít a získejte odstup. Velice často se pak vrátíte a vidíte věci jinak.

  • Buďte jako sklo. Ať se přes vás věci jenom přelijí. Musíte pochopit, že se vždycky najdou lidé, kteří budou naštvaní, hrubí, nebo kteří budou mít špatný den. Jejich problémy nejsou vaše. Pokud jsou zlí, nemusíte se zachovat stejně. Nechte jejich hněv a komentáře stéct jako vodu po skle. Pouze pokud jim na jejich chování naskočíte, dovolíte, aby se ten hněv ve vás uhnízdil a rostl. Dokážete-li to nechat plavat, ignorovat a usmát se, všechno bude jednodušší.

  • Snažte se je pochopit. Řekne-li vám někdo něco ošklivého, neurážejte se. Místo toho se snažte pochopit, že pro něj nejste středem světa. Mohl se špatně probudit nebo má problémy v manželství nebo vás prostě nepochopil. Pro vztek a hrubost vždycky existuje důvod. Pokud si to uvědomíte, hned se vám uleví.

Probuďte se: Průvodce vědomým životem

„Život, který jste si sami vybrali, je životem vědomým. Život, který se podobá náhodě, je nevědomý.“ Neale Donald Walsch

Snažím se žít svůj život tak, abych ihned odkrýval, co mám v podvědomí.

Procházím přes mlhu myšlenek, abych věděl, kam mířím, a mohl si vědomě vybírat směr místo automatických reakcí.

Míváte někdy pocit, že životem jenom procházíte, aniž byste šli tam, kam ve skutečnosti chcete? Nebo netušíte, jak jste se proboha dostali tam, kde teď jste?

Žít vědomě znamená, že přeberete kontrolu nad svým životem. Přemýšlíte nad svými rozhodnutími místo toho, abyste dělali věci bez rozmyslu. Mít život, který chceme, a ne ten, který nám předurčili jiní.

Pokud si připadáte životem taženi – máte pocit, že se vám vymyká z rukou, a nevíte, jak jste se dostali do situace, ve které jste…může pro vás být rozhodnutí žít vědomě naprosto zásadní.

Žijete nevědomě?

Zeptejte se sami sebe na následující otázky…pokud se přistihnete, že na většinu z nich odpovídáte ano, možná byste se měli zamyslet, jestli nepotřebujete uvědomělejší život:

1. Jste v práci, ve které jste tak nějak uvízli, nebo spíše v té, kterou milujete?

2. Děláte činnosti, které vám někdo určí, nebo spíše ty, které chcete dělat?

3. Trávíte svůj čas víc tím, že tvrdě pracujete, nebo spíše tím, že si užíváte volný čas?

4. Přejete si mít možnost trávit víc času se svými milovanými?

5. Máte nadváhu, protože se živíte jídlem, které jíte už roky, a za boha se nemůžete donutit k tomu, abyste cvičili?

6. Nacházíte se v situaci, kdy žijete od výplaty k výplatě, nebo máte dluhy a nevíte, kam se vaše peníze rozkutálely?

7. Zjišťujete, že ztrácíte čas děláním věcí, které nejsou důležité, spíše než soustředěním se na dokončení toho, co důležité je?

8. Procházíte svými dny, aniž byste přemýšleli nad tím, co chcete od života a jak to dostat?

Pokud jste na všechny otázky odpověděli ne, pravděpodobně žijete vědomě už teď a nepotřebujete číst dál. Ale vy, kteří chcete vědět víc, pokračujte.

Jak žít vědomý život

Nejde o něco, co můžete změnit přes noc. Žít vědomě je životní styl, dovednost, umění. Není to něco, co uděláte jen jednou, ale jde o návyk, který si můžete osvojit a žít tak po zbytek života.

Je to až směšně jednoduché: Buďte pozorní a přemýšlejte nad tím, co děláte. Dělejte vědomá rozhodnutí. Nejednejte bez přemýšlení. To je vše.

Zní to lehce, ale je neuvěřitelné, jak málo lidí to ve skutečnosti dělá. Velice jednoduše dokážeme jet na autopilota a slepě dělat věci, protože jsme na to tak byli doteď zvyklí. Můžeme mít mizerný život, ale je to snazší než něco měnit.

Změna je těžká. Vytrhnout se z běžné rutiny a začít žít život podle sebe.

Chce to pořádnou vůli, energii a pozornost nad našimi rozhodnutími…nad všemi.

Tady jsou některé z věcí, které mně osobně ke změně pomohly:

1. Udělejte z pozornosti nad životem běžnou rutinu. Ať už je to formou deníku, projetí si dne v duchu před spaním, zastavení se jednou za týden a podívání se na svoje rozhodnutí a činy, možná při procházce venku z kanceláře…je důležité se umět nad věcmi zamyslet…pravidelně.

2. Alespoň jednou za rok si napište nebo poupravte životní cíle. Co chcete v životě? Co je pro vás důležité? Jak má váš život vypadat? Jak se to stane? Napište si to, dejte někam, kde to často uvidíte a jděte do akce.

3. Dívejte se i na své vztahy. Lidé, které milujeme, jsou jednou z nejdůležitějších věcí v našem životě, jestli ne tou nejdůležitější. Musíte se zamyslet nad svými vztahy. Trávíte s lidmi dost času? Dáváte jim najevo svou náklonnost? Existuje způsob, jak vaše vztahy zlepšit? Je potřeba někomu odpustit či se omluvit? Jsou zde bariéry, kterých se můžete zbavit? Komunikace, která se dá zlepšit? Podívejte se také na vaše vztahy s kolegy nebo známými.

4. Uvědomte si svůj vliv na okolní svět. Jak to, co děláte, co jíte, jak žijete, ovlivňuje okolí? Jaký to má dopad na lidi třetího světa? Jak to ovlivňuje chudé, bezmocné a bezbranné? Jak to ovlivňuje lidi okolo vás? Váš život má vliv, ať už si to uvědomujete nebo ne. Uvědomovat si, jak vaše rozhodnutí může ovlivnit druhé lidi, je důležité.

5. Zvažte skutečnou cenu každého nákupu. Často si kupujeme věci, aniž bychom opravdu přemýšleli nad tím, co děláme nebo co nás to bude opravdu stát. Jasně, je to jenom 500 Kč…žádný problém, ne? Ale těch 500 Kč může být několik hodin práce…a čas se nedá vrátit. Opravdu chcete strávit život tím, že vyděláváte a utrácíte za nesmysly? Skutečně tak chcete žít svůj život? Myslím, že to stojí za zamyšlení.

6. Vezměte v úvahu pravou cenu věcí ve vašem životě. Naše životy jsou přeplněné věcmi…domy, kancelářemi…a za tím vším je něco víc, než že nás to stojí peníze. Pomalu nás to užírá zaživa. Věci se musí řadit, uklízet, přemisťovat, musíme si je brát sebou, když se stěhujeme…zabírají místo v našich životech. Je to jasný stres. Později se jich musíme zbavit, seřadit, vzít si čas na to, abychom je vyhodili, recyklovali nebo někomu darovali. Pokud vám věc za podobný proces nestojí, zbavte se jí.

7. Podívejte se, jak trávíte svůj čas. Dokud se nezastavíme a skutečně se nepodíváme, byť třeba na jeden jediný den, nezjistíme, jak využíváme svůj čas. Může nás to překvapit. Jakmile víme, co s časem provádíme, máme možnost se rozhodnout, jak to v budoucnu uděláme jinak.

8. Objevujte sami sebe. Nemyslím to neslušně. Vezměte si čas a zamyslete se nad tím, kdo vlastně jste. Jaké jsou vaše hodnoty? Žijete svůj život podle nich? Jak se chováte k lidem? Jak se chováte sami k sobě? Zamyslete se nad tímhle: Co chcete, aby o vás lidé říkali, až umřete?

Žijete vědomý život? Máte nějaké tipy, jak na to? Sdílejte to v komentářích.

5 způsobů, jak být přítomný

Běžně se na věci tolik nedíváme jako je spíš přehlížíme. – Alan Watts.

Kolikrát jste už jedli a ve skutečnosti nevnímali chuť? Nebo jste dodělali namáhavou práci či jeli do zaměstnání, aniž byste o tom vůbec přemýšleli?

Naše dny často ubíhají, zatímco jsme myšlenkami úplně mimo.

Jedním z mých nejoblíbenějších způsobů, jak být šťastný a vyhnout se stresu, je být v přítomném okamžiku neboli být vědomý. Samozřejmě jde o jeden ze základních kamenů Zen buddhismu (vlastně si myslím, že celého buddhismu), ale není to všechno o meditaci, jako spíš o tom, že si uvědomujeme, co děláme, nad čím přes den přemýšlíme a co nám říkají naše smysly.

Nikdo nedokáže být pořád v přítomnosti. Myslím, že to ani nejde.

Někteří se díky tréninku dokážou naučit být přítomní častěji než většina z nás, ale vždycky se může stát, že budete myslet na budoucnost nebo minulost. Budete cítit strach a zapomenete být v přítomném okamžiku.

Je to ve skutečnosti dost těžké. Zkuste to hned teď: zavřete oči (jakmile dočtete všechny instrukce) a zaměřte se na váš dech. Na vzduch, který prochází vaším nosem nebo pusou, zaplňuje plíce a opět jde ven. Pokud přijdou dotěrné myšlenky, uvědomte si je, přijměte je a nechte je odejít (nesnažte se je vypudit) a potom se opět soustřeďte na dýchání.

Není to jednoduché, viďte? Být v přítomném okamžiku není tak lehké, jak se zdá.

Chce to cvik. Nakonec toho ale lze dosáhnout. Mám pro vás 5 tipů, které vám k tomu můžou pomoci:

  1. Děti. Být přítomní umí nejlépe děti. Rád pozoruji svého tříletého syna Setha, když si hraje. Nepřemýšlí nad tím, co se mu stalo včera nebo co se stane později. Je Spider-manem, bojuje proti zloduchům a nic jiného neexistuje. Když se rozčílí, není na světě nic důležitějšího než to, co ho rozzlobilo. Vybrečí se a pak se zase spokojeně vrátí k tomu, co dělal předtím. Nepříjemná situace je dávno pryč. Neřeší, co bude zítra. Proto se na něj tak rád dívám. Musíme děti použít jako inspiraci a zkusit být někdy jako ony. Ježíš řekl: „Buďte jako děti.“ A byla to moudrá slova.
  2. Kočky. Rád se dívám na svého kocoura Riddla. Myslí si, že je lev. Nenápadně pronásleduje brouka nebo ještěrku, jako by byli schovaní ve vysoké trávě někde v savaně, a pak se na ně vrhne a zaútočí. Víte, že nepřemýšlí nad tím, co měl k snídani, ani jaký nábytek bude zapotřebí poškrábat a roztrhat na kousky. Kočky (a další zvířata) žijí pouze teď. Buďte kočkou.
  3. Moje žena a zákusek. Má žena Eva opravdu ví, jak jíst moučník. Ve skutečnosti je ze všech lidí, které znám, nejlepší, když jde o bytí v přítomném okamžiku. Skutečně si dokáže celou svou duší užít cokoli dělá. Naučil jsem se jíst dobroty tak, že jsem jí sledoval. Mezitím, co jsem se snažil do sebe rychle něco naházet, Eva zavřela oči a pomalu si dala lžíci zmrzliny do pusy. Vychutnávala si chuť, texturu, studenost, sladkost i tu čokoládovost. Eva si dokáže věci vychutnat daleko víc než jiní, a tím mě inspiruje. Až budete příště něco jíst, zkuste nemyslet na nic jiného. Nečíst si, nemluvit. Jen vychutnávat jídlo.
  4. Zenový metař. Říká se, že správný zenový mnich má na starosti pouze dvě věci. Meditovat a zametat. Úklid je jedním z denních rituálů zenového mnicha. Je to jedno z jejich nejdůležitějších cvičení. Zametají nebo hrabou. Nedělají nic jiného. Nepřemýšlejí nad tím, jak se dostat do zenového stavu. Tím už je samotné zametání. Až budete příště doma uklízet (nebo dělat cokoli jiného), zkuste se na úklid soustředit, na prach, na pohyb a na svoje pocity.
  5. Když se v něčem ztratíte. Už jste to určitě několikrát zažili. Dokážete si vzpomenout na chvíli, kdy jste se v nějaké činnosti úplně zapomněli? Ne v myšlenkách, ale v té činnosti samotné. Naprosto jste se soustředili a na nic jiného nemysleli. Svět jakoby neexistoval. Mohli jste pracovat a přitom být ve flow (ve stavu, kdy všechno přirozeně plyne), nebo to najednou byl koníček. Sport, práce na zahradě nebo oprava rozbité pračky. Zkuste si na něco takového vzpomenout a jděte to udělat zas.

Návod, jak se zbavit sebezničujících myšlenek

Mám jednoho čtenáře, který chce dosáhnout pozitivních změn ve svém životě, ale nemůže se zbavit určitého chování.

Píše mi:

Mám neustále provinilé myšlenky, když kupuji jídlo. Co s tím, když děláte věci, které vás ničí a není dobré v nich pokračovat? Je tu vůbec nějaká možnost, jak to změnit?“

To je skvělá otázka. Myslím, že to všichni známe, že? Kdo z nás nemá občas nepříjemné myšlenky nebo dokonce každý den? Vím, že já sám jsem takhle žil většinu svého života a až za posledních 8 – 9 let jsem byl pomalými krůčky schopen svoje chování změnit.

Dá se tedy zbavit sebezničujícího chování? Můžete přestat dělat věci, u kterých se zdá, že to nejde?

Jednoznačně mohu říct, že ano. Tohle chování se dá změnit. Jsem toho živoucím příkladem.

Přestal jsem kouřit, přestal jsem jíst nezdravá jídla a přesedlal na zdravý životní styl. Přešel jsem od sedavého zaměstnání, dostal se z dluhů a zbavil se nepořádku. A to je jen pár věcí, které jsem dokázal. To všechno vzešlo z původně dost hrozných myšlenek.

Věřte mi, nejsem superman. Cizímu člověku můžu připadat jako příklad sebedisciplíny, ale uvnitř jsem si vždycky připadal neukázněně, jako člověk, který neustále prokrastinuje. Měl jsem pocit, že mi chybí sebeovládání. Nikdy jsem nevěřil, že dokážu něco změnit, ale povedlo se mi to.

Jak se to stalo? Tady je moje tajemství:

Krátký návod, jak změnit chování, které vám způsobuje problémy.

  1. Prociťte bolest. Máme tendence přejít ke změně, až když jsme opravdu motivovaní. Někdy nás může inspirovat, když vidíme druhé lidi, kterým se změna povedla. Někdy ale stačí prožívat dost bolesti, které se už chceme konečně zbavit. Pokud jste v takové situaci, prožijte svou bolest a zeptejte se sami sebe, jestli už není čas na změnu.

Nemáte pod kontrolou jídlo? Jakou bolest vám to způsobuje? Co ohledně toho chcete udělat? Dostaňte se ven z bolesti.

  1. Čelte svému problému. Jedním z největších problémů při změnách v životě je, že se snažíme na nepříjemnosti nemyslet. Neustále se to zhoršuje, a přesto odvádíme pozornost, protože problém nás děsí. Jenže to celou situaci jenom zhoršuje. Pokud se chcete z tohohle kruhu dostat, musíte mu věnovat pozornost. Podívejte se na svůj problém. Uvědomte si ho. Přijměte, jak to je a uvědomte si, že to můžete změnit.

  2. Vyberte si první krok. Jakmile jste připraveni dělat změny, vyberte si kde. Pokud chcete změnit svoje stravovací návyky, nemůžete to udělat najednou a hned. To nejde. Proto si určete menší krok a buďte specifičtí: Jíst ovoce každý den k obědu. Pít odpoledne neslazený zelený čaj místo sodovky. Pít neslazenou kávu s trochou šlehačky místo obrovského latte extra s kopou šlehačky ze Starbucksu. Pracujte na tom, abyste se nevrátili zpátky ke svým starým návykům. Nesmíte ze svého nového ani jednou vypadnout. Hezky jednu změnu po druhé. Pomaličku.

  3. Zavažte se k něčemu většímu. Vaše změna může být malá, ale váš závazek musí být obrovský. To vám pomůže vytrvat, když to budete chtít vzdát. Jak se můžete opravdu zavázat? Řekněte o tom stovkám nebo tisícům lidí a požádejte je, aby na vás dohlíželi. Přidejte se ke skupině, která vás bude kontrolovat. Veřejně slibte, že pokud selžete, bude to mít ještě trapnou dohru. Udělejte to před jedním člověkem nebo celou skupinou. Přísahejte někomu, koho milujete. Vsaďte na to s přáteli velké peníze. Dejte do toho všechno.

  4. Naučte se věřit, že to zvládnete. Na začátku budete mít nejspíš pochyby, jestli to dokážete. To je v pořádku. I tak do toho jděte. Držte se malých kroků (vypijte sklenici vody, dejte si ovoce) a uvidíte, že to jde. Potom přidejte další krok.

  5. Použijte neúspěch. Ačkoli je nový návyk důkazem, že na to máte, neúspěch rozhodně neříká, že na to nemáte. Využijte ho jako možnost se něco naučit: zjistěte, kdy pracujete nejlépe, jak fungují návyky a jak je to s negativní vnitřní sebemluvou. Učte se o překážkách, které jsou nevyhnutelné, a jak se přes ně dostat. Pokaždé, když něco pokazíte, je to skvělá příležitost se zlepšit. Selhání není nic špatného. Je to nová informace, která vám pomůže zlepšit vaše návyky.

  6. Nevěřte negativním myšlenkám. Ve vaší hlavě se objeví myšlenky. O vás a o tom, že to nezvládnete. O tom, že máte skončit. Neposlouchejte je. Podívejte se na ně, uvědomte si je, ale neřiďte se jimi a nevěřte jim. Vylézají na povrch, protože váš mozek se snaží z toho vyvléknout.

Líný, prolhaný mozek. Místo toho nasaďte dobré protiargumenty: „Mozku – ty to zvládneš. Můžeš a povede se ti to. Zvládli to jiní, můžu i já. A budu to vědět jenom, když to opravdu zkusím.“

  1. Najdi si podporu. Zeptejte se svého partnera, dobrého přítele, rodiny nebo internetu. Požádejte je, aby vás podpořili. Poproste je, aby vás sem tam zkontrolovali a nenechali to pokazit. Pokud kolem sebe nikoho takového nemáte, zkuste si najít podpůrnou skupinu online.

  2. Získejte správný pozitivní a negativní feedback. Pokud jíte jídlo z fastfoodu, máte pozitivní zpětnou vazbu (mňam), a když ho nejíte, máte negativní (kručení, hlad a touhu po jídle). Tohle je špatný feedback a není vhodný pro změnu, kterou chcete. Místo toho si vytvořte novou zpětnou vazbu, která podporuje vaši změnu. Více o tom píšu dál.

Vytvoření správného prostředí

Dáte-li všechny kroky dohromady, zjistíte, že je to hlavně o vytvoření správného prostředí. Představte si kluzký svah. Váš osobní svah značící sebezničující chování. Snažíte se proti tomu bojovat, ale stejně se na něm sklouznete.

Jenže to můžete vědomě změnit. Vytvořte si nový, který vede přesně tím směrem, kterým chcete jít. A taky ho pěkně namažte.

Například, když se snažíte změnit způsob, kterým jíte, zbavte se všeho nezdravého, co máte v domě. Vím, že to není jednoduché. Řekněte spolubydlícím, aby vás nenechali jít do obchodu nebo fastfoodu na nic smaženého. Místo toho mějte doma jenom zdravá jídla, když dostanete hlad. Mějte na sebe páky, ať pokud něco porušíte, dostanete negativní feedback a budete mít snahu si vést dobře. Nestýkejte se s lidmi v restauracích, kde se nejí zdravě. Je to jako jít do baru, když jste alkoholik. Odměňujte se. Dopřejte si třeba masáž, pokud dodržujete vše, co máte.

Jsou to jenom příklady, samozřejmě si nastavte svoje vlastní pravidla. Můžete je i během nějaké doby upravovat. Proto je neúspěch tak šikovný nástroj: můžete díky němu vidět, kde potřebujete něco změnit. Pokud budete místo posilování sedět u počítače, vypojte ho a dejte kabel kamarádovi, který ho bude hlídat než docvičíte. A tak dále. Nastavte si to tak pokaždé, když selžete. Pak už nemůžete nic než uspět.

Pokud byste dnes měli odejít byť s jednou myšlenkou, měla by to být tahle: „Změna je možná.“ I když si můžete myslet, že to nezvládnete, nemáte pravdu. Zvládnete. Musíte jít ale do akce. Stačí malý krok, změnit svoje prostředí a namazat svah.

Průvodce introverta

Jsem od přírody stydlivý, nejsem od narození extrovert a rozhodně se necítím dobře ve velkých skupinách. Takže pokud jste alespoň trochu jako já, pak je tento průvodce pro vás.

Musel jsem se naučit mít ve společenských situacích větší sebevědomí a nebylo to úplně jednoduché.

Za těch pár let jsem si ale ledacos osvojil:

  1. Seznamovat se s cizími lidmi a rychle najít společné téma
  2. Cítit se vyrovnaně na oslavě, kde většinu lidí neznám
  3. Být víc sám sebou, ne se snažit druhé ohromovat
  4. Přednášet před skupinou cizích lidí (není mi to příjemné, ale zvládnu to).
  5. Mluvit pohodlně jeden na jednoho v malé skupině a nestrachovat se tolik, jestli mě budou mít lidé rádi.
  6. Získat dobré přátele, se kterými si mohu opravdu promluvit

Nejsem schopný vás v jednom článku naučit, jak jsem to všechno dokázal, protože mi trvalo roky tyto schopnosti vyvinout. Dnes bych se s vámi ale rád o pár věcí podělil. Mohly by vám pomoci, abyste byli sebevědomější a abyste svoje dovednosti víc trénovali.

Vztahy

Nejdřív bychom si měli rychle odpovědět na otázku: Proč je vůbec řešit? Pokud jsou různé společenské situace složité, proč se vystavovat nepohodlí?

Protože vztahy jsou důležité. Záleží na nich víc než na čemkoli ostatním, pokud chcete být šťastní, zdraví, mít dobrou práci nebo rostoucí byznys. Můžete přežít bez skvělých vztahů, ale rozhodně se nebudete cítit dobře.

Naučíte-li se dobře seznamovat, můžete získat partu blízkých přátel, mít větší množství kolegů, kterým můžete věřit a kteří vás budou mít rádi a možná najít svou pravou lásku. Nakonec budete mít síť lidí, kteří zajistí, že se nebudete cítit osaměle a vyslechnou vás, když si budete chtít popovídat.

Za tu námahu to stojí.

V praxi

Nemůžete si přečíst průvodce introverta a ihned být lvy salónů. To už víte. Chce to trénink. Čím více to děláte, tím jste lepší.

Jak můžete ale trénovat, když ještě nemáte potřebné sebevědomí? Se sebedůvěrou to jde lépe. Já vím.

Musíte proto začít nejdřív s jednoduššími situacemi a trochu se v nich procvičit. Postupně se přesunete k těm méně pohodlným.

Procvičujte tedy seznamování a společenské situace se svými přáteli, rodinou nebo dalšími lidmi, které znáte. To je první úroveň. Poté přejděte na úroveň dva, kde už máte okolo sebe jednoho cizího člověka a jednoho nebo dva lidi, které znáte. Najděte v tom svoje pohodlí. Pak přichází úroveň tři, kde je jeden známý a pár cizích lidí. Na čtvrté už je pouze cizí člověk. Je to ale na místě, kde se cítíte pohodlně (vaše kancelář nebo oblíbená kavárna). Pátá úroveň už obsahuje jednoho nebo dva cizí lidi na neznámém místě. Nepřeskakujte rovnou na šestou nebo sedmou úroveň, kde už mluvíte k velké skupině neznámých lidí nebo přednášíte na pódiu.

Každý stupeň by měl být trochu nepohodlný, ne ale natolik, že vás to přimrazí k podlaze. Naučte se pracovat mimo komfortní zónu.

Jak získat sebevědomí

OK, tady mám pro vás několik důležitých informací:

  1. Každý je na pochybách, když je mezi dalšími lidmi. Může se zdát sebevědomější, ale i on se bojí.
  2. Jakmile budete sami sebou místo toho, abyste se snažili druhým zavděčit, nemůžete selhat. Neexistuje jenom jedna jediná verze, jak být sám sebou, máte různé polohy. Je ale na vás, kterou z nich se rozhodnete druhým prezentovat…
  3. Nebojte se sdílet svoje chyby, nezdary nebo trapné okamžiky. Právě to z vás dělá lidi a druzí vám pak více věří.
  4. Důvěra je mnohem důležitější než snažit se druhé ohromit.
  5. Předpokládejte, že mají ostatní ty nejlepší záměry. Očekávejte, že existuje rozumné vysvětlení pro jejich chování. Nedomýšlejte si něco špatného.
  6. Sebevědomí chce trénink. Cvičte i když sebevědomí ještě nejste.
  7. Nejlepší způsob, jak procvičovat, je užívat si to. Hrajte s lidmi hry – puzzle, skupinové hry, kvízy. Hrajte si i vy sami. Zkuste vymyslet různé mnemotechnické pomůcky na zapamatování jmen (představte si je jako zvíře nebo předmět, který vám jejich jméno připomíná) nebo zkuste vyzvat sami sebe, jak dlouho dokážete poslouchat druhé, aniž byste přemýšleli nad tím, co sami chcete říct.
  8. Naslouchejte a buďte zvědaví.
  9. Přiznejte si, když se necítíte pohodlně a zasmějte se tomu. Zjistil jsem, že to je naprosto odzbrojující. Vždycky říkám: „Nejsem dobrý v seznamování se s novými lidmi, takže se klidně smějte, když to pokazím.“ Často také přiznám, že si špatně pamatuji jména, takže jim povím, že si budu muset jejich jméno několikrát přeříkat. A pak jim povím, že ho nejspíš stejně zapomenu!
  10. Zkuste najít způsoby, jak jít pod povrch. Mluvit o práci a počasí je skvělé, ale co druhého baví? Proč vstává ráno z postele? Co v něm vzbuzuje vášeň? Čeho se bojí? Co ho uvádí do rozpaků? Buďte zvědaví!
  11. Usmívejte se a koukejte se jim do očí.
  12. Sledujte jejich reakce a odhadněte, co je zajímá spíš, než abyste pořád mluvili vy.
  13. Pokud se přistihnete, že jste ztuhlí strachy, otočte se od představy, které se bojíte, a jděte do přítomného okamžiku. Vnímejte svoje tělo, všímejte si věcí okolo sebe a věnujte pozornost tvářím druhých lidí.
  14. Zeptejte se sami sebe: „Co nejhoršího se může stát?“ Maximálně vás druhý člověk nebude mít rád, což ale není konec světa. Váš život není horší, když se najde někdo, kdo vás nemusí. Je ale lepší, když si najdete přítele. Výhody tedy daleko přesahují nevýhody.

Toto je samozřejmě jenom začátek. Sami zjistíte, co vám nejlépe funguje. Trénujte ale v částečně nekomfortních situacích s druhými lidmi. Zlepšíte se a získáte sebevědomí, které hledáte.

Tip pro radost: Usmějte se na cizího člověka

My všichni bychom se měli častěji smát. Už jenom samotný smích nebo úsměch vám může zvednout náladu.

Ale zkuste něco ještě lepšího: usmějte se na někoho cizího. Až moc často míjíme lidi, aniž bychom jim byť trochu věnovali pozornost. Buď se tváříme neutrálně, nebo se mračíme. Při nejlepším se shovívavě pousmějeme, abychom druhému ukázali, že nejsme zlí. Většinou se ale snažíme vyhnout jakémukoli očnímu kontaktu.

Zkuste místo toho tohle: podívejte se cizímu člověku do očí a upřímně se na něj usmějte. Ve většině případů vám dotyčný úsměch oplatí. Čím více se smějete, tím více úsměvů dostanete zpátky.

A výsledek? Radostnější svět. Je to prosté!

Zamyslete se nad svými životními cíli

Nikdy není vhodný čas, abychom si sedli a popřemýšleli, čeho vlastně chceme v životě dosáhnout. Jsme zaneprázdnění, a i když zrovna nemáme co na práci, nejradši bychom si jenom sedli před televizi nebo prozkoumali obsah lednice. Už nepřemýšlíme nad tím, jak chceme strávit zbytek svého života.

Udělejte to dnes, pokud jste se k tomu ještě nedostali. Zabere vám to tak 10 až 20 minut a může to změnit všechno.

Není to tak těžké. Nejspíš už máte dost dobrou představu toho, co chcete dělat, ale možná jste si jí ještě nehodili na papír. Je možné, že jste podobné cvičení už dělali, ale dlouho jste svoje cíle neaktualizovali. Teď je ten správný čas to napravit.

  1. Jak začít? Nejdřív se zamyslete nad tím, co chcete aby o vás lidé říkali na vašem pohřbu. Tohle mám od Stevena Coveyho z jeho knihy „7 návyků skutečně efektivních lidí“. Jde o zvyk začít od konce. To je velice šikovné. Představte si, že jste už na sklonku života a koukáte se zpět. Co chcete mít za sebou? Čeho jste dosáhli? Jakým jste člověkem? Tady je klíč: začněte žít svůj život tak, že se stanete tím, kým chcete.
  1. A nyní, když jste se nad tím už zamysleli, napište si cíle, kterých chcete dosáhnout než zemřete. Můžou se týkat různých odvětví. Tady jich mám několik, u kterých můžete začít: profese, vzdělání, rodina, duchovno, cestování, odpočinek, koníčky, lidi, charita. Nejspíš vás napadají další, ale není potřeba mít cíle úplně všude. Jde jen o pár oblastí pro inspiraci.
  1. Vylepšete svůj seznam nebo ho rozšiřte. Po prvních nápadech můžete mít potřebu svůj list zkrátit nebo naopak rozšířit. To může být zábava. Není na škodu myslet ve velkém. 
  1. Teď to rozsekněte! Čeho byste měli během následujících 10 let u každého z cílů dosáhnout? A co v 5 letech? Během 2 let? Za jeden rok? Za měsíc?

Jakmile budete mít pro každý cíl plán na příštích 10, 5, 2, 1 rok a 1 měsíc, vytvořili jste si opravdu pevné opěrné body.

  1. Jděte do akce! Rád si beru k ruce svoje měsíční cíle a dělám si seznam věcí, které je během týdne potřeba udělat. Co mohu dnes podniknout, abych se posunul za svými sny? Pokud se mi povede udělat alespoň jednu věc, udělal jsem už tak hodně pro to, aby se mi moje sny splnily.

Jděte svým cílům naproti už dnes, napište si je na papír a vytvořte si plán.