Průvodce introverta

Jsem od přírody stydlivý, nejsem od narození extrovert a rozhodně se necítím dobře ve velkých skupinách. Takže pokud jste alespoň trochu jako já, pak je tento průvodce pro vás.

Musel jsem se naučit mít ve společenských situacích větší sebevědomí a nebylo to úplně jednoduché.

Za těch pár let jsem si ale ledacos osvojil:

  1. Seznamovat se s cizími lidmi a rychle najít společné téma
  2. Cítit se vyrovnaně na oslavě, kde většinu lidí neznám
  3. Být víc sám sebou, ne se snažit druhé ohromovat
  4. Přednášet před skupinou cizích lidí (není mi to příjemné, ale zvládnu to).
  5. Mluvit pohodlně jeden na jednoho v malé skupině a nestrachovat se tolik, jestli mě budou mít lidé rádi.
  6. Získat dobré přátele, se kterými si mohu opravdu promluvit

Nejsem schopný vás v jednom článku naučit, jak jsem to všechno dokázal, protože mi trvalo roky tyto schopnosti vyvinout. Dnes bych se s vámi ale rád o pár věcí podělil. Mohly by vám pomoci, abyste byli sebevědomější a abyste svoje dovednosti víc trénovali.

Vztahy

Nejdřív bychom si měli rychle odpovědět na otázku: Proč je vůbec řešit? Pokud jsou různé společenské situace složité, proč se vystavovat nepohodlí?

Protože vztahy jsou důležité. Záleží na nich víc než na čemkoli ostatním, pokud chcete být šťastní, zdraví, mít dobrou práci nebo rostoucí byznys. Můžete přežít bez skvělých vztahů, ale rozhodně se nebudete cítit dobře.

Naučíte-li se dobře seznamovat, můžete získat partu blízkých přátel, mít větší množství kolegů, kterým můžete věřit a kteří vás budou mít rádi a možná najít svou pravou lásku. Nakonec budete mít síť lidí, kteří zajistí, že se nebudete cítit osaměle a vyslechnou vás, když si budete chtít popovídat.

Za tu námahu to stojí.

V praxi

Nemůžete si přečíst průvodce introverta a ihned být lvy salónů. To už víte. Chce to trénink. Čím více to děláte, tím jste lepší.

Jak můžete ale trénovat, když ještě nemáte potřebné sebevědomí? Se sebedůvěrou to jde lépe. Já vím.

Musíte proto začít nejdřív s jednoduššími situacemi a trochu se v nich procvičit. Postupně se přesunete k těm méně pohodlným.

Procvičujte tedy seznamování a společenské situace se svými přáteli, rodinou nebo dalšími lidmi, které znáte. To je první úroveň. Poté přejděte na úroveň dva, kde už máte okolo sebe jednoho cizího člověka a jednoho nebo dva lidi, které znáte. Najděte v tom svoje pohodlí. Pak přichází úroveň tři, kde je jeden známý a pár cizích lidí. Na čtvrté už je pouze cizí člověk. Je to ale na místě, kde se cítíte pohodlně (vaše kancelář nebo oblíbená kavárna). Pátá úroveň už obsahuje jednoho nebo dva cizí lidi na neznámém místě. Nepřeskakujte rovnou na šestou nebo sedmou úroveň, kde už mluvíte k velké skupině neznámých lidí nebo přednášíte na pódiu.

Každý stupeň by měl být trochu nepohodlný, ne ale natolik, že vás to přimrazí k podlaze. Naučte se pracovat mimo komfortní zónu.

Jak získat sebevědomí

OK, tady mám pro vás několik důležitých informací:

  1. Každý je na pochybách, když je mezi dalšími lidmi. Může se zdát sebevědomější, ale i on se bojí.
  2. Jakmile budete sami sebou místo toho, abyste se snažili druhým zavděčit, nemůžete selhat. Neexistuje jenom jedna jediná verze, jak být sám sebou, máte různé polohy. Je ale na vás, kterou z nich se rozhodnete druhým prezentovat…
  3. Nebojte se sdílet svoje chyby, nezdary nebo trapné okamžiky. Právě to z vás dělá lidi a druzí vám pak více věří.
  4. Důvěra je mnohem důležitější než snažit se druhé ohromit.
  5. Předpokládejte, že mají ostatní ty nejlepší záměry. Očekávejte, že existuje rozumné vysvětlení pro jejich chování. Nedomýšlejte si něco špatného.
  6. Sebevědomí chce trénink. Cvičte i když sebevědomí ještě nejste.
  7. Nejlepší způsob, jak procvičovat, je užívat si to. Hrajte s lidmi hry – puzzle, skupinové hry, kvízy. Hrajte si i vy sami. Zkuste vymyslet různé mnemotechnické pomůcky na zapamatování jmen (představte si je jako zvíře nebo předmět, který vám jejich jméno připomíná) nebo zkuste vyzvat sami sebe, jak dlouho dokážete poslouchat druhé, aniž byste přemýšleli nad tím, co sami chcete říct.
  8. Naslouchejte a buďte zvědaví.
  9. Přiznejte si, když se necítíte pohodlně a zasmějte se tomu. Zjistil jsem, že to je naprosto odzbrojující. Vždycky říkám: „Nejsem dobrý v seznamování se s novými lidmi, takže se klidně smějte, když to pokazím.“ Často také přiznám, že si špatně pamatuji jména, takže jim povím, že si budu muset jejich jméno několikrát přeříkat. A pak jim povím, že ho nejspíš stejně zapomenu!
  10. Zkuste najít způsoby, jak jít pod povrch. Mluvit o práci a počasí je skvělé, ale co druhého baví? Proč vstává ráno z postele? Co v něm vzbuzuje vášeň? Čeho se bojí? Co ho uvádí do rozpaků? Buďte zvědaví!
  11. Usmívejte se a koukejte se jim do očí.
  12. Sledujte jejich reakce a odhadněte, co je zajímá spíš, než abyste pořád mluvili vy.
  13. Pokud se přistihnete, že jste ztuhlí strachy, otočte se od představy, které se bojíte, a jděte do přítomného okamžiku. Vnímejte svoje tělo, všímejte si věcí okolo sebe a věnujte pozornost tvářím druhých lidí.
  14. Zeptejte se sami sebe: „Co nejhoršího se může stát?“ Maximálně vás druhý člověk nebude mít rád, což ale není konec světa. Váš život není horší, když se najde někdo, kdo vás nemusí. Je ale lepší, když si najdete přítele. Výhody tedy daleko přesahují nevýhody.

Toto je samozřejmě jenom začátek. Sami zjistíte, co vám nejlépe funguje. Trénujte ale v částečně nekomfortních situacích s druhými lidmi. Zlepšíte se a získáte sebevědomí, které hledáte.

Tip pro radost: Usmějte se na cizího člověka

My všichni bychom se měli častěji smát. Už jenom samotný smích nebo úsměch vám může zvednout náladu.

Ale zkuste něco ještě lepšího: usmějte se na někoho cizího. Až moc často míjíme lidi, aniž bychom jim byť trochu věnovali pozornost. Buď se tváříme neutrálně, nebo se mračíme. Při nejlepším se shovívavě pousmějeme, abychom druhému ukázali, že nejsme zlí. Většinou se ale snažíme vyhnout jakémukoli očnímu kontaktu.

Zkuste místo toho tohle: podívejte se cizímu člověku do očí a upřímně se na něj usmějte. Ve většině případů vám dotyčný úsměch oplatí. Čím více se smějete, tím více úsměvů dostanete zpátky.

A výsledek? Radostnější svět. Je to prosté!

Zamyslete se nad svými životními cíli

Nikdy není vhodný čas, abychom si sedli a popřemýšleli, čeho vlastně chceme v životě dosáhnout. Jsme zaneprázdnění, a i když zrovna nemáme co na práci, nejradši bychom si jenom sedli před televizi nebo prozkoumali obsah lednice. Už nepřemýšlíme nad tím, jak chceme strávit zbytek svého života.

Udělejte to dnes, pokud jste se k tomu ještě nedostali. Zabere vám to tak 10 až 20 minut a může to změnit všechno.

Není to tak těžké. Nejspíš už máte dost dobrou představu toho, co chcete dělat, ale možná jste si jí ještě nehodili na papír. Je možné, že jste podobné cvičení už dělali, ale dlouho jste svoje cíle neaktualizovali. Teď je ten správný čas to napravit.

  1. Jak začít? Nejdřív se zamyslete nad tím, co chcete aby o vás lidé říkali na vašem pohřbu. Tohle mám od Stevena Coveyho z jeho knihy „7 návyků skutečně efektivních lidí“. Jde o zvyk začít od konce. To je velice šikovné. Představte si, že jste už na sklonku života a koukáte se zpět. Co chcete mít za sebou? Čeho jste dosáhli? Jakým jste člověkem? Tady je klíč: začněte žít svůj život tak, že se stanete tím, kým chcete.
  1. A nyní, když jste se nad tím už zamysleli, napište si cíle, kterých chcete dosáhnout než zemřete. Můžou se týkat různých odvětví. Tady jich mám několik, u kterých můžete začít: profese, vzdělání, rodina, duchovno, cestování, odpočinek, koníčky, lidi, charita. Nejspíš vás napadají další, ale není potřeba mít cíle úplně všude. Jde jen o pár oblastí pro inspiraci.
  1. Vylepšete svůj seznam nebo ho rozšiřte. Po prvních nápadech můžete mít potřebu svůj list zkrátit nebo naopak rozšířit. To může být zábava. Není na škodu myslet ve velkém. 
  1. Teď to rozsekněte! Čeho byste měli během následujících 10 let u každého z cílů dosáhnout? A co v 5 letech? Během 2 let? Za jeden rok? Za měsíc?

Jakmile budete mít pro každý cíl plán na příštích 10, 5, 2, 1 rok a 1 měsíc, vytvořili jste si opravdu pevné opěrné body.

  1. Jděte do akce! Rád si beru k ruce svoje měsíční cíle a dělám si seznam věcí, které je během týdne potřeba udělat. Co mohu dnes podniknout, abych se posunul za svými sny? Pokud se mi povede udělat alespoň jednu věc, udělal jsem už tak hodně pro to, aby se mi moje sny splnily.

Jděte svým cílům naproti už dnes, napište si je na papír a vytvořte si plán.

 

 

Umění nic nedělat

Všichni se umíme flákat. Umíme se povalovat a ztrácet čas. Jenže řada z nás je až moc zaneprázdněná na to, aby odpočívala, a když už se k tomu dostaneme, nedokážeme úplně vypnout. Nejde nám jen tak ležet a užívat si nicnedělání.

Nicnedělání může být ztráta času nebo může jít o umění. Ukáži vám, jak se stát mistrem a přitom zlepšit svůj život, zbavit se stresu a zvýšit tak svoje výsledky při práci.

Začněte pomalu

Holé nicnedělání může člověka zahltit, pokud ho praktikuje až moc najednou. Zkuste to nejdřív po částech. Zaměřte se na 5 – 10 minut a začněte cvičit na nějakém klidném místě. Doma, ne v práci, nebo na rušném místě na veřejnosti. Nemusíte jít hned ven do přírody. Zkuste to nejdřív v ložnici nebo v obývacím pokoji. Vymezte si čas a určete místo, kde vás nikdo nebude otravovat, žádný hluk nebo lidé.

Vypněte cokoli, co by vás mohlo vyrušit. Televizi, počítač, mobil, pevnou linku atd… Je těžké se opravdu uvolnit, když vám neustále někde něco zvoní.

Nyní zavřete oči a nic nedělejte. Jistě, kdejaký chytrolín vám řekne, že přeci jenom něco děláte. Sedíte nebo ležíte, zavíráte oči. Já tím ale myslel, že kdyby vám někdo zavolal a zeptal se, co děláte, tak řeknete, že nic. Ale nenechte je, aby vám volali. Chtějí vás vyrušit.

Po 5 – 10 minutách nicnedělání můžete přestat a jít něco udělat. Zkuste to praktikovat každý den, jak často to bude jenom možné. Nikdo se nestane mistrem bez pořádného tréninku.

Dýchání

První úkol k dosažení mistrovství je správné dýchání. Pokud vám to až podezřele připomíná meditaci, odežeňte svoje pochyby pryč. Nejsme tu od toho, abychom pochybovali. Jsme tu od toho, abychom nedělali nic.

Začněte tím, že budete pomalu vdechovat a pomalu vydechovat. Sledujte svůj dech, když jde do těla, skrz váš nos, dolů do plic. A pak vnímejte, jak jde z těla ven, skrz vaše ústa a užívejte si příjemný pocit spokojenosti, když se vám vyprazdňují plíce.

Dělejte to tak 5 – 10 minut, pokud můžete. Cvičte, jak jen to bude možné. Jakmile se vám začnou hlavou honit myšlenky na něco jiného, jako třeba, jak zatraceně skvělý je ten blog Zen Habits, tak toho nechte! Nepeskujte se, ale vraťte se zpátky k dýchání.

Odpočinek

Důležitou součástí nicnedělání je schopnost odpočívat. Pokud jsme pod tlakem, tak se to ale mine účinkem. Pro odpočinek je potřeba si najít pohodlné místo jako křeslo, gauč nebo příjemnou postel. Jakmile takové místo najdete, zaberte ho a trochu se tam uvelebte. Představte si kočku, jak si lehá a dělá si pohodlí. Kočky jsou v nicnedělání přebornice. Možná nikdy nedosáhnete jejich úrovně, ale můžeme se alespoň inspirovat.

Poté vyzkoušejte dechovou techniku. Pokud ještě nejste úplně zrelaxovaní, přejděte na masáž. Ano, masáž je vždycky lepší od někoho druhého, ale i sebemasáž je skvělá. Začněte s rameny a krkem. Propracujte se postupně k hlavě a k obličeji. Promasírujte i záda, nohy a ruce. Vyhněte se částem těla, kde by masáž vedla k nějaké další akci (i když to může být taky příjemné).

Dalším super cvičením je zatnutí určitého svalu a jeho povolení. Začněte s chodidly, nohami a nakonec se propracujte až k obočí. Pokud to dokážete až na vršek hlavy, možná jste až moc pokročilí a nemusíte tenhle článek vůbec číst.

Jakmile jste zrelaxovaní, zjistěte, jestli to jde ještě rozšířit. Pokuste se neuvolnit natolik, že vám budou unikat tělní těkutiny.

Koupel – pokročilá úroveň

Ti z vás, kteří jsou v nicnedělání začátečníci, by se o tohle neměli pokoušet. Jakmile ale pokročíte v předešlých úrovních, může být pro vás tahle dost dobrá.

Koupel musí být příjemná a teplá. Ne vlažná, ale horká. Také potřebujete bublinky. I když jste muž a máte pocit, že se to k vám nehodí. Nemusíte to říkat svým přátelům. Další propriety do vany jako mycí houba, sprchové gely a podobně jsou volitelné.

A znovu. Všechno, co by vás mohlo rušit musí být vypnuté. Pořádná koupel je nejlepší, když jste doma sami a pokud ne, tak všichni v domě musí vědět, že vás nesmí rušit, i kdyby hořelo. Pokud by porušili tohle posvátné pravidlo, půjde proti nim celé peklo.

Vlezte si pomalu do vany, hezky nohu po noze. Pokud je horká jak má být, tak do ní vstupte centimetr po centimetru. Co se týče citlivějších částí těla, je nejlepší zavřít pevně oči a pomalu se ponořit do vařící vody, i když vás všechno nutí k tomu, abyste vzali do zaječích. Jakmile jste úplně ponoření a už jste byli celý pod vodou, včetně hlavy, mějte stále zavřené oči a vnímejte, jak vám teplo útočí na tělo.

Můžete se potit. A je to dobře. Nechte pot ať teče. Možná budete potřebovat sklenici vody, protože budete trochu dehydrovaní. Dobrá kniha je další ze způsobů, jak si užít koupel. Dovolte teplu, aby vám uvolnilo svaly. Vnímejte, jak vaše strachy, stres, trápení a zmatky odchází z těla pryč a okolní voda je pohlcuje.

Horká koupel je ještě lepší, když jí následuje ledová sprcha. Nebo vylezte z lázně až voda ochladne a budete mít na prstech varhánky.

Chuť a prožitek

Nicnedělání se příjemně spojuje s dobrým jídlem a pitím. Čaj, káva, víno, kakao nebo jiný chutný nápoj si s tímhle druhem umění opravdu rozumí. Nejlepší je dát si pití samo o sobě. Bez jídla a jiných věcí, které odvádí pozornost. Soustřeďte se na tekutinu, když jí usrknete. Vychutnávejte každou kapku, její složení a teplotu. Užijte si, když ji konečně polknete. Zavřete u toho oči.

Jídlo je také fajn. Bobulky jako víno nebo borůvky, dorty, čerstvě upečený chleba, nejlepší polévky nebo cokoli jiného, co milujete. Jezte je opravdu pomalu a užívejte si každý drobeček. Zlehka žvýkejte a zavřete slastně oči. Vychutnávejte. Je to radost!

Nicnedělání na výletě v přírodě

Jakmile jste prošli předešlými kroky, je čas začít procvičovat venku, v přírodě. Najděte si klidné místo. Na vašem dvorku, pokud je tam klid, v parku, v lese, na pláži, u řeky nebo jezera. Místa s vodou jsou ideální. Tam, kde jste mimo dosah civilizace a zvuků dopravy, je to nejlepší.

Tady v přírodě můžete procvičovat 20 minut, hodinu nebo i déle. Je tu menší pravděpodobnost, že vás někdo nebo něco vyruší a vy se opravdu můžete odpojit od stresu běžného života. Nenechte myšlenky, aby se jen tak potulovaly. Dívejte se kolem sebe. Pozorujte květiny, vodu, divočinu. Zkuste ocenit majestátnost přírody a zázrak života.

 

Začlenění umění do běžného života

Tohle je poslední úroveň mistrovství. Nepokoušejte se o ni, dokud jste dostatečně neovládli předešlé kroky.

Začněte tím, že nebudete nic dělat, když čekáte ve frontě například u doktora, na zastávce nebo na letišti. Čekejte, nečtěte si noviny nebo časopis, netelefonujte, nekoukejte na mail, nepište si seznam úkolů, nepracujte, nestarejte se, co budete později dělat. Prostě čekejte. Sledujte svůj dech nebo zkuste jednu z relaxačních technik, co jsem už popsal. Soustřeďte se na lidi kolem sebe. Sledujte je, zkuste jim porozumět, poslouchejte, co říkají.

Poté zkuste nicnedělání, když řídíte. Ano, musíte řídit, ale zkuste u toho nedělat nic jiného. Neposlouchejte hudbu, zprávy nebo kazetu. Nedělejte víc věcí najednou. Netelefonujte, nejezte a nemalujte se. Jenom řiďte. Soustřeďte se na jízdu, na věci, které míjíte po cestě a vnímejte svůj dech. Uvolněte se a pusťte z hlavy ostatní řidiče (to neznamená, že do nich ale nabouráte!). Jeďte pomalu, lehce šlapejte na plyn a na brzdu. Tahle technika má dobrý vedlejší účinek: Máte nižší spotřebu.

Nakonec zkuste nic nedělat uprostřed chaosu. V práci nebo v jiném stresujícím prostředí. Všechno vytěsněte, zavřete oči a soustřeďte se na dech. Zkuste relaxační techniku. Cvičte 5 – 10 minut a dostaňte se postupně až na 20 – 30 minut. Pokud to dokážete použít uprostřed namáhavého dne v práci nebo s dětmi, dokážete se pak zaměřit plně na úkol, který řešíte. Budete uvolnění a připravení se soustředit, dostat se do flow. (Varování: nicnedělání vás může dostat do potíží, pokud vás přistihne váš nadřízený. Takže buďte opatrní! Pokud ale díky tomu budete pracovitější a šikovnější, myslím, že to šéfovi vadit nebude.)

Pamatujte, že vznešené umění nicnedělání nemůžete ovládnout přes noc. Bude to chtít hodiny a hodiny tréninku a práce (není to tak jednoduché!). Budete si ale užívat každou vteřinu! Zkuste to už dnes.

Předstírej, že už jsi tím, kým chceš být

Abychom byli šťastní, je důležité být spokojení s tím, kdo jsme. Přijmout se, znát svoje silné stránky a přijmout ty slabé, které dokážeme vidět jako něco dobrého, něco, co nám dává punc jedinečnosti.

Ale pokud jste stejní jako já, existuje vždy něco, co chcete změnit. A v duchu s tímhle blogem, je to změna mých každodenních návyků za účelem dosažení mých cílů. Problémem je, že řada lidí zkrátka nevěří, že jsou typem člověka, který vůbec něčeho dosáhnout může. Mají o sobě špatný obrázek a to je vždy zastaví. Pozitivní myšlení je klíčem k jakémukoli úspěchu.

Takže dnešní krátký tip na štěstí je jednoduchý: Myslete na cíl, kterého chcete dosáhnout. Poté si představte člověka, který toho už dosáhl nebo si vytvořil návyk, a předstírejte, že to jste vy.

Ukáži vám malý příklad: Pokud chci začít běhat a udělat si z běhání svůj návyk, začnu přemýšlet o běžcích, které znám nebo o kterých jsem četl. O jejich zvycích, životním stylu a uvažuji nad tím, jaké to je být jako oni. Pak předstírám, že jsem také běžec. Přemítám nad tím, jaké to je, jak bych se choval, jak bych přemýšlel, co bych cítil a jaké jsou moje návyky.

Vezmu identitu běžce a udělám z ní svojí. Až nakonec uvěřím, že jsem běžec i já. A tady je to kouzlo: ono se to stane! Jenom tím, že to předstíráte a chováte se tak. Tím se stanete běžcem. Přemýšlím a chovám se tak. A pokud jsem běžec, co každý den dělám? Běhám.

Tenhle kouzelný trik bude fungovat pro jakýkoli cíl a pro kohokoli. Představte si, že jste tím člověkem a budete jím.

Dovolte si být šťastní a hrdí na svoje pokroky

Až příliš často jsme na sebe tvrdí a máme pocit, že neděláme pokroky dost rychle. Cítíme se provinile, protože jsme párkrát vynechali posilovnu, protože jsme škobrtli a na chvíli se zastavili nebo jsme zhřešili a snědli něco opravdu tučného.

Jenže takhle koukáte na sklenici jako by byla poloprázdná. Je jasné, že si tím akorát ztěžujete cestu k vašim cílům.

Berte sklenici jako poloplnou. Podívejte se za sebe a uvidíte, co jste už všechno zvládli. Buďte na to pyšní. Buďte šťastní za to, kam jste už došli, i když máte před sebou ještě dlouhou cestu.

Vezměte si například mě. Možná jste četli můj příběh… Když se podíváte do minulosti, vypadá to, že jsem toho dokázal poměrně dost za krátkou dobu. Byly ale chvíle, kdy jsem necvičil a cítil jsem se pěkně provinile. Jedl jsem nezdravě a pak mi bylo mizerně. Byly časy, kdy šel vniveč můj systém organizace a pořádku, když jsem byl líný odpovídat na maily.

Pokud bych se ale nechal špatnými pocity ovládnout, nejspíš bych to po cestě několikrát vzdal a nikdy se nedostal do cíle.

Klíčem je udělat krok zpátky a podívat se na to, co už jsme dokázali. Jistě, někdy jsem necvičil, ale podívejte se kolikrát ano! A není to tak dávno, kdy jsem nebyl vůbec běžec! Místo toho, abyste se sráželi, oslavte svoje úspěchy, ať už jsou jakékoli!

Vždycky se budeme cítit provinile za to, co jsme neudělali. Je ale důležité si uvědomit, že je to jenom dočasná brzda. Pokaždé si říkám, že to je jenom malý výmol na dlouhé cestě.

Podívejte se pořádně. Za sebe i před sebe. Malé problémy nemůžou vykolejit tak silnou mašinu jako jste vy!

Dejte svému dni cíl – ten nejdůležitější úkol (TNÚ)

Už jsem se o tomhle krátce zmínil, když jsem popisoval svoje ranní rituály, ale napadlo mě, že vám o nich řeknu víc. O TNÚ – těch nejdůležitějších úkolech. Není to můj vlastní nápad, ale používám ho denně a neskutečně mi pomáhá.

Je to jednoduché. Váš TNÚ je úkol, který nejvíce chcete nebo potřebujete během dne udělat. Já osobně jsem to trochu rozšířil, takže mám úkoly tři. Tři věci, které musím za den stihnout. Dokážu toho zvládnout i mnohem víc? Samozřejmě, jenže myšlenka je ta, že ať už se zabývám během dne čímkoli, mají moje TNÚ hlavní prioritu. Jsou to první věci, do kterých se pustím po tom, co jsem se probudil a vypil sklenici vody.

A tady je ten pravý klíč k TNÚ! Alespoň jeden musí mít souvislost s jedním z mých velkých cílů. Mezitím co první dva můžou být například posilování a cvičení (a často jsou), jeden musí být krok, který mě zase posune dál. Tohle mi zajistí, že se každý den blížím k tomu, co chci.

Tohle znamená hodně. Udělal jsem něco pro své sny. Je to součástí mojí ranní rutiny. Další krok směrem k mým cílům. A tak se to děje každý den. Automaticky.

Další možnost: udělejte svůj TNÚ jako první věc hned ráno. Ať už doma nebo v práci. Pokud je odložíte na později, budete zaneprázdnění a nenajdete si dost času. Jděte na ně hned a zbytek dne je brnkačka!

Je to drobnost, kterou stačí začlenit do dne a přitom tady o ní básním jako kdyby to byl kdovíjaký objev. Někdy jsou to právě malé věci, které dokáží všechno změnit. Velice vám doporučuji, abyste to vyzkoušeli.

Magická síla pozornosti

Nikdy nezapomeňte, že vaše pozornost určuje vaši realitu.” – říká Qui-Gon Anakinovi, Star Wars Epizoda 1

Ačkoli zní citát George Lucase jako klišé, má v sobě stopu moudrosti, o které jsem se několikrát přesvědčil.

Vaše pozornost určuje vaši realitu.

Je to něco, nad čím moc nepřemýšlíme, ale zkuste se nad tím teď zamyslet:

  • Když se ráno probudíte a ihned myslíte na to, co všechno hrozného budete muset dnes dělat, budete mít mizerný den. Pokud se ale probudíte a místo toho se soustředíte na to, jak skvělý život máte, budete mít den naopak perfektní.

  • Necháme-li naši pozornost přeskakovat z jedné věci na druhou, budeme mít náročný, problémový a nejspíš neproduktivní den. Pokud se zaměříme na jednu věc a úplně se v ní ztratíme, bude to nejen to nejlepší, ale hlavně nejzábavnější.

  • Pokud se soustředíme na to, že jsme unavení a chceme se rozplácnout před televizí, budeme se dívat na televizi. A to hodně. Věnujeme-li ale pozornost tomu, jak být zdraví a fit, budeme cvičit a dobře jíst.

Možná to zní až moc zjednodušeně, ale je to pravda. Tohle je magická síla soustředění.

Pojďme se podívat na některé způsoby, jak použít soustředění ke zlepšení různých částí vašeho života.

Vše, čím jsme, vzniklo na základě našich myšlenek.” – Buddha

Soustřeďte se na cíl

Z vlastní zkušenosti vím, že zaměření je tím nejdůležitějším, co rozhoduje o tom, jestli dosáhneme cílů nebo vydržíme u vytváření nového návyku. Žádná sebedisciplína, odměna, čistá síla vůle ani motivace (i když je silnou součástí) v tom nefiguruje. Jakmile se vydržíte soustředit na cíl nebo návyk, tím spíš jich dosáhnete.

Nedokážete-li udržet svoji pozornost, ničeho nedosáhnete. Pokud to není úplně jednoduchý cíl, který by se tak jako tak vyplnil. Je to jednoduché.

Proč na pozornosti tolik záleží? Řekněme, že chcete uklidit dům. To je váš cíl na tento měsíc. První den jste naprosto soustředění na to, co chcete. Berete krabice a koše a vyhazujete do nich odpadky. Druhý den jste na tom stejně a zaplníte ještě několik dalších krabic. Dokonce jste už vyčistili dvě celé místnosti! A takhle to pokračuje dalších pár dní. Jste zaměření a dost toho uklidíte.

Jenže zhruba po týdnu práce se rozhodnete, že chcete raději běhat. Začnete se soustředit na běhání a nejenže začnete chodit běhat, ale koupíte si na to i speciální oblečení. Vybavíte se iPodem a čtete běžecké blogy a časopisy. Přestali jste se soustředit na úklid a brzy už se mu moc nevěnujete, protože teď máte v hledáčku běh. Ve skutečnosti jste si zase zaneřádili dům, protože jste koupili nové vybavení, časopisy a knihy.

Já jsem mezitím na rozdíl od vás pozornost udržel a na konci měsíce mám krásný, uklizený dům. Zvládl jsem to.

Proto si stále stojím za tím, že se člověk má vždy soustředit na jeden cíl v danou chvíli. Když máte cílů několik, štěpí vám to pozornost a je pravděpodobné, že svoje cíle nesplníte. Je to možné, ale s takhle rozděleným soustředěním je to mnohem těžší.

I jen s jedním cílem bývá těžké se soustředit. Musíte najít způsoby, jak zůstat pozorní. A tohle jsou jedny z možností, které pomáhají mně:

  • Čtěte o svém cíli, co nejčastěji to jde. Na internetu, blozích, v knihách a časopisech.

  • Dejte si upozornění na zeď, lednici nebo na plochu počítače.

  • Posílejte si upozornění pomocí online kalendáře nebo budíku.

  • Řekněte o tom co nejvíce lidem a dávejte druhým na svém blogu vědět o tom, jak postupujete.

  • Každý den na svém cíli pracujte s upozorněním ve svém kalendáři na každý den.

Zůstaňte soustředění na svůj cíl a už jste napůl vyhráli.

Soustřeďte se na přítomnost

Už jsem o tom dříve psal, ale soustředění se na přítomný okamžik vám může opravdu pomoct. Pomáhá to snížit stress, užívat si víc život a může to zvýšit vaši efektivitu.

Soustředit se na přítomnost spíš než na minulost (“Nemohu uvěřit tomu, že mi tohle řekla!”) nebo na budoucnost (“Co zítra proboha řeknu na tom mítinku?”) není jednoduché a chce to hodně praxe. Už o tom nebudu dál mluvit, ale přečtěte si tyto články (články zatím nejsou přeložené do češtiny – pozn. editora):

Soustřeďte se na nejbližší úkol

Už jste se někdy naprosto ztratili v nějakém úkolu a svět kolem vás zmizel? Přestali jste vnímat čas a byli jste chyceni tím, co děláte? Takhle to vypadá, když věci plynou. Hned máte radost ze života.

Mít práci, kterou milujete, a k tomu dost času pro sebe, povede bezpochyby ke štěstí. Lidé si nejvíce užívají, když jsou naprosto soustředění a pohlcení výzvou, ne když jen pasivně sedí a koukají do blba.

Jak se dostanete do flow? No, chce to trochu praxe, ale prvním krokem je najít si práci, kterou budete zbožňovat. Vážně. Tohle je velice důležitý krok. Objevte koníčky, které vás rozvášňují. Vypněte televizi a jděte ven. Udělejte něco, co vás opravdu rozechvívá.

Dále se musíte zbavit všeho, co vám odvádí pozornost a naprosto se soustředit na jeden cíl, který jste si právě stanovili. Tahle část zabírá nejvíc tréninku. Později o tom napíšu víc.

Soustřeďte se na to pozitivní

Jednou z hlavních dovedností, které jsem se naučil, je být si vědom svých negativních myšlenek. Naučil jsem se to, když jsem přestával kouřit a začínal běhat. Je hodně momentů, kdy to prostě chcete vzdát. Pokud ale tyhle myšlenky nezachytíte včas, budou růst a nakonec od toho skutečně utečete.

Místo toho se soustřeďte na to pozitivní. Přemýšlejte nad tím, jak skvěle se cítíte. Vzpomínejte na jiné, kteří to dokázali, a tím pádem můžete i vy. Přemýšlejte nad tím, jak dobře se budete cítit, až dosáhnete toho, o co se snažíte.

Naučte se vidět to pozitivní v každé situaci. Tohle vás dovede ke štěstí. Znám to ze své zkušenosti. Pokud se nesoustředíte na špatné aspekty svého života, ale na dobré věci. Buďte vděční za to, co vám bylo dáno.

Na co často myslíte? Napište mi to do komentáře.

Jsme tím, na co myslíme a stáváme se tím, po čem toužíme! Díky našim myšlenkám, touhám a zvykům buď vystoupáme na vrchol našeho potenciálu nebo klesneme k trápení a nutnosti se učit.” – J. Todd Ferrier

Je čas být vděčný

Svátky jsou pro hodně z nás obdobím dobrého jídla, dárků, času s přáteli a rodinou. Můžou být ale i chvílemi přejídání a nespoutaného nakupování.

Myslím si, že se vším tím stresem, typickým pro tohle období a s požadavky společnosti můžeme mít často pocit, že musíme dávat drahé dárky, pořádat nobl oslavy a připravovat neuvěřitelné množství jídla a pití (převážně alkoholu).

Je jednoduché pak zapomenout na pravého ducha tohoho ročního období.

Nedávno jsem mluvil se svými dětmi o tom, jak bychom neměli brát svátky jako čas, kdy se jenom dostávají dárky. Měli bychom zkusit najít jiné způsoby jak slavit a získat větší povědomí o dávání. Přemýšlel jsem nad tím posledním dobou dost často a i když nejde o úplně nové myšlenky, chtěl bych je s vámi sdílet. Doufám, že vám tak můžu pomoci vidět věci trochu víc uváženě a snad i radostně.

Čas na vděčnost

Pro ty z nás, kdo žijeme v USA, je teď týden Díkuvzdání. Tenhle den se často stává hlavně dnem plným přejídání. Miluji na něm ale to, že jsem s rodinou. Vidím zase prarodiče, rodiče, bratrance, tety, strýce, neteře, synovce a nevlastní sourozence, zkrátka lidi, které potkávám během roku velmi zřídka.

Sejdeme se a povídáme si, sdílíme radosti i trápení. A ano, hodně jíme. Ale kdo by dokázal odolat domácímu dýňovému koláči? Je to ve skutečnosti můj nejoblíbenější dezert.

Ale o čem by Díkuvzdání mělo kromě rodiny a přátel být především? O děkování. To se ale často dostává během svátků do pozadí.

Rád bych využil příležitosti a alespoň letmo poděkoval:

  • Jsem hluboce vděčný za svou ženu Evu a moje děti (Chloe, Justina, Raina, Maiu, Setha a Noella)… Všechny je neskutečně miluji. Jsem vděčný za svou matku Shannon, mého otce Joa, moje sestry Katrinu, Anu, Tiaru, moje bratry Joa, Brandona, Austina a všechny ostatní, které můžu nazývat rodinou.

  • Jsem neskutečně vděčný za vás všechny, moje čtenáře, za vaší neutuchající podporu tohoto blogu, za to, že se díky vám staly moje sny skutečností a dělám to, co naprosto miluji, za to, že mě moje práce baví a je to uspokojující. Je mi požehnáním vás všechny mít.

  • Děkuji bohu, že jsem zdravý, mám skvělou práci, všechny moje potřeby a touhy jsou naplňovány a žiji jednoduchý a radostný život.

Za co jste vděční vy? Moc rád bych si to přečetl v komentářích! Vezměte si na to tento týden přes svátky čas a procvičujte vděčnost. Může vám to změnit život.

Čas na reflexi

U svátků na konci roku si rád beru čas na to, abych se podíval na svůj život. Na rok, který proběhl a na ten, který teprve bude. Je to skvělá příležitost posoudit, upravit nebo vyřešit, co v příštím roce chci.

Rád využívám tento čas i k tomu, abych zjednodušil svůj život. Abych nezapomněl, co je důležité a zbavil se toho, co mi neslouží.

Je to nejlepší období na zjednodušení života a na to udělat si pořádek. Rád se zbavuji věcí, které jsem za rok nashromáždil. I ti nejpořádnější z nás musí někdy uklidit. Společně s Evou pomáháme dětem vyklidit jejich skříně a udělat místo na všechny ty blázniviny, které ještě v prosinci dostanou.

Čas k oslavám

Vím, že povětšinou nejste křesťané, ale pro ty z nás, kdo slavíme Vánoce, je tohle ve skutečnosti oslava Krista a všeho, co symbolizuje. Vy ostatní máte jiné důvody k oslavám. Ať už náboženské nebo jiné.

Myslím si, že slavit je důležité, protože nám to pomáhá si uvědomit, co je důležité a co nám do života přináší radost. Okořeňuje to život a kdo nepotřebuje k životu trochu radosti?

Miluji tradice, které jdou ruku v ruce s tímhle ročním obdobím. Ty vaše můžou být samozřejmě odlišné, ale ať už jsou jakékoli, jsou důležité. Moje matka například zve mě i moje sestry, abychom k ní přijeli na vánoční sušenky. Vezmeme si sebou děti a užíváme si zábavy!

Existují různé drobné tradice plné zábavy od zdobení stromku přes líbání pod jmelím až po dávání dárků. A jaké jsou ty vaše?

Je důležité najít způsob jak slavit, aniž bychom utráceli majlant. Vánoce a další svátky nejsou o tom, abyste se dostali do dluhů. Nemusí to tak být. Pokud vaše rodina obvykle utrácí o svátcích hodně peněz, je možná načase si o tom promluvit a zjistit, jestli neexistují i jiné způsoby, jak si užít svátky bez karet Visa nebo Mastercard.

Nápady:

  • Dát si ručně vyrobené dárky nebo jídlo

  • Jít koledovat

  • Přihlásit se na pomoc do charity

  • Uspořádat party se zpěvem, tancem, hrami a jídlem, ale bez nutnosti dárků

  • Spojit se dohromady a udělat společný projekt s přáteli

Věřím, že vás napadne mnoho dalších.

Čas dávat

Dostávat dárky je vždy zábava, stejně jako jejich dávání. Ale tohle roční období nemusí být o kupování, abyste mohli dát. Můžete něco vyrobit nebo ještě lépe, můžete dávat jiným způsobem:

Třeba dobrovolničit pro charitu. Děláme to tak s dětmi. Zvoníme na zvon v Armádě spásy (je to zábava, protože zpíváte koledy a dáváte lidem sladkosti) nebo vaříme a dáváme jídlo lidem bez domova. Učí to děti hodně o dávání a zahřeje vám srdce, když můžete někomu pomoct.

  • Udělejte něco hezkého pro lidi, které milujete. Umyjte jim auto, pomozte jim s prací a obejděte za ně úřady, pohlídejte jim dítě, aby mohli jít na schůzku, uvařte jim jejich oblíbené jídlo nebo sladkost, pomozte jim s projektem.

  • Pokud máte hodně peněz nazbyt (jak se zdá, když všichni neustále tolik utrácíme!), dejte je někomu, kdo je potřebuje víc. Darujte na dobrou věc.

Konzumerizmus a vše okolo

Už jsem se o konzumerizmu několikrát zmínil a myslím, že bych o něm měl říct i něco dalšího. Nechte mě začít tím, že vám řeknu, že já sám proti němu nejsem imunní. Jsem jeho součástí jako každý jiný, takže ho mohu kritizovat zevnitř, ne zvenku.

A co je to vlastně konzumerizmus? V podstatě to znamená, že dáváme do rovnosti štěstí a materiální statky. Nakupujeme, abychom byli šťastní a vyřešili tak svoje problémy. Utrácíme víc, vyděláváme víc a opět utrácíme za věci, které nám ukazují v reklamách a tvrdí, že jsou to naše sny.

Je to dobré pro ekonomiku, ale špatné pro člověka. Ocitneme se v nekonečném kruhu utrácení a dluhů. Neustálá práce a život naplněný věcmi, ale život bez významu a štěstí.

Během svátků se to dostává do nejhoršího bodu. Jsme součástí konzumního šílenství, které mě někdy upřímně děsí. Dluhy se stávají čím dál větším problémem pro řadu z nás. A proč? Aby lidé mohli skončit s množstvím věcí, které nepotřebují a často ani nechtějí?

I děti, které milují dárky víc než kdokoli jiný, nemají čas hrát si se všemi. Roztrhají pečlivě zabalené balíčky, rychle se podívají a pak se posunou k další krabici. A tady je tvrdá realita: už teď mají dost hraček a zařízení! Moje děti mají víc věcí než by dítě kdy mělo mít (k mojí obraně jsem je nekupoval všechny já). Už teď jsou v bodě, kdy musí opravdu přemýšlet, co chtějí k Vánocům. To už je moc.

Tak jaké je řešení? Jednoduše přestat utrácet, najít způsoby jak dávat a oslavovat. To ale často vyžaduje změnu hluboko usazených tradic a nepříjemných rozhovorů s rodinou a přáteli. Znamená to, že uděláte něco jinak a tím si možná vysloužíte nálepku podivína.

Jde to. Musíme si jen uvědomit, že tohle roční období není o kupování věcí. Je o oslavování, dávání, trávení času s rodinou, přemýšlení a vděčnosti.

Jak se zrelaxovat za 6 sekund

Usmějte se, nadechněte a zpomalte.” – Thich Nhat Hanh

Poznámka redaktora: Toto je hostující příspěvek od Sarah, psychiatričky a autorky knihy How to cope with pain (Jak se vyrovnat s bolestí).

Také jste někdy zažili den, kdy jste neměli minutu, abyste popadli dech, byli chvilku sami a trochu si odpočinuli? Den, kdy jste se cítili jako ta příslovečná včelka, která nemá čas na to, aby obdivovala voňavé kytky kolem sebe?

Leo nám dal několik moudrých rad, jak relaxovat, zjednodušovat a zklidnit se ve svém životě. Přesto můžete mít pořád určité problémy s použitím jeho tipů. Některé dny jdou jako na drátku, ale pořád je většina těch, kdy je téměř nemožné si dát pauzu.

Lze v těchto chvílích, místo celého večera, hodiny nebo jen patnácti minut, postrádat pouhých 6 sekund?

Ano, přesně tak…6 sekund. To je doba, kterou vám zabere 1 uvolňující nádech. 2 sekundy, kdy vám jde vzduch nosem, 4 sekundy, když vydechujete pusou. Teď vás chci požádat, abyste si vymezili 12 sekund na jeden pokus. Až dočtete tuto větu, začněte procvičovat relaxační dýchání…2 sekundy nádech a 4 sekundy výdech.

Tak je to správně. A znovu až opět dočtete větu.

I takhle malé množství času – 6 vteřin – může pomoci vašemu tělu a mysli, aby se uvolnily. Zpomalí váš tep a odstraní část stresu.

Jak se můžete odměnit tím, že i během těch nejnáročnějších dnů děláte relaxační dýchání? Jednou z možností je spojit dýchání s nějakou aktivitou, které se přes den opakovaně věnujete. Řekněme, že jste například sekretářka. Pokaždé, když vám zazvoní telefon, udělejte před zvednutím sluchátka dechové cvičení. (6 vteřin je méně než čas, kdy se ozve druhé zazvonění. Nikdo si tedy nikdy nevšimne, že si berete nějaký čas pro sebe.)

Tady jsou některé z příkladů, jak zařadit cvičení použitím dýchání:

B: Pokud jste bloger, nadechněte se vždycky, když klikáte na tlačítko „Uložit článek“ na svém blogu.

R: Pokud si objednáváte letenky, nadechněte se vždycky, když si kupujete let na východ.

E: Pokud jste inženýr, tak se nadechněte pokaždé, když berete do ruky kalkulačku.

A: Pokud jste účetní, nadechněte se, když uvidíte číslo, které končí na šestku.

T: Pokud jste učitel, nadechněte se jakmile zazvoní zvonek.

H: Pokud jste výběrčí mýtného na dálnici, nadechněte se vždycky, když projede auto kolem vaší závory.

E: Pokud jste redaktor, praktikujte dechové cvičení, když opravujete čárku.

A nyní je čas zapojit kreativitu. Vyplňte prázdné kolonky níže a pak sdílejte v komentářích, jakým způsobem budete pravidelně vkládat vaše dechové cvičení do svého dne.

Jsem ………………………………… a nadechnu se vždy, když………………………………………

Zavážete se k tomu, že cvičení uděláte ještě dnes? Pamatujte si. I pilné včelky někdy odpočívají. Píše se to v American Bee Journal. A když to dokáží ony, tak vy taky!

How to cope with pain (Jak se vyrovnat s bolestí), sdíleno psychiatričkou, která se specializuje na chronickou bolest, pravidelně píše o dýchání, relaxaci a zvládání stresu.