12 Praktických kroků, jak se naučit jít s flow

Život je sérií přirozených a spontánních změn. Nebraňte se jim – to přináší pouze bolest. Nechte realitu být realitou. Nechte věci, aby přirozeně pluly vpřed, jakýmkoli způsobem chtějí.“ ~ Lao -Tzu

Nezáleží na tom, kolik pravidel si v životě vytvoříme, nezáleží na tom, kolik dobrých návyků, vždycky tu budou věci, které nemůžeme kontrolovat – a když jim to dovolíme, můžou být velikým zdrojem hněvu, frustrace a stresu.

Jednoduchým řešením je: naučit se jít s flow.

Usmějte se, dýchejte a pomalu jděte.” ~ Thich Nhat Hanh

Řekněme, že jste si například vytvořili skvělý příjemný ranní rituál. Uzpůsobili jste si rána tak, že děláte věci, které vás uklidňují a dávají vám radost. A pak vám najednou praskne trubka v koupelně a strávíte celé ráno ve stresu tím, že se snažíte uklidit nepořádek a trubku spravit.

Naštvete se. Jste zklamaní, protože jste nemohli projít svou ranní rutinou. Jste vystresovaní ze všech změn, které vás odvádějí od toho, na co jste zvyklí. Zkazilo vám to den a jste celý den deprimovaní.

Není to zrovna nejlepší způsob, jak věci zvládat, že? A stejně, pokud jsme k sobě upřímní, dokážeme si přiznat, že řešíme podobné problémy. Ohledně věcí, které narušují to, co máme rádi, s lidmi, kteří mění to, na co jsme zvyklí, s životem, který někdy nejde tak, jak bychom chtěli.

Poddejte se tomu.

Co znamená jít s proudem? Kolébat se pod ranami. Přijímat změnu bez rozčilení nebo frustrace. Brát si to, co vám život nabízí, než snažit se vymodelovat život přesně tak, jak byste chtěli.

Prouděte společně s tím, co se děje a dovolte mysli, aby se uvolnila. Zůstaňte ve svém středu, ať už děláte cokoli. To je zásadní.” ~ Chuang Tzu

Jeden čtenář mě nedávno požádal, abych napsal víc o tom, jak jít s flow, takže toto je můj pokus sdílet s vámi typy, které mi fungují. Jako vždy neočekávám dokonalost a učím se za pochodu, ale následující typy by měly pomoci komukoli.

1. Uvědomte si, že nemůžete mít nad vším kontrolu. Myslím, že si to na určité úrovni uvědomujeme všichni, ale způsob, kterým se často chováme nebo jak se cítíme, s tím bývá v rozporu. Neovládáme vesmír a přitom si neustále přejeme, abychom mohli. A naše touhy tomu nepomohou. Nemůžete ani ovládat všechno ze své sféry vlivu – můžete ovlivňovat věci, ale hodně věcí je jednoduše nekontrolovatelných. V příkladu nahoře je řečeno, že lze kontrolovat svoje ranní rituály, ale sem tam se budou dít věci (někdo onemocní, stane se nehoda, přijde telefonát v 5 ráno a vyruší vás, atd.), které vaše návyky budou narušovat. Ne, že by se podobné věci mohly stát, ony se budou dít. Jsou okolnosti, které nemůžeme mít pod kontrolou, které budou ovládat každý aspekt našeho života a my je musíme přijmout nebo budeme neustále v depresi. Zkuste si ohledně toho zameditovat.

2. Buďte vědomí. Tento krok už jsem v předchozích tématech zmínil a to protože je opravdu důležitý. Nemůžete změnit věci ve své hlavě, když o nich nevíte. Musíte se stát pozorovatelem svých myšlenek. Uvědomujte si moment, kdy začínáte být naštvaní, a něco s tím udělejte. Je dobré dělat si po celý týden čárky do poznámkového bloku. Pokaždé, když se naštvete, poznamenejte si to. Stačí si dělat čárky. Brzy si díky tomuto malému kroku budete vědomi svého vzteku a frustrace.

3. Dýchejte. Jakmile cítíte, že na vás jde vztek nebo rozladěnost, zhluboka se nadechněte. Několikrát. To je důležitý krok, který vám umožní se uklidnit a udělat zbytek věcí z tohoto seznamu. Procvičujte jenom toto a už tak vás to nesmírně posune.

4. Získejte nadhled. Tohle mi vždy pomůže. Rozčílím se ohledně něčeho, co se děje – rozbije se mi auto, děti zničí mikrovlnku – v tu chvíli se zhluboka nadechnu a poodstoupím od situace. Znáte moment, kdy koukáte na film, kamera se oddálí a vy najednou vidíte mnohem víc ze scény, než jste mohli vidět předtím? Jak kamera postupuje od přiblížení až po větší, panoramatický pohled? To se mi stane v mysli. Začnu oddalovat, až mám nakonec dostatečný odstup. Pak ať už se stane cokoli, nezdá se to důležité. Za týden, za rok už na tomhle malém incidentu nebude záležet. Každému to bude jedno, i vám. Tak proč se kvůli tomu rozčilovat? Nechte to být a brzy to už nebude takový problém.

5. Procvičujte. Je důležité si uvědomit, že stejně jako když se něčemu učíte, nebudete v tom nejspíš ze začátku úplně dobří. Kdo je dobrý, když se poprvé učí psát, číst nebo řídit? Nikdo, koho znám. Schopnosti přicházejí se zkušenostmi. Takže, když se začnete učit jít s flow, budete dělat chyby. Budete zakopávat a budete padat. To je v pořádku, je to součástí procesu. Jenom procvičujte dál a naučíte se to. Jednou se možná stanete i Zen Masterem a budete psát hostující posty o tom, co jste se naučili na Zen Habits.

6. Dětské krůčky. Dělejte malé kroky. Nezkoušejte se stát Zen Masterem přes noc. Nezkoušejte si toho ukousnout moc, ukousněte nejdřív málo. Dělejte na začátku malé pokusy, když půjdete s flow. Soustřeďte se na čárky (jak už bylo předtím zmíněno). Soustřeďte se na dýchání. Zkuste odstoupit od situace. A můžete začít nejdřív v jednodušších případech. Pokud je lehčí přijmout pracovní problémy než stresy s dětmi, začněte tam.

7. Smějte se. Pomáhá mi, když se snažím vidět věci jako legrační spíš než frustrující. Píchnu kolo uprostřed dopravní špičky, nemám telefon a rezervní pneumatiku? Směji se vlastní neschopnosti. Směji se absurditě situace. To vyžaduje určité množství odstupu. Můžete se celé situaci smát, když stojíte nad ní, ne v ní. Odstup je dobrá věc. Pokud se naučíte věcem smát, pokročili jste daleko. Zkuste se smát, i když si myslíte, že to není vtipné, jistojistě se to vtipným stane.

8. Pište si deník. Tohle je jedno z nejlepších použití deníku. Zkuste si jednou denně vzpomenout na to, čeho se týkaly vaše čárky. Zkuste si zapsat poznámky. Proč jste se naštvali? Jak jste se snažili to změnit? Zabralo to nebo ne? A proč ne? Co můžete udělat příště? Tenhle způsob vzpomínání a zpětného zkoumání vám pomůže se poučit.

9. Meditujte. Pokud vám psaní deníku nejde, aspoň si udělejte denně revizi v hlavě. Meditujte, dejte si koupel, šálek čaje. Jak se budete zbavovat stresu, projděte celý den a prozkoumejte jej. Nebuďte deprimovaní, vždyť se učíte. Zhluboka dýchejte, projděte každou situaci a pokuste se ji vidět jako nezaujatý pozorovatel. Tento přehled vám pomůže zlepšit proces učení.

10. Uvědomte si, že nemůžete ovládat druhé. Ach, jedna z největších výzev. Rozčiluje nás, když se ostatní nechovají tak, jak bychom chtěli. Možná jsou to naše děti nebo naše partnerka nebo někdo jiný, možná náš spolupracovník nebo šéf, možná je to naše matka nebo nejlepší kamarád. Musíme si ale uvědomit, že se chovají na základě svojí osobnosti, podle toho, co považují za správné a ne vždy budou dělat to, co chceme my. A to musíme přijmout. Přijmout, že je nemůžeme ovládat, přijmout věci, které dělají, přijmout je prostě se vším všudy. Není to jednoduché a opět to chce cvik.

11. Přijměte změnu a nedokonalost. Pokud se setkáváme s okolnostmi, jež se nám líbí, obyčejně je nechceme měnit. Ale ony se změní. Protože to je život. Nemůžeme je stále nutit, aby byli takové, jaké si přejeme… místo toho je lepší naučit se je přijmout, jaké jsou. Přijmout, že svět se neustále mění a my jsme součástí té změny. Místo toho, abychom chtěli všechno dokonalé (a co je vlastně dokonalé?), měli bychom přijmout, že to takové nikdy nebude. Musíme se smířit s tím, že je to v uvozovkách jen dobré.

12. Užívej život jako proud změny, chaosu a krásy. Vzpomínáte si, jak jsem se vás v předešlém odstavci ptal, co je vlastně “dokonalé”? To je velice zajímavá otázka. Znamená dokonalost ideální život a svět, který máme v hlavě? Máme ideál, kterému se snažíme svět přizpůsobit? Protože to se pravděpodobně nikdy nestane. Místo toho se pokuste vidět svět jako dokonalý takový, jaký je. Je bláznivý, chaotický, bolestivý, smutný, drsný… a naprosto perfektní. Svět je krásný takový, jaký je. Život není něco nehybného, ale je to proud změny, která nikdy nezůstává stejná. Neustále se komplikuje a stává chaotičtější a vždycky krásnou. Krása je ve všem kolem nás, pokud se na ní jako na krásu budeme dívat.

Uznávám chaos. Nejsem si ale jistý, že on uznává mě.”~ Bob Dylan

Mini–meditace k relaxaci a znovunalezení soustředění

Toto je hostující příspěvek od Briana Tanaky z DevYou.

Někdy je těžké být soustředění tak, jak bychom si přáli. Řada věcí v našich hektických životech ruší naši koncentraci a bourá soustředění. Jen se podívejte: telefony, rychlé zprávy, email a spolupracovníci. Ti všichni soupeří o náš čas a energii.

Naštěstí existují způsoby, jak se podobným silám bránit a být v životě uvolněnější a soustředěnější. Jedním z nich je použití “mini-meditací.”

Mini-meditace zvyšují fokus a uklidňují vaši mysl během dne. Nevyžadují žádnou zvláštní přípravu nebo techniky, a můžete je dělat kdekoli za méně než minutu – takže jsou ideálním cvičením, ať už jste doma v tiché místnosti nebo uprostřed namáhavého dne v práci.

Tady je postup:

  1. Přestaňte okamžitě s činností, co právě děláte. Chyťte si pro sebe minutu a v duchu dejte stranou na čem právě pracujete. Pamatujte si: celé cvičení trvá méně než minutu, takže si nemusíte dělat starosti s hledáním perfektního načasování. Je to spíš pauza než zastavení. Budete osvěženi a během chvilky schopni vrátit se k tomu, co jste dělali předtím.

  1. Zavřete oči. Nechte klesnout svoje víčka a odpočívejte.

  1. Věnujte pozornost svému dechu. Klíčem tohoto cvičení je být si vědom svého dechu. Nemusíte s ním dělat nic zvláštního – jen normálně dýchejte, věnujte pozornost momentu, když dech vchází do těla a zase z něj vychází. Pokud chcete, můžete dýchat trochu pomaleji a hlouběji než normálně.

  1. Napočítejte tři celé okruhy nádechů a výdechů. Nádech a výdech. Když vydechujete řekněte si v duchu: jedna. A znovu se nadechněte, při výdechu si řekněte: dvě. A nakonec nádech a při výdechu: tři.

  1. Pomalu otevřete oči a vraťte se zpátky k tomu, co jste předtím dělali.

To je ono! Pěkné a jednoduché. Zkoušejte mini-meditace pravidelně během celého dne, a zjistěte sami, jestli vám to pomáhá.

Brian Tanaka píše víc o osobním rozvoji na blogu DevYou.

Lze se připravit na cokoliv?

Je spousta způsobů, jak se připravit na to, co vám přijde do cesty, např. na těžký projekt v práci, krizi, ztrátu milované osoby, hádku s partnerem…a nebo snad na útok zombie? :).

Jedna z možností je připravit se na cokoliv, co se může stát: dejte si dohromady veškeré náležitosti pro přežití, zamyslete se nad svými dovednostmi, naplánujte si pracovní projekty, srovnejte své záležitosti, promyslete si své argumenty atd.

Problém je v tom, že nevíte, CO přijde. Takže strávíte celý život přípravami na různé věci, aniž byste opravdu byli připraveni. Ale kdo chce strávit život pouze přípravami?

Další způsob je naučit se některým dovednostem, díky kterým budete připraveni skoro na cokoliv, co může přijít.

A toto je vaše „první pomoc“.

  • Filozofie: Nemůžete se připravit na detaily každičké situace, která se vám může v budoucnu stát, protože budoucnost je nejistá. Místo toho si uvědomte, že vnější události jsou jen detail…to opravdové, na co se musíte připravit, se děje vnitřně. A je to skoro to samé. Takže se naučme některé vnitřní dovednosti pro přežití, které nám pomohou se porvat s čímkoliv, co nám budoucnost přinese.
  • Před přípravou se připravte: Vnější detaily sice nejsou tak důležité, jako to, co děláme uvnitř, ale stejně je důležité mít vše v pořádku, jak nejvíc to jde. To znamená mít srovnané finance – zbavte se dluhů nebo si alespoň naplánujte, jak je co nejdříve splatíte, mějte účet pro náhlé události, utrácejte méně, než vyděláváte a investujte co nejvíc můžete. To znamená – zjednodušte svůj majetek a čas. Srovnejte si své zdraví – soustřeďte se na jídlo – na zdravé potraviny (hlavně zeleninu) a méně zpracovaných jídel, buďte aktivnější. Jakmile máte tyto věci v pořádku, zbytek života je daleko, daleko jednodušší.

Pokud se tyto věci naučíte, budete připraveni na cokoliv – od obyčejných událostí v práci či osobním životě, po jakékoliv krize, velké ztráty a životní změny.

  1. Uvědomění. Toto je základ: pokud nebudete vědomí, nebudete se věnovat ani ostatním dovednostem dostatečně na to, aby vám přinášely pravý užitek. Uvědomění můžete procvičovat jednoduše meditováním – zpočátku se každé ráno několik minut soustřeďte na svůj dech. Jak se budete v uvědomění zlepšovat, začnete se zlepšovat v poznávání toho, co se ve vás v různých situacích skutečně děje. Například, když na vás někdo křičí, můžete si v ten moment uvědomovat své tělo a všimnete si zrychleného tepu, pocitu paniky v hrudníku, horkosti v obličeji a podobně. Reakce vašeho těla vás upozorní na to, co se vám děje v mysli.
  2. Pozorujte, jak reagujete uvnitř. Pokud budete vnímat reakce své mysli na vnější události, můžete začít ovlivňovat i své odpovědi. Například, když na poslední chvíli dostanete velký projekt, můžete si všimnout, že se váš dech stane mělčí, váš hrudník se stáhne a vaše čelisti ztuhnou…cítíte úzkost, možná jste naštvaní, že vám tento úkol zadávají těsně před termínem. Můžete pak zkoumat tyto reakce – úzkost, naštvání – a rozhodnout se, jak se zachováte, místo toho, aby vás ovládaly.
  3. Podívejte se, čeho se držíte. Pokud je vám těžko a například cítíte úzkost, jste naštvaní, máte zlost, strach, prokrastinujete…je něco, čeho se držíte a co ten pocit způsobuje. Zprvu to může být těžké rozpoznat, ale s tréninkem to uvidíte okamžitě. Pokud jste naštvaní nebo rozmrzelí, existuje ideální situace, kterou byste chtěli a držíte se jí, ale která není stejná, jako realita. Například vám někdo řekl něco zlého, můžete být naštvaní, protože (ideálně) by se k vám takto neměli chovat. Není důležité, jestli máte pravdu nebo ne – pokud chcete, aby věci byly jiné, než je realita, budete naštvaní, rozmrzelí nebo frustrovaní. Všímat si, čeho se držíte, je důležitým krokem.
  4. Pusťte to. Každý máme nějaké ideály, ale pokud vidíte, že je to ideál, který vám přináší bolest, můžete mít nad sebou „slitování“ a ideál opustit. Jistě, lidé by se k vám měli chovat hezky, ale je to ideál, který nebude vždy pravdivý. Pustit se ideálu znamená přijmout realitu, že u lidí existuje velká škála chování – je to součást života. Lidé se vždy nechovají ideálně. Musíme to přijmout a netrvat na svém ideálu.
  5. Reagujte vhodně. Přijetí reality neznamená, že nic neděláte. Znamená to, že opustíte ideály, které vám způsobují bolest a poté přijdete na to, jak reagovat bez naštvání, frustrace, úzkosti nebo zlosti. Reakce na osobu či situaci, když máte zlost nebo jste naštvaní, většinou nevede k ničemu dobrému. Pokud můžete opustit ideál a bolestivé pocity, můžete lépe zareagovat. Když mé dítě například rozbije talíř, můžu se naštvat (“Neměli by rozbíjet talíře!”) a křičet (je nešikovný) nebo můžu tento ideál a naštvání opustit a zjistit, jestli je dítě v pořádku a poté si s ním v klidu a soucitně promluvit o tom, jak tomu v budoucnu předejít. To je vhodnější reakce. Když reagujeme naštvaně nebo frustrovaně, jedině problém zvětšujeme. Klidná a soucitná reakce znamená, že se budeme umět postavit čemukoliv, ať už krizi nebo ztrátě nebo když je někdo, koho milujeme, naštvaný.
  6. Zůstávejte v přítomném okamžiku. Zhoršujeme situaci tím, že si v hlavě promítáme minulost (“Jak to mohli udělat?) nebo přemýšlíme nad vším, co by se mohlo stát v budoucnosti. V dané chvíli je vše v pořádku. Můžeme být v přítomnosti s klidem a soucitem, pokud v ní zůstaneme. To znamená být uvědomělý, když se nám mysl zasekne v minulosti nebo přemýšlí nad budoucností a vracet se do přítomného okamžiku, jak jen můžeme.
  7. Buďte vděční a přijměte to, co je. Realita umí být hrozná, pokud chceme, aby byla jiná….nebo ji můžeme akceptovat jaká je a být vděční. Tohle chce trénink, protože je těžké být vděčný, když máte pocit, že se k vám chovají špatně, nebo pokud jste přišli o práci, nebo milovanou osobu a nebo pokud bojujete s nemocí. Ale toto je realita, ne ideál, který byste chtěli mít. A tato realita obsahuje krásu, pokud se ji rozhodneme uvidět. Tato dovednost nám dovolí být více smíření s tím, čím procházíme.

Možná se zdá, že je příliš jednoduché říkat, že nám tyto „univerzální dovednosti“ pomohou připravit se na cokoliv. A je to tak. Ale na zjednodušování není nic špatného, jen nám to pomůže koncentrovat své síly na to, co je nejdůležitější.

Z mých zkušeností jsou tyto dovednosti důležité. Uvidíte ten obrovský rozdíl. Trénujte a poznáte, jak jste schopní se prát s životem zcela novým způsobem.

Vnímejte každý okamžik

Jsme tak zaneprázdněni čekáním na to, co přijde, že si neužíváme toho, kde jsme.”  ~ Bill Watterson

Všichni své životy prožíváme téměř automaticky, na autopilota. Naše mysl je většinou jinde, zabývá se jinými myšlenkami, zatímco opravdovým světem proplouváme jako duchové.

Sedíme u počítače, pijeme kafe, jíme svačinu, jdeme na záchod, myjeme si ruce, jedeme domů….a skoro žádné z těchto věcí si nevšímáme.

Tomu se říká “být zamyšlený” a děláme to pořád.

Navrhuji, abychom zkoušeli vnímat stávající moment. Buďte přítomní a vnímejte plně všemi smysly každodenní obyčejné situace.

Ať už právě teď děláte cokoliv, není to natolik nedůležité, abyste skrz to jen proletěli a dostali se k další věci. To, co čtete, kde sedíte, to, jak brzy půjdete na záchod…to nejsou bezvýznamné věci.

Jsou vším.

Když umýváte talíř, dejte úkolu prostor, namísto toho abyste přemýšleli nad něčím jiným a úkolem prolítli. Buďte tam. Soustřeďte se na to, jak se vaše tělo cítí, když stojí u dřezu. Dívejte se na vodu, na talíř, na zbytky jídla, které smýváte. Vnímejte světlo v kuchyni, poslouchejte zvuky lednice a projíždějících aut, všimněte si rozlitých kapek kafe na lince.

Když jste na záchodě, neberte to jen jako něco, co už jste tisíckrát dělali, jako samozřejmost. Pociťte to, jako byste to dělali poprvé. Buďte jako dítě, které si nikdy před tím nevšimlo, jak vypadají bublinky moči v záchodě. Je to úžasná věc, něco, se má stejnou váhu jako život a sex a smrt.

Představte si, že vám zbývá měsíc života – jakou hodnotu by potom každý moment měl? Každé sousto by bylo vaším posledním. Každý doušek kávy, každé sluncem prolité ráno v kuchyni, každý krok v trávě, každý rozhovor s lidmi, které znáte a které berete jako samozřejmost.

Tyto momenty jsou tolik cenné. Jsou drahocenné a skrývají zázraky.

No, možná vám zbývá víc než měsíc života (kdo to ví jistě?), ale stejně je váš čas velmi omezený. Toto jsou cenné zkušenosti, které by se neměly brát jako samozřejmé.

Trénujte toto: Každé činnosti, které se dnes budete věnovat (bez ohledu na to, jestli to je maličkost nebo ne), dejte váhu. Věnujte jí prostor. Začněte s ní vědomě a s cílem že budete vědomí i nadále. Ponořte se do toho momentu naplno a vnímejte jej všemi smysly. Když je činnost hotová, nespěchejte hned k další, ale dejte si půl sekundy, abyste byli vděční za to, co jste právě prožili. Potom přejděte k další a dejte jí stejný prostor a stejnou vážnost.

Pokud nezačnete hned příští činnost brát jako stejně důležitou, tak s tou, co přijde potom, nikdy nemusíte začít.

“…zastavte se na chvíli, přestaňte pracovat a rozhlédněte se kolem sebe” ~ Leo Tolstoy

Jak dýchat

Váš den začíná být hektický, jste unavení, začínáte pociťovat úzkost, jste zaneprázdnění nebo plní pochybností. Jste tak trochu ztraceni, cítíte se, jako byste ztráceli směr.

Nadechněte se.

Přesuňte svou pozornost od starostí všedního dne na váš dech, jak proudí dovnitř a potom ven.

Dýchejte normálně, ne pomaleji nebo hlouběji než obvykle – jediná věc, která se změní je to, že nyní dáváte pozor.

Vaše mysl bude odcházet a je to v pořádku. V tu chvíli jen navraťte svou pozornost k dechu, všímejte si svých myšlenek, jak se vytváří a pak se vraťte zpět k dechu.

Dech je velice jemný, naplní nás a poté pomalu odejde, většinou si toho ani nevšimneme a ani nad tím nepřemýšlíme.

Vaše mysl bude odcházet, vy se vraťte. Dávejte pozor na kvalitu svého dechu, vaše tělo i hrudník se zvedají a padají, ramena se hýbou, záda jsou lehce shrbená a možná vás od sezení trochu bolí zadek.

Všimněte si tohoto momentu a uvědomte si, že v této chvíli je vše v pořádku. Tento moment je kompletní, bez starostí a rozptylování.

Možná ve vaší mysli vystoupí nějaké úzkosti a strachy…ale jsou stejné jako ostatní myšlenky. Jsou to jen prozatímní situace, jako mraky procházející nad hlavou. Nic vám neudělají, když si jich jen všimnete, přijmete je a necháte je jít dál.

Pak se vrátíte k dechu a vnímáte ho – vnímáte jak dýcháte, na všechny úzkosti na chvíli zapomenete.

Vaše mysl znovu odchází, obavy jsou zpátky a toužíte se rozptýlit a mít opět dobrý pocit… Tyto obavy a touhy se nás snaží přirozeně směrovat k pohodlí a vyhnout se nepříjemnostem.

Opět se vrátíte k dechu, vnímáte své tělo a vše je v tuto chvíli zase perfektní. Obavy a touha po pohodlí jsou pryč. Vaše já není problém, když žijete naplno tady a teď… a když se zase ozve, opět se vrátíte k dechu a  úzkost je pryč.

Je to jako příliv a odliv, kdy se „vaše já“ a „přítomný okamžik“ přetahují tam a zpět a vy jste zachyceni ve vlnách mezi nimi. Chvíli zůstaňte jen s dechem…

Je zde jen dech, tělo a vše, co je kolem vás.

Co dělám, když udělám chybu?

Selhávám ve věcech častěji, než si možná dovedete představit. A to i přesto, že jsem napsal knihy o vytváření návyků; jak být sám se sebou spokojený; jak být minimalistou a další.

V tom všem selhávám a je to pro mě stejně hrozný pocit, jako pro kohokoliv jiného.

Jsem na sebe tvrdý, cítím se provinile, nerad si to přiznávám a nejraději bych se před všemi schoval. Selhání je nanic. Ale stejně se zvednu a zkusím to znovu.

Pravidelně si dám něco nezdravého, ale se zdravou stravou to vždy zkusím znovu. Nyní už pravidelně cvičím, ale roky jsem to nedělal a zkoušel to dál a dál. Na své současné knize pracuji už poněkolikáté – pokaždé jsem ji vyhodil, nebylo ono. A stejně jsem znovu začal a nyní je skoro hotová.

Často se nemám rád. Ale nevzdávám se. Selhávám v tom být dobrý otec, možná i několikrát denně. Ale dál se snažím a občas uspěju. Protože když to zkouším znovu a znovu, jednou za čas se to povede.

Co je tedy tím tajemstvím? Nesmíte to přestat zkoušet.

Zde jsou věci, které mi pomáhají:

  1. Naučil jsem se myslet flexibilně. Když se za každou cenu snažíte dodržet plán nebo dosáhnout cíle a věci pak nejdou podle plánu, cítíte se hrozně a věci jdou pomalu. Ale pokud to berete s přístupem, že “možná to nejde podle plánu, ale to je v pořádku, věci se mění,” tak to není taková katastrofa, když se dostanete mimo plán. Neexistuje jedna pevně zavedená kolej, které se musíte držet.
  2. Zjistil jsem, že z každého pokusu se můžu poučit. Když uděláte chybu, je to vlastně skvělá informace. Předtím jste si mysleli, že něco bude fungovat, ale potom jste zjistili, že tento předpoklad v reálném světě nefunguje. To znamená, že teď víte něco, co jste před chvílí nevěděli. To je skvělé. Teď můžete pozměnit plán, na něco přijít, vyzkoušet novou metodu. Stále se učte.
  3. Říkám si o pomoc. Když mi něco nejde, vím, že to buď můžu vzdát, nebo najít lepší způsob. Ale není vždy jednoduché ten lepší způsob najít. Řeknu si proto o pomoc manželce, přátelům nebo dalším členům rodiny. Můžou mi dát jednoduché, jasné řešení, které jsem na první pohled neviděl a nebo nějaké skvělé tipy… Ať se stane cokoliv, má rodina a moji milovaní mě nikdy nenechají na holičkách.
  4. Dám si pauzu. Když se mi nedaří, někdy si má mysl nebo tělo jen potřebují odpočinout od zavedeného režimu. Takže si dám den, dva, týden, nebo i víc volna. Nemám přesně danou dobu, řídím se pocitem v dané situaci a někdy jsou z toho i jeden nebo dva volnější měsíce.
  5. Připomenu si, proč je to důležité. Je snadné to vzdát, protože je vždy jednodušší něco neudělat. Ale vzdát se znamená, že často přicházíte o něco důležitého – třeba můžete i někomu pomoci. Takže většinou obnovím sílu dál bojovat. To často stačí k tomu, abych znovu začal, zvlášť pokud to dělám kvůli svým dětem.

Uvědomuji si, že zdaleka nejsem dokonalý a že tajemství, která v sobě skrývám nejsou jiná než tajemství ostatních lidí.

Vy všichni jste uvnitř stejní jako já. A zatímco všichni máme společné to, že na cestě za lepším já občas selžeme, tak nás spojuje i to, že máme možnost začít odznovu.

Takže znovu začněte.

Poznání

Poslední dobou si často kladu tuto otázku:

Co když je už tento moment perfektní a je v něm vše co potřebujete, abyste byli šťastní?

Tato otázka je transformační.

Když jsem z něčeho smutný, vše znovu zvážím a zjistím, že jsem mnohdy malicherný. Když se zamyslím nad celou situací, můžu pak ocenit, za co všechno jsem vděčný.

Když jsem na někoho naštvaný, vidím, že i tato osoba je skvělá a že mohu být vděčný za to, že ji mám ve svém životě.

Když se kvůli něčemu trápím, všimnu si, kolik lásky doopravdy mám a jak šťastný jsem. Být naživu je úžasné.

A dokonce i ve chvílích, které nejsou frustrující, si všímám, jaký dar stávající moment je a zastavím se, abych byl za něj vděčný. A užívám si ho.

Je možné, že tento moment je perfektní kombinací, kterou potřebujete pro štěstí?

Leo Babauta

7 metod jak na disciplínu

Řemeslník ovládne své řemeslo neustálým opakováním, péčí a učením se, s oddaností cíli.

Stejné typy atributů jsou důležité pro ovádnutí umění disciplíny:

  • neustálé opakování
  • jednomyslná oddanost účelu
  • neustálé vzdělávání se
  • péče

Přemýšlel jsem nad tím, co je potřeba pro ovládnutí umění disciplíny a sám jsem používal některé tipy, které mi přišly užitečné:

  1. Splnit úkol, i když na něj nemám náladu. Prokrastinace je tak častý problém, že věřím, že je univerzální. Největší důvod, proč prokrastinujeme i když si to nepřiznáváme, je “nemám na to náladu.” Úkol je pravděpodobně těžký nebo složitý a tedy nepříjemný a raději byste dělali věci, které jsou jednodušší, které vám jdou. Raději byste doma uklízeli, upravovali si nehty nebo kontrolovali e-mail, než abyste začali psát novou kapitolu vaší knihy. Ale pokud budete čekat, až budete mít náladu, nikdy život neovládnete. Místo toho, procvičujte toto: zadejte si úkol a začněte je bez ohledu na okolnosti dělat. Nenechte se kontrolovat e-mail nebo sociální sítě, nechoďte uklízet nebo dělat nějaké úkoly a drobné povinnosti. Sedněte si a udělejte to. Bude to nepříjemné. Ale zvládnete to i když je to nepříjemné.
  2. Cvičte, i když se vám moc nechce. Ano, je to to samé, jako s prokrastinací – z mnoha důvodů odkládáme cvičení, většinou proto, že je těžké a raději bychom dělali něco jednoduššího. Ale já to beru jako něco, co musím dělat, abych se staral sám o sebe, jako třeba zdravé jídlo a čištění zubů. Týden byste snad nevynechali čištění zubů nebo snad ano? Vaše zuby by se zkazily. Stejně tak se vám kazí tělo, když týden necvičíte. Místo toho, procvičujte toto: řekněte si, že si v určitý čas zacvičíte nebo půjdete zaběhat. A pak tam buďte. Udělejte to i když jste unavení nebo líní. Ignorujte ten pocit lenosti, roztříštěné pozornosti a překonejte to. Zjistíte, že se budete díky tomu, že to uděláte, cítit skvěle. Každopádně, začnete ovládat dělání věcí, které vám nejsou příjemné.
  3. Začněte s trochou hladu. Máme tendenci panikařit, když máme hlad a neodoláme pak nejbližšímu nezdravému jídlu. Naučil jsem se, že můžu mít hlad a není to konec světa. Nemusíme vždy být plní a nacpaní úžasně chutným jídlem. Místo toho, procvičujte toto: nejezte, pokud nemáte hlad. Když dostanete hlad, chvíli seďte a soustřeďte se na ten hlad a zaměřte se na to, jaký je to je opravdu pocit. Není to tak hrozné. Účelem není, abyste se trápili hlady (to není dobré), ale abyste viděli, že trocha nepříjemného pocitu vám nezničí život a že se můžete vědomě rozhodnout o tom, kdy a jak moc jíst.
  4. Promluvte si s někým o něčem nepříjemném. Vyhýbáme se těžkým hovorům, protože nejsou zábavné. Jsou děsivé a mnohdy nepříjemné. To vede k mnoha různým problémům, včetně nesnášenlivosti, zhoršení vztahu nebo situace, aj. Místo toho, procvičujte toto: Pokud máte s někým problém, místo toho, abyste si problém přehrávali v hlavě, promluvte si jemným, procítěným způsobem. Snažte se podívat na situaci z jeho pohledu, ne z vašeho. Načněte téma jednoduchým, “Mohli bychom si promluvit o___?” A potom mu řekněte, jak se cítíte, aniž byste ho z něčeho obviňovali nebo přinutili k obrannému postoji. Zeptejte se tohoto člověka, jaký z toho má pocit. Přistupujte k tomu s tím, že chcete najít řešení, které je dobré pro oba, které zachová vztah. Co se naučíte je, že když se skrz nepříjemnou situaci dostanete, vyřeší se vám spousta vážných problémů.
  5. Vydržte u návyku. Jedna z nejtěžších věcí, kterým lidé čelí při změně návyků je vydržení u návyku poté, co je opustí prvotní nadšení. Je jednoduché dělat návyk týden – ale co druhý a třetí týden? Po několika týdnech je to jednodušší, ale spousta lidí návyk opustí příliš brzy. Místo toho, procvičujte toto: na dva měsíce se zavažte k jednomu malému návyku. Dělejte jej jen 5 minut denně, ve stejný čas každý den, nastavte si co nejvíc připomínek, abyste na něj nezapomněli. Kontrolujte návyk v kalendáři nebo na seznamu, abyste viděli svůj postup. Každý den tam buďte a udělejte to. Začnete ovládat vytváření nových návyků, což vám otevře dveře ke spoustě možných změn.
  6. Postavte se problému. Když máme problém, často se vyhýbáme i přemýšlení o něm. Zamyslete se nad tím, jestli máte jeden z těchto problémů: vyhýbáte se cvičení, máte nadváhu, vyhýbáte se velkému projektu, odkládáte řešení financí, jste nespokojení s nějakou situací ve svém životě. Často jsou to velmi nepříjemné situace a raději bychom se jim vyhnuli. Místo toho, procvičujte toto: podívejte se na překážku jako na cestu. Nevyhýbejte se překážce (té složité situaci, tomu problému, kterého se bojíte), neobcházejte ji, neignorujte ji. Postavte se k ní čelem. Podívejte se na ni. Všimněte si jí. Zjistěte, co se děje. Zjistěte, jak se skrz problém dostat. Zjistíte, že to sice není jednoduché, ale není to tak hrozné, jak jste si mysleli a budete rádi, že jste to udělali. A hlavně: budete silnější díky tomu, že jste se problému postavili.
  7. V dané aktivitě si všímejte toho dobrého. Disciplína je vlastně o tom naučit se, že nepotřebujete nějakou úžasnou odměnu – dobro najdete už během té činnosti. Například, pokud budete jíst zdravé jídlo, nemusí to chutnat jako váš oblíbený desert nebo smažené jídlo (jídlo za odměnu) – můžete si jednoduše užít to, že jíte čerstvé, zdravé jídlo. Pokud budete cvičit, nemusí vám to dát ploché břicho nebo hezké ruce – můžete si jen užít aktivitu. Cvičte toto: bez ohledu na aktivitu, nalezněte v ní to dobré a z aktivity se stane odměna.
  8. Meditujte. Lidé si myslí, že meditace je těžká nebo mystická, ale je jednoduchá. Procvičujte toto: věnujte dvě minuty tomu, že si sednete a zaměříte se na svůj dech. Všímejte si, kdy vaše mysl odchází a jemně ji navraťte k dechu. Je spousta dalších způsobů, jak meditovat, ale toto je ten nejjednodušší a ukazuje vám, jak pozorovat nutkání, která se objeví a uvědomit si, že ta nutkání nemusíte poslechnout.

Ze začátku vám tyto věci nemusí jít, ale je to důvod, proč je procvičovat dál.

Skrz toto procvičování se naučíte, jak zvládat nepříjemný pocit, jak něco udělat, i když se vám nechce, jak u něčeho vydržet i když nadšení opadne, jak okamžitě nereagovat na veškerá nutkání a jak vidět každou aktivitu samu o sobě jako odměnu.

Musí být život plný disciplíny a bez zábavy? Samozřejmě, že ne. Ale pokud se naučíte užívat si jakoukoliv aktivitu v daný moment, tak proč se nenaučit, jak ovládnout něco, co se vám dlouhodobě vrátí?

Důvody, které vám brání změnit své návyky

Několik let jsem strávil pokusy o změnu svých návyků. Šel jsem na to dost nešikovně.

S optimismem jsem hodněkrát začal cvičit nebo držet dietu. Asi sedmkrát jsem vyhodil všechny cigarety a pokusil se přestat kouřit. Zkoušel jsem vstávat brzo, víc číst, denně psát, zbavit se dluhů, trávit míň času u televize a u všeho jsem pohořel.

Je to hrozný pocit, když vám návyky nevydrží. Já jsem strávil spoustu času tím, že jsem ze sebe měl neustále hrozný pocit. Co mi ale nedošlo dřív, než jsem úspěšně začal měnit své návyky v roce 2005, bylo, že to nebylo o tom, že bych neměl dost disciplíny. Bylo to tím, že jsem návyky měnil úplně špatně.

Při změnách návyků jsem dělal obrovské chyby a jakmile jsem tyto chyby napravil, okamžitě jsem se stal daleko lepším v zachovávání návyků.

Pokud zápasíte se změnou návyků, tady jsou některé z problémů, které jsem měl. Doufám, že vám jejich popis pomůže.

  1. Nezměnění okolí návyku. Často se při změně návyků zcela spoléháme na naši silnou vůli, ale v praxi se to málokdy povede. Je daleko lepší změnit svoje okolí. Ulehčete si návyk například tím, že si dáte boty na běhání k posteli a spíte v tom, v čem chodíte běhat, nebo kolem sebe mějte spoustu zdravého jídla, nebo si pište malé kroky, které můžete podnikat ve svém volném čase a zmenšit tak např. dluh. To, co nechcete dělat si udělejte těžší tím, že se zbavíte všeho nezdravého jídla, které doma máte nebo tm, že si nastavíte nad sebou „dohled“  od známých, nebo dejte televizi do skříně nebo odpojte router a dejte ho někomu na hlídání na pár hodin. Jděte na to chytře a změňte své okolí tak, aby byl váš nový návyk úspěšný a pokud nebude, změňte své okolí ještě víc.
  2. Očekáváte pohodlí. Změna návyků je sama od sebe nepříjemná, ale většina z nás chce dělat věci tak, jak jsme je dělali vždy a nikdy se nechtějí cítit nepříjemně. Proto většina lidí necvičí – nemají rádi nepříjemný pocit. Pokud si dovolíte otevřít nepříjemným pocitům, aspoň po troškách, sníží se pravděpodobnost, že nový návyk opustíte. Neradi běháte? Buďte ochotní to dělat aspoň chvilku a buďte ochotní bojovat s nepříjemným pocitem. Zjistíte, že na nepříjemném pocitu není nic špatného a toto zjištění se stane vaší superschopností pro změnu jakéhokoliv návyku.
  3. Nezačnete něčím malým. Většina lidí je optimistická a začíná velkým návykem. Je tolik důvodů, proč u změny návyků začínat něčím malým, že je ani nedokážu všechny vyjmenovat – povězme si aspoň ty nejdůležitější. Pokud začnete něčím malým, nepříjemný pocit není zdrcující. Pokud začnete od mala, překonáte problém setrvačnosti a nezačínání. Také překonáte problém vyčerpání veškerého nadšení nebo spotřebování veškeré vůle. Pokud začnete něčím malým, nebude možné říct ne, nebude možné selhat. Pár příkladů: meditujte 2 minuty denně, vyjděte ze dveří a běhejte minutu, jezte jeden kousek zeleniny denně, kuřte o jednu cigaretu méně každý den.
  4. Máte o návyku nereálné představy. Když začínáme se změnou návyku, často to bývá proto, že v hlavě máme nějakou představu o tom, jak náš život bude skvělý, až provedeme změnu – budeme zdraví, ve formě a sexy, naše životy nebudou plné zbytečností a budou jednoduché a krásné, budeme šťastní. Bohužel, v realitě změny nejsou přesně takové, jaké jsme si je představovali, takže jsme zklamaní a odrazuje nás to. Lepší je si uvědomit, že tyto představy a ideály nejsou pravdivé a nenechat se jimi příliš vést. Místo toho, zkuste na to jít se zvědavostí: jaké je to změnit se? Jaké je se cítit nepříjemně? Jak můžu být šťastný na každém kroku, nejen v cíli?
  5. Začnete okamžitě. Nevím, kolikrát jsem odhodil cigaretu v chvilkovém zápalu a rozhodl se přestat kouřit. Zjistil jsem ale, že okamžitý začátek není dobrý, protože to znamená, že změnu beru na lehkou váhu. Změna návyku byla stejně jednoduchá jako vynesení odpadků a stejně jednoduše odložitelná. S jediným rozdílem, že když jsem ho pořád odkládal, nesmrdělo to tolik jako odpadky. Takže jsem našel lepší způsob: nastavte si začátek nebo konec na datum v budoucnosti. Minimálně několik dnů, možná i týden až dva. Mé datum pro konec kouření bylo 18. listopadu 2005, zapsal jsem si to do kalendáře a stalo se to důležitým. Sepsal jsem si plán, měl jsem náhradní návyky pro spouštěče a když jsem okolo dalších kuřáků, nastavil jsem odpovědnost a četl o tom. Změna návyku potom nabrala na důležitosti a stalo se tedy méně pravděpodobné, že toho jen tak nechám.
  6. Nemáte zodpovědnost. Jedním z nejlepších způsobů, jak změnit okolí návyku je nastavení zodpovědnosti. Vytvořte si výzvu a řekněte o ní lidem. Nastavte si důsledek, když se vám to nepovede – já jsem například řekl kamarádovi, aby mi hodil koláč do obličeje, když nezůstanu u návyku. Přidejte se k nějaké skupince. Denně se hlašte. Řekněte jim, ať vás nenechají se vzdát a opustit je. Zodpovědnost vám dovolí zůstat na správné cestě, když vše ostatní zklame.

Pokud dokážete tyto chyby změnit – a jejich změna je relativně jednoduchá – minimálně desetkrát zvyšujete své šance na úspěch. Tyto zlepšováky změnily můj život a doufám, že ten váš změní také.

I když málokdy doporučuji knihy, pokud si chcete přečíst jednu z nejužitečnějších knih o návycích, přečtěte si Superhuman by Habit od mého přítele Tynana.

Krásy & těžkosti životních změn

Důvodem našeho utrpení je odpor ke změnám. Jenže život je plný změn.

Kdysi jsem změnám odolával a trápil se asi tak jako kdokoliv jiný, postupně jsem se však naučil přizpůsobit. Naučil jsem se flexibilitě. A tohle jsem si uvědomil:

Vše se mění a právě to je to krásné.

Těžkosti životních změn

Co myslím tím, že naše utrpení plyne z odporu ke změnám?

Pojďme se podívat na pár věcí, kvůli kterým si obvykle děláme starosti:

  • V práci na vás někdo křičí: Očekáváme, že s námi lidé budou jednat vlídně, spravedlivě a s respektem, ale ve skutečnosti to tak vždycky není. Potom odmítáme realitu a přejeme si, aby bylo po našem. Jsme naštvaní, ublížení nebo uražení.
  • Vaše tříleté (nebo třináctileté) dítě neposlouchá: Očekáváme, že se naše děti budou chovat určitým způsobem, ale realita je samozřejmě jiná. A když realita neodpovídá našim očekávání, jsme ve stresu.
  • Přijdete o práci: To je obrovská změna, kromě finanční jistoty se týká přímo vaší identity. Pokud jste například učitel a ztratíte svou práci, musíte se teď vypořádat se změnou pohledu sama na sebe. A to může být velmi obtížné. Odolávat těmto změnám (a finančnímu omezení, které ztráta práce znamená), může být opravdu nepříjemné.
  • Máte příliš práce a cítíte se přetížení: Chceme mít věci pod kontrolou, jenže to úplně nejde. Nové úkoly, nové informace, nové požadavky, nové nároky… Takové změny jsou náročné, zvlášť když si myslíme, že máme den naplánovaný a najednou to tak není. Pak jsme přetížení a vystresovaní.
  • Zemře vám někdo milovaný: Smrt samozřejmě patří až mezi krajní změny, ale co se vlastně změnilo? Daný člověk už není mezi námi (přinejmenším ne jako dosud). Stejně tak je ale bolestivé, že už nejsme tím, kým jste byli, než zemřel. Teď už nejste například manžel, ale vdovec; otec bez své dcery; nebo kamarád, který zůstal sám. Chcete žít jako dřív, ale nejde to; trápíte se a jste nešťastní.

Tohle je začátek. Věci se neustále mění a my jim odoláváme. Náš den se mění, naše vztahy se mění, ostatní lidé se „nechovají jak by měli“, my sami se stále měníme a je složité to všechno zvládnout.

A právě to je na změnách nejtěžší – když nemáme věci pod kontrolou a když nejde všechno podle našich očekávání. Jak to tedy zvládnout?

Krásy životních změn

Se změnami, které jsou pro nás těžké, se můžeme vypořádat mnoha způsoby: zlobit se; křičet; pít nebo brát drogy; cpát se nezdravým jídlem, koukat na televizi a nebo hledat jiná rozptýlení.

Ale můžeme najít i pozitivní cesty, jak zvládat stres, bolest nebo vztek: cvičit, popovídat si o problému s přítelem nebo nějakým způsobem převzít nad situací kontrolu (plánovat, dát se do akce, odhodlat se k obtížnému rozhovoru a problém vyjasnit, …)

Nebo můžeme změnu přijmout.

Pokud jsou změny základem života (vlastně život není nic jiného než změna), tak proč odolávat? Proč to jednoduše nepřijmout a vědomě to neprožít?

Podívejte se na změnu, jak je krásná – je to těžké, protože jsme zvyklí odolávat.

Pojďme dát na pár minut stranou náš odpor a předsudky; a najít tu krásu v životních změnách.

  • V práci na vás někdo křičí: Je to zraněná, frustrovaná a rozzlobená osoba, která si vylévá zlost na vás. Marně se snaží převzít kontrolu nad chaosem ve svém životě a stále se jí to nedaří. Umíte si to představit? Cítili jste se tak někdy? Je cosi krásného na našich podobnostech, společných problémech, na našem spojení jakožto lidí. Duševně přijměte tuto krásnou, zraněnou lidskou bytost, prociťte její bolest a mějte s ní soucit.
  • Vaše tříleté (nebo třináctileté) dítě neposlouchá: Vaše dítě překvapivě prosazuje svoji nezávislost. Ukazuje vám, že je plnohodnotnou lidskou bytostí a ne jenom robot, který plní příkazy. Byli jste někdy v takovém postavení? Byli jste někdy frustrovaní z toho, že se nad vámi někdo snažil mít kontrolu? V téhle nezávislosti, v tomto bojovném duchu, v této rebélii je krása. A o tom je život (ano, život je změna ale také vzpoura proti kontrole). Usmívejte se, milujte tuto krásu a dejte svému dítěti prostor růst.
  • Přijdete o práci: Jakkoliv to může vypadat těžce, je to konec a zároveň začátek. Je to začátek nové cesty, příležitost osvěžit dosavadní život, znovu objevit kdo jste. Spatřete krásu v této příležitosti a také ve svobodě sejít z „obvyklé cesty“.
  • Máte příliš práce a cítíte se přetížení: To je vskutku nepříjemné, ale je možné vzdát se chaosu úkolů, informací a požadavků. Nemůžete všechno stihnout najednou, ale můžete nechat jít to „chtění“ mít věci kompletně pod kontrolou. I v chaosu je krása – je plný náhod, je bláznivý, je to život. Podívejte se na svou bolest, když odoláváte a stejně tak i na krásu tohoto boje. Pak si uvědomte, že v daném okamžiku můžete udělat jenom jednu věc. A udělejte ji. Potom ji už nechte být a udělejte další. Tím, že chaos přijmete a najdete v něm zalíbení, se můžete méně stresovat a být méně přetížení.
  • Zemře vám někdo milovaný: Možná nejtěžší změna ze všech; je to bezpochyby smutné. Ale smrt je konec, který je nevyhnutelný. Konce jsou nezbytné – jinak bychom si ničeho nevážili, protože to krásné by bylo neomezené. Hranice jsou krásné…a smrt je nejzazší hranice, připomínka toho, že je potřeba si vážit té nádherné věci, které se říká život – a to dokud jej máme. Smrt je také začátek, ne ve smyslu posmrtného života, ale jako začátek pro ty, kteří zůstali žít. Když ztratíme někoho blízkého, je tento konec a podobně jako ztráta zaměstnání také moment znovu objevování. Vypadá to smutně, ale jsme tak přinuceni přehodnotit svůj život a toto přehodnocení je příležitost, která je podle mě krásná. Konečně smrt je samozřejmě příležitostí zavzpomínat na život dotyčného; je to příležitost k tomu být vděčný za to, co nám tu zanechal.

Možnosti, jak najít krásu i v sebenepříjemnějších změnách jsou nekonečné. Věřím, že tyto změny jsou krásné samy o sobě.