Bohové dnešního dne

Dnes ráno se probudil můj syn Seth, objal mě a já mu řekl, že on i já jsme bohové.

Jsme bohové dnešního dne a máme tu moc udělat z dnešního dne ten nejúžasnější na světě.

Nemáme neomezenou moc, ale obrovský vliv. A můžeme ho využít následovně:

  1. Vybrat aktivity, které máme rádi nebo změnit obyčejné věci na něco skvělého
  2. Skutečně věnovat pozornost každé aktivitě a opravdu ocenit krásu okamžiku.

Nemusíte ale dělat nic a o nic se nestarat.

My jsme se však rozhodli, že nám ale na každém dni záleží. A tak jsme dobrých 20 minut přemýšleli nad tím, co bychom mohli dnes udělat, aby to bylo nezapomenutelné a přišli jsme s tímhle:

  • Snídaně: palačinky
  • Číst společně Harryho Pottera
  • Proměnit úklid ve hru – jsme elfové a závodíme
  • Oběd: domácí pizza
  • Ježdění na kolech
  • Hraní v parku
  • Hraní šachů
  • Čtení povídek
  • Psát/programovat
  • Večeře: Teriyaki tofu
  • Večer: koukat na oblíbené seriály

Den nejspíš nepůjde úplně přesně podle plánu, takže musíme být přizpůsobiví, ale miluju fakt, že trávíme čas představami, jak úžasný může být a že je v naší síle ho uskutečnit.

A jak dnem procházíte, budete cvičit přítomný okamžik a vděk za takové okamžiky.

Ne každý den se dá naplánovat. Obvykle musíme trochu pracovat s tím, co přijde nebo jsme jednoduše v práci. To je v pořádku. Avšak stejně jako bohové máme sílu proměnit svoje pocity a udělat z obyčejného dne něco úžasného.

A co vy? Jste bohové svého dne. Co se svojí mocí uděláte?

Radost a strach

Když se narodila moje dcera, byl jsem radostí bez sebe. Byla živoucí zázrak! Měl jsem ale také obrovský strach. Taková křehká bytůstka, o kterou se musím postarat.

Bylo to intenzivní. Mix obou emocí.

Začal jsem tomu říkat strachoradost.

Slovo mě napadlo na jednom summitu a napsal jsem si ho na ruku.

Strachoradost (pozn.: přesný překlad – radoststrach)

Ukázalo se, že jsem ho cítil u narození každého z mých dětí. A je to tak u každého významného okamžiku v mém životě. Směs radosti a strachu, které se spojí, povznesou mě a nutí mě vidět věci daleko jasněji než kdy předtím.

Můj první maraton byl také spojen se strachoradostí (vlastně každý maraton, který jsem zaběhl). Cítil jsem ji, když jsem odešel z práce a začal pracovat sám na sebe, když jsem se zamiloval do svojí ženy a když jsem si ji vzal, když jsem se přestěhoval s celou rodinou bez jediné tašky a kufru do San Francisca, když jsem vydal svou první knihu a cítím ji v podstatě pokaždé, když vytvořím něco nového a jdu s tím do světa.

Radost sama o sobě je skvělá. Strach sám o sobě je na nic. Ale obojí dohromady…to je úžasné a mění to životy.

Nebojte se strachoradosti. Vyhledávejte ji. Sledujte, když na vás přijde. Změní vám život a na momenty, kdy přijde, nikdy nezapomenete.

 

Tři cvičení pro ty, kteří jsou zahlcení, vystresovaní a nervózní

Hodně z nás se cítí zahlceně pod náporem práce, kterou potřebujeme udělat. Může to být setsakra stresující. Chtěl bych proto s Vámi sdílet 3 praktiky, které Vás přenesou z přehlcenosti k odpočinku. Nemůžete se úplně zbavit stresu, nervozity nebo pocitu, že je toho na vás moc a ani byste to neměli chtít. Můžete ale všechny tři vidět jako úžasnou příležitost, jak sami sebe cvičit ve všech oblastech svého života.

Jakmile je toho hodně, jste ve stresu a nervózní, můžete udělat jeden z těchto tří bodů:

1          Trénování v nejistotě. Pokud se cítíte ve stresu nebo přehlceně, jde to z pocitu nejistoty. Nevíme, co se bude dít, bojíme se, že to nezvládneme všechno, nevíme, jak úkoly vůbec udělat, přemýšlíme, jestli jsme na to dost dobří. Nejistota. Naší mysli se tenhle stav nelíbí, chceme pevnou půdu pod nohama, něco jistého a jasného. Bohužel život nám tohle nikdy úplně nedá. Tak neustále běháme, snažíme se s nejistotou vyrovnat tím, že děláme, co můžeme, píšeme si seznamy, stahujeme ty skvělé aplikace a softwary, běžíme od jednoho k druhému. Místo toho bychom si mohli cvičit mysl, aby v té nejistotě dokázala zůstat a čím dál tím víc se v ní cítila lépe. Pak můžeme být v jakémkoli chaosu v klidu.

2          Trénování stavu – nechat být. Když jsme vystresovaní, je to proto, že na něčem lpíme. Chceme zvládnout všechno, záleží nám na tom, co si o nás druzí pomyslí, chceme dosáhnout konkrétního cíle, deadlinu nebo výsledku, záleží nám na tom, abychom byli takoví, jaké se vnímáme, jací chceme dít. Co kdybychom ale tato lpění opustili a jednoduše byli v přítomném okamžiku? Vše by najednou bylo jednodušší. Naštěstí pustit a nechat být je něco, co opravdu můžeme udělat. A to hned. Jednoduše se ponořit do toho, co děláme.

3          Trénování dělání jenom jednoho úkolu. Naše mysl bývá často přehlcena, protože přemýšlíme nad naší nejistou budoucností. Co kdybychom ale mohli přítomnému okamžiku věřit víc? Co kdybychom se naplno ponořili do aktivity, kterou zrovna děláme? To je způsob, jak se zbavit lpění a stresu a je to také o tom, že jsme přítomní a jdeme plně do hloubky činnosti. Být naplno v jedné aktivitě a po jejím dokončení přejít k další. Přečtěte si tenhle článek, odpovězte na jeden e-mail, umyjte ten jeden kousek nádobí a nemyslete u toho na nic jiného. Jako kdyby šlo o tu nejdůležitější a také jedinou činnost na světě. Protože to tak je. Toto jsou 3 transformační body. Můžete je cvičit hezky postupně. Jeden po druhém. Nejlépe v pořadí, ve kterém jsem je sem napsal.

Každá trvá jenom chvilinku, ale mohou změnit všechno. Vyzkoušejte je, s láskou v srdci a opravdu věřte tomu, že začnete růst.

 

 

Jak být skvělý/á

Začněte tím, že si uvědomíte, že krása a naplnění nepřichází z rozptýlení a nekonečné práce, kterou děláme.

Pochází z toho, že nějakým způsobem měníme svět.

Zamyslete se, jak můžete změnit život lidem kolem sebe. Podívejte se na to, co děláte, možná už ho měníte teď. Jak se na to ještě víc zaměřit? Rozhodněte se třeba pro nějaký menší projekt, kterému se budete věnovat.

Buďte příkladem pro druhé.

Nezáleží na tom, jestli dosáhnete bůhvíjakých výsledků, jde o záměr pomáhat druhým. Výsledek neovlivníte úplně, ale záměr vždycky.

A můžete ho prožívat každý den.

Najděte si čas, vše ostatní dejte stranou. Uvědomte si, že Váš život je něco dočasného, významného a skvělého a neměli byste plýtvat ani minutu.

Vykročte za tím s odhodláním. Záleží jenom na jedné věci, pro kterou se rozhodnete, vše ostatní odsuňte, pokud to není pro váš záměr důležité. (dobré zdraví, cvičení a spánek vám jenom pomohou)

Procvičujte to, dokud nebudete profíci.

Soucit, vášeň, záměr a odhodlání. To je na světě to krásné.

Moje čtyři přikázání

Gretchen Rubin, která má skvělý blog s názvem Projekt Štěstí nedávno napsala příspěvek, kde radí, aby si lidé napsali svoje vlastní osobní přikázání. A to mě donutilo k zamyšlení. Jaká jsou ta moje?

Gretcheniných Dvanáct přikázání jsem si velice oblíbil, a to ještě před tím, než jsem začal psát Zen Habits, ale až teď jsem se nad nimi skutečně zamyslel.

Je to těžká otázka. Mnoho z nás má různé ideály, které bychom rádi v životě ztvárnili. Jak si vybrat? Začal jsem přemýšlet nad tím, jaká je moje osobní filosofie. Vytvořil jsem si seznam a pak ho zjednodušil. Určitě by to šlo ještě víc (stačilo by asi i jedno přikázání), ale můj list se mi líbí. Ukazuje mi různé věci, kterých se v životě snažím dosáhnout.

Původně jsem měl na svém seznamu 12 činností, ale zkrouhnul jsem je. Tady jsou moje 4 přikázání:

  1. Buď přítomný.
  2. Snaž se pochopit a přijímat.
  3. Měj soucit a vášeň.
  4. Dělej méně.

A zde jsou činnosti, které jsem ze svého seznamu vymazal: usmívej se, jdi pomaleji, buď láskou, udělej to hned, zjednodušuj, buď jemný. Některé jsem také nakombinoval. To vidíte u dvojky a trojky.

Buďte v klidu

Buďte v klidu.

Aspoň na chvíli.

Naslouchejte světu kolem sebe. Vnímejte svůj dech, jak jde dovnitř a ven. Poslouchejte svoje myšlenky. Všímejte si detailů ve vašem okolí.

Buďte v míru a poklidní.

V dnešním moderním světě je neustálá aktivita a pohyb něco jako standard. Když ne pro naše těla, minimálně pro naše hlavy a pozornost. Neustále někam spěcháme, něco děláme, mluvíme, emailujeme, posíláme a čteme zprávy, klikáme na internetu z jedné stránky na druhou.

Jsme neustále aktivní, připojení, přemýšlíme a mluvíme. Není čas na klid. A sezení před blikajícím počítačem nebo uřvanou televizí rozhodně nemůžeme počítat jako odpočinek.

Platíme za to tuto cenu: ztrácíme čas na to se pozastavit a zamyslet, pozorovat okolí, naslouchat. Přicházíme o klid.

A co je horší: všechen ten spěch je strašně neefektivní. Vím, že v dnešní společnosti se tvrdí, že je to důležité, odpočinek je brán jako lenost, pasivita a neproduktivita. Ale někdy je až moc akce horší, než když neděláte nic. Můžete zběsile pobíhat, být hlasití a udýchaní a přitom nic nemít hotovo. Nebo můžete udělat všechno, ale nic, co by bylo skutečně důležité. Svojí snahou být akční můžete všechno ještě zhoršit.

Když jsme nuceni být v klidu – čekáme u doktora, na autobus nebo vlak, cítíme se nepříjemně a snažíme se najít si nějakou činnost. Vezmeme do ruky mobil, notebook, úkolníček, knihu nebo se ošíváme. Na klid nejsme zvyklí.

Dejte si chvilku na to, abyste se zamysleli na tím, jak trávíte dny. V práci, po práci, když se vypravujete do práce, večer a o víkendech. Spěcháte? Neustále něco čtete, kontrolujete zprávy, koukáte na novinky a nesmí vám nic uniknout? Snažíte se neustále zvládnout toho, co nejvíc, odškrtáváte si úkoly jako robot a prolétáváte skrz svůj denní harmonogram?

Takhle chcete strávit svůj život?

Pokud ano, potěš pánbůh. Pokud ne, dejte si pauzu a vyklidněte se. Nemyslete na to, co všechno musíte udělat nebo co už jste zvládli. Prostě jenom buďte.

Pak, po minutě nebo dvou, popřemýšlejte nad svým životem a jaký chcete, aby byl. Podívejte se na něj a představte si, že je klidnější, děláte toho méně, méně spěcháte. Představte si více klidu, času na zamyšlení, pohody.

Pak se tou představou staňte.

Je to dost jednoduché. Vše co musíte udělat je v klidu sedět každý den. Jakmile si na to zvyknete, zkuste ubrat práci. Pokud odhalíte, že zase spěcháte, pořádně se nadechněte a vydechněte. Dýchejte, zpomalte, buďte přítomní. Najděte radost teď, v tomto okamžiku místo toho, abyste na ni neustále čekali.

Vychutnejte si klid. Je to poklad, který máme neustále k dispozici.

 

Proč je zákon přitažlivosti špatně, ale přesto funguje

Nedávno se mě čtenář s přezdívkou calande zeptal, co si myslím o zákonu přitažlivosti:

„Myslím, že by bylo zajímavé se od Lea dozvědět něco o zákonu přitažlivosti (jestli tomu ovšem věří).“

Tak mě napadlo, že by nebylo špatné o tom něco napsat. Jenom si pamatujte, že jsem jeden člověk a je to jenom můj osobní názor, ale když se ptáte…

Na zákon přitažlivosti nevěřím. Myslím, že může fungovat, ale ne kvůli tomu, co se říká (nejde ani o zákon nebo vědeckou teorii, protože se nedá vyvrátit).

Moment, kdy může zákon přitažlivosti zabrat, nastane, když člověk následuje tyto tři kroky:

1) Jasně určí, co chce – něco, co tolika lidem nejde

2) Neustále se na to soustředí

3) Jde do akce, aby se to stalo. Tento krok není součástí zákonu přitažlivosti, ale logicky musí následovat po prvním a druhém kroku.

Tato kombinace umožní, že se cíl pravděpodobně splní.

Ne ale kvůli tomu, co se v zákonu říká, protože ho znám. Většina výroků (existuje mnoho definic, kterým je těžké oponovat) používá pseudo-vědecká vysvětlení, proč přitažlivost funguje. Jak jsou naše myšlenky vysílány do fyzického světa a nějakým způsobem ho ovlivňují. Během vysvětlení jsou používány různé fráze jako elektromagnetismus, apod. Ve skutečnosti ale neexistují žádné reálné studie, které by tyto teorie podpořily, tedy podle toho, co vím já. A jak jsem řekl, teorie zákonu přitažlivosti nemůže být vyvrácena, takže nemůže jít o nic vědecky podloženého.

Avšak to neznamená, že si z toho nemůžete odnést něco užitečného a dát to do praxe. Pokud dokážete říct, co chcete, opakovaně na to myslet a hlavně jít do akce, budete mít velkou příležitost dosáhnout čekoholi, co si usmyslíte.

Rád bych slyšel víc i od vás a co si o tom myslíte. Tímto děkuji calandovi za skvělou otázku.

Realita tohoto okamžiku

Jak tak sedíte a čtete tenhle článek, zastavte se a zkuste trochu vnímat svoje okolí, kromě počítače nebo telefonu…co se právě teď děje?

Koukáte na tyto řádky a možná máte několik úkolů, které musíte dnes udělat na svém počítači, ano. Ale je tu také vaše tělo. Jak se cítíte? Máte kolem sebe prostor, možná jiné lidi. Nablízku je i příroda, alespoň částečně.

Pozastavte se a opravdu se podívejte na realitu okamžiku.

Jak tak procházíme dnem, jsme často vystresováni z toho, co všechno musíme udělat a z toho, co neděláme nebo nestíháme. Bojíme se budoucnosti a prokrastinujeme, protože máme strach, že bude úkol až moc těžký. Máme pocit, že nejsme dost dobří, přirovnáváme se k druhým a myslíme si, že na ně nemáme. V hlavě si přehráváme dokola rozhovory, které se už staly.

To všechno se odehrává v naší mysli, je to ale všechno jenom výmysl. Ve skutečnosti jsme v pohodě. Ve skutečnosti existuje tolik věcí, za které můžeme být teď a tady vděční.

Jde o věci, které probíhají právě teď. Kombinace zvuků, barev, tvarů a pachů, které se už se takhle přesně neseskupí, nikdy. Způsob, jakým se cítí vaše tělo, myšlenka, kterou máte v hlavě, už vás přesně takhle nikdy nenapadne.

My sami se také neustále měníme. Přemýšlíme nad sebou jako nad někým, kdo je stejný, ale naše já je před přečtením a po přečtení tohohle článku už jiné. Stejně jako to, co se probudilo dnes ráno. Dějí se nám různé věci, které nás ve větším či menším měřítku mění.

Naše já se tedy za chvíli změní a pak znovu a znovu… Já, kterým jsme teď už nebude nikdy znovu existovat.

Tohle je naše podstata. Ve skutečnosti se neměníme jenom my, ale i vše kolem, jen to nemusí být vždy tak nápadné. Každý se mění. Každý okamžik je jen výstřižek z neustále měnícího se kolosu, který spolu vzájemně interaguje.

To je realita okamžiku. Nezmeškejme ji.

Toto uvědomění máme neustále na dosah ruky. Během dne, jak přijdou obavy, a když se ztratíme v množství práce, se musíme zeptat sami sebe: „Jaký je tento okamžik doopravdy?“

Pocit zahlcenosti a spěchu

Jak se tak noříme do ducha přicházejících Vánoc, je jednoduché spadnout do pocitů, že je toho na nás moc, furt se spěchá a rodina a lidé kolem nás nám lezou na nervy.

Rád bych vás podpořil a chtěl bych, abyste si vyzkoušeli jedno cvičení:

  • Vnímejte, když se cítíte pod tlakem, nervózní nebo zahlcení. Zkuste si toho všímat během dne. Čím dříve to budete umět zachytit, tím lépe. Udělejte z toho klidně hru: sledujte to, jak často budete moct.
  • Jakmile máte pocit, že se moc spěchá, zastavte se a dejte si pauzu. Všimněte si, jak máte potřebu utíkat od jedné činnosti ke druhé. Neztrácejte tímhle návykem čas. Místo toho zkuste vytvořit nový: dát si pauzu, uvolnit tělo a pak se vrhnout na jeden úkol, který máte před sebou. Věřte tomu, že druhý úkol pak zvládnete i bez toho, abyste nad ním dopředu přemýšleli. Užívejte si to, na čem pracujete právě teď.
  • Když máte pocit nervozity, také se pozastavte. Všimněte si, jak vás návyk žene do kruhu obav a starostí. Neztrácejte s tím čas. Opět zpomalte, uvolněte tělo a věřte tomu, že dokážete čelit jakékoli nejistotě, která leží před vámi. Obejměte ji a usmějte se.
  • Když přijde pocit přetížení, co uděláte? Ano. Zastavíte se. Podíváte se, jak vás návyk nutí přemýšlet nad všemi možnými úkoly a jak jste z toho nervózní. Vyprdněte se na to. Zkuste se pozastavit, procítit to v těle a dělat jeden úkol za druhým. Dýchejte a bavte se. Věřte tomu, že vše zvládnete a ono to dopadne dobře.

 

Jde o cvičení. Jak můžete vidět, tak je prakticky u všech tří bodů stejné a chce praxi. Budete dělat chyby, ale to nevadí. Usmějte se a užijte si to.

Malé změny mohou znamenat obrovský rozdíl

Když je mi na nic, udělám si seznam věcí, které můžou za to, že je mi mizerně:

  • Nedostatek spánku
  • Přetížení z mnoha úkolů najednou
  • Nedostatek cvičení a kvalitního jídla
  • Hádka s někým
  • Nejistota ohledně něčeho

Takže se může vyvrbit až 5 různých faktorů, které přispívají k mojí špatné náladě. To je dost, když se s tím má člověk potýkat naráz. Je poměrně depresivní, když si uvědomím, co všechno musím napravit, abych se cítil líp.

A ani to nejde, proto začnu vždycky jenom jedním krokem. Dám si meditaci.

Pak jdu dál: Udělám si list toho, co všechno potřebuji udělat a vyberu několik činností, které zvládnu udělat už dnes. Pak vyberu ty, co udělám zítra a slíbím sám sobě, že se zaměřím na první věc na svém seznamu.

Další krok: Jdu se projít, rozhýbu se.

Pak další: Promluvím si s člověkem, se kterým jsem se pohádal, a to hezky a s láskou.

Pomocí těchto malých krůčků se najednou začínám cítím líp.

Strávím trochu času se svým synem, hrajeme si, čteme.

Pak si dám šlofíka.

Něco zdravého k snědku.

Zamedituju si, když cítím nejistotu a pozastavím se.

Jdu brzy spát a snažím se dobře vyspat.

Soustředím se vždy jenom na jeden malý pracovní krok.

S každým krokem se moje nálada zlepšuje. Cítím se lépe a lépe.

Jsou to malé postupné kroky, kdy se snažím být, co nejvíce v přítomném okamžiku.

Kroky, které všechno změní.