Jak najít motivaci k plnění důležitých, ale ne akutních úkolů

Mám kamaráda, který je OSVČ, má vlastní firmu a vede se mu dobře. Až na to, že se mu často stává, že prokrastinuje, když jde o splnění důležitého úkolu jako je například psaní.

Ne, nemluvím sám o sobě, i když někdy dělám to samé, abych byl upřímný.

Myslím, že to děláme všichni. Víme, že bychom se měli pustit do něčeho důležitého pro svoji kariéru, osobní život nebo byznys, ale místo toho stejně radši lelkujeme. Koukáme se na e-maily, odpovídáme na zprávy, čteme noviny nebo hledáme jiné zajímavé věci k přečtení.

Naším problémem není, že by byly důležité úkoly těžké. Problém je, že nejsme dost motivovaní. A tak prokrastinujeme.

Je těžší se namotivovat, když máte vlastní firmu nebo když vám nikdo nedýchá za krkem. Ke všemu když je před vámi celý svět plný fascinujících věcí na internetu, nebo jinde okolo vás. Co v takovém případě dělat?

Navrhuji tohle:

1. Uvědomte si, na čem záleží. Pokud chcete například něco napsat, proč je to pro vás důležité? Co na psaní milujete? Můj kamarád má třeba rád, když může druhé učit, co se sám naučil, a pak čte komentáře lidí, kterým pomohl. Přináší mu to radost. A to je úžasné. Dnes je tak snadné nechat si ujít hlubší prožitek a nechat se strhnout pracovním dnem.

2. Připomínejte si, jak moc to milujete. Někdy si můžeme důležité úkoly opravdu užívat. Ano. Často je na nich něco, kvůli čemu se na ně netěšíte. Možná se u toho budete muset více soustředit, nebo to zabere víc času, ale má to světlou stránku. Psaní může být také skvělý způsob, jak si odpočinout po namáhavém dni. Způsob, jak se propojit s tím, co je pro vás důležité. Možná je to skvělá šance, jak se vyjádřit, když normálně nemůžete.

3. Mluvte o tom s někým. Když mi o tom kamarád řekl a musel odpovědět na pár mých otázek, najednou našel opět motivaci, aby začal psát. Nebylo to v ničem, co bych udělal. Myslím si ale, že když o tom s někým promluvíte, tak vynesete problém na světlo. Ten se pak už nezdá tak velký a nemá nad námi takovou moc.

Ptejte se sami sebe, co vás drží zpátky. Když zjistíte, že prokrastinujete, tak se zastavte a zeptejte se: “Co mi brání v tom, abych psal/a? (nebo od jakéhokoli jiného úkolu, který máte). Buďte upřímní. Někdy máte pocit, že nemáte čas, ale pravdou je, že ho máte dost.

Někdy nevíte, jak se úkolu zhostit. V tom případě se můžete někoho zeptat, nebo si to najít na internetu. A někdy se to prostě zdá těžké nebo nepříjemné. V tom případě vám navrhuji, abyste udělali tři kroky, které jsem popsal výše. Obvykle vám ale nic v cestě nestojí. Nic vám nebrání v tom, abyste dělali důležitou, zábavnou a smysluplnou práci. Tak jděte na to!

Nevšední produktivita

Na světě neexistuje návod na produktivitu, který úplně vyřeší problémy, kterým všichni denně čelíme.

Jsem na tom stejně jako vy. Potýkám se s tím samým:

  1. Dělat důležitou práci místo té, která mi zabere hodně času a není tolik potřeba
  2. Nenechat se rozptýlit, když potřebuji pracovat na něčem těžkém
  3. Únavu a pocit, že všechny úkoly prostě nezvládám

U všech jde ve skutečnosti o stejný problém: Jakmile před sebou máte něco důležitého nebo těžkého, děláte raději cokoli jiného, blbnete nebo se flákáte. Potýkám se s tím každý den a ne vždy úspěšně. Ale co kdybychom se do toho mohli ponořit a vyřešit to jednou provždy? To bychom byli páni vesmíru.

Dejte si při tréninku pauzu

Pravdou je, že utíkáme od nepříjemných věcí, ale obvykle si to neuvědomujeme. Proto je důležitá meditace. Sedíte, nic neděláte, ale vidíte, jak vaše mysl utíká od nepříjemného do přítomného okamžiku. Dokola a dokola. Chce to čas, ale dá se s tím naučit pracovat.

Doporučuji vám meditovat. Tím se naučíte pracovat s nepříjemnými pocity, kterým neustále čelíte.

A zde je návod:

  1. Vyberte jeden úkol, který musíte dnes udělat.
  2. Vyčistěte si pracovní prostor před sebou. Vypněte nebo ztlumte telefon, ukliďte stůl a na svůj úkol se pořádně zasoustřeďte.
  3. Sedněte si a dejte se do práce.
  4. Sledujte, jak se vaše mysl snaží od práce utéct.

A teď si dejte pauzu. Místo toho, abyste utekli, zastavte se. Nadechněte se a otočte svoji pozornost na nepříjemné pocity. Může to být strach, frustrace, nejistota, pochybnosti nebo únava. Nevěnujte pozornost myšlenkám, které vám běží hlavou. Vnímejte jenom tělesný pocit. Kde se nepříjemný pocit nachází? Jakou má sílu?

Zjistíte, že špatný pocit není zase tak silný, i když se před ním snažíte utíkat. Jde jen o energii. Není ani dobrá, ani špatná. Je to jen energie, kterou nechcete a o které tvrdíte, že špatná je. Zkuste se zastavit a zameditovat si. Nepomůže vám o tom jenom číst v tomhle článku. Musíte trénovat. Poznat to blíž.

Nevšední produktivita

Jakmile začnete pracovat s nepříjemnými pocity, zjistíte, že o nic tak hrozného nejde. Nemusíte se ničeho bát. Je to jenom pocit, jen energie. Uvolněte se. Zkuste si k ní vytvořit přátelský vztah, místo toho, abyste sami sebe peskovali. Jen si jí všímejte, usmívejte se, dýchejte a buďte na sebe hodní.

A jak proměníte tuhle energii na produktivitu? Mám pro vás způsob:

  1. Napište si každý den 3 hlavní úkoly, které je potřeba splnit. Udělejte to ještě dřív, než začnete vůbec pracovat. Napište si i pár dalších úkolů, které jsou potřeba, ale primárně se soustřeďte na svoje 3 hlavní.
  2. Vyberte jeden důležitý úkol a udělejte si kolem sebe prostor (ještě předtím, než půjdete kontrolovat e-maily nebo sociální sítě).
  3. Udělejte si krátkou meditaci. Vnímejte, jestli se vám od úkolu chce utéct, zastavte se a pocit prozkoumejte. Jemně, přátelsky a se zvědavostí.
  4. Dejte si záměr. Jakmile se trochu uvolníte a zjistíte, že nepříjemné pocity nejsou žádný velký problém, dejte si záměr ohledně svého prvního úkolu. Děláte to proto, abyste zlepšili svůj život, abyste udělali něco dobrého pro druhé, abyste pomohli? Najděte ve svém záměru srdce, najděte tam lásku. A řekněte si: “Je mým záměrem udělat tenhle úkol z lásky k ….” (doplňte prázdné místo: sobě, někomu jinému, světu, atd.)
  5. Pracujte s chutí a láskou. Otevřete svoje srdce a dělejte svůj úkol s láskou, která pramení z vašeho záměru. Sledujte, kdy se začínáte cítit nepříjemně a chcete od úkolu utéct. Zastavte se, udělejte meditaci, kterou jsme se naučili, a pak pokračujte.
  6. Dávejte si přestávky. Každých 10 – 15 minut si dejte pauzu a protáhněte se nebo se napijte, projděte se po místnosti. Pozorujte, jak se cítíte a jak si vedete. Pak se vraťte zpátky k úkolu, nebo jděte na další, pokud je první hotový.

Neříkám, že vám to ze začátku půjde na 100%. Možná nikdy. Neočekávejte proto dokonalost. Pracujte na sobě a buďte na sebe hodní. Postupně se budete zlepšovat. To mi věřte.

Není jednodušší úkol než žádný úkol

„ Pamatujte, že není rychlejší kód než žádný kód.“ – Taligentův průvodce programováním

Jaký je nejrychlejší způsob, jak se zbavit úkolu na vašem úkolníčku?
Prostě ho smažte nebo ho tam vůbec nedávejte.

Když čteme články a knihy o produktivitě, o tom, jak věci dokončit a být efektivní, není to proto, že chceme být supervýkonní a rychlí jako Gonzales.

Chceme prostě dokončit něco úžasného.

To je dobře. Musíme si ale pamatovat jedno: nebuďme produktivní, protože chceme být produktivní. Soustřeďme se jenom na to, co je potřeba (nebo lépe: na to, co máme rádi).

Nejlepší způsob, jak se tam dostat, je dělat věci co nejjednodušeji. Kolik kroků je k tomu potřeba? Jak se můžete zbavit těžké práce, věcí, co nás rozptylují, a nekonečných mítinků nebo nepotřebných úkolů?

Prostě je vynechte.

Vyškrtněte je ze svého seznamu nebo je tam vůbec nedávejte. Udělejte si u každého úkolu malý test: Je to opravdu potřeba? Budu se pak cítit skvěle, až to dodělám?

Nejlepší často totiž bývá úkoly vůbec nedělat.

Nejlevnější, nejrychlejší a nejspolehlivější části počítačového systému jsou ty, které v něm nejsou.“ – Gordon Bell

Jak být šťastný a vyhnout se stresu

Běžně se na věci tolik nedíváme jako je spíš přehlížíme. – Alan Watts.

Kolikrát jste už jedli a ve skutečnosti nevnímali chuť? Nebo jste dodělali namáhavou práci či jeli do zaměstnání, aniž byste o tom vůbec přemýšleli?

Naše dny často ubíhají, zatímco jsme myšlenkami úplně mimo.

Jedním z mých nejoblíbenějších způsobů, jak být šťastný a vyhnout se stresu, je být v přítomném okamžiku neboli být vědomý. Samozřejmě jde o jeden ze základních kamenů Zen buddhismu (vlastně si myslím, že celého buddhismu), ale není to všechno o meditaci, jako spíš o tom, že si uvědomujeme, co děláme, nad čím přes den přemýšlíme a co nám říkají naše smysly.

Nikdo nedokáže být pořád v přítomnosti. Myslím, že to ani nejde.

Někteří se díky tréninku dokážou naučit být přítomní častěji než většina z nás, ale vždycky se může stát, že budete myslet na budoucnost nebo minulost. Budete cítit strach a zapomenete být v přítomném okamžiku.

Je to ve skutečnosti dost těžké. Zkuste to hned teď: zavřete oči (jakmile dočtete všechny instrukce) a zaměřte se na váš dech. Na vzduch, který prochází vaším nosem nebo pusou, zaplňuje plíce a opět jde ven. Pokud přijdou dotěrné myšlenky, uvědomte si je, přijměte je a nechte je odejít (nesnažte se je vypudit) a potom se opět soustřeďte na dýchání.

Není to jednoduché, viďte? Být v přítomném okamžiku není tak lehké, jak se zdá.

Chce to cvik. Nakonec toho ale lze dosáhnout. Mám pro vás 5 tipů, které vám k tomu můžou pomoci:

  1. Děti. Být přítomní umí nejlépe děti. Rád pozoruji svého tříletého syna Setha, když si hraje. Nepřemýšlí nad tím, co se mu stalo včera nebo co se stane později. Je Spidermanem, bojuje proti zloduchům a nic jiného neexistuje. Když se rozčílí, není na světě nic důležitějšího než to, co ho rozzlobilo. Vybrečí se a pak se zase spokojeně vrátí k tomu, co dělal předtím. Nepříjemná situace je dávno pryč. Neřeší, co bude zítra. Proto se na něj tak rád dívám. Musíme děti použít jako inspiraci a zkusit být někdy jako ony. Ježíš řekl: „Buďte jako děti.“ A byla to moudrá slova.

  2. Kočky. Rád se dívám na svého kocoura Riddla. Myslí si, že je lev. Nenápadně pronásleduje brouka nebo ještěrku, jako by byli schovaní ve vysoké trávě někde v savaně, a pak se na ně vrhne a zaútočí. Víte, že nepřemýšlí nad tím, co měl k snídani, ani jaký nábytek bude zapotřebí poškrábat a roztrhat na kousky. Kočky (a další zvířata) žijí pouze teď. Buďte jako kočka.

  3. Moje žena a zákusek. Má žena Eva opravdu ví, jak jíst moučník. Ve skutečnosti je ze všech lidí, které znám, nejlepší, když jde o bytí v přítomném okamžiku. Skutečně si dokáže celou svou duší užít cokoli dělá. Naučil jsem se jíst dobroty tak, že jsem jí sledoval. Mezitím, co jsem se snažil do sebe rychle něco naházet, Eva zavřela oči a pomalu si dala lžíci zmrzliny do pusy. Vychutnávala si chuť, texturu, studenost, sladkost i tu čokoládovost. Eva si dokáže věci vychutnat daleko víc než jiní, a tím mě inspiruje. Až budete příště něco jíst, zkuste nemyslet na nic jiného. Nečíst si, nemluvit. Jen vychutnávat jídlo.

  4. Zenový metař. Říká se, že správný zenový mnich má na starosti pouze dvě věci. Meditovat a zametat. Úklid je jedním z denních rituálů zenového mnicha. Je to jedno z jejich nejdůležitějších cvičení. Zametají nebo hrabou. Nedělají nic jiného. Nepřemýšlejí nad tím, jak se dostat do zenového stavu. Tím už je samotné zametání. Až budete příště doma uklízet (nebo dělat cokoli jiného), zkuste se na úklid soustředit, na prach, na pohyb a na svoje pocity.

  5. Když se v něčem ztratíte. Už jste to určitě několikrát zažili. Dokážete si vzpomenout na chvíli, kdy jste se v nějaké činnosti úplně zapomněli? Ne v myšlenkách, ale v té činnosti samotné. Naprosto jste se soustředili a na nic jiného nemysleli. Svět jakoby neexistoval. Mohli jste pracovat a přitom být ve flow (ve stavu, kdy všechno přirozeně plyne), nebo to najednou byl koníček. Sport, práce na zahradě nebo oprava rozbité pračky. Zkuste si na něco takového vzpomenout a jděte to udělat zas.

Zrychlené myšlení

Běžně jsem v pracovním módu, který vypadá nějak takto:

  • projedu si svoje e-maily a vyřídím je, co nejrychleji to jde
  • pak si otevřu dokument a něco píšu
  • rychle překliknu na některou z mých oblíbených stránek, abych se podíval na zajímavé nebo užitečné články
  • pak se vrátím k psaní
  • pak něco poklidím
  • pak jdu zase psát

Problémem je, že moje hlava je pořád v jiném módu než v psacím. Je ve zrychleném režimu psaní e-mailů, rychlého rozhodování a odpovědí.

V tomhle rychlém procesu mívám problém i se psaním delších e-mailů. Jsou to přesně ty, které mi nějakou dobu leží ve schránce, protože moje myšlenky jsou ve zrychleném režimu prakticky vždycky, když e-maily vyřizuju.

Psaní nebo jakákoli tvorba jsou ve zrychleném režimu prakticky nemožné. Člověk musí překliknout do pomalejšího režimu. Jinak prostě přeskočíte ze psaní na něco svižnějšího anebo se necháte úplně rozptýlit.

Složitější rozhodování, kdy musíte zvažovat možnosti a udělat správné rozhodnutí, je ve zrychleném režimu prakticky nemožné. A tak rozhodnutí odložíte na potom i když může zabrat třeba jenom pár minut.

Jakýkoliv úkol, který není o rychlém kliknutí, se také přesune na potom. Ve zrychleném režimu na to prostě nemáte ani těch pět minut. Jste přeci „busy“!

Nemůžete cvičit nebo meditovat, protože to zabere více jak minutu. Potřebujete víc času.

Můžete ale koukat na televizi, ta je tomu přizpůsobená. Neustále přepíná různé podněty. Nebudete ale chtít koukat na pomalý film, který vyžaduje vaši pozornost a zamyšlení na několik minut.

Zrychlený režim vede k neustálému překlikávání a zaneprázdněnosti. Vede k přepracování – protože kdy je čas vypnout? Vede k vyčerpání, protože si nikdy neoddychnete.

Naučte se rozpoznat, kdy jste ve zrychleném režimu, a procvičujte přepínání mezi rychlým a pomalým. Je to zásadní pro to, abyste byli schopni dlouhodobě vydržet u věcí, které jsou pro vás důležité.

Jaké to je být tátou

Být tátou je někdy fuška. Nejenom proto, že musíte uklízet cákance, rozbité nádobí, špinavou kuchyň a opatlané stěny od prstů, ale i proto, že nikdy nic nefunguje tak, jak jste si to naplánovali.

Je to zabíračka, protože se do toho vrhnete s těmi nejlepšími úmysly, doufáte, že budete ten nejlepší táta, ten milující a skvělý, a pak to jde všechno k čertu.

Zazní napomenutí, tempery vyletí do vzduchu, zraní se city a vzájemně se na sebe naštvete. Děti se nikdy nechovají tak, jak chcete, a stejně tak je to i se životem. Doufáte v jednu věc a dostanete místo toho neuvěřitelný nepořádek. Jak já ho jenom miluju.

Nikdy jsem neplánoval mít šest dětí. Měl jsem dvě se svou první ženou a obě je miluji. Pak jsem si vzal svou druhou ženu a další dvě podědil. Ty miluji z celého srdce. A pak jsme si udělali ještě dvě další. Ty miluji tak moc, že mě to někdy až celého pohltí.

Být tátou je o nejistotě. Stvoříte dítě a úplně vás pohltí, protože nevíte, jak je vychovat správně. Nevíte, co z vašich dětí vyroste, ale je tam tlak. Nejenom dítě zaopatřit a postarat se o toho křehkého tvora, ale také být jeho vzorem, utvářet ho a udělat ho šťastným. A na nic z toho neexistuje žádný návod.

Děti řeší navíc různé problémy. Pošťuchování ve škole nebo dokonce šikanu, problémy s motivací, nudou nebo zapadnutím mezi ostatní a ani vy sami nevíte, jak se s tím vypořádat. Děláte, co můžete, ale nakonec vlastně netušíte, jak na to. Je to plné nejistoty.

A tahle nejistota může být pěkně děsivá. Nehrajete tady žádnou videohru. Jde o skutečné životy, o které se staráte. Vaše srdce se klepe, ale sami sobě nechcete přiznat, že se bojíte.

Takže jak se přes nejistotu dostat? Tátové se snaží jít do jistoty: najít řešení, spravit to, vytvořit systém, naučit někoho něco, napsat seznam, být nad tím vším. Je to ale jenom iluze, protože i přes všechny vaše metody a systémy, pořád víte úplné houby. A nic není jisté.

Jediným způsobem, jak se z toho dostat, je láska.

Být tátou je o nejistotě, ale také o lásce. Máte pro strach uděláno, ale stejně jdete dopředu, protože vaše láska je tak nezměrná, že uděláte cokoli.

Uděláte cokoli, nehledě na strachy, protože děti milujete.

Nejste na to samozřejmě sami. Jste v tom společně s milující matkou (matkami), které jsou úžasné a dokáží všechna ta břemena, nepořádek a nejistotu unést. Máte prarodiče, tety a strýce, kohokoli, kdo je kolem vás, kdo dětem pomáhá a vám pomáhá se s tím vším vypořádat. Láska všech těchto úžasných lidí vám v tom pomůže.

Nakonec děti vyrostou a stanou se z nich dospělí.

A pak ta nejistota ještě vzroste. Nevíte, jak se vypořádají se životem, ale víte, že jsou skvělé. Naučili se totiž také žít s nejistotou, která je pevně připoutaná k jejich lásce.

Když nemáte dobrý den…

Včera jsem neměl dobrý den.

Málo jsem spal a ještě jsem se vzbudil pozdě. Někdo, koho mám rád, na mě byl naštvaný a nechtěl se mnou mluvit, což mi zkazilo náladu. Nemohl jsem se soustředit na psaní, tak jsem odpovídal na e-maily, něco si přečetl a dal si šlofíka. Moje děti nebyly doma, aby mě objaly.

Zacvičil jsem si, ale nemohl jsem dokončit sestavu, protože mě bolelo zápěstí. Jel jsem na kole do obchodu za teplého letního večera, což bylo pěkné. Uvařil jsem si pro sebe večeři a dal si pořádné pivo.

Pak jsem udělal tu chybu, že jsem si přečetl nějaké negativní komentáře na svém blogu.

Můj článek byl trochu kritický, ale komentáře se nakupily. Lidé mi psali, že jsem pokrytec a že moje texty jsou pořád o tom samém. S každým komentářem mi srdce klesalo níž a níž.

Nebyl to zrovna nejlepší den. Nálada šla dolů hlavně, když mi došlo, kolik lidí mě nemá rádo.

Někdy je prostě den, kdy nic nevychází. Někdy to prostě neodpálíte. V takové dny si jenom sednu a připomenu si, že jsem udělal vše, co se dalo. Dívám se dovnitř a čelím bolesti.

Zůstal jsem u ní a pozoroval.

Koukal jsem se na příběh, který se mi odehrával v hlavě a způsoboval trápení. Nebylo to zrovna hezké povídání. Čím víc jsem ho sám sobě vyprávěl, tím víc jsem se nořil do bolesti. Otočil jsem se proto k přítomnému okamžiku a dovolil si tu bolest cítit, místo toho, abych od ní utíkal, odstrkoval ji nebo se snažil se jí zbavit.

Nebylo to nakonec tak hrozné. Ani to netrvalo dlouho, jakmile jsem bolest přijal a zůstal u ní.

Uvědomil jsem si také, že ten Leo, kterého lidé kritizují, neexistuje. Je to jenom obraz, který si vytvořili v hlavě, nejsem to já. A ten Leo, kterého mám v hlavě já, Leo, který je dobrý člověk, který dělá, co může, je také jenom něco, co jsem si já sám vytvořil v mysli.

Ve skutečnosti neexistuje nic z toho, pouze přítomný okamžik.

Po tom, co jsem se rozhodl čelit svým pocitům, zůstal u nich a zjistil, že moje představy nejsou skutečné, bylo všechno najednou OK. Ne úžasné, ale také ne špatné.

Někdy jsou dny, kdy nic nevychází, kdy nic nemáte, ale to je naprosto v pořádku.

Jak překonat strach a jít si za svým snem?

Už jako malý kluk jsem věřil, že budu dělat to, co miluju, díky penězům budu hodně cestovat a dokonce, že budu mít doma v obýváku živého tygra. Proč ne.

Měl jsem vizi, ale pochyboval jsem. Znáte to?

Seděl jsem doma v kuchyni a říkal si, jak sakra vydělám svoje první peníze. Bylo mi 17. Nenápadnej kluk, co se mu všichni smáli.

Nebylo to jednoduchý.

Moje chyby totiž byly:

1. Špatně jsem využíval svoje zdroje
2. Měl jsem špatná přesvědčení v hlavě

Jak jsem to vyřešil? Odpověděl jsem si na následující otázky. Udělejte to také, protože tím zjistíte, co stojí za vaším strachem a jak ho překonat:

1) Kam směřujete svoje zdroje?

Už nějakou dobu učím o trojúhelníku úspěchu. Podle něho existují 3 omezené zdroje, které máme k dispozici:

  • peníze
  • energie
  • čas

Otázkou je:

Kam tyto zdroje dáváme? Jdeme díky nim za svými sny, nebo plníme sny ostatních?

To byste si měli pokládat každý den, protože tak odhalíte, jestli svou energií plýtváte, nebo ji investujete.

2) Jaká přesvědčení ve vaší hlavě aktuálně podle vás nejvíc brání startu vašeho podnikání?

Vezměte si tužku a papír a během 3 minut si přesvědčení napište.

Najednou uvidíte, co vás přesně brzdí a můžete to změnit.
Jako já, když jsem nevěděl, co dál. Začal jsem být zoufalý. A tak jsem hupnul na to první, co mi nejvíc šlo. Tvorba webových stránek.

Nejdřív jsem dělal zdarma, pak za peníze. Na několik měsíců mě to dokonale strhlo. Byla to vášeň a radost. Znáte ten pocit?

Takže můžu být placený za to, že dělám něco, co naprosto a totálně zbožňuji? Asi ano.

Háček byl v tom, že mě práce postupně přestala bavit. Přepískl jsem to a vyhořel. Stereotyp, neplnění termínů a vášeň vyprchala rychleji než teplo, když otevřete dokořán okna.

Absolutně jsem netušil, co dál.

Jenom si to představte, několik měsíců jsem proválel na gauči, hrál hry a zavíral se před světem. Byl jsem na dně.

Potřeboval jsem se vypovídat, a tak jsem začal psát svůj první blog. Schovaný pod přezdívkou a bez fotky. Svěřoval jsem se cizím lidem a cítil se lépe.

Schytával jsem kritiku jako rány pěstí. Zleva, zprava, ale nevzdal jsem to. Postupně mě začali lidi pravidelně číst a tvořila se komunita.

A bylo to právě tady, kde jsem položil základ svému podnikání.

Nebylo v tom nic složitého. I vy to zvládnete.

Pokud stojíte před strachem a nemůžete se rozhodnout, mám pro vás 5ti-krokový návod, kterým jsem se řídil:

  • Přemýšlejte o svém nastavení mysli
  • Buďte ochotní ho změnit
  • Pozorujte sami sebe – co máte za myšlenky
  • Přijměte je
  • Změňte svoje přesvědčení

K tomu všemu ale něco potřebuji. Váš závazek.

Musíte do toho jít naplno. Chci, abyste mi slíbili, že pro to uděláte naprosto všechno. Dejte mi závazek, dejte ho sami sobě. Ten je rozhodující.

Víte, návody, postupy, tipy. Už jsem jich rozdal spoustu. To nejdůležitější je ale pořád stejné. Musíte vstát od svého počítače nebo televize a něco pro svoje sny udělat.

Máte strach, pochyby a nemůžete se rozhodnout?

To jste na tom stejně jako my všichni. I já mám strach. Pořád.

Strach z toho, že bych pro svoje sny nic neudělal. A co vy?

Jak se zbavit prokrastinace

Jedním z nejhorších problémů, kterým čelíme, když si vytváříme nový návyk, je prokrastinace.

Děláme to všichni: snažíme se meditovat, cvičit nebo si čistit pravidelně zuby nití, ale jsme unavení a busy. A tak to odložíme a pak zase a zase. A brzy je po návyku.

Je jednodušší návyk odložit, než to prostě udělat, že? Ale jaké je řešení?

Před pár dny jsem se šel projít s mojí mámou Shannon. Jak jsme tak šli, mluvili jsme o návycích. Shannon se prostě umí naučit nový návyk, když ví, že to pro ni bude dobré. Když zjistí, že potřebuje začít brát vitamíny každý den, cvičit na válečku nebo denně chodit, prostě to udělá. Žádný povyk, žádný problém. Má to tak se vším. S penězi, úkoly do práce nebo s guampedií.

A jaké je její tajemství? Ptal jsem se jí, dokud jsem nedostal odpověď.

: Většina lidí návyk vynechá, když je unavená nebo vystresovaná. Ale ty ne. Jak to?
Shannon: Jenom si řeknu: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“
: Co myslíš tím: „Nejdeš do toho pořádně?“
Shannon: Vím, co se stane, když člověk sklouzne a návyk neudělá. Zažila jsem to. Tak se zkrátka rozhodnu, že do toho nespadnu. Nový návyk bude trvat jenom 2 minutky, tak je lepší to udělat hned.
: Takže jsi zažila, jaké to je, když člověk návyk neudělá, a víš, co se pak stane.
Shannon: Jo. I když jde jenom o čištění zubů nití, tak mi dojde, jak se mi budou kazit, když to neudělám. Jak to bude u zubaře bolet a kolik mě to bude stát. Dojde mi, že je lepší se o zuby postarat teď, než se pak potýkat s problémy.

Ukázalo se, že si Shannon vždycky představí následky toho, když bude líná a návyk neudělá (nebo už následky zná). Pokud jde o nezdravé jídlo, už viděla důsledky cukrovky u svých známých, kteří to zažili.

To je schopnost, kterou má hodně úspěšných lidí, které znám, především ti, co mají dobré návyky ohledně zdraví, produktivity a peněz. Prostě to funguje.

Takže to shrneme: tady je Shannonina metoda:

  1. Uvědomte si, že je potřeba udělat malý krok k tomu, abyste se o sebe starali (malý krok pro zdraví, práci, peníze, atd…).
  2. Zjistěte, kdy máte co udělat a když přijde čas, udělejte to.
  3. Jakmile chcete návyk vynechat, protože jste unavení, máte toho moc nebo jste ve stresu, vzpomeňte si, kam sklouzáváte. Představte si následky svého jednání. Nejenom teď, ale i do budoucna. Víte, co se děje lidem, kteří tenhle návyk nemají.
  4. Řekněte si, že je lepší to udělat teď, než pak trpět, když dojde na důsledky. Jde o pár minut ne tak těžké práce versus nepříjemné a často trvalé následky v budoucnu.
  5. A pak řekněte: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“

Neustálé přebíhání od úkolu k úkolu

Vím, že ztrácím pozornost, když neustále přeskakuji od úkolu k úkolu. To je pro mě vykřičník. Znamení, že dělám něco špatně. Asi to znáte: koukáte z jedné webové stránky na druhou, otevíráte e-maily a zprávy, sledujete tohle a tamto.

Žádné soustředění, stres, hodně mentální únavy, aniž byste vlastně cokoli udělali nebo dokončili.

Znamená to, že jsme se ztratili ve změti věcí, které nás rozptylují, a ve skutečnosti si nejsme úplně vědomi toho, co děláme.

Mám pro vás řešení, když se vám stane něco podobného:

1. Všímejte si toho, co je důležité. Na čem bych měl/a teď pracovat? Vím, že to není milion drobností. Je to něco velkého, čemu se nejspíš vyhýbám. Často to znamená podívat se zpět na svoje priority.

2. Zjednodušujte. Neustálé přepínání pozornosti může znamenat, že jsem toho na sebe nabalil moc. Musím se zbavit pocitu, že musím stihnout úplně všechno. Stačí se soustředit na to, co opravdu mohu dnes udělat. To může znamenat zavolat nebo napsat lidem, že něco dnes nestihnu (nebo tento týden). Nechám být nedůležité úkoly. Buď je úplně vyškrtnu, nebo si je nechám na později. Zjednodušování mi pomáhá se opět soustředit.

3. Udělejte si pořádek. Když mám úkol, na který se musím zaměřit, všude si uklidím. Zavřu záložky na počítači, prohlížeče, všechno, co nepotřebuji. A dělám pouze jeden jediný úkol. To mi neuvěřitelně pomáhá. Jakmile vyškrtáte rušivé vjemy, opravdu dotáhnete úkoly do konce.

4. Zůstaňte v přítomném okamžiku. Často se ztratíme mezi změtí úkolů. Když si všude uklidím, snažím se zůstat u daného úkolu a co nejvíc se soustředit. Dělám, co mohu, abych potlačil potřebu něco někde kontrolovat nebo přejít k činnosti, která je mnohem příjemnější, ale méně důležitá. Uvědomuji si svoje myšlenky, a jak reaguje moje tělo. Tohle soustředění se pak stane cvičením mysli.

Zjednodušování, zavření záložek a udělání toho nejdůležitějšího je užitečné, i když v tom ještě nejsem žádný mistr. Podle mě jde o proces: nechat být a přijmout.

Zbavit se potřeby být neustále online, kontrolovat novinky, všechno stihnout a na všechno kývnout.

A přijmout přítomný okamžik takový jaký je. A zůstat v něm.

Nechat být a přijmout je tajemství ke štěstí a klidu. Stojí za to.