Prokrastinace jako cesta k životnímu mistrovství

Není mezi námi člověka, který by neprokrastinoval – tedy neodkládal nějaký úkol, nerozptyloval se, odkládal své sny, svou práci s vědomím, že za to bude odsouzen.

Většina lidí si myslí, že prokrastinace je problém.

Stresují se a mají pocit, že když prokrastinují, dělají něco špatného.

Au contraire (to je francouzsky, nezatěžujte se vyhledáváním, znamená to, že je to jinak).

Prokrastinace je vlastně perfektním místem na to, abyste si opakovali nejdůležitější životní dovednosti. Naše tendence prokrastinovat nám přesně ukazuje, jak naše mysl pracuje a učí nás lépe se vyrovnávat s životními těžkostmi. Protože v životě se prostě vždy vyskytnou náročné chvíle, i když se jich snažíme vyvarovat a to, jak se s nimi vypořádáme nakonec určuje veškeré naše další jednání.

Pojďme společně zapracovat na tom, jak se vypořádat s těmi nejsložitějšími záležitostmi ve svém životě.

Náš obvyklý scénář

Když prokrastinujeme, takto většinou vypadá onen proces:

  1. Máme udělat něco náročného, nebo něco do čeho se nám nechce.
  2. Moc se necítíme na to, že bychom to zvládli protože je to složité, nepohodlné, náročné.
  3. Naše mysl se snaží jako obvykle od tohoto úkolu odklonit k něčemu, co je jednodušší, co dobře známe. Třeba bychom se mohli podívat na nějaké video, hrát hry, zkontrolovat email nebo svůj profil na sociálních sítích.
  4. Začneme dělat onu jednodušší věc a přestaneme myslet na to, co jsme opravdu měli začít vykonávat.
  5. Máme špatný pocit z toho, že jsme něco zazdili a začneme si o sobě budovat negativní obraz. Zahltíme svou psychiku sebekritikou a sebetrýzněním.

Celý tento cyklus nás ale rozhodně nenaučí to příště zkusit jinak a lépe. Je to cyklus viny, to vám říkám. Můžeme se naučit to celé zvládat lépe.

Prokrastinace je příležitost, ne přehlídka nezdarů

Jak bychom měli tedy celý cyklus řešit? Ideálně takto:

  • Vymyslíme si nějaký náročný úkol
  • Cítíme to, že je opravdu náročný, ale vnímáme to pouze jako signál k tomu, že se pouštíme na neznámou půdu.
  • Uvítáme to a využijeme příležitosti vstoupit na neznámou půdu, ponoříme se do toho s radostí a s gustem. (Mimochodem, opravdu miluji slovo ,,gusto“)

Ale po pravdě, to je ideální stav, tam ještě nejsme. S největší pravděpodobností se trénink bude odehrávat takto:

  1. Připravíme si náročný úkol a už víme, že bysme jej rádi prokrastinovali, protože cítíme nejistotu a nepohodlí.
  2. Začneme prokrastinovat tím, že zvolíme nějakou jednoduchou činnost a začneme ji vykonávat.
  3. V okamžiku, kdy se přistihneme u toho, že prokrastinujeme….dáme si pauzu.

Ta pauza je klíčem ke všemu.

  1. Naladíme se na tuto pauzu a procítíme, že je příležitostí k tréninku klíčové životní dovedností. V tomto okamžiku zvolíme radost a vděčnost za to, že tuto zkoušku můžeme podstoupit, přijmeme ji s potěšením…a ano s gustem.
  2. Začneme pracovat s nepohodlím a nejistotou. Jak a kde ji cítíme? Je to opravdu taková hrůza? Můžeme s nimi nějak pracovat? Můžeme se otevřít nepohodlí, přijmout nejistotu a vidět v nich krásu všeho toho, co děláme?

Pomalu, krok za krokem, můžeme díky této praxi nepříjemné pocity přijmout, spíše než od nich utíkat. Můžeme trénovat trpělivost a pozitivní nastavení mysli uprostřed všeho chaosu a neznámého.

Zcela se oddejte této praxi. Zjistíte, že vám změní život a je úžasná.

Trénink nepohodlí a nejistoty

Máte PAUZU. Takže můžete zkoušet trénovat práci s nepohodlím a nejistotou. A uděláte to takto:

Navnímáte daný pocit – i na fyzické úrovni, ve svém těle, ne jenom mentální obraz – a podívejte se jak se v něm cítíte. Kde ve vašem těle jej můžete lokalizovat? Můžete popsat jak se teď cítíte? Můžete popsat jeho barvu, zvuk, druh energie?  

Probuďte v sobě zvědavost a prozkoumejte vše. Zkoumejte jej s plnou vírou v sebe. Buďte přítomni a jen pasivně přijímejte vše, co prochází vaší myslí.

Poté se nadechněte, zvedněte se a jděte na to. Udělejte tu těžkou část. Tu část, o které nevíte vůbec nic a zahlcuje vás svou nejistotou. Přijměte tu nejistotu jako část svého života, jako misi, na kterou jste sami sebe vyslali, protože žádná mise, která za to stojí není jen plná životních jistot.

Žádný hrdina se nevydá na misi, když předem přesně ví, jak ta mise dopadne. Vy jste tím hrdinou a ano, jste za tuto misi kompletně zodpovědní.

Mákněte si, přijměte nepohodlí a nechte jej, aby zůstalo tam, kde je. Zřejmě pocítíte nutkání se otočit a utéct, ale vy neposlechnete a zůstanete. A nebo vás přemůže strach, nezvládnete to a budete muset začít znovu. Tak jako každý hrdina, kterým jste i vy. Tisíckrát upadnete a dvoutisíckrát vstanete. Jste odvážní, inspirativní a silnější než si vůbec dokážete představit.

Krok za krokem rozšiřujete svou komfortní zónu. Svou zónu génia, svůj hrdinský dosah. A s každým krokem se stáváte silnějším a více a více inspirujete celý svět, aby byl jako vy.

Jak si užívat krás přítomného okamžiku

V poslední době, když se chci uklidnit a dostat do pohody, představím si prázdný pohár. Ptáte se proč to vlastně dělám?

V okamžiku, kdy otevřeně vnímáte všechno, co vás obklopuje a co se vám děje, nacházíte se v jednom z nejklidnějších a nejuvolněnějších stavů vůbec. Jenom nasáváte krásu světa kolem sebe (sebe nevyjímaje), vnímáte světla, barvy, tvary, zvuky, doteky, prostě jen vnímáte.

Pokud jste opravdu otevření a přijímáte přítomný okamžik se vším všudy, je to úžasné – všímáte si i toho, co byste normálně přehlédli a začnete oceňovat detaily všeho, co je kolem vás.

Většina z nás o tyto zážitky přichází. Chodíme kolem jako ve snu, myslíme na to, co musíme udělat, omíláme si v hlavě příběhy, které se nám staly.

A o to právě jde. Pokud máme mysl plnou myšlenek a příběhů, prostě nemůžeme vnímat přítomný okamžik. Nevidíme, co se kolem děje protože jsme chyceni v našem běžném stavu mezi sněním a vědomím.

Nemůžete naplnit pohár, který je už plný.
Já se tedy snažím, aby můj pohár byl stále více méně prázdný.

Snažím se navnímat, když moji mysl zaplní nějaká historka nabitá emocemi, která mne blokuje v tom, abych mohl vnímat můj současný stav, tento okamžik.

Uchopím ji, prozkoumám a nechám ji odtéct ze svého pomyslného poháru.

Poté si plně vychutnávám a nasávám tento okamžik všemi svými smysly. Zjišťuji, jak se cítím ve svém těle. Vnímám, co mi právě probíhá hlavou.

Samozřejmě po chvíli jsem opět lapen do svých myšlenek. Jakmile to ale zjistím, znovu vyprázdním svůj pohár. A tak stále dokola. Snažím se mít svůj pohár co nejprázdnější a to mi umožňuje naprosto se otevřít všemu, co se právě kolem mne odehrává, té kráse a štěstí právě probíhajícího okamžiku.

Stres a pocit zahlcení jako mentální návyky

Nejen v průběhu sezóny dovolených se můžeme cítit opět převálcovaní povinnostmi, ve stresu, podráždění a to především díky členům své rodiny a ostatním kolem sebe.

Pro tyto případy pro vás mám skvělé cvičení, které vás navrátí do stavu otevřené a klidné mysli. A tady je:

Pokaždé, když se začnete cítit ve stresu, cítíte úzkost nebo frustraci zastavte se a prostě si toho všimněte. Zkuste se na tyto pocity zaměřit v průběhu celého dne.

Hrajte sami se sebou hru – vždycky když to na vás přijde zastavte se a všímejte toho, jak se právě teď cítíte a proč. Čím dříve dokážete rozpoznat, že tyto stavy přichází, tím lépe.

Jakmile se začnete cítit pod tlakem, prostě si dejte pauzu. Uvědomte si svůj mentální návyk, uvědomte si že se snažíte stále přeskakovat na další a další aktivity. Nenechte tento návyk aby plýtval vaším časem. Místo toho si zkuste vybudovat nový mentální vzorec: zastavte se a relaxujte, vciťte se do svého těla a dělejte pouze jednu věc, jednu aktivitu, která je teď na řadě a cele se jí věnujte.

Věřte, že další práce počká a jakmile na ni bude čas, také ji zvládnete. Pro teď ale další úkoly pusťte z hlavy a věnujte se jen tomu, co právě děláte.

Jakmile začnete cítit úzkost, zastavte se a dejte si pauzu. Uvědomte si tento mentální návyk, to jak vás pocit úzkosti vtahuje do nekonečného řetězce obav. Nenechte tento návyk, aby plýtval vaším časem.

Místo toho zkuste zapracovat na novém mentálním vzorci: dejte si pauzu, prociťte to, jak se cítíte ve svém těle a začněte si důvěřovat. Věřte, že vše, co vás potká s přehledem zvládnete. Přijměte nejistotu své budoucnosti, usmějte se na ni a prostě se uvolněte.

Pokaždé když se cítíte zahlcení povinnostmi, zastavte se a dejte si pauzu.

Uvědomte si tento mentální návyk, to že si myslíte že toho máte moc a cítíte úzkost, že to všechno nemůžete zvládnout. Neplýtvejte svým časem a už tento návyk prostě nepodporujte.

Zkuste místo toho zapracovat na novém mentálním vzorci:

  • dejte si pauzu
  • uvědomte si, jak se právě cítíte,
  • začněte zpracovávat jeden úkoly za druhým.

Zhluboka se nadechněte a vždy se soustřeďte pouze na jednu věc, jen na to, co právě děláte. A užívejte si to. Důvěřujte sami sobě, tomu, že to všechno zvládnete a bude to OK.

Tak to je ono kýžené cvičení. Jak vidíte, ve všech třech případech se vlastně jedná o totožný postup, jak zvládat své mentální vzorce a prakticky je měnit. Možná vás to ze začátku trošku rozhodí, ale to je v pořádku. Usmívejte se a užívejte si to.

Chvíle, na kterou jste čekali

Často naše životy trávíme tak, že se snažíme vytvářet jen ty důležité momenty a také pracujeme na chvílích, kdy budeme konečně šťastní.

Ale když tento čas nastane zjistíme, že nejsme o nic šťastnější. Ve skutečnosti už zase hledíme do budoucnosti na nějaké “ještě šťastnější“ zítřky. Na to, až pojedeme na vysněnou dovolenou, až dokončíme ten velký projekt, vyhlížíme sraz s přáteli, až dorazí ty super věci, které jsme objednali online, až najdeme svojí další oblíbenou knížku, jídlo, drink, zkušenost…

Co když ten kouzelný moment, na který celou dobu jen čekáme je právě teď?

Co když je právě tato chvíle, kterou prožíváte, tou nejdůležitější pro zbytek vašeho života?

Co kdybychom se na chvíli zastavili a přestali se snažit dosáhnout nějakého štěstí v budoucnosti a prostě začali zcela vnímat to, co se děje nyní?

Co kdybychom si přestali myslet, že nás štěstí teprve čeká, podívali se pořádně na svůj současný život a zkusili najít štěstí v tom, co už máme?

A co kdyby se ten okamžik, na který celý život čekáme, odehrával právě teď?

Jak tento okamžik oslavit, jak jej uctít?

Pokud je to nejdůležitější chvíle vašeho života, je jistě nějaká oslava na místě.

Zastavte se a pokuste se cele obsáhnout to, co se ve vás právě děje:

  • Jestliže se právě těšíte na něco, co se teprve stane (nebo předpokládáte, že se to stane), zaměřte se místo toho na něco, co se děje právě teď a vytvořte si z této chvíle velký moment, plný úžasných krás života.
  • Pokud jste ve stresu (tak jako často i já) zkuste i tak vnímat přítomný okamžik, aby byl naplněn vaší pozorností.
  • Když musíte spěchat, klidně můžete běžet a přesto plně doceňovat tento moment. Oceňte svůj pohyb, to jak se teď cítí vaše tělo a celkovou atmosféru dané chvíle.
  • Jestliže máte pocit, že váš život nyní za moc nestojí, zkuste zapřemýšlet nad tím, jaký by měl být…a vezměte to jako bezva možnost, jak si dát dohromady představy o životě (musí opravdu být tak vzrušující a zábavný?). Nechte jít představy druhých o tom, jak máte žít a oslavte neskutečné bohatství života kolem sebe. To se vám odkryje, jakmile mu budete věnovat dostatečnou pozornost a objevíte v sobě opět zvídavost. Je to skvělá příležitost k tomu, jak dostatečně ocenit svůj život a sám sebe.
  • Pokud právě zažíváte nějaké problémy či bolest…berte to jako příležitost jak se naučit pracovat s bolestí či složitými pocity (strachem, vztekem, frustrací)… akceptujte je, zůstaňte s nimi, nikam neutíkejte, se zvídavostí je prozkoumejte, buďte k nim i sobě laskaví…možná není tato chvíle naplněna radostí, ale pořád je to nejdůležitější okamžik vašeho života, protože v něm nacházíte otevřené vědomí a sílu, abyste otevřeli srdce právě této zkušenosti. Je to začátek cesty k vašemu růstu, dalšímu učení, k úplnému otevření srdce a k tomu, abyste toto všechno použili jako styčný bod k nalezení své božské podstaty.
  • Možná je tento okamžik naplněn strachem, nejistotou či úzkostí…podívejte se na tuto chvíli, jako na skvělou příležitost, jak se s těmito pocity naučit pracovat. Podívejte se, jak reagujete když máte pocit, že váš život je naprosto bezcenný a naučte se tuto bezútěšnost oslavovat, ne ji odkopávat, jako něco co má co nejdříve zmizet, ale jako stav, který je třeba přijmout. Pokud dokážete najít klid uprostřed své bezútěšnosti, otevřete se úžasné moci života léčit všechny bolesti a také se naučíte vyrovnanosti ať se už stane cokoliv.
  • Jestli jste právě ve společnosti lidí, můžete se jim otevřít a opravdu se podívat na jejich podstatu, na to kým jsou a oslavit tak neuvěřitelnou krásu života. Jak můžete potěšit tyto lidské bytosti a uctít váš společný čas, který je omezený a tak cenný. Nezáleží na tom, co zrovna děláte, zkuste se podívat do svého srdce a ocenit vnitřní božství ve svém srdci. Vždy tam pro vás je, dostupné a zároveň není něčím, co bychom měli brát jako samozřejmost. Také pochvalte své tělo, své oči, že dokáží vidět květiny a nebe, své uši, které slyší smích a hudbu, své nohy, které se dotýkají země, svůj dech…

To je pouze pár nápadů….zkuste se zamyslet a probádat tisíce dalších možností jak být vděčný za nejdůležitější momenty, s největší možnou mírou lásky a plně vědomí.

Oddejte se pouze jedné činnosti

Dnes se s vámi chci podělit o tajemství produktivity, štěstí a vědomého bytí, které můžete praktikovat okamžitě a každý den:

Ponořte se do soustředěné činnosti pouze na jednu věc a to ve všem, co děláte.

A tím ve všem míním opravdu všechno. Například se můžete zcela soustředit na:

  • Psaní
  • Mytí nádobí
  • Nějaký rozhovor
  • Čtění článku online
  • Poslouchání podcastu
  • Jedení hroznů
  • Běhání

Většina z nás se snaží dělat dvě a více věcí najednou. Například posloucháme podcast, když běháme. Věřte mi, tohle už jsem vyzkoušel a myslím si, že tak si ani jednu z daných aktivitnevychutnáte. Ve skutečnosti totiž nejste plně přítomni ani v jedné z nich.

Tím ale nechci samozřejmě říci, že už nikdy nesmíte kombinovat činnosti, jen se vám snažím navrhnout, abyste občas přepnuli do cílené pozornosti pouze na jednu jedinou činnost.

Jakmile to zkusíte, zjistíte, že je to úplně jiný pocit. Jakmile se budete soustředit jen na jednu věc, více jí oceníte, ponoříte se do ní, porozumíte jí.

Jsme opravdu dobří v přeskakování z jedné věci na druhou. Ano, také to dělám a za mě to znamená, že se v ten okamžik prostě nesoustředíme na nic. Tím, že se necháme vyrušovat a stále střídáme aktivity, říkáme, že si ani jedna z těchto aktivit nezaslouží naší plnou pozornost.

Ale co kdybychom dali všemu co děláme status ,,posvátné?“

  • Co kdybychom se rozhodli, že strávíme vzácné okamžiky našeho života něčím, co budeme vykonávat s patřičnou úctou a respektem?
  • Co kdybychom, pokaždé když něco jíme, tomu jídlu i samotnému procesu jedení věnovali svou naprostou pozornost?
  • Co kdybychom se rozhodli, že pokaždé, když s někým budeme mluvit, budeme se cítit, jako bychom s daným člověkem mluvili naposledy? (Tuto myšlenku jsem s dovolením zcizil z úžasné knihy Jaffreye Davise – Tracking Wonder)
  • Co kdybychom, pokaždé když otevřeme nějakou webovou stránku nechali otevřenou pouze tuto stránku….a zároveň se při jejím procházení chovali tak, jako by se jednalo o nějakou posvátnou aktivitu?
  • Co kdybychom, pokaždé když děláme cokoliv, do této činnosti vložili nejenom svou naprostou pozornost, ale také hlubokou vděčnost? Nacházíme vděčnost, zázraky a lásku ve všem co děláme?

Pokud se zkusíme řídit tímto pravidlem, náš život bude naplněn vědomým bytím, vděčností a štěstím.

Takže pokud se právě chystáte začít něco dělat, prosím na chvilku se zastavte a zkuste navnímat to, co děláte.

Zaměřte na to pozornost, hluboce se do této činnosti ponořte, a dejte jí všechno. Jako by to byla poslední věc, kterou kdy na tomto světě vykonáte.

Jak najít vnitřní klid

Často slyším kolem sebe povzdechy jako: ,,Myslím si, že moc přemýšlím,“ nebo: ,,Nemůžu to dostat z hlavy.“

Ano, to že příliš přemýšlíme je častý problém. Respektive jen samotné přemýšlení není problém, potíže máme spíše s tím, že se nám různé scénáře o kterých přemýšlíme přehrávají znovu a znovu v hlavě, máme pocit že jsme v nich zamotaní jak v pasti a prostě se jich nemůžeme zbavit.

Naše mysl přeskakuje z jedné věci na duhou jen proto, aby se něčím zaměstnala, bez toho abychom svým myšlenkám dávali hloubku. Nemůžeme se soustředit, nedokážeme být přítomni tady a teď a co je nejhorší, máme pocit, že musíme neustále něco dělat.

Odpovědí na to, jak se zbavit neustále těkající mysli je nalezení vnitřního klidu.

Naše myslenkové procesy – rozptýlování a neustále vymýšlení nových příběhů – nemusí být pro nás jen zdrojem nelibosti. Je to totiž naprosto normální, řekl bych až základní lidská vlastnost. Je to stav, ve kterém je naše mysl většinu času, tudíž být sám na sebe naštvaný protože neustále něco řeším nám může přinést jenom neustálou rozmrzelost a pocity vlastního selhání.

|Takže místo toho, abychom byli mrzutí zkusme se naučit tyto procesy prostě zkrotit. Zkusme si vytvořit mentální vzory ke kterým se můžeme uchýlit a pracovat vědomě se svojí myslí.

A jediný způsob jak tohoto dosáhnout je začít pracovat na vnitřním klidu

Chvilka klidu

Obětujte minutu svého času a zkuste každý den následující:

Ze svého dosahu odstraňte vše, co by Vás mohlo rušit a klidně si sedněte. Jen seďte, můžete i zavřít oči, nebo se zkuste dívat z okna či na zeď. Popřemýšlejte o tom, jak se cítíte. Jste unavení, naštvaní, frustrovaní, v pohodě nebo šťastní? Vzpomeňte si, jak se vám dnes dařilo, co jste dělali.

Celý den jste se snažili něco dělat? Byli jste stále v pohybu? Koncetrovaní nebo jste prokrastinovali většinu dne? Měli jste návaly vzteku či jste cítili strach? Měli jste deprese nebo jste byli podráždění? Zkuste si tyto pocity na chvíli vybavit, neodsuzujte se, jen je zvědavě prozkoumejte.

Podívejte se na každý z pocitů, které znáte a zkuste si vybavit myšlenkový vzor, který se ve vás začne odehrávat, když tu kterou emoci pocítíte. Pokud cítíte frustraci, je to proto, že se vám aktuálně děje něco, co se vám nelíbí, nebo se prostě vracíte do nějaké minulé situace, kdy se vám děla křivda? V případě návalů vzteku, zjistěte jestli nejste zaseklí v nějaké situaci, která vám ublížila a vy jste ji v ten okamžik nedokázali vyřešit. Jestliže máte depresi a je vám smutno, porovnejte vaši aktuální situaci s ideálem a zeptejte se: ,, Co my vlastně chybí?“

Teď přesuňte svou pozornost k vašemu tělu. Jak se cítí? Jaké pocity máte ve své hlavě, co váš krk, paže, ruce, hrudník, boky, nohy, chodila?

Můžete v tomto okamžiku pocítit vděčnost? Můžete najít lásku nebo pochopení sami pro sebe, či pro ostatní? Nemusíte tohle všechno dělat najednou. Můžete zkoušet jednu po druhé nebo si vybrat tu , která vám sedí nelépe. Vyberte si pár možností, soustřeďte se na ně a příště třeba zkuste jiné nebo všechny, to už je na vás. Párkrát se zhlubkova nadechtěte a pak se vraťte zpátky do práce.

Pěstování vnitřního klidu

Jak jsem vám ukázal, práce na našich vnitřních vzorcích a opakujících se historkách, které se nám motají v hlavě nám nemusí zabrat více než minutu. Tuhle minutu klidu můžeme využít k tomu, aby nám přinesla méně spěchu a vzteku a více klidu, uvědomění a spokojenosti do našich životů. Chce to jen si chvilku pěstovat návyk vnitřního klidu.

A jako všechny návyky i tento je třeba pěstovat. Zkusme to třeba takto:

  • Nastavte si pravidelnou upomínku na mobilu nebo počítači. Jakmile se ozve, všeho nechte a jen minutu nebo dvě tiše seďte a buďte v klidu.
  • Vyhraďte si každý den chvilku času pro mediaci v sedě, nebo prostě si jen sedněte někam, kde je vám dobře, je tam klid a hezké prostředí.
  • Zkuste pravidelně číst bez přerušení. Je jedno jestli budete mít v ruce knihu, nebo čtečku, důležité je čtení nepřerušovat a soustředit se pouze na tuto aktivitu.
  • Ráno nebo odpoledne si dejte pauzu na čaj. Jen si sedněte, popíjejte čaj, vnímejte jeho vůni, chuť a to jak vás příjemně hřeje v břiše.
  • Naučte se pár jógových pozic – třeba pozici dítěte a praktikujte ji pravidelně na minutku, dvě. Nebo zkuste pozici psa či holuba. Může se to pro vás stát meditací v pohybu když jen klidně setrváváte v dané póze a zaměřujete se na svůj dech. Je to také dobrý způsob jak se uprostřed dne příjemně protáhnout.
  • Jděte na procházku. I když se vlastně nejedná o setrvávání v klidu, tělesný pohyb je pro vás velmi dobrý a pomůže vám uvolnit mysl.

Jakmile tedy zjistíte, že už vám to v hlavě znovu bzučí jako v úlu, když začínáte prokrastinovat a rozptylujete se jak můžete, dejte si pauzu a zkuste některou z výše uvedených technik.

V té chvili klidu si uvědomte všechny krásy bytí, které často považujeme za samozřejmost. A  chvilku prociťte vděčnost.

,,Pěstujte vnitřní ticho, neboť jedině pak uslyšíte šepot bohů.“~Ralph Waldo Emerson

 

Princip průběžného úklidu

Nejsem žádný pedant na čistotu, ale přišlo mi užitečné najít nějaký způsob, jak udržet svůj dům čistý bez zbytečných stresů a hlavně jednoduše.

Říkám tomu: ,,Princip průběžného úklidu.“

Název jistě hovoří za sebe, ale samozřejmě neodolám, abych vám neosvětlil všechny detaily. A hlavně vám chci také prozradit, že tento princip používám úspěšně nejen pro úklid domu, ale i pro udržení pořádku v dalších oblastech svého života, jako jsou finance, emaily, úkoly a další.

Jak jste určitě pochopili z názvu, základní ideou tohoto principu je nečekat, až dům začne připomínat chlívek a vy musíte trávit hodiny a hodiny s mopem, vysavačem a kartáčem v ruce, abyste jej uvedli do obyvatelného stavu. Naopak, na nic nečekáte a uklízíte vždy kousek po kousku, hned jakmile je to potřeba.

Podívejme se na pár příkladu, kdy tento princip aplikuji (samozřejmě většinou, nikoliv pokaždé a dokonale):

  • Když dojím. Většinou umyji nádobí místo toho, abych jej nechal ve dřezu. Většinou také vyhodím zbytky jídla a opláchnu nádobí, se kterým jsem pokrmy připravoval, jako pánev, nože, prkénko a nakonec utřu linku. Zabere mi to opravdu jen pár minut.
  • Když si vyčistím zuby, utřu umyvadlo a poličku nad ním. V tomto případě pomáhá, když někde kolem dřezu máte připravenou houbičku či hadřík, kterým budete dřez čistit.
  • Když si dojdu na záchod, použiji pokaždé záchodovou štětku a pěkně s ní vyčistím mísu. Většinou tak nemusím vůbec řešit, zda je můj záchod čistý či nikoliv, kdy dorazí nečekaná návštěva.
  • Když procházím domem a vidím někde nějaký nepořádek, většinou jej seberu a dám na své místo. Zabere to jen minutku a neuvěřitelně to pomůže udržet dům v čistotě.
  • Když vidím v kuchyni pár drobků na podlaze, většinou vezmu mop a setřu je. Ale to nedělám denně, spíše jednou za dva dny.
  • Když vidím nějaký prach, nebo špínu na podlaze tak jí vysaji, nebo vezmu koště a zametu ji.
  • Když posiluji v garáži, využívám chvíle odpočinku k tomu, abych v ní trochu poklidil.
  • Když vařím a třeba něco dusím, tak v pauzami mezi mícháním uklízím linku a prostor na vaření kolem sebe.

Už vám to asi došlo, že. Žádná z těchto aktivit nezabere více než dvě, tři minutky. Když je děláte průběžně, nevyžadují ani extra velké úsilí a vy už nikdy nebudete mít v domě neukliditelný binec.

Je jasné, že je občas nutné zařadit pořádný generální úklid, ale díky této metodě to nebude tak často, jak jste zvyklí. Když to shrnu, mě tento systém opravdu vyhovuje. (Pozn.:Mé děti se tímto principem příliš často neřídí a tak prostě uklízím za ně, nebo je požádám, aby si svůj nepořádek uklidily, kdykoliv na něj přijdu.)

Slíbil jsem vám návod, jak tento princip aplikovat také do dalších oblastí vašeho života. Říkáte si teď: ,, OK, úklid domu – to je pecka,Leo! A co takhle mi dát návod na něco opravdu důležitého?“

Fajn, líbí se mi váš postoj!

Takže zkusíme aplikovat náš průběžný princip do více oblastí v životě:

Emaily:

Pokaždé, když otevřete svůj inbox vyčistěte si schránku. Vymažte nebo archivujte emaily, které nepotřebujete (u spamu ještě lépe odhlaste odběr) a rychle odpovězte na pár krátkých zpráv. Ty emaily, které vyžadují delší čas na odpověď si dejte do speciální složky a na svůj to-do list si přidejte poznámku, že je máte zpracovat. Všechny tyto úkony můžete zvládnout za 5 minut. Poté se odhlaste a pracujte dál, opakování nechte na později.

Pracovní úkoly:

Jak vám plyne den mezi tak důležitými úkoly, jako je brouzdání na sociálních sítích, sledování videí či hraní her…proč nezkusit zvládnout i pár krátkých pracovních mini-misí? Zabývejte se jimi jen chvilku. Rozložte si velké projekty na krátké mise, které můžete zvládnout za pár minut (například napsat nadpis k dalšímu postu na blog). Stačí věci na povrchu trošku počechrat a ony poté nevyžadují tolik soustředění a práce v jednom bloku.  Je jasné, že některé věci opravdu potřebují dlouhodobé soustředění, ale když budete aplikovat průběžnou metodu, budete mít již vše nachystáno a předpřipraveno.

Finance:

Většinu svých účtů, plateb a investic si nechávám z účtu strhávat automaticky. Ale často je také kontroluji (používám například platební software jako Mint.com, abych měl veškeré informace na jednom místě) abych se ujistil, že všechno jde tak jak má a případně učinil potřebné změny. V zásadě, pokud vidím,že je potřeba něco v této oblasti opravit, či upravit, udělám to hned a nenechávám nic na později.

Zdraví a kondice:

Právě teď netrénuji na maraton, ani na žádný jiný závod, takže nevěnuji své kondici velké množství času. Spíše každý den jen trošku. Dnes udělám pár kliků a dřepů, zítra si zase pohraji s činkami, jdu se projet na kole, nebo běhat, dám si 20 minut jógy, hraji basketbal, nebo jdu na procházku s dětmi. Hlavní je, věnovat se své kondici alespoň chvíli každý den a můžete se tak vyhnout problémům se zdravím, které by vás mohly čekat v budoucnosti.

Žádnou z uvedených technik nezvládám úplně perfektně. Ale zjistil jsem, že tento ,,průběžný“ princip mi pomáhá v mnoha oblastech mého života. Zažívám díky němu mnohem méně stresových situací, mám kolem sebe méně nepořádku a můj život je tak prostě jednodušší.

Technika úplné koncentrace na jedinou aktivitu

Rád bych vám představil japonský termín „ichigyo-zammai“, který v podstatě znamená úplnou koncentraci na jedinou aktivitu.

Sunryu Suzuki popsal tuto techniku ve své knize Zen Mind, Beginner’s Mind a zároveň zde uvádí, že toto cvičení, při kterém se soustředíte pouze a právě na jednu činnost, vede přímo k osvícení.

„Takže místo toho, abychom si stále nacházeli nové věci, které bychom mohli uctívat , soustředíme se na činnost, kterou děláme v daném okamžiku,“ napsal Suzuki Roshi. „Když se ukláníte, měli byste se jen poklonit; když sedíte, měli byste jen sedět; když jíte, měli byste jen jíst. „

Píše zde také, že když vykonáváme tuto jednu činnost, vyjadřujeme svou pravou povahu.

Z toho vyplývá zajímavá představa, že když nejsme přítomni, naše pravá přirozenost se plně nevyjadřuje … ale když skutečně děláme jen to, co děláme, začneme vyzařovat své pravé Já.

Ale to se snadno řekne a mnohem hůře udělá. Jak často totiž nejsme tady a teď?

Přemýšlejte o chvílích kdy:

  • Přeskakujete mezi úkoly v prohlížeči.
  • Celý den kontrolujete telefon i když zrovna děláte něco jiného.
  • Začnete s nějakým úkolem i když jste ještě nedokončili ten předchozí.
  • Přemýšlíte o jiných věcech, když s námi někdo mluví.
  • Jste podráždění když pracujete a někdo vás přeruší.
  • Berete to, co děláte jako samozřejmost, protože je to nudné nebo rutinní.

Jak vidíte, ukazuje se, že jsme velmi zřídka plně zaměřeni na jakoukoliv jednotlivou aktivitu. Jak můžeme tedy vyzkoušet tento trénink plného soustředění na jednu činnost ?

Jak dělat jen jednu věc v daný okamžik

Tyto připomínky jsou stejně tak poznámkami pro můj i pro váš trénink. Takto já cvičím svou pozornost a koncentraci:  

  1. Když zahájíte nějakou činnost, obraťte na ni s svou plnou pozornost a nastavte si jasný záměr být zcela přítomen v této aktivitě, abyste nevykonávali nic jiného než ji. Říkejte si pro sebe: „Jen chodím,“ nebo: „Jen si čtu,“ nebo: „Jen piju čaj“.
  2. Když vykonáváte tuto činnost otevřete své vědomí jako nekonečnou oblohu a plně se vnořte do daného okamžiku.
  3. Když si všimnete, že přemýšlíte o něčem jiném, nebo že vaše pozornost směřuje někam jinam, či si začínáte vytvářet vzorce soudu, odporu atd. … jen toho všimněte, přijměte to.  A poté se vraťte k plné přítomnosti v dané aktivitě.
  4. Vyprázdněte svou mysl od soudů či předsudků o dané činnosti a jen buďte zvědaví, jaká vlastně ona aktivita bude a jak jí zvládnete. Překvapujte sami sebe.
  5. S každou věcí zacházejte s úctou, jako by byla součástí vás samých.
  6. Rozpoznejte krásu každého okamžiku, každé aktivity. To je to, co vás propojí s celým světem kolem nás.

Jen pište. Jen se osprchujte. Dejte někomu svou plnou pozornost.

Když vložíme do každé své činnosti plnou a milující pozornost, začneme oceňovat každou osobu, každou věc, vše kolem nás jako něco hodného úcty, lásky a vděčnosti.

Začneme přijímat své životní příležitosti v plném vědomí, s úsměvem a úklonou.

Jak najít své štěstí v neštěstí

Náš život není vždycky jen šťastný. Někdy se nám může dokonce zdát, že se propadáme do temnoty.

Podívejme se na pár příkladů situací, které se mohou stát nám všem.

  • Když ztratíme někoho drahého.
  • Když obdržíme špatné zprávy.
  • Když zjistíme, že jsme na mizině.
  • Když máme opravdu špatný den v práci.
  • Když se s partnerem pohádáte, nebo když se rozejdete.
  • Když jste vážně nemocní.
  • Když máte bolesti.
  • Když vám někdo emocionálně ublíží.

Zažít některou z nich je hrozné a je naprosto normální být hodně smutný a nešťastný, když se nám něco takového přihodí. Možná se ptáte, proč je život někdy tak těžký, tak nespravedlivý. A proč se nemohou stávat jen hezké věci.

Většinou se nám nepříjemné věci stávají tak říkajíc samy od sebe, nemůžeme je nijak ovlivnit či kontrolovat, ať už v daném okamžiku, či následně. To ale neznamená, že se nemůžeme pokusit najít alespoň jiskřičku štěstí i když je nám nejhůř a vše vypadá beznadějně.

Najít onu jiskru štěstí je možné, když se naučíte pár jednoduchých technik:

Dovolte si být nešťastný.

Když se cítíme zle, něco nás bolí jediné co často chceme aby to prostě přestalo. Chceme od toho utéct. Ignorovat to, předstírat, že je vše v pořádku, utišit bolest a někam se schovat. Všechno to zapomenout a třeba si sáhnout po léku na bolest a prostě to vypnout. Tohle všechno je naprosto běžná lidská reakce. Ale ve skutečnosti to, že od neštěstí a bolesti utečete, vaše utrpení neukončí. Většinou to problémy spíše prohloubí. Místo útěků a schovávání zkuste pro jednou něco jiného. Řekněte si, že je to OK, cítit se nešťastný, je to OK cítit bolest. Zpomalte, nadechněte se a zcela vědomě prožijte svou bolest. Buďte do své bolesti a neštěstí zcela pohroužení. Za chvíli jí zkuste místo odmítání přijmout, prozkoumejte ji, buďte zvědaví a projděte všechny její kouty. Není to nic příjemného, ale nebojte se, zvládnete to. A ve skutečnosti to bude ten moment, kdy začnete léčit svou duši i tělo a  opět o něco vyrostete na své cestě za sebepoznáním.

Poděkujte, že jste naživu.

V okamžiku, kdy se postavíte své bolesti a utrpení tváří v tvář, uchopíte ji a zcela ji poznáte, najednou zjistíte, že se vlastně díky ní cítíte tak nějak více na živu. Život přece není o tom nic necítit, vyhýbat se všemu nepříjemnému (alespoň ne stále). Život přece není jen o jednorožcích, beruškách a sluníčku. Být naživu znamená cítit bolest, cítit strach a někdy se také o tom cítit se úplně sám, odpojený od ostatních. Dovolte si toto procítit a představte si, že přesně toto znamená BÝT NA ŽIVU. Ano, můžete mi na to odvětit: „ Ale to je fakt na nic, to mi nijak nepomůže“, nebo to můžete zkusit a sám pro sebe si říci: „Wow, to je hodně zajímavá zkušenost, tak takové to je být naživu.“

Je to jako bungee jumping, nebo já si to také představuji jako pocit, kdybychom zjistili jak můžeme začít létat. Pocit plný strachu, vzrušení. Pocit který s tebou otřese, ale zároveň tě naplní štěstím. Je to neuvěřitelná zkušenost. A vy máte právě příležitost ji prožít.

Zkuste najít drobek vděčnosti.

V okamžiku, kdy jste plně naživu a plně ponořeni do bolestivého okamžiku můžete se zeptat: „ A za co mám být teď jako vděčný?“ Zkuste maličkosti, které vám dělají radost. Smích dítěte, krásná květina, nebo nádech teplého vánku v létě, šumící pole, cokoliv co vás potěší. Nebo se zaměřte na věci, které už bereme jako samozřejmost. To, že vidíme, že si můžeme pustit hudbu, máme vztah a podporují nás milióny lidí. To, že můžeme dělat všechno to, co chceme. Připomeňme si chuť jahod a vůni dobrého jídla. Svůj dech. Můžeme být vděční za jakoukoliv z těchto věcí, kdykoliv a kdekoliv. Zkuste najít právě tři věci, za které jste vděční právě teď.

Okuste chuť života.

Jste naživu! Měli byste vyběhnout na kopec a z plných plic zakřičet. JÁ JSEM NAŽIVU! I v těch nejhorších okamžicích našeho života můžeme najít záchytný bod štěstí jen v konstatování tohoto faktu. Že jste živí. Vaše srdce pracuje. Jak úžasné to je! Jo, já vím. Je to těžké. A neříkám, že když zkusíte postupovat podle tohoto návodu tak se jako zázrakem všechno spraví. Ale opravdu pevně věřím, že v každém okamžiku našeho života dokážeme najít alespoň nějakou drobnost, která nám přinese pocit štěstí. A že hlavně musíme chtít hledat a nikdy to nevzdat.

Skončete to s rozptylováním

Dnes jsem z mého telefonu odstranil několik aplikací: Twitter, Reddit, Feedly, Snapchat, aplikace N.Y. Times a další.

Končím s rozptylováním, nebo se o to alespoň snažím.Ve skutečnosti jsem udělal seznam věcí, se kterými jsem se rozloučil:

  • Twitter (s výjimkou publikování mých nejnovějších článků)
  • Reddit
  • Oblíbené blogy a webové stránky
  • Zprávy (většinu času)
  • YouTube (nebo jiné weby s videem, kromě těch, které potřebuji)
  • Nakupování, kupování zbytečností
  • Čtení více než jedné knihy najednou
  • Další projekty
  • Neustálé kontrolování mobilu
  • Kontrolování e-mailů / zpráv více než 3x za den
  • Otvírání stále nových a nových karet na internetu  (pokud to není absolutně nutné)
  • Čtení při jídle
  • Oblečení, knihy, vybavení, které nepotřebuji
  • S potřebou stále něco dělat

To neznamená, že můžu tohle všechno škrtnout ze života najednou a definitivně. Jsem si naprosto jistý, že to bude těžká cesta. A také to neberu jako striktní nařízení, ale spíše jako pokyny, které mi pomohou žít v plném vědomí. Ale je mým záměrem prostě nechat tyto věci jít.

Proč? Protože rozptýlení je berlička, duševní zvyk, útočiště pro mysl.

Skrze rozptylování prokrastinujeme a také jej používáme ke skrývání.

A co že nám pomáhá rozptylování skrývat?

  • Nudu
  • Těžké emoce
  • Možnost být v přítomnosti
  • Věci o sobě, které se nám nelíbí
  • Sebe před ostatními lidmi
  • Nepohodlí a strach
  • Odpor
  • Naše duševní vzorce
  • Strach z toho, že zrovna nic neděláme
  • Naše obavy, že nás život nenaplňuje, že nejsme dost dobří

Možná si teď myslíte: „No, co je špatného na tom, si na chvíli od toho všeho odpočinout ? Kdo chce stále čelit všem těm děsivý věcem tam venku? „Zjistil jsem, že skrývání se před těmito problémy je nepřiměje, aby zmizely, prostě to nijak nepomůže. Jediná věc, která mi kdy pomohla, je čelit svým potížím s otevřeností, odvahou, zvědavostí a čestností. Pokud obtížné situaci dáme veškerou svou milující pozornost, velmi nám to pomůže k řešení celého problému.

Takže skrývání není to, co chci dělat. Jsem upřímný vůči sobě a přiznávám, že se občas nechám rozptýlit, abych mohl utéct a skrýt se. Mým záměrem ale je svým potížím čelit, ne se skrývat.

Možná se teď ptáte: „A proč si nemohu dopřát trochu rozptýlení, malou duševní přestávku?“ Nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom, ​​nechat svou mysl odpočinout – nesnažím se být stále produktivní. Jen se snažím zachytit tu chvíli, kdy se utíkám k rozptýlení a místo něj se prostě zabývat strachem, který se za tímto útěkem skrývá.  Chci odpočívat, cvičit, chodit na procházky, meditovat, být přítomen – ne neustále pracovat. Odpočinek je důležitý, ale rozptylování není jediným způsobem, jak můžeme odpočívat. Rozptylování není jediným způsobem, jak se bavit. Upřímně, rozptylování je prostě berlička.

Nechci vám tu dávat žádný recept na život, ani nikoho nesoudím za jeho zvyk se rozptylovat – i já mám své spouštěče rozptylování, se kterými se chci vypořádat, tudíž nejsem ani v pozici někoho posuzovat. Jenom jsem si říkal, že bych mohl přiblížit lidem, které miluji svůj současný záměr a praxi. A dát jim vědět, že to dělám s láskou.