Jak najít vnitřní klid

Často slyším kolem sebe povzdechy jako: ,,Myslím si, že moc přemýšlím,“ nebo: ,,Nemůžu to dostat z hlavy.“

Ano, to že příliš přemýšlíme je častý problém. Respektive jen samotné přemýšlení není problém, potíže máme spíše s tím, že se nám různé scénáře o kterých přemýšlíme přehrávají znovu a znovu v hlavě, máme pocit že jsme v nich zamotaní jak v pasti a prostě se jich nemůžeme zbavit.

Naše mysl přeskakuje z jedné věci na duhou jen proto, aby se něčím zaměstnala, bez toho abychom svým myšlenkám dávali hloubku. Nemůžeme se soustředit, nedokážeme být přítomni tady a teď a co je nejhorší, máme pocit, že musíme neustále něco dělat.

Odpovědí na to, jak se zbavit neustále těkající mysli je nalezení vnitřního klidu.

Naše myslenkové procesy – rozptýlování a neustále vymýšlení nových příběhů – nemusí být pro nás jen zdrojem nelibosti. Je to totiž naprosto normální, řekl bych až základní lidská vlastnost. Je to stav, ve kterém je naše mysl většinu času, tudíž být sám na sebe naštvaný protože neustále něco řeším nám může přinést jenom neustálou rozmrzelost a pocity vlastního selhání.

|Takže místo toho, abychom byli mrzutí zkusme se naučit tyto procesy prostě zkrotit. Zkusme si vytvořit mentální vzory ke kterým se můžeme uchýlit a pracovat vědomě se svojí myslí.

A jediný způsob jak tohoto dosáhnout je začít pracovat na vnitřním klidu

Chvilka klidu

Obětujte minutu svého času a zkuste každý den následující:

Ze svého dosahu odstraňte vše, co by Vás mohlo rušit a klidně si sedněte. Jen seďte, můžete i zavřít oči, nebo se zkuste dívat z okna či na zeď. Popřemýšlejte o tom, jak se cítíte. Jste unavení, naštvaní, frustrovaní, v pohodě nebo šťastní? Vzpomeňte si, jak se vám dnes dařilo, co jste dělali.

Celý den jste se snažili něco dělat? Byli jste stále v pohybu? Koncetrovaní nebo jste prokrastinovali většinu dne? Měli jste návaly vzteku či jste cítili strach? Měli jste deprese nebo jste byli podráždění? Zkuste si tyto pocity na chvíli vybavit, neodsuzujte se, jen je zvědavě prozkoumejte.

Podívejte se na každý z pocitů, které znáte a zkuste si vybavit myšlenkový vzor, který se ve vás začne odehrávat, když tu kterou emoci pocítíte. Pokud cítíte frustraci, je to proto, že se vám aktuálně děje něco, co se vám nelíbí, nebo se prostě vracíte do nějaké minulé situace, kdy se vám děla křivda? V případě návalů vzteku, zjistěte jestli nejste zaseklí v nějaké situaci, která vám ublížila a vy jste ji v ten okamžik nedokázali vyřešit. Jestliže máte depresi a je vám smutno, porovnejte vaši aktuální situaci s ideálem a zeptejte se: ,, Co my vlastně chybí?“

Teď přesuňte svou pozornost k vašemu tělu. Jak se cítí? Jaké pocity máte ve své hlavě, co váš krk, paže, ruce, hrudník, boky, nohy, chodila?

Můžete v tomto okamžiku pocítit vděčnost? Můžete najít lásku nebo pochopení sami pro sebe, či pro ostatní? Nemusíte tohle všechno dělat najednou. Můžete zkoušet jednu po druhé nebo si vybrat tu , která vám sedí nelépe. Vyberte si pár možností, soustřeďte se na ně a příště třeba zkuste jiné nebo všechny, to už je na vás. Párkrát se zhlubkova nadechtěte a pak se vraťte zpátky do práce.

Pěstování vnitřního klidu

Jak jsem vám ukázal, práce na našich vnitřních vzorcích a opakujících se historkách, které se nám motají v hlavě nám nemusí zabrat více než minutu. Tuhle minutu klidu můžeme využít k tomu, aby nám přinesla méně spěchu a vzteku a více klidu, uvědomění a spokojenosti do našich životů. Chce to jen si chvilku pěstovat návyk vnitřního klidu.

A jako všechny návyky i tento je třeba pěstovat. Zkusme to třeba takto:

  • Nastavte si pravidelnou upomínku na mobilu nebo počítači. Jakmile se ozve, všeho nechte a jen minutu nebo dvě tiše seďte a buďte v klidu.
  • Vyhraďte si každý den chvilku času pro mediaci v sedě, nebo prostě si jen sedněte někam, kde je vám dobře, je tam klid a hezké prostředí.
  • Zkuste pravidelně číst bez přerušení. Je jedno jestli budete mít v ruce knihu, nebo čtečku, důležité je čtení nepřerušovat a soustředit se pouze na tuto aktivitu.
  • Ráno nebo odpoledne si dejte pauzu na čaj. Jen si sedněte, popíjejte čaj, vnímejte jeho vůni, chuť a to jak vás příjemně hřeje v břiše.
  • Naučte se pár jógových pozic – třeba pozici dítěte a praktikujte ji pravidelně na minutku, dvě. Nebo zkuste pozici psa či holuba. Může se to pro vás stát meditací v pohybu když jen klidně setrváváte v dané póze a zaměřujete se na svůj dech. Je to také dobrý způsob jak se uprostřed dne příjemně protáhnout.
  • Jděte na procházku. I když se vlastně nejedná o setrvávání v klidu, tělesný pohyb je pro vás velmi dobrý a pomůže vám uvolnit mysl.

Jakmile tedy zjistíte, že už vám to v hlavě znovu bzučí jako v úlu, když začínáte prokrastinovat a rozptylujete se jak můžete, dejte si pauzu a zkuste některou z výše uvedených technik.

V té chvili klidu si uvědomte všechny krásy bytí, které často považujeme za samozřejmost. A  chvilku prociťte vděčnost.

,,Pěstujte vnitřní ticho, neboť jedině pak uslyšíte šepot bohů.“~Ralph Waldo Emerson

 

Princip průběžného úklidu

Nejsem žádný pedant na čistotu, ale přišlo mi užitečné najít nějaký způsob, jak udržet svůj dům čistý bez zbytečných stresů a hlavně jednoduše.

Říkám tomu: ,,Princip průběžného úklidu.“

Název jistě hovoří za sebe, ale samozřejmě neodolám, abych vám neosvětlil všechny detaily. A hlavně vám chci také prozradit, že tento princip používám úspěšně nejen pro úklid domu, ale i pro udržení pořádku v dalších oblastech svého života, jako jsou finance, emaily, úkoly a další.

Jak jste určitě pochopili z názvu, základní ideou tohoto principu je nečekat, až dům začne připomínat chlívek a vy musíte trávit hodiny a hodiny s mopem, vysavačem a kartáčem v ruce, abyste jej uvedli do obyvatelného stavu. Naopak, na nic nečekáte a uklízíte vždy kousek po kousku, hned jakmile je to potřeba.

Podívejme se na pár příkladu, kdy tento princip aplikuji (samozřejmě většinou, nikoliv pokaždé a dokonale):

  • Když dojím. Většinou umyji nádobí místo toho, abych jej nechal ve dřezu. Většinou také vyhodím zbytky jídla a opláchnu nádobí, se kterým jsem pokrmy připravoval, jako pánev, nože, prkénko a nakonec utřu linku. Zabere mi to opravdu jen pár minut.
  • Když si vyčistím zuby, utřu umyvadlo a poličku nad ním. V tomto případě pomáhá, když někde kolem dřezu máte připravenou houbičku či hadřík, kterým budete dřez čistit.
  • Když si dojdu na záchod, použiji pokaždé záchodovou štětku a pěkně s ní vyčistím mísu. Většinou tak nemusím vůbec řešit, zda je můj záchod čistý či nikoliv, kdy dorazí nečekaná návštěva.
  • Když procházím domem a vidím někde nějaký nepořádek, většinou jej seberu a dám na své místo. Zabere to jen minutku a neuvěřitelně to pomůže udržet dům v čistotě.
  • Když vidím v kuchyni pár drobků na podlaze, většinou vezmu mop a setřu je. Ale to nedělám denně, spíše jednou za dva dny.
  • Když vidím nějaký prach, nebo špínu na podlaze tak jí vysaji, nebo vezmu koště a zametu ji.
  • Když posiluji v garáži, využívám chvíle odpočinku k tomu, abych v ní trochu poklidil.
  • Když vařím a třeba něco dusím, tak v pauzami mezi mícháním uklízím linku a prostor na vaření kolem sebe.

Už vám to asi došlo, že. Žádná z těchto aktivit nezabere více než dvě, tři minutky. Když je děláte průběžně, nevyžadují ani extra velké úsilí a vy už nikdy nebudete mít v domě neukliditelný binec.

Je jasné, že je občas nutné zařadit pořádný generální úklid, ale díky této metodě to nebude tak často, jak jste zvyklí. Když to shrnu, mě tento systém opravdu vyhovuje. (Pozn.:Mé děti se tímto principem příliš často neřídí a tak prostě uklízím za ně, nebo je požádám, aby si svůj nepořádek uklidily, kdykoliv na něj přijdu.)

Slíbil jsem vám návod, jak tento princip aplikovat také do dalších oblastí vašeho života. Říkáte si teď: ,, OK, úklid domu – to je pecka,Leo! A co takhle mi dát návod na něco opravdu důležitého?“

Fajn, líbí se mi váš postoj!

Takže zkusíme aplikovat náš průběžný princip do více oblastí v životě:

Emaily:

Pokaždé, když otevřete svůj inbox vyčistěte si schránku. Vymažte nebo archivujte emaily, které nepotřebujete (u spamu ještě lépe odhlaste odběr) a rychle odpovězte na pár krátkých zpráv. Ty emaily, které vyžadují delší čas na odpověď si dejte do speciální složky a na svůj to-do list si přidejte poznámku, že je máte zpracovat. Všechny tyto úkony můžete zvládnout za 5 minut. Poté se odhlaste a pracujte dál, opakování nechte na později.

Pracovní úkoly:

Jak vám plyne den mezi tak důležitými úkoly, jako je brouzdání na sociálních sítích, sledování videí či hraní her…proč nezkusit zvládnout i pár krátkých pracovních mini-misí? Zabývejte se jimi jen chvilku. Rozložte si velké projekty na krátké mise, které můžete zvládnout za pár minut (například napsat nadpis k dalšímu postu na blog). Stačí věci na povrchu trošku počechrat a ony poté nevyžadují tolik soustředění a práce v jednom bloku.  Je jasné, že některé věci opravdu potřebují dlouhodobé soustředění, ale když budete aplikovat průběžnou metodu, budete mít již vše nachystáno a předpřipraveno.

Finance:

Většinu svých účtů, plateb a investic si nechávám z účtu strhávat automaticky. Ale často je také kontroluji (používám například platební software jako Mint.com, abych měl veškeré informace na jednom místě) abych se ujistil, že všechno jde tak jak má a případně učinil potřebné změny. V zásadě, pokud vidím,že je potřeba něco v této oblasti opravit, či upravit, udělám to hned a nenechávám nic na později.

Zdraví a kondice:

Právě teď netrénuji na maraton, ani na žádný jiný závod, takže nevěnuji své kondici velké množství času. Spíše každý den jen trošku. Dnes udělám pár kliků a dřepů, zítra si zase pohraji s činkami, jdu se projet na kole, nebo běhat, dám si 20 minut jógy, hraji basketbal, nebo jdu na procházku s dětmi. Hlavní je, věnovat se své kondici alespoň chvíli každý den a můžete se tak vyhnout problémům se zdravím, které by vás mohly čekat v budoucnosti.

Žádnou z uvedených technik nezvládám úplně perfektně. Ale zjistil jsem, že tento ,,průběžný“ princip mi pomáhá v mnoha oblastech mého života. Zažívám díky němu mnohem méně stresových situací, mám kolem sebe méně nepořádku a můj život je tak prostě jednodušší.

Technika úplné koncentrace na jedinou aktivitu

Rád bych vám představil japonský termín „ichigyo-zammai“, který v podstatě znamená úplnou koncentraci na jedinou aktivitu.

Sunryu Suzuki popsal tuto techniku ve své knize Zen Mind, Beginner’s Mind a zároveň zde uvádí, že toto cvičení, při kterém se soustředíte pouze a právě na jednu činnost, vede přímo k osvícení.

„Takže místo toho, abychom si stále nacházeli nové věci, které bychom mohli uctívat , soustředíme se na činnost, kterou děláme v daném okamžiku,“ napsal Suzuki Roshi. „Když se ukláníte, měli byste se jen poklonit; když sedíte, měli byste jen sedět; když jíte, měli byste jen jíst. „

Píše zde také, že když vykonáváme tuto jednu činnost, vyjadřujeme svou pravou povahu.

Z toho vyplývá zajímavá představa, že když nejsme přítomni, naše pravá přirozenost se plně nevyjadřuje … ale když skutečně děláme jen to, co děláme, začneme vyzařovat své pravé Já.

Ale to se snadno řekne a mnohem hůře udělá. Jak často totiž nejsme tady a teď?

Přemýšlejte o chvílích kdy:

  • Přeskakujete mezi úkoly v prohlížeči.
  • Celý den kontrolujete telefon i když zrovna děláte něco jiného.
  • Začnete s nějakým úkolem i když jste ještě nedokončili ten předchozí.
  • Přemýšlíte o jiných věcech, když s námi někdo mluví.
  • Jste podráždění když pracujete a někdo vás přeruší.
  • Berete to, co děláte jako samozřejmost, protože je to nudné nebo rutinní.

Jak vidíte, ukazuje se, že jsme velmi zřídka plně zaměřeni na jakoukoliv jednotlivou aktivitu. Jak můžeme tedy vyzkoušet tento trénink plného soustředění na jednu činnost ?

Jak dělat jen jednu věc v daný okamžik

Tyto připomínky jsou stejně tak poznámkami pro můj i pro váš trénink. Takto já cvičím svou pozornost a koncentraci:  

  1. Když zahájíte nějakou činnost, obraťte na ni s svou plnou pozornost a nastavte si jasný záměr být zcela přítomen v této aktivitě, abyste nevykonávali nic jiného než ji. Říkejte si pro sebe: „Jen chodím,“ nebo: „Jen si čtu,“ nebo: „Jen piju čaj“.
  2. Když vykonáváte tuto činnost otevřete své vědomí jako nekonečnou oblohu a plně se vnořte do daného okamžiku.
  3. Když si všimnete, že přemýšlíte o něčem jiném, nebo že vaše pozornost směřuje někam jinam, či si začínáte vytvářet vzorce soudu, odporu atd. … jen toho všimněte, přijměte to.  A poté se vraťte k plné přítomnosti v dané aktivitě.
  4. Vyprázdněte svou mysl od soudů či předsudků o dané činnosti a jen buďte zvědaví, jaká vlastně ona aktivita bude a jak jí zvládnete. Překvapujte sami sebe.
  5. S každou věcí zacházejte s úctou, jako by byla součástí vás samých.
  6. Rozpoznejte krásu každého okamžiku, každé aktivity. To je to, co vás propojí s celým světem kolem nás.

Jen pište. Jen se osprchujte. Dejte někomu svou plnou pozornost.

Když vložíme do každé své činnosti plnou a milující pozornost, začneme oceňovat každou osobu, každou věc, vše kolem nás jako něco hodného úcty, lásky a vděčnosti.

Začneme přijímat své životní příležitosti v plném vědomí, s úsměvem a úklonou.

Jak najít své štěstí v neštěstí

Náš život není vždycky jen šťastný. Někdy se nám může dokonce zdát, že se propadáme do temnoty.

Podívejme se na pár příkladů situací, které se mohou stát nám všem.

  • Když ztratíme někoho drahého.
  • Když obdržíme špatné zprávy.
  • Když zjistíme, že jsme na mizině.
  • Když máme opravdu špatný den v práci.
  • Když se s partnerem pohádáte, nebo když se rozejdete.
  • Když jste vážně nemocní.
  • Když máte bolesti.
  • Když vám někdo emocionálně ublíží.

Zažít některou z nich je hrozné a je naprosto normální být hodně smutný a nešťastný, když se nám něco takového přihodí. Možná se ptáte, proč je život někdy tak těžký, tak nespravedlivý. A proč se nemohou stávat jen hezké věci.

Většinou se nám nepříjemné věci stávají tak říkajíc samy od sebe, nemůžeme je nijak ovlivnit či kontrolovat, ať už v daném okamžiku, či následně. To ale neznamená, že se nemůžeme pokusit najít alespoň jiskřičku štěstí i když je nám nejhůř a vše vypadá beznadějně.

Najít onu jiskru štěstí je možné, když se naučíte pár jednoduchých technik:

Dovolte si být nešťastný.

Když se cítíme zle, něco nás bolí jediné co často chceme aby to prostě přestalo. Chceme od toho utéct. Ignorovat to, předstírat, že je vše v pořádku, utišit bolest a někam se schovat. Všechno to zapomenout a třeba si sáhnout po léku na bolest a prostě to vypnout. Tohle všechno je naprosto běžná lidská reakce. Ale ve skutečnosti to, že od neštěstí a bolesti utečete, vaše utrpení neukončí. Většinou to problémy spíše prohloubí. Místo útěků a schovávání zkuste pro jednou něco jiného. Řekněte si, že je to OK, cítit se nešťastný, je to OK cítit bolest. Zpomalte, nadechněte se a zcela vědomě prožijte svou bolest. Buďte do své bolesti a neštěstí zcela pohroužení. Za chvíli jí zkuste místo odmítání přijmout, prozkoumejte ji, buďte zvědaví a projděte všechny její kouty. Není to nic příjemného, ale nebojte se, zvládnete to. A ve skutečnosti to bude ten moment, kdy začnete léčit svou duši i tělo a  opět o něco vyrostete na své cestě za sebepoznáním.

Poděkujte, že jste naživu.

V okamžiku, kdy se postavíte své bolesti a utrpení tváří v tvář, uchopíte ji a zcela ji poznáte, najednou zjistíte, že se vlastně díky ní cítíte tak nějak více na živu. Život přece není o tom nic necítit, vyhýbat se všemu nepříjemnému (alespoň ne stále). Život přece není jen o jednorožcích, beruškách a sluníčku. Být naživu znamená cítit bolest, cítit strach a někdy se také o tom cítit se úplně sám, odpojený od ostatních. Dovolte si toto procítit a představte si, že přesně toto znamená BÝT NA ŽIVU. Ano, můžete mi na to odvětit: „ Ale to je fakt na nic, to mi nijak nepomůže“, nebo to můžete zkusit a sám pro sebe si říci: „Wow, to je hodně zajímavá zkušenost, tak takové to je být naživu.“

Je to jako bungee jumping, nebo já si to také představuji jako pocit, kdybychom zjistili jak můžeme začít létat. Pocit plný strachu, vzrušení. Pocit který s tebou otřese, ale zároveň tě naplní štěstím. Je to neuvěřitelná zkušenost. A vy máte právě příležitost ji prožít.

Zkuste najít drobek vděčnosti.

V okamžiku, kdy jste plně naživu a plně ponořeni do bolestivého okamžiku můžete se zeptat: „ A za co mám být teď jako vděčný?“ Zkuste maličkosti, které vám dělají radost. Smích dítěte, krásná květina, nebo nádech teplého vánku v létě, šumící pole, cokoliv co vás potěší. Nebo se zaměřte na věci, které už bereme jako samozřejmost. To, že vidíme, že si můžeme pustit hudbu, máme vztah a podporují nás milióny lidí. To, že můžeme dělat všechno to, co chceme. Připomeňme si chuť jahod a vůni dobrého jídla. Svůj dech. Můžeme být vděční za jakoukoliv z těchto věcí, kdykoliv a kdekoliv. Zkuste najít právě tři věci, za které jste vděční právě teď.

Okuste chuť života.

Jste naživu! Měli byste vyběhnout na kopec a z plných plic zakřičet. JÁ JSEM NAŽIVU! I v těch nejhorších okamžicích našeho života můžeme najít záchytný bod štěstí jen v konstatování tohoto faktu. Že jste živí. Vaše srdce pracuje. Jak úžasné to je! Jo, já vím. Je to těžké. A neříkám, že když zkusíte postupovat podle tohoto návodu tak se jako zázrakem všechno spraví. Ale opravdu pevně věřím, že v každém okamžiku našeho života dokážeme najít alespoň nějakou drobnost, která nám přinese pocit štěstí. A že hlavně musíme chtít hledat a nikdy to nevzdat.

Skončete to s rozptylováním

Dnes jsem z mého telefonu odstranil několik aplikací: Twitter, Reddit, Feedly, Snapchat, aplikace N.Y. Times a další.

Končím s rozptylováním, nebo se o to alespoň snažím.Ve skutečnosti jsem udělal seznam věcí, se kterými jsem se rozloučil:

  • Twitter (s výjimkou publikování mých nejnovějších článků)
  • Reddit
  • Oblíbené blogy a webové stránky
  • Zprávy (většinu času)
  • YouTube (nebo jiné weby s videem, kromě těch, které potřebuji)
  • Nakupování, kupování zbytečností
  • Čtení více než jedné knihy najednou
  • Další projekty
  • Neustálé kontrolování mobilu
  • Kontrolování e-mailů / zpráv více než 3x za den
  • Otvírání stále nových a nových karet na internetu  (pokud to není absolutně nutné)
  • Čtení při jídle
  • Oblečení, knihy, vybavení, které nepotřebuji
  • S potřebou stále něco dělat

To neznamená, že můžu tohle všechno škrtnout ze života najednou a definitivně. Jsem si naprosto jistý, že to bude těžká cesta. A také to neberu jako striktní nařízení, ale spíše jako pokyny, které mi pomohou žít v plném vědomí. Ale je mým záměrem prostě nechat tyto věci jít.

Proč? Protože rozptýlení je berlička, duševní zvyk, útočiště pro mysl.

Skrze rozptylování prokrastinujeme a také jej používáme ke skrývání.

A co že nám pomáhá rozptylování skrývat?

  • Nudu
  • Těžké emoce
  • Možnost být v přítomnosti
  • Věci o sobě, které se nám nelíbí
  • Sebe před ostatními lidmi
  • Nepohodlí a strach
  • Odpor
  • Naše duševní vzorce
  • Strach z toho, že zrovna nic neděláme
  • Naše obavy, že nás život nenaplňuje, že nejsme dost dobří

Možná si teď myslíte: „No, co je špatného na tom, si na chvíli od toho všeho odpočinout ? Kdo chce stále čelit všem těm děsivý věcem tam venku? „Zjistil jsem, že skrývání se před těmito problémy je nepřiměje, aby zmizely, prostě to nijak nepomůže. Jediná věc, která mi kdy pomohla, je čelit svým potížím s otevřeností, odvahou, zvědavostí a čestností. Pokud obtížné situaci dáme veškerou svou milující pozornost, velmi nám to pomůže k řešení celého problému.

Takže skrývání není to, co chci dělat. Jsem upřímný vůči sobě a přiznávám, že se občas nechám rozptýlit, abych mohl utéct a skrýt se. Mým záměrem ale je svým potížím čelit, ne se skrývat.

Možná se teď ptáte: „A proč si nemohu dopřát trochu rozptýlení, malou duševní přestávku?“ Nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom, ​​nechat svou mysl odpočinout – nesnažím se být stále produktivní. Jen se snažím zachytit tu chvíli, kdy se utíkám k rozptýlení a místo něj se prostě zabývat strachem, který se za tímto útěkem skrývá.  Chci odpočívat, cvičit, chodit na procházky, meditovat, být přítomen – ne neustále pracovat. Odpočinek je důležitý, ale rozptylování není jediným způsobem, jak můžeme odpočívat. Rozptylování není jediným způsobem, jak se bavit. Upřímně, rozptylování je prostě berlička.

Nechci vám tu dávat žádný recept na život, ani nikoho nesoudím za jeho zvyk se rozptylovat – i já mám své spouštěče rozptylování, se kterými se chci vypořádat, tudíž nejsem ani v pozici někoho posuzovat. Jenom jsem si říkal, že bych mohl přiblížit lidem, které miluji svůj současný záměr a praxi. A dát jim vědět, že to dělám s láskou.

Tři rituály ke zvládnutí stresu, úzkosti a pocitu zahlcení

Mnozí z nás se cítí doslova zavaleni vším tím, co potřebujeme udělat, což může být velmi stresující.

Chtěl bych podělit se o tři praktiky, které vás ze stavu zavalení přenesou do uvolnění.

Nemůžete zcela eliminovat stres, úzkost nebo pocit, že se na vás vše v životě valí a ani byste to zřejmě nechtěli. Můžete ale pocity stresu, úzkosti začít brát místa, kde můžete zkoušet tyto skvělé , praktiky, které vám pomohou ve všech oblastech vašeho života.

Když se cítíte ve stresu, ovládne vás úzkost či jste vším kolem zahlceni … můžete zkusit začít praktikovat jeden nebo i více z těchto tří malých rituálů:

  1. Zůstávejte v nejistotě.

To, že se cítíte ve stresu či na vás přijde úzkost, pochází z pocitu nejistoty. Nevíme, co se na nás chystá, obáváme se, že to všechno nezvládneme. Nevíme, jak to zvládneme a jsme si jisti, že jsme dost dobří. Nejistota. Naší mysli se tento pocit vůbec nelíbí. Chceme stabilní půdu pod nohama, něco pevného, ​​jistého a uklidňujícího. Ale život nám nikdy nedává úplnou jistotu. Takže jsme stále v pohybu, snažíme se vypořádat s nejistotou tím, že děláme co nejvíce, vytváříme seznamy, hledáme dokonalý software nebo systém, utíkáme k rozptýlení. Místo toho můžeme trénovat naši mysl, aby zůstala v nejistotě a aby se jí postupně v tomto stavu zalíbilo. A pak můžeme najít klid uprostřed chaosu.

  1. Nechte to jít.

Když jsme stresováni, je to proto, že jsme s něčím propojeni – s tím, že musíme zvládnout všechno, s tím, jak nás lidé vidí, s dosažením cíle nebo termínu nebo s určitým výsledkem, propojeni s naším obrazem. Co kdybychom se mohli zbavit této spoutanosti a mohli jsme jen tak BÝT v okamžiku? Věci by se najednou zjednodušily. Naštěstí nechat to jít, je něco, co je v našich silách.

  1. Dělejte pouze jednu aktivitu.

Naše mysl je zahlcena a stresována protože stále přemýšlíme o naší nejisté budoucnosti … ale co kdybychom se naučili věřit tomuto okamžiku? Co když bychom se, místo stresu, plně ponořili do činnosti, kterou právě vykonáváme? Jedná se vlastně o kombinaci prvních dvou rituálu, tedy nechat to jít a být právě teď. Opravdu se stačí plně věnovat aktivitě, kterou děláte, ale pouze jen té jedné. Jen si přečtěte tento příspěvek. Nebo odpovězte na jeden e-mail. Jen si umyjte jídlo. Vykonejte to, jako by to byla jediná a nejdůležitější aktivita na světě. Protože ona je.

Jedná se o vysoce transformační praktiky a můžete je praktikovat jednu po druhé nebo jen jednu a za nějaký čas další (a zřejmě i ve výše uvedeném pořadí).

Každá z nich vám zabere jen chvíli, ale všechny mohou změnit váš svět. Vyzkoušejte je s láskou ve svém srdci, a uvidíte, že začnete znovu hluboce věřit sami v sebe.

Rozvoj odolnosti: Jak jít vstříc svým strachům

Jedna z věcí, které obvykle provádíme, je odklon od věcí, kterých se bojíme. Jak velmi lidské, jak velmi milující, děláme to abychom se chránili!

Bohužel tendence vyhýbat se strachu je přesně to, co nás omezuje.

Vyhýbáme se strachu z bolesti, ponížení, úzkosti, ze selhání … a snažíme se všemi způsoby chránit, abychom se vyhnuli nebezpečí, obtížným rozhovorům, obtížným projektům a všem situacím, ve kterých bychom mohli ztratit tvář.

Ale jak můžeme důvěrně komunikovat s ostatními, pokud se vyhýbáme zranitelnosti? Jak můžeme v našich vztazích milovat, pokud se vyhýbáme tomu, abychom naši hrdost nechali stranou a zvládli i rozhovory, ze kterých máme hrůzu?

Jak můžeme někdy naskočit do nového projektu, začít nové podnikání, usilovat o to, co máme rádi … pokud to neustále odkládáme kvůli strachu, že budeme vypadat jako idioti?

Jak se můžeme něco naučit, pokud hledáme pouze jistotu a vyvarujeme se nejistoty? Nemůžete se naučit šachy (například), aniž byste hráli spoustu her a prohráli v nich … takže se vyhýbáme skutečnému učení a prostě si o tom přečteme. Skutečné učení se odkládá, když se vyhýbáme nejistotě.

Chceme, aby nám někdo dal kouzelnou odpověď, když dobře víme, že onou odpovědí je, že musíme zažít nepohodlí, musíme tvrdě pracovat, musíme si dovolit cítit strach.

Takže odpověď je přestat utíkat. Místo toho jít vstříc svému strachu.

Když se bojíte chodit na společenské události, běžte vstříc této obavě. Udělejte to a nedovolte si utéct.

Když si všimnete, že se chcete vyhnout konverzaci, obrňte se a běžte ji iniciovat.

Když prokrastinujete na nějakém náročném úkolu, otevřete své srdce a zjistěte, čeho se obáváte.

Strach, který cítíte, úzkost … to je váš maják. Je to místo, kam byste měli jít, namísto toho, abyste s něj utíkali.

Strach je místo, kde můžete růst. Je to místo, kde se učíte, milujete, propojujete se sami se sebou a kde se zbavíte všech starých omezení.

Strach je děsivý. A přesto je to nejkrásnější místo na světě. Naučte se milovat ten krásný děs a pobuďte s ním, kdykoliv to zvládnete ustát.

Zdolejte svůj den s mini-misemi

V poslední době jste nebyli příliš produktivní, přiznejte to.

Sledovali jste příliš mnoho videí, surfovali jste po internetu a na sociálních sítích, moc jste necvičili …ocitli jste se na šikmé ploše přátelé.

Mám tu pro vás řešení. Mini-mise.

Zde je návod, jak to funguje:

Můžete si nastavit několik mini-misí pro ten který den.

Například z mého zápisníku:

  1. Napiš příspěvek na zenhabits.com
  2. Zacvič si
  3. Natoč další video lekci pro svůj kurz

V ideálním případě netrvá jednotlivá mise déle než 15 minut, ale pokud máte pocit, že na to máte,

může trvat i 20-30 minut.

Vyberte jednu misi a připravte se. Postavte se, protáhněte se, rozhýbejte se, psychicky se posilněte a připravte se na dobití mise. Pusťte si nějakou rytmickou hudbu. Vyčistěte počítač nebo pracovní plochu. Ponořte se.

Zůstaňte soustředění, propojte se sami se sebou a nakopejte pár zadků.

Odměňte se, až budete hotovi. Zvedněte pěst na znamení vítězství, pak se odměňte.

Například tím, že se podíváte na svou oblíbenou sociální síť, video na Youtube nebo si dáte ty dobré sušenky, které jste si nechat až po tréninku.

Můžete to opakovat několikrát denně, nejvíce však pětkrát. Pokud zvládnete pět mini-misí za den, jste skvělí!

Dejte si nějakou extra odměnu.

Pokud vám to pomůže, řekněte někomu o vaší příští misi a poproste ho, aby na vás dohlédl.

Ale i bez předání odpovědnosti se můžete dát dohromady a soustředit se právě na jednu mini-misi.

Proč to funguje?

Protože si nastavíte něco, co je splnitelné a zároveň pro vás důležité a vydržíte motivovaní 10-20 minut.

To zvládnete. A děláte si to zábavné, hrajete hru, neděláte z toho povinnost. Hra je úžasný způsob, jak zvládnout a dokončit vše potřebné.

Pokud si každý den nastavíte sví mini-mise, určitě sami uvidíte úžasné výsledky.

OK, skončil jsem s touto mini-misí, čas na sušenku!

5 způsobů, jak si zjednodušit dnešek

Život v minimalismu může být krásná věc. Ovšem zjednodušování může vypadat jako nekonečný proces.

Proto doporučuji držet se jednoduchosti i při zjednodušování.

Místo toho, abyste se snažili zjednodušit celý svůj život, vyházet všechen svůj nepořádek a rozdělit svůj čas jen na meditaci a psaní románu … Co takhle zjednodušit jen jednu věc?

Zjednodušení jedné věci je možné. Nemusíte dnes zjednodušovat vše – na to máte ještě roky před sebou.

Jednoduchost je ta cesta.

Můžete si vybrat jeden z následujících nápadů a provést jej právě dnes. Pokud to bude fungovat, pokračujte zítra dalším.

Nebo zkuste nějaký jiný nápad. A určitě to zkoušejte s úsměvem!

Jeden úkol.  Vyberte si další věc, kterou se rozhodnete udělat … a udělejte jen tu. Ukončete všechno ostatní, odložte telefon a zaměřte se pouze na ten jeden úkol.

Pokud čtete tento článek, zůstaňte u něj a nedělejte nic jiného, dokud jej nedočtete.

Když se rozhodnete pro kontrolu sociálních sítí, zkontrolujte si je jednu po druhé, proveďte to však v plném vědomí a velmi pozorně. Když se vydáte na procházku, nevnímejte nic jiného kromě přírody všude kolem sebe. Dělejte to jedno po druhém. Opláchněte jeden talíř, jen pište, jen jezte.. .To je tak jednoduchá idea a je možné ji vyzkoušet právě teď.

Využijte mezery v rozvrhu k mini-meditacím. Když skončíte s jednou věcí, místo toho abyste se vrhli hned na další, zastavte se. Vychutnejte si tento meziprostor. Všimněte si, jak se cítíte, co se děje kolem vás, co jste právě udělali, jaký je váš pro to, co máte udělat. Když jdete někam jinam, ať už jen do jiné část kanceláře nebo opačné části města … prostě si tento čas plně vychutnejte, jako by byl stejně důležitý jako cokoliv jiného, co děláte, a neproleťte jím.

Zrušte jeden závazek. Naše životy jsou přeplněné, protože říkáme příliš často ano a naše závazky se časem nahromadí. Můžete výrazně zjednodušit svůj život tím, že necháte jít jen jeden závazek. Co tě nenaplňuje? Co můžeš dnes ukončit tím, že prostě pro to již nemáš kapacitu? Cvičíte si říkat ne a to s důvěrou a láskou.

Buďte plně přítomni, když jste s někým. Vyberte si někoho s kým dnes plně prožijete svůj čas. Odložte telefon, uvolněte vše, o čem přemýšlíte a prostě buďte s nimi. Poslouchejte lidi. Zkuste je plně vidět. Otevřete jim srdce. Pošlete jim svou lásku. Pokud toto uděláte s jednou osobou denně, což by neměl být problém, váš život se zlepší prostřednictvím lepších vztahů a propojení.

Vyčistěte jeden prostor. Najděte nějaké malé místo ve vašem pracovním prostoru nebo v domě a ukliďte jej. Prostor jen tak velký, abyste jej dokázali obsáhnout rukama. Například jen malý prostor na stole nebo kuchyňském pultu. Nechť je to blažená oáza klidu a jednoduchosti, která se vás bude uklidňovat po zbytek vašeho života!

To je pět drobností, které můžete udělat bez ohledu na to, co dnes máte dnes v plánu – nemusíte zvládnout všech pět, stačí vybrat si jednu.

A vychutnejte si jednoduchost, která přijde jakmile s ní začnete.

Jak milovat svou temnou stránku

Všichni máme stránku (nebo více stránek), kterou nechceme aby ostatní viděli. Můžete o ní mluvit jako o své „temné stránce“ nebo, jak říká můj přítel Adam, jako o Glumovi ve vás.

Může se stát, že prokrastinujete nebo trávíte mnoho času na webu či při online hrách, pijete nebo kouříte, příliš žárlíte, jste lakomí, kritizujete ostatní, jste v depresi nebo osamělí.

To obvykle nejsou věci, které chceme aby ostatní viděli. Ale co kdybychom se pokusili obejmout našeho vnitřního Gluma? Co kdybychom se naučili milovat svou temnou stránku?

To jde zcela proti našemu obvyklému přístupu a může se to zdát nemožné. Milovat vnitřního Gluma? Absurdní! Obvykle ho hlavně chceme schovat, zbavit se ho, vyléčit se a zapomenout na to všechno.

Ale co kdybyste se místo toho pokusili:

  • Říci někomu jinému o vaší temné stránce a přivedli tak trošku slunce do této oblasti vašeho života.
  • Buďte na sebe hodní a podívejte se na sebe milujícíma očima. Například, možná jste unaveni a toužíte po odpočinku, možná jste smutní a chcete se zbavit toho smutku. Když se na ní podíváte takto, naše temná stránka není špatná, je to jen váš (možná pro někoho špatný) způsob jak si pomoci od potíží.
  • Zkuste sami se sebou soucítit spíše než byste se trestali. Pokud si přejete překonat své potíže a dáte sami sobě trochu lásky, možná zjistíte, že vaše temná stránka není tak špatná věc. Že je to jen další zážitek ve vašem životě, který si můžete zamilovat.
  • Když začnete pracovat se svou temnou stránkou, zastavte se a přijměte jakoukoli bolest, která se objeví. Nesnižujte se k útěku či obvyklému popírání skutečnosti.  Zůstaňte v bolesti a prociťte ji úplně. Ponořte se do ní se zvědavostí a láskou.
  • Smějte se svému vnitřním Glumovi a vyprávějte o něm ostatním s humorem. Je to jen vaše další část, tak proč se za ní stydět.  Pokud ji odhalíte ostatním, pomůžete jim s vámi komunikovat důvěrněji. Přiznejte se k ní a oslavujte jí.

Tento postup vás zřejmě nevyléčí, ale je to jemnější a především milující způsob, jak potkat sami se sebou a zabývat se problémy, kterým čelíme. Doporučuji vám, abyste se pokusili milovat tuto stránku sebe sama stejně tak, jak se o to snažím i já.