Jak být šťastný a vyhnout se stresu

Běžně se na věci tolik nedíváme jako je spíš přehlížíme. – Alan Watts.

Kolikrát jste už jedli a ve skutečnosti nevnímali chuť? Nebo jste dodělali namáhavou práci či jeli do zaměstnání, aniž byste o tom vůbec přemýšleli?

Naše dny často ubíhají, zatímco jsme myšlenkami úplně mimo.

Jedním z mých nejoblíbenějších způsobů, jak být šťastný a vyhnout se stresu, je být v přítomném okamžiku neboli být vědomý. Samozřejmě jde o jeden ze základních kamenů Zen buddhismu (vlastně si myslím, že celého buddhismu), ale není to všechno o meditaci, jako spíš o tom, že si uvědomujeme, co děláme, nad čím přes den přemýšlíme a co nám říkají naše smysly.

Nikdo nedokáže být pořád v přítomnosti. Myslím, že to ani nejde.

Někteří se díky tréninku dokážou naučit být přítomní častěji než většina z nás, ale vždycky se může stát, že budete myslet na budoucnost nebo minulost. Budete cítit strach a zapomenete být v přítomném okamžiku.

Je to ve skutečnosti dost těžké. Zkuste to hned teď: zavřete oči (jakmile dočtete všechny instrukce) a zaměřte se na váš dech. Na vzduch, který prochází vaším nosem nebo pusou, zaplňuje plíce a opět jde ven. Pokud přijdou dotěrné myšlenky, uvědomte si je, přijměte je a nechte je odejít (nesnažte se je vypudit) a potom se opět soustřeďte na dýchání.

Není to jednoduché, viďte? Být v přítomném okamžiku není tak lehké, jak se zdá.

Chce to cvik. Nakonec toho ale lze dosáhnout. Mám pro vás 5 tipů, které vám k tomu můžou pomoci:

  1. Děti. Být přítomní umí nejlépe děti. Rád pozoruji svého tříletého syna Setha, když si hraje. Nepřemýšlí nad tím, co se mu stalo včera nebo co se stane později. Je Spidermanem, bojuje proti zloduchům a nic jiného neexistuje. Když se rozčílí, není na světě nic důležitějšího než to, co ho rozzlobilo. Vybrečí se a pak se zase spokojeně vrátí k tomu, co dělal předtím. Nepříjemná situace je dávno pryč. Neřeší, co bude zítra. Proto se na něj tak rád dívám. Musíme děti použít jako inspiraci a zkusit být někdy jako ony. Ježíš řekl: „Buďte jako děti.“ A byla to moudrá slova.

  2. Kočky. Rád se dívám na svého kocoura Riddla. Myslí si, že je lev. Nenápadně pronásleduje brouka nebo ještěrku, jako by byli schovaní ve vysoké trávě někde v savaně, a pak se na ně vrhne a zaútočí. Víte, že nepřemýšlí nad tím, co měl k snídani, ani jaký nábytek bude zapotřebí poškrábat a roztrhat na kousky. Kočky (a další zvířata) žijí pouze teď. Buďte jako kočka.

  3. Moje žena a zákusek. Má žena Eva opravdu ví, jak jíst moučník. Ve skutečnosti je ze všech lidí, které znám, nejlepší, když jde o bytí v přítomném okamžiku. Skutečně si dokáže celou svou duší užít cokoli dělá. Naučil jsem se jíst dobroty tak, že jsem jí sledoval. Mezitím, co jsem se snažil do sebe rychle něco naházet, Eva zavřela oči a pomalu si dala lžíci zmrzliny do pusy. Vychutnávala si chuť, texturu, studenost, sladkost i tu čokoládovost. Eva si dokáže věci vychutnat daleko víc než jiní, a tím mě inspiruje. Až budete příště něco jíst, zkuste nemyslet na nic jiného. Nečíst si, nemluvit. Jen vychutnávat jídlo.

  4. Zenový metař. Říká se, že správný zenový mnich má na starosti pouze dvě věci. Meditovat a zametat. Úklid je jedním z denních rituálů zenového mnicha. Je to jedno z jejich nejdůležitějších cvičení. Zametají nebo hrabou. Nedělají nic jiného. Nepřemýšlejí nad tím, jak se dostat do zenového stavu. Tím už je samotné zametání. Až budete příště doma uklízet (nebo dělat cokoli jiného), zkuste se na úklid soustředit, na prach, na pohyb a na svoje pocity.

  5. Když se v něčem ztratíte. Už jste to určitě několikrát zažili. Dokážete si vzpomenout na chvíli, kdy jste se v nějaké činnosti úplně zapomněli? Ne v myšlenkách, ale v té činnosti samotné. Naprosto jste se soustředili a na nic jiného nemysleli. Svět jakoby neexistoval. Mohli jste pracovat a přitom být ve flow (ve stavu, kdy všechno přirozeně plyne), nebo to najednou byl koníček. Sport, práce na zahradě nebo oprava rozbité pračky. Zkuste si na něco takového vzpomenout a jděte to udělat zas.

Zrychlené myšlení

Běžně jsem v pracovním módu, který vypadá nějak takto:

  • projedu si svoje e-maily a vyřídím je, co nejrychleji to jde
  • pak si otevřu dokument a něco píšu
  • rychle překliknu na některou z mých oblíbených stránek, abych se podíval na zajímavé nebo užitečné články
  • pak se vrátím k psaní
  • pak něco poklidím
  • pak jdu zase psát

Problémem je, že moje hlava je pořád v jiném módu než v psacím. Je ve zrychleném režimu psaní e-mailů, rychlého rozhodování a odpovědí.

V tomhle rychlém procesu mívám problém i se psaním delších e-mailů. Jsou to přesně ty, které mi nějakou dobu leží ve schránce, protože moje myšlenky jsou ve zrychleném režimu prakticky vždycky, když e-maily vyřizuju.

Psaní nebo jakákoli tvorba jsou ve zrychleném režimu prakticky nemožné. Člověk musí překliknout do pomalejšího režimu. Jinak prostě přeskočíte ze psaní na něco svižnějšího anebo se necháte úplně rozptýlit.

Složitější rozhodování, kdy musíte zvažovat možnosti a udělat správné rozhodnutí, je ve zrychleném režimu prakticky nemožné. A tak rozhodnutí odložíte na potom i když může zabrat třeba jenom pár minut.

Jakýkoliv úkol, který není o rychlém kliknutí, se také přesune na potom. Ve zrychleném režimu na to prostě nemáte ani těch pět minut. Jste přeci „busy“!

Nemůžete cvičit nebo meditovat, protože to zabere více jak minutu. Potřebujete víc času.

Můžete ale koukat na televizi, ta je tomu přizpůsobená. Neustále přepíná různé podněty. Nebudete ale chtít koukat na pomalý film, který vyžaduje vaši pozornost a zamyšlení na několik minut.

Zrychlený režim vede k neustálému překlikávání a zaneprázdněnosti. Vede k přepracování – protože kdy je čas vypnout? Vede k vyčerpání, protože si nikdy neoddychnete.

Naučte se rozpoznat, kdy jste ve zrychleném režimu, a procvičujte přepínání mezi rychlým a pomalým. Je to zásadní pro to, abyste byli schopni dlouhodobě vydržet u věcí, které jsou pro vás důležité.

Jaké to je být tátou

Být tátou je někdy fuška. Nejenom proto, že musíte uklízet cákance, rozbité nádobí, špinavou kuchyň a opatlané stěny od prstů, ale i proto, že nikdy nic nefunguje tak, jak jste si to naplánovali.

Je to zabíračka, protože se do toho vrhnete s těmi nejlepšími úmysly, doufáte, že budete ten nejlepší táta, ten milující a skvělý, a pak to jde všechno k čertu.

Zazní napomenutí, tempery vyletí do vzduchu, zraní se city a vzájemně se na sebe naštvete. Děti se nikdy nechovají tak, jak chcete, a stejně tak je to i se životem. Doufáte v jednu věc a dostanete místo toho neuvěřitelný nepořádek. Jak já ho jenom miluju.

Nikdy jsem neplánoval mít šest dětí. Měl jsem dvě se svou první ženou a obě je miluji. Pak jsem si vzal svou druhou ženu a další dvě podědil. Ty miluji z celého srdce. A pak jsme si udělali ještě dvě další. Ty miluji tak moc, že mě to někdy až celého pohltí.

Být tátou je o nejistotě. Stvoříte dítě a úplně vás pohltí, protože nevíte, jak je vychovat správně. Nevíte, co z vašich dětí vyroste, ale je tam tlak. Nejenom dítě zaopatřit a postarat se o toho křehkého tvora, ale také být jeho vzorem, utvářet ho a udělat ho šťastným. A na nic z toho neexistuje žádný návod.

Děti řeší navíc různé problémy. Pošťuchování ve škole nebo dokonce šikanu, problémy s motivací, nudou nebo zapadnutím mezi ostatní a ani vy sami nevíte, jak se s tím vypořádat. Děláte, co můžete, ale nakonec vlastně netušíte, jak na to. Je to plné nejistoty.

A tahle nejistota může být pěkně děsivá. Nehrajete tady žádnou videohru. Jde o skutečné životy, o které se staráte. Vaše srdce se klepe, ale sami sobě nechcete přiznat, že se bojíte.

Takže jak se přes nejistotu dostat? Tátové se snaží jít do jistoty: najít řešení, spravit to, vytvořit systém, naučit někoho něco, napsat seznam, být nad tím vším. Je to ale jenom iluze, protože i přes všechny vaše metody a systémy, pořád víte úplné houby. A nic není jisté.

Jediným způsobem, jak se z toho dostat, je láska.

Být tátou je o nejistotě, ale také o lásce. Máte pro strach uděláno, ale stejně jdete dopředu, protože vaše láska je tak nezměrná, že uděláte cokoli.

Uděláte cokoli, nehledě na strachy, protože děti milujete.

Nejste na to samozřejmě sami. Jste v tom společně s milující matkou (matkami), které jsou úžasné a dokáží všechna ta břemena, nepořádek a nejistotu unést. Máte prarodiče, tety a strýce, kohokoli, kdo je kolem vás, kdo dětem pomáhá a vám pomáhá se s tím vším vypořádat. Láska všech těchto úžasných lidí vám v tom pomůže.

Nakonec děti vyrostou a stanou se z nich dospělí.

A pak ta nejistota ještě vzroste. Nevíte, jak se vypořádají se životem, ale víte, že jsou skvělé. Naučili se totiž také žít s nejistotou, která je pevně připoutaná k jejich lásce.

Když nemáte dobrý den…

Včera jsem neměl dobrý den.

Málo jsem spal a ještě jsem se vzbudil pozdě. Někdo, koho mám rád, na mě byl naštvaný a nechtěl se mnou mluvit, což mi zkazilo náladu. Nemohl jsem se soustředit na psaní, tak jsem odpovídal na e-maily, něco si přečetl a dal si šlofíka. Moje děti nebyly doma, aby mě objaly.

Zacvičil jsem si, ale nemohl jsem dokončit sestavu, protože mě bolelo zápěstí. Jel jsem na kole do obchodu za teplého letního večera, což bylo pěkné. Uvařil jsem si pro sebe večeři a dal si pořádné pivo.

Pak jsem udělal tu chybu, že jsem si přečetl nějaké negativní komentáře na svém blogu.

Můj článek byl trochu kritický, ale komentáře se nakupily. Lidé mi psali, že jsem pokrytec a že moje texty jsou pořád o tom samém. S každým komentářem mi srdce klesalo níž a níž.

Nebyl to zrovna nejlepší den. Nálada šla dolů hlavně, když mi došlo, kolik lidí mě nemá rádo.

Někdy je prostě den, kdy nic nevychází. Někdy to prostě neodpálíte. V takové dny si jenom sednu a připomenu si, že jsem udělal vše, co se dalo. Dívám se dovnitř a čelím bolesti.

Zůstal jsem u ní a pozoroval.

Koukal jsem se na příběh, který se mi odehrával v hlavě a způsoboval trápení. Nebylo to zrovna hezké povídání. Čím víc jsem ho sám sobě vyprávěl, tím víc jsem se nořil do bolesti. Otočil jsem se proto k přítomnému okamžiku a dovolil si tu bolest cítit, místo toho, abych od ní utíkal, odstrkoval ji nebo se snažil se jí zbavit.

Nebylo to nakonec tak hrozné. Ani to netrvalo dlouho, jakmile jsem bolest přijal a zůstal u ní.

Uvědomil jsem si také, že ten Leo, kterého lidé kritizují, neexistuje. Je to jenom obraz, který si vytvořili v hlavě, nejsem to já. A ten Leo, kterého mám v hlavě já, Leo, který je dobrý člověk, který dělá, co může, je také jenom něco, co jsem si já sám vytvořil v mysli.

Ve skutečnosti neexistuje nic z toho, pouze přítomný okamžik.

Po tom, co jsem se rozhodl čelit svým pocitům, zůstal u nich a zjistil, že moje představy nejsou skutečné, bylo všechno najednou OK. Ne úžasné, ale také ne špatné.

Někdy jsou dny, kdy nic nevychází, kdy nic nemáte, ale to je naprosto v pořádku.

Jak překonat strach a jít si za svým snem?

Už jako malý kluk jsem věřil, že budu dělat to, co miluju, díky penězům budu hodně cestovat a dokonce, že budu mít doma v obýváku živého tygra. Proč ne.

Měl jsem vizi, ale pochyboval jsem. Znáte to?

Seděl jsem doma v kuchyni a říkal si, jak sakra vydělám svoje první peníze. Bylo mi 17. Nenápadnej kluk, co se mu všichni smáli.

Nebylo to jednoduchý.

Moje chyby totiž byly:

1. Špatně jsem využíval svoje zdroje
2. Měl jsem špatná přesvědčení v hlavě

Jak jsem to vyřešil? Odpověděl jsem si na následující otázky. Udělejte to také, protože tím zjistíte, co stojí za vaším strachem a jak ho překonat:

1) Kam směřujete svoje zdroje?

Už nějakou dobu učím o trojúhelníku úspěchu. Podle něho existují 3 omezené zdroje, které máme k dispozici:

  • peníze
  • energie
  • čas

Otázkou je:

Kam tyto zdroje dáváme? Jdeme díky nim za svými sny, nebo plníme sny ostatních?

To byste si měli pokládat každý den, protože tak odhalíte, jestli svou energií plýtváte, nebo ji investujete.

2) Jaká přesvědčení ve vaší hlavě aktuálně podle vás nejvíc brání startu vašeho podnikání?

Vezměte si tužku a papír a během 3 minut si přesvědčení napište.

Najednou uvidíte, co vás přesně brzdí a můžete to změnit.
Jako já, když jsem nevěděl, co dál. Začal jsem být zoufalý. A tak jsem hupnul na to první, co mi nejvíc šlo. Tvorba webových stránek.

Nejdřív jsem dělal zdarma, pak za peníze. Na několik měsíců mě to dokonale strhlo. Byla to vášeň a radost. Znáte ten pocit?

Takže můžu být placený za to, že dělám něco, co naprosto a totálně zbožňuji? Asi ano.

Háček byl v tom, že mě práce postupně přestala bavit. Přepískl jsem to a vyhořel. Stereotyp, neplnění termínů a vášeň vyprchala rychleji než teplo, když otevřete dokořán okna.

Absolutně jsem netušil, co dál.

Jenom si to představte, několik měsíců jsem proválel na gauči, hrál hry a zavíral se před světem. Byl jsem na dně.

Potřeboval jsem se vypovídat, a tak jsem začal psát svůj první blog. Schovaný pod přezdívkou a bez fotky. Svěřoval jsem se cizím lidem a cítil se lépe.

Schytával jsem kritiku jako rány pěstí. Zleva, zprava, ale nevzdal jsem to. Postupně mě začali lidi pravidelně číst a tvořila se komunita.

A bylo to právě tady, kde jsem položil základ svému podnikání.

Nebylo v tom nic složitého. I vy to zvládnete.

Pokud stojíte před strachem a nemůžete se rozhodnout, mám pro vás 5ti-krokový návod, kterým jsem se řídil:

  • Přemýšlejte o svém nastavení mysli
  • Buďte ochotní ho změnit
  • Pozorujte sami sebe – co máte za myšlenky
  • Přijměte je
  • Změňte svoje přesvědčení

K tomu všemu ale něco potřebuji. Váš závazek.

Musíte do toho jít naplno. Chci, abyste mi slíbili, že pro to uděláte naprosto všechno. Dejte mi závazek, dejte ho sami sobě. Ten je rozhodující.

Víte, návody, postupy, tipy. Už jsem jich rozdal spoustu. To nejdůležitější je ale pořád stejné. Musíte vstát od svého počítače nebo televize a něco pro svoje sny udělat.

Máte strach, pochyby a nemůžete se rozhodnout?

To jste na tom stejně jako my všichni. I já mám strach. Pořád.

Strach z toho, že bych pro svoje sny nic neudělal. A co vy?

Jak se zbavit prokrastinace

Jedním z nejhorších problémů, kterým čelíme, když si vytváříme nový návyk, je prokrastinace.

Děláme to všichni: snažíme se meditovat, cvičit nebo si čistit pravidelně zuby nití, ale jsme unavení a busy. A tak to odložíme a pak zase a zase. A brzy je po návyku.

Je jednodušší návyk odložit, než to prostě udělat, že? Ale jaké je řešení?

Před pár dny jsem se šel projít s mojí mámou Shannon. Jak jsme tak šli, mluvili jsme o návycích. Shannon se prostě umí naučit nový návyk, když ví, že to pro ni bude dobré. Když zjistí, že potřebuje začít brát vitamíny každý den, cvičit na válečku nebo denně chodit, prostě to udělá. Žádný povyk, žádný problém. Má to tak se vším. S penězi, úkoly do práce nebo s guampedií.

A jaké je její tajemství? Ptal jsem se jí, dokud jsem nedostal odpověď.

: Většina lidí návyk vynechá, když je unavená nebo vystresovaná. Ale ty ne. Jak to?
Shannon: Jenom si řeknu: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“
: Co myslíš tím: „Nejdeš do toho pořádně?“
Shannon: Vím, co se stane, když člověk sklouzne a návyk neudělá. Zažila jsem to. Tak se zkrátka rozhodnu, že do toho nespadnu. Nový návyk bude trvat jenom 2 minutky, tak je lepší to udělat hned.
: Takže jsi zažila, jaké to je, když člověk návyk neudělá, a víš, co se pak stane.
Shannon: Jo. I když jde jenom o čištění zubů nití, tak mi dojde, jak se mi budou kazit, když to neudělám. Jak to bude u zubaře bolet a kolik mě to bude stát. Dojde mi, že je lepší se o zuby postarat teď, než se pak potýkat s problémy.

Ukázalo se, že si Shannon vždycky představí následky toho, když bude líná a návyk neudělá (nebo už následky zná). Pokud jde o nezdravé jídlo, už viděla důsledky cukrovky u svých známých, kteří to zažili.

To je schopnost, kterou má hodně úspěšných lidí, které znám, především ti, co mají dobré návyky ohledně zdraví, produktivity a peněz. Prostě to funguje.

Takže to shrneme: tady je Shannonina metoda:

  1. Uvědomte si, že je potřeba udělat malý krok k tomu, abyste se o sebe starali (malý krok pro zdraví, práci, peníze, atd…).
  2. Zjistěte, kdy máte co udělat a když přijde čas, udělejte to.
  3. Jakmile chcete návyk vynechat, protože jste unavení, máte toho moc nebo jste ve stresu, vzpomeňte si, kam sklouzáváte. Představte si následky svého jednání. Nejenom teď, ale i do budoucna. Víte, co se děje lidem, kteří tenhle návyk nemají.
  4. Řekněte si, že je lepší to udělat teď, než pak trpět, když dojde na důsledky. Jde o pár minut ne tak těžké práce versus nepříjemné a často trvalé následky v budoucnu.
  5. A pak řekněte: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“

Neustálé přebíhání od úkolu k úkolu

Vím, že ztrácím pozornost, když neustále přeskakuji od úkolu k úkolu. To je pro mě vykřičník. Znamení, že dělám něco špatně. Asi to znáte: koukáte z jedné webové stránky na druhou, otevíráte e-maily a zprávy, sledujete tohle a tamto.

Žádné soustředění, stres, hodně mentální únavy, aniž byste vlastně cokoli udělali nebo dokončili.

Znamená to, že jsme se ztratili ve změti věcí, které nás rozptylují, a ve skutečnosti si nejsme úplně vědomi toho, co děláme.

Mám pro vás řešení, když se vám stane něco podobného:

1. Všímejte si toho, co je důležité. Na čem bych měl/a teď pracovat? Vím, že to není milion drobností. Je to něco velkého, čemu se nejspíš vyhýbám. Často to znamená podívat se zpět na svoje priority.

2. Zjednodušujte. Neustálé přepínání pozornosti může znamenat, že jsem toho na sebe nabalil moc. Musím se zbavit pocitu, že musím stihnout úplně všechno. Stačí se soustředit na to, co opravdu mohu dnes udělat. To může znamenat zavolat nebo napsat lidem, že něco dnes nestihnu (nebo tento týden). Nechám být nedůležité úkoly. Buď je úplně vyškrtnu, nebo si je nechám na později. Zjednodušování mi pomáhá se opět soustředit.

3. Udělejte si pořádek. Když mám úkol, na který se musím zaměřit, všude si uklidím. Zavřu záložky na počítači, prohlížeče, všechno, co nepotřebuji. A dělám pouze jeden jediný úkol. To mi neuvěřitelně pomáhá. Jakmile vyškrtáte rušivé vjemy, opravdu dotáhnete úkoly do konce.

4. Zůstaňte v přítomném okamžiku. Často se ztratíme mezi změtí úkolů. Když si všude uklidím, snažím se zůstat u daného úkolu a co nejvíc se soustředit. Dělám, co mohu, abych potlačil potřebu něco někde kontrolovat nebo přejít k činnosti, která je mnohem příjemnější, ale méně důležitá. Uvědomuji si svoje myšlenky, a jak reaguje moje tělo. Tohle soustředění se pak stane cvičením mysli.

Zjednodušování, zavření záložek a udělání toho nejdůležitějšího je užitečné, i když v tom ještě nejsem žádný mistr. Podle mě jde o proces: nechat být a přijmout.

Zbavit se potřeby být neustále online, kontrolovat novinky, všechno stihnout a na všechno kývnout.

A přijmout přítomný okamžik takový jaký je. A zůstat v něm.

Nechat být a přijmout je tajemství ke štěstí a klidu. Stojí za to.

Nech vše dýchat

Právě teď jak sedíte a čtete tyto řádky, tak dýcháte. Zkuste se na chvíli zastavit a na dech se zaměřit.

Můžete ho kontrolovat, můžete s ním dělat, co chcete nebo prostě jenom dýchat.

Je v tom určitý klid, aniž byste se o něj museli jakkoli snažit. Představte si, že dýcháte i rukama. Nechte je položené, nehýbejte s nimi. Jen je nechte se nadechnout.

Podívejte se kolem sebe. Co je kolem vás v místnosti? Koukněte se na každou věc a nechte ji dýchat.

Nechte dýchat i lidi okolo vás. V místnosti, budově, sousedství. Představte si je v mysli a dovolte jim to.

Když to uděláte, necháte je být, jak jsou. Nemusíte je měnit, kontrolovat, vylepšovat. Necháte je dýchat v klidu a přijmete je. Můžete se tomu i pousmát. Nechte během svého dne vše dýchat. Dýchejte i vy.

Nemusíte nic dělat. Neočekáváte nic od nikoho. Nechte lidi přijít, jak budou přicházet, nechte je odejít, když budou chtít jít pryč.

Oceňte vše a všechny (zázraky existence), jak jsou, a že lehce dýchají vzduch na tomhle světě. A usmějte se tomuhle výrazu lásky.

Otázka priorit

Která z věcí, na kterých právě děláte nebo na kterých dělat chcete, je ta naprosto nejdůležitější? Co je vaše priorita?

Zeptám se vás na dvě otázky:

1. Jakmile začnete pracovat, je první věc na vašem listu ten nejdůležitější úkol dne? A když ne, kdy během dne se jí věnujete?

2. Kolik pracovního času dáte svým prioritám?

Co když vaše práce a čas, který jí věnujete, nejde ruku v ruce s vašimi prioritami? Jak to můžete změnit?

Stejně důležité je ptát se i na to, co děláte ve volném čase. Jaká činnost je v tu chvíli nejdůležitější? Věnujete se jí, když máte relax? Kolik času jí dáváte?

Někdy stojí za to se zastavit a na tyto otázky se zeptat. Jednou týdně nebo aspoň jednou měsíčně. A pak jít do akce a svoje sny a cíle spojit s tím, co děláme.

Buďte ve formě!

Jsem velkým fanouškem výzev.

Už jsem je použil na to, abych byl zdravější nebo abych cvičil. Například:

  • Kliky s mojí ženou a dětmi
  • S kamarádem jsme dělali kliky s výskokem
  • Cvičení ve skupině
  • Posilování a diety s mojí ženou (Odměnili jsme se, když jsme vydrželi.)
  • Výzvy ohledně změny jídelníčku

Bylo jich hodně. A vždycky mě namotivovaly, abych zvedl zadek a šel do akce.

Někdy je to přesně to, co potřebujete, abyste prostě šli.

A tak mám výzvu pro vás všechny, která vám pomůže i přes počáteční nechuť. Jste připraveni?

Tady je:

1. Zařekněte se, že budete cvičit jen 5-10 minut denně (ze začátku) po 6 týdnů. Opravdu si dejte v hlavě závazek.

2. Řekněte o tom někomu nebo rovnou několika lidem.

3. Dělejte to 10 minut denně, buďte u toho přítomní a užívejte si cvičení s vděčností.

4. Pište si jednoduché zápisky o každém cvičení každý den.

5. Na konci týdne si napište 5-10 vět o tom, jak týden probíhal, a projděte si úspěchy a neúspěchy. Někomu to dejte přečíst. (Pošlete e-mailem, atd…)

6. Pokud se vám první týden dařilo, zvyšte čas o 2 minuty a dodržujte ho tak další týden. Pokud se vám v prvním týdnu nedařilo, čas nechte stejný nebo dokonce minutu či dvě uberte.

Takže si uděláte závazek a také o něm řeknete ostatním. Držíte se krátkých cvičení každý den po šest týdnů a vedete si o něm krátký deníček. Budete po šesti týdnech super fit? No, rozhodně víc, než jste teď. A bude to ještě lepší, když budete cvičit dlouhodobě.

Vy to zvládnete!

Tipy, jak na výzvy:

Váš úspěch mě zajímá, ale je pravdou, že většina lidí ve svých výzvách selže. Vy ale ne, vy jste teď díky mým návodům chytřejší.

A tady mám pro vás taktiky, které fungují mně:

1. Dělejte každý den méně, než si myslíte, že zvládnete. Většina lidí je až moc ambiciózní a pak vyhoří. Měli byste s energií šetřit a dát si laťku trochu níž. Alespoň ze začátku.

2. Vytvořte si poznámky. Ať už v digitální podobě nebo psané. Na vašem telefonu, na papírku, zkrátka někde, kde vám neuniknou. Nechcete přeci zapomenout!

3. Udělejte z každého cvičení radostnou meditaci. Buďte ohledně toho uvědomělí, soustřeďte se na vděk za všechny, kdo mohou cvičit. Udělejte z každého cvičení odměnu.

4. Ať je to legrace. Cvičení může být sport, který milujete, může to být procházka nebo běh s někým, s kým rádi trávíte čas nebo můžete jít do fitness výzvy, jako je Fitbit či jiné aplikace.

5. Přehled jednou týdně je tu proto, abyste mohli poupravovat situaci. Po cestě narazíte na spoustu překážek a přehled je způsob, jak se podívat na to, co jste udělali správně, co se vám dostalo pod nohy a co je potřeba změnit.

6. Vytvořte si upomínku, která vám bude každý týden vyjíždět.

7. Pokud jeden den vynecháte, nepeskujte se. To se stane. Nejvíc lidí to vzdá právě v tuhle chvíli. Buďte místo toho člověk, který se prostě hodí zpátky na kolej, ať už se děje cokoli.